Śrīmad-bhāgavatam 2.2.3

Bhāgavata-dharma neboli kult Śrīmad-Bhāgavatamu je něco naprosto jiného než plodonosné činnosti, které oddaní považují za pouhou ztrátu času. Celý vesmír, nebo lépe řečeno celá hmotná existence, je jako jagat, kde se pouze plánuje, jak dosáhnout pohodlného a bezpečného postavení, přestože každý vidí, že tato existence není ani pohodlná, ani bezpečná a na žádném stupni svého rozvoje taková nebude. Lidé, kteří žijí v zajetí iluze o pokroku hmotné civilizace (což je pouhá vidina), jsou blázni. Celé hmotné stvoření je jen hra se jmény — není to nic jiného, než matoucí výtvor z hmoty jako je země, voda a oheň. Budovy, nábytek, auta, chaty, mlýny, továrny, průmysl, mír, válka; i ta nejvyšší dokonalost hmotné vědy jako je atomová energie a elektronika — to vše jsou pouze matoucí jména hmotných prvků a průvodních reakcí tří kvalit přírody. Jelikož oddaný Pána je dokonale zná, nemá zájem, aby nechtěnými věcmi vytvářel situaci, která zdaleka není realitou, ale je pouhými jmény, o nic důležitějšími, než je pěna na mořských vlnách. Velcí králové, vůdci a vojáci spolu bojují, aby svá jména zapsali do dějin. Časem se na ně zapomene a vystřídá je nová éra. Oddaný ví, že dějiny a historické osobnosti jsou pouze bezcenné produkty nestálého času. Ploduchtivému pracovníkovi se jedná o to, aby dosáhl štěstí v podobě majetku, ženy a společenské úcty, ale lidé zajímající se o skutečnou realitu se o takové pomíjivé záležitosti ani v nejmenším nezajímají. Pro ně je to všechno ztráta času. Každá vteřina lidského života je důležitá, a osvícený člověk proto musí být opatrný a využívat svůj čas velice obezřetně. Když jedinou vteřinu lidského života promarníme tím, že si budeme plánovat štěstí v hmotném světě, tu vteřinu nevynahradí ani milióny zlatých mincí. Transcendentalisté, kteří si přejí být osvobozeni ze spárů māyi neboli od iluzorních životních činností, jsou zde proto varováni, aby se nenechávali zaujmout iluzorními výdobytky ploduchtivých pracovníků. Lidský život nikdy nebyl určený k uspokojování smyslů, ale k seberealizaci. Śrīmad-Bhāgavatam nás o tom poučuje od samotného začátku až do konce. Lidský život je určený pro seberealizaci. Civilizace, která se zaměřuje na tuto nejvyšší dokonalost, nikdy nevytváří nechtěné věci. Tato dokonalá civilizace člověka učí přijímat pouze vyložené životní nezbytnosti a žít podle zásady “co nejlépe využít špatného zboží”. “Špatným zbožím” jsou v této souvislosti naše hmotná těla a životy. Živá bytost je ve skutečnosti duše, a je nezbytně nutné, aby se vyvíjela po duchovní stránce. Člověk má realizovat tuto důležitou věc a podle toho má také v životě jednat — přijímat pouze holé životní nezbytnosti a více záviset na Božích darech. Lidská energie se nemá zaměřovat k jiným cílům jako je honba za hmotným požitkem. Materialistická civilizace se nazývá “civilizací démonů” a končí válkami a nouzí. Transcendentalista zde dostává zvláštní povzbuzení, aby byl tak pevný v mysli, že i když bude mít s jednoduchým žitím a hlubokým myšlením potíže, neustoupí ani o píď ve svém odhodlání. Pro transcendentalistu je sebevraždou blíže se stýkat s lidmi, kteří holdují smyslovému požitku, protože to mu brání v dosažení konečného životního cíle. Śukadeva Gosvāmī se setkal s Mahārājem Parīkṣitem právě tehdy, když to král potřeboval. Transcendentalista je povinen pomáhat osobám, které skutečně touží po spáse, a podporovat tento jejich zájem. Všimněme si, že Śukadeva Gosvāmī nikdy nepřišel za Mahārājem Parīkṣitem v době, kdy Parīkṣit vládl jako velký král. Jednání transcendentalisty popisuje příští śloka.