SB 12.2.1

śrī-śuka uvāca
tataś cānu-dinaṁ dharmaḥ
satyaṁ śaucaṁ kṣamā dayā
kālena balinā rājan
naṅkṣyaty āyur balaṁ smṛtiḥ
Překlad slovo od slova: 
śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī řekl; tataḥ — potom; ca — a; anudinam — den za dnem; dharmaḥ — zbožnost; satyam — pravda; śaucam — čistota; kṣamā — snášenlivost; dayā — milosrdnost; kālena — silou času; balinā — mocného; rājan — ó králi Parīkṣite; naṅkṣyati — budou zničeny; āyuḥ — délka života; balam — síla; smṛtiḥ — pamĕť.
Překlad: 
Śukadeva Gosvāmī řekl: „Potom, ó králi, bude den za dnem silným vlivem vĕku Kali ubývat zbožnosti, pravdomluvnosti, čistoty, snášenlivosti, milosrdnosti, délky života, fyzické síly i pamĕti.“
Význam: 

VÝZNAM: V tomto verši se uvádí, že v Kali-yuze, současném vĕku, budou témĕř všechny žádoucí vlastnosti postupnĕ ubývat. Ubyde například dharmy, která znamená úctu k vyšší autoritĕ vedoucí k následování náboženských zásad.

Protože teologové západního svĕta nebyli schopni vĕdecky představit zákony Boha ani Boha samotného, došlo v západní intelektuální historii k příkrému rozkolu mezi teologií a vĕdou. Aby tento konflikt nĕjak vyřešili, souhlasili nĕkteří teologové s tím, že svá učení upraví tak, aby odpovídala nejen dokázaným vĕdeckých faktům, ale také rádoby vĕdeckým spekulacím a hypotézám, které jsou pokrytecky zahrnuty v oblasti „vĕdy“, i když nebyly prokázány. Na druhé stranĕ nĕkteří fanatičtí teologové vĕdeckou metodu zcela zavrhují a prosazují vĕrohodnost svých zastaralých sektářských dogmat.

Materialistická vĕda zbavená systematické védské teologie se posunula k destruktivnímu hrubému materialismu, zatímco spekulativní západní filozofie zabředla do povrchnosti relativistické etiky a neprůkazné jazykové analýzy. S takovým množstvím nejlepších západních myslí zabývajících se materialistickými analýzami je přirozenĕ vĕtšina západního náboženského života, oddĕleného od hlavního intelektuálního proudu, ovládána iracionálním fanatismem, neautorizovanou mystikou a mystickými sektami. Lidé ztratili poznání o vĕdĕ o Bohu do té míry, že hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy často řadí po bok této podivné smĕsice podivných snah v oblasti teologie a náboženství. Dharma neboli skutečné náboženství přísné a vĕdomé poslušnosti zákonů Boha tak postupnĕ mizí.

Satyam, pravdomluvnost, ubývá také, protože lidé nevĕdí, co pravda je. Bez poznání Absolutní Pravdy človĕk nemůže jasnĕ pochopit skutečný význam života pouhým hromadĕním velkého množství relativních či hypotetických pravd.

Kṣamā, snášenlivost či schopnost odpouštĕt, je také na ústupu, protože tu neexistuje praktický způsob, jak se lidé mohou očistit a zbavit se tak závisti. Dokud človĕk není očištĕn pronášením svatých jmen Pána v rámci autorizovaného programu duchovního pokroku, bude jeho mysl přemáhána hnĕvem, závistí a všemožnými malichernostmi. Proto ubývá i milosrdnosti, dayā. Všechny živé bytosti jsou vĕčnĕ spojeny společnou účastí na Boží existenci. Pokud je však tato existenciální jednota zastřena ateismem a agnosticismem, lidé k sobĕ nejsou milostiví a nechápou, co jim může přinést konání dobra ostatním živým bytostem. Lidé již ve skutečnosti nejsou milostiví ani sami k sobĕ; cílevĕdomĕ se ničí alkoholem, drogami, tabákem, jedením masa, pohlavní nevázaností a jakýmikoliv dalšími dostupnými způsoby laciného uspokojování smylů.

Kvůli všem tĕmto sebezničujícím činnostem a mocnému vlivu času se krátí průmĕrná délka života (āyur). Moderní vĕdci se snaží u mas lidí získat hodnovĕrnost tím, že často publikují statistiky, které ukazují, jak vĕda přispĕla k prodloužení průmĕrné délky života. Tyto statistiky však neberou v úvahu lidi zabité při krutých potratech. Pokud do statistik průmĕrné délky života populace zahrneme potracené dĕti, zjistíme, že se délka života ve vĕku Kali neprodlužuje, ale naopak drasticky zkracuje.

Balam, tĕlesná síla, ubývá také. Védská literatura uvádí, že před pĕti tisíci lety, v minulém vĕku, byly lidské bytosti – a dokonce i zvířata a rostliny – vĕtší a silnĕjší. Fyzický vzrůst a síla se budou postupem vĕku Kali také zmenšovat.

Pamĕť, smṛti, slábne zcela jistĕ také. V předchozích vĕcích mĕli lidé lepší pamĕť a nezatĕžovali se hroznou byrokratickou a technickou společností jako my. Podstatné informace a vĕčná moudrost byly přechovávány bez pomoci písma. Ve vĕku Kali jsou vĕci samozřejmĕ dramaticky odlišné.