SB 12.7.18

hetur jīvo 'sya sargāder
avidyā-karma-kārakaḥ
yaṁ cānuśāyinaṁ prāhur
avyākṛtam utāpare
Překlad slovo od slova: 
hetuḥ — příčina; jīvaḥ — živá bytost; asya — tohoto vesmíru; sarga-ādeḥ — stvoření, udržování a zničení; avidyā — z nevĕdomosti; karma-kārakaḥ — konatel hmotných činností; yam — jehož; ca — a; anuśāyinam — základní osobnost; prāhuḥ — nazývají; avyākṛtam — neprojevené; uta — vskutku; apare — ostatní.
Překlad: 
Živá bytost z nevĕdomosti koná hmotné činnosti a tak se v jednom smyslu stává příčinou stvoření, udržování a zničení vesmíru. Nĕkteré autority živou bytost označují jako osobnost, na které je založeno hmotné stvoření, zatímco jiní říkají, že je neprojeveným já.
Význam: 

VÝZNAM: Vesmír tvoří, udržuje a ničí samotný Nejvyšší Pán. Tyto činnosti jsou však provádĕny jako odezva na touhy podmínĕných duší, které jsou zde popsány jako hetu neboli příčina vesmírného dĕní. Pán tento svĕt tvoří proto, aby podmínĕné duši umožnil uskutečnit její snahy vykořisťovat přírodu a nakonec dosáhnout seberealizaci.

Protože živé bytosti nejsou schopny vnímat svou přirozenou totožnost, jsou zde popsány jako avyākṛtam neboli neprojevené. Živá bytost jinými slovy nemůže vnímat svou skutečnou podobu, dokud si není zcela vĕdoma Kṛṣṇy.