Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv druhý: Vesmírný projev » KAPITOLA DESÁTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 2.10.21

Verš

yadātmani nirālokam
ātmānaṁ ca didṛkṣataḥ
nirbhinne hy akṣiṇī tasya
jyotiś cakṣur guṇa-grahaḥ

Synonyma

yadā — když; ātmani — Sebe; nirālokam — beze světla; ātmānam — Své transcendentální tělo; ca — také jiné tělesné podoby; didṛkṣataḥ — přál si dívat se na; nirbhinne — projevilo se; hi — pro; akṣiṇī — očí; tasya — Jeho; jyotiḥ — Slunce; cakṣuḥ — oči; guṇa-grahaḥ — schopnost vidění.

Překlad

Když takto vše existovalo v temnotě, Pán si přál vidět Sám Sebe a vše, co bylo stvořeno. Tehdy se projevily oči, osvětlující bůh Slunce, schopnost vidění a zrakové objekty.

Význam

Vesmír je přirozeně temný, a celé stvoření se proto nazývá tamas neboli temnota. Noc je klasickou podobou vesmíru, protože v noci nevidíme nic, ani sebe samotné. Pán ze Své bezpříčinné milosti nejprve zatoužil vidět Sám Sebe a také veškeré stvoření, a potom se projevilo Slunce, všechny živé bytosti získaly schopnost vidět a projevily se také zrakové objekty. To znamená, že celý jevový svět začal být viditelný až po stvoření Slunce.