Śrīmad-bhāgavatam 2.3.12
Verš
ātma-prasāda uta yatra guṇeṣv asaṅgaḥ
kaivalya-sammata-pathas tv atha bhakti-yogaḥ
ko nirvṛto hari-kathāsu ratiṁ na kuryāt
Synonyma
jñānam — poznání; yat — to, které; ā — po hranici čeho; pratinivṛtta — zcela odstraněné; guṇa-ūrmi — vlny hmotných kvalit; cakram — vír; ātma-prasādaḥ — sebeuspokojení; uta — navíc; yatra — kde je; guṇeṣu — v kvalitách hmotné přírody; asaṅgaḥ — žádná připoutanost; kaivalya — transcendentální; sammata — schválená; pathaḥ — cesta; tu — ale; atha — proto; bhakti-yogaḥ — oddaná služba; kaḥ — kdo; nirvṛtaḥ — pohroužený do; hari-kathāsu — do transcendentálních příběhů o Pánovi; ratim — přitažlivost; na — nebude; kuryāt — dělat.
Překlad
Transcendentální poznání o Nejvyšším Pánu Harim zcela odstraňuje vlny a víry hmotných kvalit. Jelikož je prosté veškeré hmotné připoutanosti, toto poznání uspokojuje duši, a jelikož je transcendentální, schvalují ho všechny autority. Kdo by k němu mohl zůstat lhostejný?
Význam
Podle Bhagavad-gīty (10.9) mají čistí oddaní úžasné vlastnosti. Každým svým činem slouží Pánu a navzájem si sdělují své extatické pocity a vychutnávají transcendentální blaženost. Tuto transcendentální blaženost lze okusit již ve stádiu oddané služby v praxi (sādhana-avasthā), je-li správně vykonávána pod vedením pravého duchovního mistra. A ve stádiu duchovní zralosti vrcholí vyvinuté transcendentální cítění v realizaci určitého vztahu k Pánu, který živá bytost má ve svém původním postavení (až po vztah milostné lásky k Pánu, který je pokládán za nejvyšší podobu transcendentální blaženosti). Bhakti-yoga jakožto jediná metoda, která umožňuje poznat Boha, se proto nazývá kaivalya. Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti cituje z Ved (eko nārāyaṇo devaḥ, parāvarāṇāṁ parama āste kaivalya-saṁjñitaḥ) a potvrzuje, že Nārāyaṇa, Osobnost Božství, je kaivalya a způsob umožňující přiblížit se k Pánu je kaivalya-panthā neboli “jediná cesta vedoucí k Bohu”. Kaivalya-panthā začíná u naslouchání příběhům, které se vztahují k Osobnosti Božství (śravaṇa), a přirozeným důsledkem naslouchání těmto hari-kathā je, že člověk získává transcendentální poznání a ztrácí zájem o veškeré světské náměty, na které oddaný již nemá vůbec žádnou chuť. Pro oddaného jsou všechny světské společenské a politické činnosti naprosto nepřitažlivé a ve zralém stádiu se takový oddaný přestává zajímat i o své vlastní tělo, nemluvě o těch, kteří jsou s tímto tělem spojeni rodinnými svazky. V takovém stavu ho nevzrušují vlny hmotných kvalit. Existují různé kvality hmotné přírody, ale všechny světské činnosti, o které se obyčejný člověk velice zajímá nebo kterých se zúčastňuje, ztrácejí pro oddaného přitažlivost. Tento stav je zde popsán jako pratinivṛtta-guṇormi a umožňuje ho ātma-prasāda neboli úplná spokojenost v sobě samém, která nezávisí na ničem hmotném. Prvotřídní oddaný Pána dosahuje tohoto stavu oddanou službou, ale i přes svoje vznešené postavení může někdy pro uspokojení Pána dobrovolně hrát roli kazatele Pánovy slávy a zapojovat vše do oddané služby, včetně světských zájmů, jen aby dal nováčkům příležitost měnit světské zájmy v transcendentální blaženost. Śrīla Rūpa Gosvāmī popsal toto jednání čistého oddaného slovy nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe yuktaṁ vairāgyam ucyate. I světské činnosti lze počítat mezi transcendentální neboli schválené činnosti kaivalya, jsou-li zapojeny do služby Pánu.