Śrīmad-bhāgavatam 2.4.2

Osvobodit se znamená zbavit se dehātma-buddhi, iluzorní připoutanosti k osobním tělesným obalům a všemu, co se týká těla — tzn. k manželce, dětem atd. Muž si hledá ženu pro své tělesné pohodlí a výsledkem jejich spojení jsou děti. Pro manželku a děti je zapotřebí mít kde bydlet, a proto je dále nutný dům. Koně, sloni, krávy a psi jsou domácí zvířata, která musí ženatý člověk chovat jako součást hospodářství. V moderní civilizaci koně a slony nahradila auta a vozidla s výkonem mnoha koňských sil. Pro zajištění chodu celé domácnosti musí muž zvyšovat své bankovní konto a starat se o svou pokladnu a aby měl komu své hmotné bohatství předvádět, musí udržovat dobré vztahy s přáteli a příbuznými a zároveň bedlivě střežit své postavení ve společnosti. To se nazývá materialistická civilizace založená na hmotné připoutanosti. Odevzdat se Pánu Kṛṣṇovi znamená vzdát se všech hmotných pout, která jsou v tomto verši popsána. Milostí Pána Kṛṣṇy byl Mahārāja Parīkṣit obdařen všemi hmotnými vymoženostmi a spořádaným královstvím, kde mohl nerušeně užívat královského postavení, ale milostí Pána byl také schopen se všech hmotných pout vzdát. Takové je postavení čistého oddaného. Mahārāja Parīkṣit, díky své přirozené náklonnosti k Pánu Kṛṣṇovi, kterou měl jako Jeho oddaný, vždy vykonával své královské povinnosti jménem Pána a jako zodpovědný král celého světa vždy pečlivě střežil své království před vlivem věku Kali. Oddaný Pána nikdy nepovažuje vybavení své domácnosti za své vlastní, ale vše odevzdává službě Pánu. Živé bytosti v jeho péči pak pod jeho vedením dostávají příležitost realizovat Boha.

Připoutanost k domácnosti a k Pánu Kṛṣṇovi jdou špatně dohromady. První připoutanost vede člověka do tmy a druhá ke světlu. Tam, kde je světlo, není žádná tma a kde je tma, tam není žádné světlo. Zkušený oddaný dokáže zaměstnat vše ve službě Pánu a přivést vše na cestu světla. Nejlepším příkladem toho byli Pāṇḍuovci. Mahārāja Yudhiṣṭhira a hospodáři jako byl on dokáží přivést vše na světlo tím, že takzvané hmotné věci zapojí do služby Pánu, ale ten, kdo není schopen zaměstnat vše ve službě Pánu (nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe), se musí odpoutat od všeho hmotného, a teprve pak bude připraven naslouchat a opěvovat slávu Pána. Jinými slovy ten, kdo stejně vážně jako Mahārāja Parīkṣit byť jen jeden den naslouchá Śrīmad-Bhāgavatamu od vhodné osobnosti jako byl Śukadeva Gosvāmī, může ztratit veškerou zálibu v hmotných věcech. Nemá žádný význam pouze napodobovat Mahārāje Parīkṣita a naslouchat Bhāgavatamu od profesionálů, ani kdyby tím chtěl člověk strávit sedm set let. Dívat se na Śrīmad-Bhāgavatam jako na prostředek jak si vydělávat na živobytí je nejhrubším typem nāmāparādhy, přestupku u nohou Pána (sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ).