SB 2.2.14

yāvan na jāyeta parāvare 'smin
viśveśvare draṣṭari bhakti-yogaḥ
tāvat sthavīyaḥ puruṣasya rūpaṁ
kriyāvasāne prayataḥ smareta
Překlad slovo od slova: 
yāvat — dokud; na — ne; jāyeta — vyvíjí; para — transcendentální; avare — světský; asmin — v této podobě; viśva-īśvare — Pána všech světů; draṣṭari — tomu, který vidí; bhakti-yogaḥ — oddaná služba; tāvat — potud; sthavīyaḥ — hrubý materialista; puruṣasya — virāṭ-puruṣi; rūpam — o vesmírné podobě; kriyā-avasāne — na konci svých předepsaných povinností; prayataḥ — s náležitou pozorností; smareta — má vzpomínat.
Překlad: 
Dokud v sobě hrubý materialista nevyvine sklon k láskyplné službě Nejvyššímu Pánovi, který vidí transcendentální i hmotné světy, má po vykonání svých předepsaných povinností vzpomínat na vesmírnou podobu Pána a meditovat o ní.
Význam: 

Nejvyšší Pán dohlíží na všechny světy, hmotné i transcendentální. Je jejich majitelem a uživatelem, což potvrzuje Bhagavad-gītā (5.29). Duchovní svět je projevem Jeho vnitřní energie a hmotný svět je projevem Jeho vnější energie. Živé bytosti jsou také Jeho energií — okrajovou energií — a mohou si vybrat, zda budou žít v transcendentálním či hmotném světě. Hmotný svět není pro živé bytosti příliš vhodným místem, protože malé duchovní částečky Pána jsou zde podmíněny hmotnými zákony. Pán chce, aby všechny živé bytosti jakožto Jeho nedílné části žily s Ním v transcendentálním světě, a pro osvícení podmíněných duší v hmotném světě sestavil Vedy a všechna zjevená písma, která jsou vodítkem podmíněných duší na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Podmíněné živé bytosti neustále trpí trojím utrpením podmíněného života, ale naneštěstí se ani přesto příliš nesnaží vrátit se zpátky k Bohu. Je to způsobeno tím, že si zvykly na špatný životní styl, který je komplikován ctnostmi a neřestmi. Někteří čestní lidé začínají obnovovat svůj ztracený vztah s Pánem, ale nedokáží pochopit Pánův osobní rys. Skutečným cílem života je navázat styk s Pánem a zaměstnat se ve službě Jemu. To je přirozená situace pro všechny živé bytosti. Impersonalistům, kteří nedokáží s láskou sloužit Pánu, se však doporučuje, aby meditovali o Jeho neosobní vesmírné podobě, o virāṭ-rūpě. Pokud si někdo přeje získat v životě skutečné štěstí a znovu dosáhnout své přirozené svobodné existence, musí se nějakým způsobem pokusit obnovit svůj zapomenutý vztah k Pánu. Méně inteligentní začátečníky meditace o neosobní virāṭ-rūpě, vesmírné podobě Pána, postupně kvalifikuje k osobnímu styku. Zde se doporučuje meditovat o virāṭ-rūpě, kterou popisovaly předchozí kapitoly, a tak můžeme pochopit, že různé planety, moře, hory, řeky, ptáci, zvířata, lidé, polobozi a všechno ostatní, co vnímáme, jsou pouze různé části Pánovy virāṭ-rūpy. Takovéto uvažování je také určitou meditací o Absolutní Pravdě, a jakmile s touto meditací začneme, vyvíjíme v sobě božské vlastnosti a celý svět se jeví jako šťastné a poklidné místo pro všechny. Bez meditace o Bohu, ať už osobní nebo neosobní, jsou všechny dobré vlastnosti v lidech zastřeny mylnými představami o tom, co je věčné a přirozené postavení člověka, a bez vyššího poznání se pro lidské bytosti stává celý svět peklem.