SB 12.5.8

na tatrātmā svayaṁ-jyotir
yo vyaktāvyaktayoḥ paraḥ
ākāśa iva cādhāro
dhruvo 'nantopamas tataḥ
Překlad slovo od slova: 
na — ne; tatra — tam; ātmā — duše; svayam-jyotiḥ — samovyzařující; yaḥ — jež; vyakta-avyaktayoḥ — od projevených a neprojevených (hrubých a jemných tĕl); paraḥ — liší se; ākāśaḥ — nebe; iva — jako; ca — a; ādhāraḥ — základ; dhruvaḥ — pevný; ananta — bez konce; upamaḥ — nebo srovnání; tataḥ — tak.
Překlad: 
Duše v tĕle je samovyzařující a oddĕlená od viditelného hrubého a neviditelného jemného tĕla. Zůstává jako pevný základ mĕnící se tĕlesné existence, tak jako je éterické nebe nemĕnným základem promĕn hmoty. Duše proto nemá konec a nedá se přirovnat k ničemu hmotnému.