SB 11.6.18

smāyāvaloka-lava-darśita-bhāva-hāri-
bhrū-maṇḍala-prahita-saurata-mantra-śauṇḍaiḥ
patnyas tu ṣoḍaśa-sahasram anaṅga-bāṇair
yasyendriyaṁ vimathituṁ karaṇair na vibhvyaḥ
Překlad slovo od slova: 
smāya — usmĕvavého; avaloka — pohledu; lava — zlomky; darśita — když ukázaly; bhāva — své emoce; hāri — okouzlující; bhrū-maṇḍala — jakým klenutím obočí; prahita — vyslané; saurata — milostné lásky; mantra — vzkazy; śauṇḍaiḥ — nestoudnými návrhy; patnyaḥ — manželky; tu — ale; ṣoḍaśa-sahasram — šestnáct tisíc; anaṅga — Amora; bāṇaiḥ — šípy; yasya — jehož; indriyam — smysly; vimathitum — rozrušit; karaṇaiḥ — všemi svými způsoby; na vibhvyaḥ — nedokázaly.
Překlad: 
Můj Pane, žiješ se šestnácti tisíci překrásnými ženami šlechtického původu, které Ti svými neodolatelnĕ ostýchavými a umĕvavými pohledy a svým půvabnĕ klenutým obočím posílají vzkazy dychtivé milostné lásky. Vzrušit Tvou mysl a smysly se jim však vůbec nedaří.
Význam: 

VÝZNAM: V předchozím verši bylo jasnĕ řečeno, že Pánovy smysly nemůže upoutat žádný hmotný objekt. Tento verš dokládá, že Pán nijak netouží si užívat ani duchovního uspokojování smyslů. Kṛṣṇa je úplný sám v sobĕ. Je zdrojem veškeré radosti a neprahne po ničem hmotném ani duchovním. Nĕkdo by mohl namítat, že Kṛṣṇa ve snaze potĕšit svou manželku Satyabhāmu ukradl pārijātový kvĕt z nebes, takže se jevil jako manžel ovládaný svou milující ženou. I když však Kṛṣṇu nĕkdy přemůže láska Jeho oddaných, touha užívat si jako obyčejný, chtivý materialista Ho nikdy neovlivní. Neoddaní nemohou pochopit odzbrojující láskyplné emoce mezi Pánem a Jeho čistými oddanými. Naše silná láska může Kṛṣṇu přemoci, a tak mohou čistí oddaní Pána ovládat. Například starší gopī ve Vṛndāvanu často vytleskávaly různé rytmy, aby přimĕly Kṛṣṇu k tanci, a ve Dvārace Satyabhāmā nařídila Kṛṣṇovi, aby jí přinesl kvĕt na důkaz svojí lásky k ní. Śrīnivāsa Ācārya ve své písni vĕnované šesti Gosvāmīm uvádí: gopī-bhāva-rasāmṛtābdhi-laharī-kallola-magnau muhuḥ – láska mezi Pánem a Jeho čistým oddaným je oceán duchovní blaženosti. Kṛṣṇa ale zároveň zůstává naprosto spokojený sám v sobĕ. Kṛṣṇa nevzrušenĕ opustil společnost nesrovnatelnĕ krásných mladých dívek z Vraja-bhūmi, gopī, a na žádost svého strýce Akrūry odjel do Mathury. Ani gopī z Vṛndāvanu, ani královny ze Dvāraky tedy nedokázaly v Kṛṣṇovi vzbudit touhu si užívat. Požitek v tomto svĕtĕ znamená z konečného hlediska sex. Tato svĕtská sexuální touha je ale jen převráceným odrazem transcendentálních milostných zábav Kṛṣṇy s Jeho vĕčnými společnicemi v duchovním svĕtĕ. Gopī z Vṛndāvanu jsou prosté vesničanky a královny ve Dvārace jsou mladé aristokratické dámy, ale jak gopī, tak i královny hynou láskou ke Kṛṣṇovi. Jako Nejvyšší Osobnost Božství projevuje Kṛṣṇa naprostou dokonalost krásy, síly, bohatství, slávy, poznání a odříkání a je tedy ve svém svrchovaném postavení zcela spokojený. Duchovní milostné pomĕry s gopīmi a královnami má jen kvůli nim. Jedinĕ hlupáci si mohou myslet, že by Pána Kṛṣṇu přitahovaly zvrácené klamné požitky, ke kterým jsme my, nebohé podmínĕné duše, tak slepĕ připoutaní. Každý by mĕl tedy uznat svrchované transcendentální postavení Pána, Osobnosti Božství, a odevzdat se Mu. To je jasný závĕr plynoucí z tohoto výroku polobohů.