Śrīmad-bhāgavatam 2.9.5
Verš
svadhiṣṇyam āsthāya sisṛkṣayaikṣata
tāṁ nādhyagacchad dṛśam atra sammatāṁ
prapañca-nirmāṇa-vidhir yayā bhavet
Synonyma
saḥ — on; ādi-devaḥ — první polobůh; jagatām — vesmíru; paraḥ — nejvyšší; guruḥ — duchovní mistr; svadhiṣṇyam — lotosový květ, na kterém seděl; āsthāya — nalézt jeho zdroj; sisṛkṣayā — stvoření vesmíru; aikṣata — začal uvažovat; tām — o tom; na — nemohl; adhyagacchat — pochopit; dṛśam — směr; atra — tam; sammatām — správným způsobem; prapañca — hmotný; nirmāṇa — stavba; vidhiḥ — proces; yayā — jak; bhavet — by měl být.
Překlad
Pán Brahmā, první duchovní mistr, nejvyšší ve vesmíru, nemohl odhalit původ lotosového květu, na kterém seděl, a když uvažoval o stvoření hmotného světa, nechápal, jakým způsobem má tuto tvůrčí činnost započít.
Význam
Tento verš předchází vysvětlení transcendentálního charakteru podoby a sídla Pána. Na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu již bylo řečeno, že Nejvyšší Absolutní Pravda existuje ve Svém sídle nedotčena iluzorní energií. Boží království tedy není žádný mýtus, ale je skutečně existující oblastí duchovního nebe a transcendentálních planet zvaných Vaikuṇṭhaloky. To bude v této kapitole také vysvětleno.
Poznání o duchovním nebi, které se nachází daleko za hranicemi hmotného nebe, lze získat jedině oddanou službou neboli bhakti-yogou. Pán Brahmā získal své tvůrčí schopnosti rovněž pomocí bhakti-yogy. Brahmājī byl zmaten ohledně stvoření a nemohl ani odhalit zdroj své vlastní existence, ale všechno toto poznání obdržel prostřednictvím bhakti-yogy. Bhakti-yogou můžeme poznat Pána a jakmile poznáme Pána jako Nejvyššího, můžeme poznat všechno ostatní. To je závěr všech Ved. Dokonce i první duchovní mistr ve vesmíru byl osvícen milostí Pána a kdo jiný tedy může dosáhnout dokonalého poznání bez milosti Pána? Jakmile si někdo přeje získat dokonalé poznání o všem, musí se ucházet o milost Pána, neboť jinak to není možné. Hledat poznání vlastním úsilím je naprostá ztráta času.