Śrīmad-bhāgavatam 2.2.19
Verš
vijñāna-dṛg-vīrya-surandhitāśayaḥ
sva-pārṣṇināpīḍya gudaṁ tato ’nilaṁ
sthāneṣu ṣaṭsūnnamayej jita-klamaḥ
Synonyma
ittham — takto, realizováním Brahmanu; muniḥ — filozof; tu — avšak; uparamet — má zanechat; vyavasthitaḥ — dobře umístěný; vijñāna-dṛk — vědeckým poznáním; vīrya — síla; su-randhita — správně usměrněný; āśayaḥ — cíl života; sva-pārṣṇinā — patou svojí nohy; āpīḍya — ucpáním; gudam — vzduchový otvor; tataḥ — pak; anilam — životní vzduch; sthāneṣu — na místech; ṣaṭsu — šesti předních; unnamayet — musí se povznést; jita-klamaḥ — odstraněním hmotných tužeb.
Překlad
Silou vědeckého poznání musí oddaný dosáhnout dobrého postavení v absolutní realizaci a tak být schopný odstranit všechny hmotné tužby. Pak se musí vzdát hmotného těla tím způsobem, že patou svojí nohy ucpe vzduchový otvor (kterým vychází stolice) a životní vzduch bude pozvedat postupně do šesti hlavních center.
Význam
Mnoho durātmů prohlašuje, že realizovali svoji totožnost s Brahmanem, a přitom nejsou schopni překonat svoje hmotné touhy. Bhagavad-gītā jasně vysvětluje (18.54), že absolutně seberealizovaná duše je k hmotným touhám zcela netečná. Hmotné touhy vznikají z falešného ega živé bytosti a projevují se tak, že se živá bytost dětinsky a zbytečně pokouší přemoci zákony hmotné přírody a touží panovat hmotným zdrojům pěti prvků. Takové smýšlení vede k víře v sílu materialistické vědy s jejím objevem atomové energie a cestováním prostorem za pomoci mechanických dopravních prostředků, a s těmito nicotnými výkony materialistické vědy chce falešný egoista vyzývat i sílu Nejvyššího Pána, který může skoncovat se všemi jeho ubohými pokusy během okamžiku. Duše, která je v dobrém postavení neboli která realizovala Brahman, dokonale chápe, že Nejvyšší Brahman, Osobnost Božství, je všemocný Vāsudeva a že ona (seberealizovaná živá bytost) je nedílnou částí svrchovaného celku. Jejím přirozeným postavením je tedy spolupracovat s Ním za všech okolností v transcendentálním vztahu služebníka a Pána. Seberealizovaná duše pak přestává se všemi svými zbytečnými činnostmi, kterými se pokoušela panovat hmotné přírodě. S důkladným vědeckým poznáním se plně zaměstnává věrnou oddanou službou Pánu.
Vyspělému yogīnovi, který se podle předepsané jógové metody zevrubně naučil ovládat životní vzduch, se doporučuje opustit tělo následujícím způsobem. Má patou ucpat svůj vyprazdňovací otvor, a pak postupně přemísťovat životní vzduch do šesti míst, jimiž je pupek, břicho, srdce, hruď, patro, obočí a vrchol hlavy. Ovládání životního vzduchu pomocí jógové metody je mechanická záležitost a jedná se o víceméně fyzickou snahu o dosažení duchovní dokonalosti. V dávných dobách tuto metodu transcendentalisté používali velice běžně, jelikož životní styl a charakter lidí byl velice příznivý. Ale v moderní době, kdy vliv věku Kali vytváří tolik konfliktů a rozruchů, není prakticky nikdo připraven důkladně zvládnout striktní tělesná cvičení. V dnešní době je možné soustředit mysl snadněji zpíváním svatého jména Pána a výsledky jsou ještě lepší, nežli u vnitřních cviků ovládajících životní vzduch.