Śrīmad-bhāgavatam 2.2.7
Verš
ṛte paśūn asatīṁ nāma kuryāt
paśyañ janaṁ patitaṁ vaitaraṇyāṁ
sva-karmajān paritāpāñ juṣāṇam
Synonyma
kaḥ — kdo jiný; tām — to; tu — ale; anādṛtya — zavržením; para-anucintām — transcendentálních myšlenek; ṛte — bez; paśūn — materialistů; asatīm — v nestálém; nāma — jméno; kuryāt — přijme; paśyan — vidí rozhodně; janam — lidské masy; patitam — pokleslé; vaitaraṇyām — do Vaitaraṇī, řeky utrpení; sva-karma-jān — výsledek vlastní práce; paritāpān — utrpením; juṣāṇam — stižený.
Překlad
Kdo jiný než hrubý materialista může zavrhnout takovou transcendentální myšlenku a držet se pouze nestálých jmen, když vidí, jak lidé tonou v řece utrpení, do které je strhly výsledky jejich vlastní práce?
Význam
Ve Vedách se říká, že osoby, které pro svojí připoutanost k polobohům neuznávají Nejvyšší Osobnost Božství, jsou jako zvířata, která jdou za vůdcem stáda i tehdy, když je vede na jatka. Materialisté stejně jako zvířata nevědí, jak špatným směrem je zavádí zavrhování transcendentální myšlenky na Nejvyšší Osobu. Přestat myslet není možné. Říká se, že mozek, který zahálí, je ďáblova dílna, protože člověk, který neumí myslet správně, bude nutně myslet na něco, co může způsobit neštěstí. Materialisté stále uctívají nějaké podřadné polobohy, přestože to Bhagavad-gītā (7.20) zavrhuje. Dokud je člověk pod vlivem iluze hmotných zisků, žádá příslušné polobohy o věci, které jsou pouze iluzorní a nestálé. Osvícený transcendentalista není v zajetí takových iluzorních věcí a je vždy pohroužený do transcendentálních myšlenek na Nejvyššího v různých stupních realizace, jimiž jsou Brahman, Paramātmā a Bhagavān. Předchozí verš doporučuje myslet na Nadduši, což je o stupeň výš, nežli neosobní myšlenky na Brahman, které doporučovaly verše popisující rozjímání o virāt-rūpě Osobnosti Božství.
Inteligentní lidé, kteří dokáží správně rozlišovat, se mohou zamyslet nad obvyklými podmínkami živých bytostí, setrvávajících v koloběhu 8 400 000 životních druhů i v různých třídách lidí. Je řečeno, že u vstupu na pekelnou planetu Yamarāje, který různými způsoby trestá hříšníky, je věčná řeka Vaitaraṇī. Po pekelném utrpení je hříšníkovi podle jeho minulých skutků přisouzeno narodit se v příslušném životním druhu. Tyto živé bytosti, potrestané Yamarājem, lze vidět v různých podobách podmíněného života. Některé z nich jsou v nebi a některé jsou v pekle. Některé z nich jsou brāhmaṇové a některé jsou lakomci. Ale nikdo není v tomto hmotném světě šťastný a všichni jsou vězni buď I., II. nebo III. nápravně výchovné skupiny, kteří trpí za své vlastní činy. Pán nezasahuje do utrpení, které si živé bytosti samy způsobily, ale každému, kdo se odevzdá Jeho lotosovým nohám, poskytne ochranu a vede takovou živou bytost zpátky domů, zpátky k Sobě.