Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.9.39

Verš

antarhitendriyārthāya
haraye vihitāñjaliḥ
sarva-bhūtamayo viśvaṁ
sasarjedaṁ sa pūrvavat

Synonyma

antarhita — po zmizení; indriya-arthāya — Osobnosti Božství, cíli všech smyslů; haraye — Pánovi; vihita-añjaliḥ — se sepjatýma rukama; sarva-bhūta — všech živých bytostí; mayaḥ — plný; viśvam — vesmír; sasarja — stvořil; idam — tento; saḥ — on (Brahmājī); pūrva-vat — přesně stejný jako předtím.

Překlad

Když Nejvyšší Pán Hari, který přináší transcendentální potěšení smyslům oddaných, zmizel z Brahmova dohledu, Brahmā, stojící se sepjatýma rukama, začal znovu tvořit vesmír se všemi živými bytostmi, právě tak, jako existoval předtím.

Význam

Jedině Nejvyšší Osobnost Božství, Hari, může úplně uspokojit smysly všech živých bytostí. Živé bytosti, které jsou oklamány zářícím odrazem vnější energie, uctívají své smysly, namísto toho, aby se s jejich pomocí snažili uspokojit touhy Nejvyššího.

V Hari-bhakti-sudhodayi (13.2) je následující verš:

akṣṇoḥ phalaṁ tvādṛśa-darśanaṁ hi
tanoḥ phalaṁ tvādṛśa-gātra-saṅgaḥ
jihvā-phalaṁ tvādṛśa-kīrtanaṁ hi
sudurlabhā bhāgavatā hi loke

“Ó oddaný Pána, dokonalostí zraku je spatřit tebe a dotknout se tvého těla je dokonalostí doteku. Jazyk je určen pro oslavování tvých vlastností, protože čistého oddaného Pána je v tomto světě velice těžké nalézt.”

Smysly byly živé bytosti původně dány k tomuto účelu — aby je zaměstnala v transcendentální láskyplné službě Pánu a Jeho oddaným — ale podmíněné duše, oklamány iluzorní hmotnou energií, se nechaly okouzlit smyslovým požitkem. Veškeré praktiky duchovního života jsou tedy určeny k tomu, aby živá bytost odpoutala své smysly od podmíněných činností a znovu je zaměstnala v přímé službě Pánu. Brahmā proto zaměstnal své smysly ve službě Pánu a začal znovu vytvářet podmíněné živé bytosti, které tak dostaly příležitost znovu jednat ve stvořeném vesmíru. Hmotný vesmír je takto stvořen a zničen vůlí Pána. Je stvořen proto, aby dal podmíněným duším příležitost jednat a nakonec se vrátit domů, zpátky k Bohu, a služebníci jako je Brahmājī, Nāradajī, Vyāsajī a jejich následovníci pomáhají Pánovi s naplněním Jeho záměru: odnaučit podmíněné duše sobeckému smyslovému požitku a přivést je znovu do normálního stavu, ve kterém své smysly používají ve službě Pánu. Impersonalisté se však nesnaží přeorientovat činnosti smyslů, ale snaží se namísto toho odepřít všechny smysly jak podmíněné duši, tak i Pánu. Taková snaha nemůže podmíněné duše nikdy vyléčit. Nemocné smysly můžeme vyléčit odstraněním jejich vady, nikoliv tím, že se jich zcela zbavíme. Když naše oči onemocní, budeme se je snažit vyléčit, abychom mohli znovu vidět. Vypíchnout si oči nám nijak nepomůže. Celá hmotná nemoc se zakládá na smyslovém požitku a osvobodit se od této nemoci znamená přeorientovat smysly tak, aby se dívaly na krásu Pána, naslouchaly o Jeho slávě a jednaly pro Jeho uspokojení. Proto Brahmājī znovu stvořil celý vesmír a uvedl ho do činnosti.