Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 2.1.2

Verš

śrotavyādīni rājendra
nṛṇāṁ santi sahasraśaḥ
apaśyatām ātma-tattvaṁ
gṛheṣu gṛha-medhinām

Synonyma

śrotavya-ādīni — náměty k naslouchání; rājendra — ó králi; nṛṇām — lidské společnosti; santi — jsou; sahasraśaḥ — stovky a tisíce; apaśyatām — slepých; ātma-tattvam — poznání o vlastním já, konečná pravda; gṛheṣu — v domě; gṛha-medhinām — lidí příliš zabředlých ve hmotě.

Překlad

Ó králi, v lidské společnosti mají ti, kteří příliš zabředli do hmoty a kteří jsou slepí k poznání konečné pravdy, mnoho námětů k naslouchání.

Význam

Život hospodáře je ve zjevených písmech charakterizován dvěma termíny — gṛhastha a gṛhamedhī. Gṛhasthové jsou ti, kteří žijí se ženou a dětmi společně, ale žijí transcendentálně, t.j. tak, aby realizovali konečnou pravdu. Gṛhamedhīové jsou naproti tomu ti, kteří žijí v užším nebo širším smyslu pouze pro prospěch členů své rodiny, a tím pádem závidí ostatním. Slovo medhī naznačuje závist vůči ostatním. Gṛhamedhīové, kteří se zajímají pouze o rodinné záležitosti, nevyhnutelně závidí druhým. Proto jeden gṛhamedhī nemívá dobré vztahy s druhým gṛhamedhīm a v rozšířené podobě se jeden spolek, společnost nebo národ neshoduje s protějškem svého sobeckého zájmu. Ve věku Kali si všichni hospodáři navzájem závidí, protože jsou slepí k poznání konečné pravdy. Chtějí slyšet, co je nového v politice, vědě, společnosti, ekonomice atd., ale mají tak omezené poznání, že otázky ohledně základního životního utrpení — zrození, smrti, stáří a nemoci — nechávají bez povšimnutí. Lidský život je přitom určený k tomu, aby jednou provždy vyřešil zrození, smrt, stáří a nemoci. Ale gṛhamedhīové podlehli iluzi hmotné přírody a na všechno, co se týká seberealizace, úplně zapomněli. Konečným řešením životních problémů je jít zpátky domů, zpátky k Bohu a tím se podle Bhagavad-gīty (8.16) odstraní utrpení hmotného bytí neboli zrození, nemoc, stáří a smrt.

Cesta zpátky domů, zpátky k Bohu, vede přes naslouchání příběhům o Nejvyšším Pánu a Jeho jménu, podobě, vlastnostech, zábavách, příslušenství a Jeho rozmanitosti. Bláhoví lidé to však nevědí. Chtějí slyšet o jménech, tvarech atd. všech dočasných věcí, a nevědí, jak by tento svůj sklon k naslouchání mohli využít pro konečné dobro. Zcela pomýlení pak sepisují vlastní nepravá písma o jménu, podobě a vlastnostech konečné pravdy. Z člověka se tedy nemá stávat gṛhamedhī, který bude žít jen proto, aby záviděl ostatním. Má se z něho stát skutečný hospodář podle příkazů zjevených písem.