Śrīmad-bhāgavatam 2.3.21

Jak již bylo řečeno, existují tři druhy oddaných Pána. Prvotřídní oddaný nevidí nikoho, kdo by nebyl zaměstnán ve službě Pánu, ale oddaný druhé třídy rozlišuje mezi oddanými a neoddanými. Oddaní druhé třídy jsou proto určeni ke kazatelské práci a jak zdůrazňuje předchozí verš, musí hlasitě kázat o slávě Pána. Oddaný druhé třídy přijímá žáky z řad oddaných třetí třídy a neoddaných. Někdy také prvotřídní oddaný sestupuje do druhé kategorie, aby mohl kázat. Obyčejný člověk se má stát alespoň oddaným třetí třídy a tento verš doporučuje, aby navštěvoval chrám Pána a klaněl se před Božstvy, i když je třeba boháč nebo dokonce král s hedvábným turbanem nebo korunou. Pán je Pánem všech, včetně velkých králů a vládců, a lidé, kteří jsou z hmotného hlediska bohatí, si proto musí předsevzít, aby pravidelně navštěvovali chrám Pána Śrī Kṛṣṇy a klaněli se před Božstvem. Pán, který sídlí v chrámu v podobě vhodné pro uctívání, nemá být nikdy pokládán za pouhý kámen nebo dřevo, protože Svojí blahodárnou přítomností ve Své arcā inkarnaci jako Božstvo v chrámu projevuje nesmírnou přízeň pokleslým duším. Uvědomit si skutečnou přítomnost Pána v chrámu je umožněno procesem naslouchání, o kterém jsme hovořili výše. Naslouchání jakožto prvořadá činnost v naší každodenní oddané službě je tedy základem všeho. Oddaní všech tříd musí naslouchat z autentických zdrojů jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam. Obyčejný člověk, který je pyšný na své hmotné postavení a neklaní se před Božstvem Pána v chrámu nebo který pohrdá chrámovým uctíváním, aniž by o této vědě měl jakékoliv informace, musí vědět, že jeho takzvaný turban nebo koruna mu pomohou jenom k tomu, že se bude dále topit v oceánu hmotné existence. Tonoucí člověk s těžkou zátěží na hlavě klesá ke dnu ještě rychleji než ti, kteří žádnou zátěž nemají. Hloupý nafoukaný člověk pohrdá vědou o Bohu a říká, že Bůh pro něho nic neznamená, ale když je v sevření Božího zákona a napadne ho nějaká nemoc, jako například mozková trombóza, pak pod tíhou svého hmotného majetku se tento bezbožný člověk stále více potápí do oceánu nevědomosti. Rozvoj materialistické vědy bez vědomí Boha tvoří těžké břímě na hlavě lidské společnosti, a lidé by proto měli tomuto varování věnovat velkou pozornost.

Pokud obyčejný člověk nemá čas na uctívání Pána, může alespoň zaměstnat na několik vteřin své ruce uklízením Pánova chrámu. Mahārāja Pratāparudra, velký a mocný král Orissy, byl vždy velice zaměstnán těžkými státními povinnostmi, ale přesto si každý rok během festivalu Pána vyhradil čas na to, aby vytřel chrám Pána Jagannātha v Purī. Jde o to, že ať už je člověk jakkoliv významný, přesto musí přijmout svrchovanost Nejvyššího Pána. Toto vědomí Boha člověku pomůže i k dosažení hmotné prosperity. Pokora, se kterou se Mahārāja Pratāparudra klaněl před Pánem Jagannāthem, z něho udělala tak mocného krále, že ani velký Pathan té doby nemohl za jeho vlády proniknout do Orissy. A nakonec právě na základě přijetí své podřízenosti Pánu vesmíru dostal Mahārāja Pratāparudra milost Pána Śrī Caitanyi. I manželka bohatého člověka se tedy musí zaměstnat ve službě Pánu, i když má na rukou třpytivé náramky.