Śrīmad-bhāgavatam 2.2.13
Verš
pādādi yāvad dhasitaṁ gadābhṛtaḥ
jitaṁ jitaṁ sthānam apohya dhārayet
paraṁ paraṁ śuddhyati dhīr yathā yathā
Synonyma
eka-ekaśaḥ — od jednoho k druhému, jeden po druhém; aṅgāni — údy; dhiyā — pozorností; anubhāvayet — medituj o; pāda-ādi — nohy atd.; yāvat — až po; hasitam — usměvavý; gadā-bhṛtaḥ — Osobnost Božství; jitam jitam — postupně ovládající mysl; sthānam — místo; apohya — opouštějící; dhārayet — medituj o; param param — výše a výše; śuddhyati — očištěná; dhīḥ — inteligence; yathā yathā — nakolik.
Překlad
Meditace má začít u lotosových nohou Pána a pokračovat k Jeho usměvavé tváři. Má se soustředit na lotosová chodidla, pak na lýtka, stehna a takto výš a výš. Čím více se mysl upne na různé části Pánova těla, tím více se očišťuje inteligence.
Význam
Meditace, kterou doporučuje Śrīmad-Bhāgavatam, neznamená upínat pozornost na něco neosobního nebo prázdného. Meditace se má soustředit na Osobu Nejvyššího Boha, buď v Jeho gigantické vesmírné podobě virāṭ-rūpa nebo v Jeho podobě sac-cid-ānanda-vigraha, kterou popisují písma. Autorizované popisy podob Viṣṇua najdeme v písmech a tyto podoby stojí jako autorizovaná Božstva v chrámech. Můžeme tedy meditovat o Božstvu, soustředit mysl na lotosové nohy Pána a postupně stoupat výš a výš, až k Jeho usměvavé tváři.
Podle bhāgavatské školy je Pánův tanec rāsa usměvavou tváří Pána. Jelikož tento verš doporučuje přecházet postupně od lotosových nohou vzhůru k usměvavé tváři, nemůžeme všechno přeskočit a myslet si, že okamžitě porozumíme Pánovým zábavám při tanci rāsa. Lepší je, když budeme nabízet květiny a tulasī lotosovým nohám Pána, a tak se naučíme soustředit svoji mysl. Takto se pomocí arcany postupně očišťujeme. Oblékáme Pána, koupeme Ho atd., a všechny tyto transcendentální činnosti nám pomáhají očistit naši existenci. Jakmile dosáhneme vyšší úrovně čistoty, pak můžeme vychutnat činnosti Pána při pohledu na Jeho usměvavou tvář nebo při naslouchání popisům Jeho zábav při tanci rāsa. Proto popisuje Śrīmad-Bhāgavatam zábavy tance rāsa až v desátém zpěvu (29.-34. kapitole).
Čím více se člověk soustředí na transcendentální podobu Pána — na lotosová chodidla, lýtka, stehna či hruď — tím více se očistí. V tomto verši se jasně říká: “tím více se očišťuje inteligence,” což znamená, že se člověk odpoutává od smyslového požitku. V současném podmíněném životním stavu je naše inteligence nečistá, jelikož se zabývá smyslovým požitkem. Výsledkem meditace o transcendentální podobě Pána je ztráta zájmu o smyslový požitek. Konečným cílem meditace tedy je, abychom očistili svoji inteligenci.
Lidem příliš zabraným do smyslových požitků není dovoleno, aby se zúčastnili arcany nebo aby se dotýkali transcendentálních Božstev Rādhā-Kṛṣṇy či Viṣṇua. Pro ně je lepší, když budou meditovat o ohromné virāṭ-rūpě Pána, jak doporučuje příští verš. Impersonalistům a voidistům se tedy doporučuje, aby meditovali o vesmírné podobě Pána, zatímco oddaným se doporučuje meditovat o uctívání Božstev v chrámu. Jelikož impersonalisté a voidisté nejsou ve svých duchovních činnostech dostatečně očištění, není pro ně arcanā určená.