Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.9.37

Verš

etan mataṁ samātiṣṭha
parameṇa samādhinā
bhavān kalpa-vikalpeṣu
na vimuhyati karhicit

Synonyma

etat — na tento; matam — závěr; samātiṣṭha — zůstaň upnutý; parameṇa — nejvyšším; samādhinā — soustředění mysli; bhavān — ty; kalpa — částečné zničení; vikalpeṣu — při konečném zničení; na vimuhyati — nikdy nezmate; karhicit — nic takového, jako je samolibost.

Překlad

Ó Brahmo, bez odchýlení se drž pouze tohoto závěru s pevně soustředěnou myslí a žádná pýcha tě nerozruší ani při částečném, ani při konečném zničení.

Význam

Stejně jako Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, shrnul v desáté kapitole Bhagavad-gīty celý text do čtyř veršů (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ atd.), tak i celý Śrīmad-Bhāgavatam je shrnut do čtyř veršů (aham evāsam evāgre atd.). Tajný smysl tohoto nejdůležitějšího závěru bhāgavatské školy tedy vysvětlil původní mluvčí Śrīmad-Bhāgavatamu, který je zároveň původním mluvčím Bhagavad-gīty — Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství. Existuje mnoho jazykových znalců a neoddaných materialistických filozofů, kteří se snaží přikládat těmto čtyřem veršům Śrīmad-Bhāgavatamu jiný význam, ale Samotný Pán radil Brahmājīmu, aby se neodchyloval od závěru, kterému ho On Osobně naučil. Pán byl učitelem Śrīmad-Bhāgavatamu ve čtyřech základních verších a Brahmā byl žákem, přijímajícím poznání. Skutečný následovník Śrīmad-Bhāgavatamu nemá být rozrušen mylnými výklady slova aham ve slovních konstrukcích impersonalistů. Śrīmad-Bhāgavatam je kniha popisující Osobnost Božství a čisté oddané Pána, kteří jsou známí také jako bhāgavatové, a nikdo cizí by neměl mít k této důvěrné literatuře o oddané službě přístup. Śrīmad-Bhāgavatam se bohužel někdy snaží vykládat také impersonalisté, kteří nemají žádný vztah k Osobnosti Božství a kteří vycházejí pouze ze svých omezených gramatických znalostí a suchých spekulací. Pán proto varuje Brahmu (a skrze něho všechny budoucí oddané Pána v Brahmově učednické posloupnosti), že nikdo se nemá nechat zmást závěry takzvaných učenců nebo jiných lidí s nedostatečným poznáním, ale každý musí náležitě upnout svoji mysl na poznání přicházející od parampary. Nikdo se nemá snažit vynalézat nové interpretace na základě svého světského poznání. Prvním krokem při studiu poznání, které získal Brahmā, je tedy vyhledat pravého gurua, který je představitelem Pána v systému parampary. Nikdo se nemá snažit vyvozovat vlastní závěry za pomoci nedokonalého hmotného poznání. Guru neboli pravý duchovní mistr je způsobilý vést svého žáka po správné cestě na základě veškeré autorizované védské literatury. Nesnaží se žonglovat se slovy, aby ho zmátl. Pravý duchovní mistr učí svého žáka zásadám oddané služby svým osobním příkladem. Bez osobní služby může člověk spekulovat jako impersonalista či suchý spekulant život za životem a nebude schopen dojít ke konečnému závěru. Následováním pokynů pravého duchovního mistra, které jsou v souladu se zásadami zjevených písem, se student dopracuje na úroveň úplného poznání, což se projeví rozvojem jeho odpoutanosti od světa smyslového požitku. Materialisté jsou velice překvapeni, když se někdo dokáže vzdát světa smyslového požitku, a každý pokus soustředit se pevně na realizaci Boha proto pokládají za něco mystického. Odpoutanost od smyslového světa je příznakem realizace brahma-bhūta, která předchází stádiu transcendentální oddané služby (parā bhaktiḥ). Životní stádium brahma-bhūta je také známé jako stádium ātmārāma, ve kterém je člověk plně spokojený sám v sobě a netouží po ničem ze světa smyslového požitku. Toto stádium naprosté spokojenosti je předpokladem pro pochopení transcendentálního poznání o Osobnosti Božství, což potvrzuje následující verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.20):

evaṁ prasanna-manaso
bhagavad-bhakti-yogataḥ
bhagavat-tattva-vijñānaṁ
mukta-saṅgasya jāyate

Jestliže člověk zásluhou oddané služby dosáhne plné životní spokojenosti, která se projeví nezájmem o svět smyslového požitku, může na této osvobozené úrovni porozumět vědě o Bohu.

Tajemství vědy o Bohu se všemi jejími důvěrnými aspekty je možné poznat jedině na úrovni plné spokojenosti a odpoutanosti od smyslového světa, a nikoliv za pomoci gramatiky a akademických spekulací. Jelikož Brahmā se kvalifikoval pro přijetí tohoto poznání, Pán mu s potěšením odkryl smysl Śrīmad-Bhāgavatamu. Pán může dávat přímé pokyny jakémukoliv oddanému, který je odpoutaný od světa smyslového požitku. To uvádí Bhagavad-gītā (10.10):

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

Oddaným, kteří jsou neustále zaměstnáni v transcendentální láskyplné službě Pánu (prīti-pūrvakam), dává Pán ze Své bezpříčinné milosti přímé pokyny, které jim pomohou udělat náležitý pokrok na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Není tedy správné snažit se chápat tyto čtyři verše Śrīmad-Bhāgavatamu pomocí mentální spekulace. Člověk má možnost poznat sídlo Pána, Vaikuṇṭhu, přímým setkáním s Nejvyšší Osobností Božství, jak bylo umožněno Brahmājīmu. Tuto realizaci Vaikuṇṭhy může získat jakýkoliv oddaný Pána, který svojí oddanou službou dosáhne transcendentálního postavení.

V Gopāla-tāpanī Upaniṣadě (śruti) je řečeno: gopa-veśo me puruṣaḥ purastād āvirbabhuva — Pán se zjevil před Brahmou jako pasáček krav, to znamená jako původní Osobnost Božství, Pán Śrī Kṛṣṇa, Govinda, Jehož později popsal Brahmājī ve své Brahma-saṁhitě (5.29):

cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpavṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Brahmājī si přeje uctívat původní Osobnost Božství, Pána Śrī Kṛṣṇu, který se věnuje Svým zábavám na nejvyšší vaikuṇṭhské planetě, zvané Goloka Vṛndāvana, kde je Jeho zvykem starat se jako pasáček o krávy surabhi a kde Ho s láskou a úctou obsluhují stovky a tisíce bohyní štěstí.

Z tohoto verše je rovněž zřejmé, že Śrī Kṛṣṇa je původní podoba Nejvyššího Pána (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Nejvyšší Osobností Božství je Pán Kṛṣṇa a nikoliv Nārāyaṇa nebo puruṣa-avatārové, kteří jsou až Jeho druhotnými projevy. Śrīmad-Bhāgavatam proto reprezentuje vědomí Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Śrī Kṛṣṇy, a je zvukovým zastoupením Pána, stejně jako Bhagavad-gītā. Závěr tedy je, že Śrīmad-Bhāgavatam je vědou o Pánu, pomocí které lze dokonale realizovat Pána a Jeho sídlo.