Śrīmad-bhāgavatam 2.6.39
Verš
kalpe kalpe sṛjaty ajaḥ
ātmātmany ātmanātmānaṁ
sa saṁyacchati pāti ca
Synonyma
saḥ — On; eṣaḥ — přímo; ādyaḥ — původní Osobnost Božství; puruṣaḥ — inkarnace Mahā-Viṣṇu, úplná část Govindy, Pána Kṛṣṇy; kalpe kalpe — v každém věku; sṛjati — tvoří; ajaḥ — nezrozený; ātmā — Sám; ātmani — v Sobě; ātmanā — Sebou; ātmānam — Sebe; saḥ — On; saṁyacchati — vtahuje; pāti — udržuje; ca — také.
Překlad
Pán Śrī Kṛṣṇa, nejvyšší původní Osobnost Božství, expanduje Svoji úplnou část jako Mahā-Viṣṇua, první inkarnaci, a tak tvoří tento projevený vesmír, ale Sám je nezrozený. Stvoření ovšem nastává v Něm a všechny hmotné látky a projevy jsou Jím Samotným. Po nějaký čas je udržuje, a pak je opět stahuje do Sebe.
Význam
Stvoření se neliší od Pána, ale On přesto není ve stvoření. To je vysvětleno v Bhagavad-gītě (9.4) následovně:
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ
Neosobní pojetí Absolutní Pravdy je také podobou Pána, zvanou avyakta-mūrti. Mūrti znamená “podoba”, ale jelikož Jeho neosobní rys je pro naše omezené smysly nevysvětlitelný, je to podoba avyakta-mūrti. V této nevysvětlitelné podobě Pána spočívá celé stvoření; celé stvoření je tedy Pán Samotný a neliší se od Něho, ale On zároveň zůstává jako původní Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa nad všemi stvořenými projevy. Impersonalisté zdůrazňují neosobní podobu nebo rys Pána a nevěří v Jeho původní osobnost, ale vaiṣṇavové přijímají původní podobu Pána, přičemž neosobní podoba je pouze jedním z Jeho rysů. Neosobní a osobní pojetí Pána existují zároveň a Bhagavad-gītā i Śrīmad-Bhāgavatam, jakož i další védská písma, to jasně uvádějí. Jelikož je tato myšlenka pro lidskou inteligenci nepředstavitelná, je nutné ji jednoduše přijmout na základě autority písem a prakticky ji můžeme realizovat jedině rozvojem oddané služby Pánu; nikoliv mentální spekulací nebo induktivní logikou. Impersonalisté závisejí více či méně na induktivní logice, a proto zůstávají vždy v nevědomosti ohledně původní Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy. Jejich pojetí Kṛṣṇy je nejasné, přestože je vše jasně popsáno ve všech védských písmech. Nedostatečné poznání jim neumožňuje pochopit existenci původní osobní podoby Pána, když je zároveň expandovaný ve všem. Tato jejich nedokonalost se v podstatě zakládá na hmotném chápání, že látka, která je rozdělena do mnoha částí, již nemůže existovat ve své původní podobě.
Původní Osobnost Božství (ādyaḥ), Govinda, se expanduje jako inkarnace Mahā-Viṣṇua a odpočívá v Oceánu příčin, který Sám vytváří. Brahma-saṁhitā (5.47) to potvrzuje následovně:
nidrām ananta-jagad-aṇḍa-saroma-kūpaḥ
ādhāra-śaktim avalambya parāṁ sva-mūrtiṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
Brahmājī ve své Brahma-saṁhitě říká: “Uctívám původního Pána Govindu, který leží v Oceánu příčin ve Své úplné části jako Mahā-Viṣṇu a oddává se věčnému mystickému spánku, zatímco z pórů Jeho transcendentálního těla vycházejí nesčetné vesmíry.”
Tento Mahā-Viṣṇu je tedy první inkarnací ve stvoření a z Něho vycházejí všechny vesmíry a také všechny hmotné projevy. Oceán příčin vytváří Pán jako mahat-tattvu, jako mrak v duchovním nebi, a je to jen část Jeho různých projevů. Duchovní nebe je expanzí Jeho osobních paprsků a On je i mrakem v podobě mahat-tattvy. Leží v Oceánu příčin a Svým dýcháním vytváří vesmíry, a pak do každého z nich vstupuje jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu a tvoří Brahmu, Śivu a mnoho dalších polobohů pro udržování vesmíru, a pak vše opět stáhne do Sebe, jak potvrzuje Bhagavad-gītā (9.7):
prakṛtiṁ yānti māmikām
kalpa-kṣaye punas tāni
kalpādau visṛjāmy aham
“Ó synu Kuntī, když skončí kalpa neboli jeden život Brahmy, všechny stvořené projevy vstupují do Mé prakṛti, do Mé energie, a když si to znovu přeji, stejné stvoření vzniká působením Mojí osobní energie.”
Závěr je takový, že toto všechno jsou pouze projevy Pánových nepochopitelných osobních energií, o kterých nikdo nemůže mít úplné informace. To však již bylo vysvětleno.