Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.2.4

Verš

satyāṁ kṣitau kiṁ kaśipoḥ prayāsair
bāhau svasiddhe hy upabarhaṇaiḥ kim
saty añjalau kiṁ purudhānna-pātryā
dig-valkalādau sati kiṁ dukūlaiḥ

Synonyma

satyām — vlastnící; kṣitau — zemské plochy; kim — proč je nutné; kaśipoḥ — postelí a chýší; prayāsaiḥ — snažit se o; bāhau — paže; sva-siddhe — soběstačný; hi — jistě; upabarhaṇaiḥ — postel a lůžko; kim — k čemu je; sati — je přítomný; añjalau — dlaně rukou; kim — k čemu je; purudhā — množství; anna — potraviny; pātryā — z nádobí; dik — širý prostor; valkala-ādau — kůra stromů; sati — je zde; kim — k čemu; dukūlaiḥ — oděvy.

Překlad

Když můžeme ulehnout na rovné zemi, proč jsou nutné chýše a postele? Když si můžeme dát ruce pod hlavu, k čemu je nutný polštář? Když můžeme použít svých dlaní, proč je nutného tolik nádobí? Když je všude tolik pokrývek a kůry stromů, proč jsou nutné oděvy?

Význam

Je nesmyslné zbytečně zvyšovat nároky na ochranu a pohodlí těla. V marné snaze dosáhnout takového iluzorního štěstí přichází nazmar cenná lidská energie. Když si můžeme lehnout na zem, proč bychom se měli pachtit za nějakou postelí s měkkými matracemi? Když si můžeme odpočinout s hlavou na rukou, které nám dala příroda, nemusíme hledat žádný polštář. Budeme-li studovat každodenní život zvířat, zjistíme, že jejich inteligence jim nedovoluje, aby stavěla velké domy, vyráběla nábytek a ostatní vybavení domácnosti. Přesto žijí zdravě, třebaže ulehají pod širým nebem. Nevědí, jak vařit a připravovat jídla, a přesto žijí zdravý život, aniž by vynakládala tolik námahy, jako to dělá člověk. To neznamená, že by se lidská civilizace měla vrátit ke zvířecímu životu a člověk by měl žít nahý v džungli a nemít žádnou kulturu, vzdělání ani smysl pro morálku. Inteligentní člověk nemůže žít jako zvíře — naopak, má své inteligence využívat v umění a ve vědě, v básnictví a ve filozofii. Může tak napomoci pokroku lidské civilizace. Ale to, o čem zde mluví Śrīla Śukadeva Gosvāmī, je, že energie vyhrazená lidskému životu, která je mnohem vyšší než energie zvířecího života, se má využít pouze k seberealizaci. Pokrok lidské civilizace musí směřovat k obnovení našeho ztraceného vztahu k Bohu, což je možné pouze v lidské životní podobě. Musíme si uvědomit nicotnost hmotných jevů — vědět, že jsou jen pomíjivým přeludem — a musíme hledat řešení životních strastí. Být spokojen s vypozlátkovanou civilizací zvířecího typu, která se honí za smyslovými požitky, znamená klamat sám sebe. Taková “civilizace” není tohoto názvu hodná. Při těchto nepravých činnostech je lidská bytost ve spárech māyi neboli iluze. Velcí mudrci a světci dávných dnů nežili v palácích přeplněných nábytkem a takzvanými moderními vymoženostmi. Žili obvykle v chatrčích nebo pod stromy a seděli na holé zemi — a přesto po sobě ve vší dokonalosti zanechali rozsáhlé pokladnice dokonalé moudrosti. Śrīla Rūpa Gosvāmī a Śrīla Sanātana Gosvāmī byli kdysi vysoce postavení státní ministři, ale když sepisovali svá rozsáhlá písma o transcendentálním poznání, spali každou noc pod jiným stromem. Nezůstávali na jednom místě ani dvě noci a na přepychové pokoje s moderním vybavením neměli ani pomyšlení. Přesto nám dali tu nejdůležitější literaturu o seberealizaci. Takzvané životní pohodlí vlastně nepomáhá pokroku civilizace, ale je mu spíše na škodu. Systém sanātana-dharma neboli systém čtyř tříd společenského života a čtyř stavů duchovního vývoje poskytuje bohaté možnosti a dostatečné vedení pro šťastné završení života, a doporučuje svým upřímným následovníkům, aby pro dosažení tohoto cíle přijali život dobrovolného odříkání. Pokud člověk není zvyklý žít odříkavým způsobem už od začátku, může se o to pokusit v pozdějším životním stádiu, a to mu podle Śrīly Śukadeva Gosvāmīho pomůže dosáhnout vytouženého úspěchu.