SB 2.10.12

dravyaṁ karma ca kālaś ca
svabhāvo jīva eva ca
yad-anugrahataḥ santi
na santi yad-upekṣayā
Překlad slovo od slova: 
dravyam — hmotné prvky; karma — čin; ca — a; kālaḥ — čas; ca — také; sva-bhāvaḥ jīvaḥ — živé bytosti; eva — jistě; ca — také; yat — Jehož; anugrahataḥ — milostí; santi — existují; na — ne; santi — existují; yat-upekṣayā — zanedbáním.
Překlad: 
Člověk má s jistotou vědět, že všechny hmotné prvky, činnosti, čas a kvality, jakož i živé bytosti, které toho všeho využívají, existují jedině Jeho milostí a jakmile se o ně Pán přestane starat, nastává konec jejich existence.
Význam: 

Živé bytosti využívají hmotných prvků, času, kvalit atd. ke svému požitku, protože chtějí panovat hmotné přírodě. Pán je nejvyšším poživatelem a údělem živých bytostí je pomáhat Mu v Jeho požitku a podílet se tak na transcendentálním požitku každého. Na požitku má podíl jak ten, kdo ho vychutnává, tak ten, kdo ho přináší, ale živé bytosti oklamané iluzorní energií se chtějí stát stejnými poživateli jako je Pán, přestože k tomu nejsou určeny. Živé bytosti, jīvy, popisuje Bhagavad-gītā jako Pánovu vyšší energii neboli parā prakṛti, a totéž je uvedeno ve Viṣṇu Purāṇě. Živé bytosti tedy nejsou v žádném případě puruṣové neboli skuteční poživatelé, a jejich hledání požitku v hmotném světě je tedy nepřirozené. V duchovním světě jsou živé bytosti přirozeně čisté, a jsou proto společníky Nejvyššího Pána, kteří se podílejí na Jeho požitku. Touha živých bytostí užívat si v hmotném světě na základě vlastních činností (karmy) se působením přírodních zákonů postupně vytrácí a iluzorní energie začíná podmíněným duším namlouvat, že by měly splynout s Pánem. To je poslední léčka iluzorní energie. Jakmile živá bytost milostí Pána překoná i tuto poslední iluzi, vrátí se do svého původního postavení a dosáhne tak skutečného osvobození. Pán tvoří hmotný svět, po nějaký čas (tisíc let podle Jeho měřítek, jak je řečeno v předchozím verši), ho udržuje, a pak ho opět Svojí vůlí ničí jen proto, aby se živé bytosti mohly osvobodit ze zajetí hmoty. Živé bytosti tak zcela závisejí na milosti Pána a všechen jejich takzvaný požitek, dosažený vědeckým pokrokem, může být vůlí Pána kdykoliv zničen.