Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.10.25

Verš

gatiṁ jigīṣataḥ pādau
ruruhāte ’bhikāmikām
padbhyāṁ yajñaḥ svayaṁ havyaṁ
karmabhiḥ kriyate nṛbhiḥ

Synonyma

gatim — pohyb; jigīṣitaḥ — přející si; pādau — nohy; ruruhāte — projevily se; abhikāmikām — cílevědomý; padbhyām — z nohou; yajñaḥ — Pán Viṣṇu; svayam — Osobně; havyam — povinnosti; karmabhiḥ — předepsanými povinnostmi; kriyate — způsobil, aby bylo vykonáno; nṛbhiḥ — různými lidmi.

Překlad

Potom si přál ovládat pohyb a projevily se Jeho nohy, z nichž bylo vytvořeno vládnoucí božstvo jménem Viṣṇu. Díky Jeho osobnímu dohledu jsou všichni lidé plně zaměstnáni vykonáváním svých předepsaných obětí.

Význam

Každý člověk je zaměstnán plněním určitých povinností a vidíme, jak lidé proto stále jezdí z jednoho místa na druhé. Můžeme to vidět ve světových velkoměstech, ve kterých lidé neustále důležitě jezdí sem a tam. Tento pohyb ale není omezený pouze na velkoměsta — můžeme pozorovat i mimo ně, jak se lidé za pomoci různých dopravních prostředků přemísťují z místa na místo, z jednoho města do druhého. Na souši cestují pomocí automobilů a železnic, metrem cestují pod zemí a letadly ve vzduchu, a snaží se dosáhnout obchodních úspěchů. Jediným cílem všech těchto jejich cest je získat nějaký majetek a zařídit si pohodlný život. Cílem všech vědců, umělců, inženýrů, techniků a odborníků ve všech oborech lidské činnosti je stále zvětšovat životní pohodlí. Tito lidé však nevědí, jakým způsobem zaměřit své činnosti, aby naplnili poslání lidského života. Jelikož neznají toto tajemství, všechny jejich činnosti mají za cíl nekontrolovaný smyslový požitek, a tak se nevědomky dostávají do stále hlubší temnoty.

Jelikož jsou zaujati Jeho vnější energií, zcela zapomněli na Nejvyššího Pána Viṣṇua, a proto pokládají za samozřejmé, že tento současný život v hmotném světě je jedinečnou možností, jak získat co nejvíce smyslového požitku. Takové mylné pojetí života však nikomu nemůže přinést vytoužený klid mysli, a proto přes veškerý rozvoj poznání, založený na využívání přírodních zdrojů, není v této materialistické civilizaci nikdo šťastný. Tajemství spočívá v tom, že lidé by se měli snažit na každém kroku vykonávat oběti pro dosažení míru ve světě. Bhagavad-gītā (18.45-46) odhaluje totéž tajemství v následujících verších:

sve sve karmaṇy abhirataḥ
saṁsiddhiṁ labhate naraḥ
sva-karma-nirataḥ siddhiṁ
yathā vindati tac chṛṇu
yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ

Pán řekl Arjunovi: “Slyš ode Mne, jak může člověk prostým vykonáváním svých předepsaných povinností dosáhnout nejvyšší životní dokonalosti. Člověk může dosáhnout dokonalosti uctíváním Nejvyššího Pána a vykonáváním oběti pro uspokojení Nejvyššího Pána Viṣṇua, který je všeprostupující a pod Jehož vládou získává každá živá bytost vše, po čem touží, podle svých osobních sklonů.”

Na tom, že každý člověk má jiné sklony, není nic špatného, protože každý je natolik nezávislý, že si může ve svém životě plánovat různá zaměstnání. Měl by si však být dokonale vědom toho, že není absolutně nezávislý. Každý je ovládán Nejvyšším Pánem a Jeho zástupci. Když toto člověk ví, měl by se snažit sloužit svojí prací a jejími výsledky Nejvyššímu Pánu podle pokynů duchovních autorit, které znají umění transcendentální láskyplné služby Nejvyššímu Pánu Viṣṇuovi. Při plnění svých předepsaných životních povinností se člověk musí přemísťovat z jednoho místa na druhé a proto jsou nohy nejdůležitějším nástrojem těla. Pán Samotný proto dohlíží na nohy všech lidí, aby mohli vykonávat svoji yajñu.