Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.10.10

Verš

puruṣo ’ṇḍaṁ vinirbhidya
yadāsau sa vinirgataḥ
ātmano ’yanam anvicchann
apo ’srākṣīc chuciḥ śucīḥ

Synonyma

puruṣaḥ — Nejvyšší Osoba, Paramātmā; aṇḍam — vesmíry; vinirbhidya — dávající každému vlastní oddělenou existenci; yadā — když; asau — tentýž; saḥ — On (Pán); vinirgataḥ — vyšel; ātmanaḥ — ze Sebe Samotného; ayanam — ležící na místě; anvicchan — s přáním; apaḥ — voda; asrākṣīt — stvořil; śuciḥ — nejčistší; śucīḥ — transcendentální.

Překlad

Pán ve Své ohromné vesmírné podobě (Mahā-Viṣṇua), pocházející z Oceánu příčin, kde se zjevuje první puruṣa-avatār, vstoupil po vytvoření jednotlivých vesmírů do každého z nich s přáním ulehnout na stvořenou transcendentální vodu (Garbhodaka).

Význam

Poté, co Śrīla Śukadeva Gosvāmī analyzoval živé bytosti a Nejvyššího Pána, Paramātmu, neboli nezávislý zdroj všech ostatních živých bytostí, nyní začíná popisovat nezbytnosti oddané služby Pánu, která je jediným pravým zaměstnáním všech živých bytostí. Nejvyšší Pán Śrī Kṛṣṇa a všechny Jeho úplné části se od Sebe navzájem neliší, a proto jsou všechny tyto Osobnosti svrchovaně nezávislé. Na důkaz toho zde Śukadeva Gosvāmī popisuje (jak slíbil králi Parīkṣitovi), že puruṣa-avatār je zcela nezávislý dokonce i v oblasti hmotného stvoření. Činnosti Pána jsou také transcendentální a jsou také Jeho līlou neboli zábavou. Takové zábavy absolutního Pána jsou pro posluchače, kteří se zajímají o seberealizaci v oddané službě, velice poučné. Někdo může namítat, proč se nevěnujeme přímo transcendentálním zábavám Pána, které ukázal v Mathuře a Vṛndāvanu a které jsou sladší než cokoliv jiného na světě. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura odpovídá, že zábavy Pána ve Vṛndāvanu mají vychutnávat pouze pokročilí oddaní. Začínající oddaní by tyto Pánovy nejvyšší transcendentální činnosti špatně pochopili. Materialističtí (prākṛta) oddaní Pána mohou vychutnávat Pánovy zábavy, které se týkají stvoření, udržování a zničení hmotného světa. Stejně jako jógový systém, založený především na tělesných cvicích, je určen lidem příliš připoutaným k tělesnému pojetí života, tak i Pánovy zábavy týkající se stvoření a zničení hmotného světa jsou určeny těm, kteří jsou příliš hmotně poutáni. Pro takové lidi jsou proto v popisech Nejvyšší Osobnosti Božství zahrnuty také popisy činností těla a celého vesmíru, neboť Pán je stvořitelem fyzikálních zákonů, jimiž se hmotný svět řídí. Vědci se snaží vysvětlit činnosti hmotné přírody pomocí mnoha technických pojmů, a snaží se popsat její zákony, ale zapomínají na toho, kdo tyto zákony stanovil. Śrīmad-Bhāgavatam však poukazuje právě na tohoto zákonodárce. Není třeba se obdivovat mechanickému uspořádání komplikovaného stroje, ale je třeba ocenit technika, který tento úžasně fungující přístroj sestavil. To je rozdíl mezi oddaným a neoddaným. Oddaní neustále chválí Pána, který řídí fyzikální zákony. V Bhagavad-gītě (9.10) je popsáno, jakým způsobem Pán řídí hmotnou přírodu:

mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sacarācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate

“Hmotná příroda se všemi fyzikálními zákony je jednou z Mých různých energií, a není proto nezávislá ani slepá. Jelikož jsem všemocný, fyzikální zákony hmotné přírody udržuji v činnosti pouhým pohledem. Díky němu v ní dokonale probíhají všechny akce a reakce přesně podle fyzikálních zákonů, a tímto způsobem je hmotný svět znovu a znovu tvořen, udržován a ničen.”

Lidé s nedostatečným poznáním však žasnou, když studují fyzikální zákony, týkající se stavby individuálního těla a chodu vesmírného projevu, a pošetile popírají existenci Boha, neboť mají za samozřejmé, že fyzikální zákony jsou nezávislé a pracují bez jakékoliv metafyzické kontroly. Bhagavad-gītā (9.11) na tuto pošetilost odpovídá následujícími slovy:

avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram

“Hloupí lidé (mūḍhāḥ) neznají Pána, Osobnost Božství, v Jeho věčné podobě, plné blaženosti a poznání.” Pošetilí lidé si myslí, že transcendentální tělo Pána se podobá jejich vlastním tělům, a proto nedokáží pochopit Jeho neomezenou vládnoucí moc, s níž neviditelně působí prostřednictvím fyzikálních zákonů. Pán se ovšem ukazuje přímo před očima obyčejných lidí, když sestupuje za pomoci Své osobní energie. Pán Kṛṣṇa sestoupil takový, jaký je, a vyjevil úžasné činnosti Samotného Pána. Bhagavad-gītā popisuje Jeho úžasné činy a vysvětluje také transcendentální poznání. Hloupí lidé však přesto odmítají uznat, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán. Obvykle se začnou o Pána zajímat, když se dozví, že může být nekonečně malý i nekonečně velký a začnou studovat tyto Jeho rysy, protože oni sami nemohou být ani nekonečně velcí, ani nekonečně malí, ale měli by vědět, že v tom nespočívá nejvyšší sláva Pána. Nejúžasnějším projevem Pánovy moci je skutečnost, že neomezený Pán se může ukázat před našima očima právě jako jeden z nás. Jeho činnosti se samozřejmě liší od činností omezených bytostí. Jeho neomezená moc vyšla jasně najevo, když ve věku sedmi let zdvihl velkou horu a když se ve Svém mládí oženil se šestnácti tisíci královnami. Jestliže to však mūḍhové vidí nebo slyší, zavrhnou tyto skutečnosti jako legendu a považují Pána za jednoho z nich. Nechápou, že i když se Pán Śrī Kṛṣṇa projevuje Svojí vůlí v lidské podobě, je vždy Nejvyšším Pánem a vlastní všechny síly nejvyššího vládce.

Jestliže se ovšem tito mūḍhové začnou věnovat pokornému a pozornému naslouchání Pánova poselství ze Śrīmad Bhagavad-gīty nebo Śrīmad-Bhāgavatamu od čistých oddaných v učednické posloupnosti, i oni se mohou Jejich milostí stát oddanými Pána. To je jediný důvod, proč jsou v Bhagavad-gītě a Śrīmad-Bhāgavatamu popsány zábavy Pána v hmotném světě — aby přinesly prospěch nevědomým lidem.