New version available here: vedabase.io

SB 11.3.24

śaucaṁ tapas titikṣāṁ ca
maunaṁ svādhyāyam ārjavam
brahmacaryam ahiṁsāṁ ca
samatvaṁ dvandva-saṁjñayoḥ
Překlad slovo od slova: 
śaucam — čistotnost; tapaḥ — askeze; titikṣām — snášenlivost; ca — a; maunam — mlčenlivost; svādhyāyam — studium véd; ārjavam — upřímnost; brahmacaryam — celibát; ahiṁsām — nenásilí; ca — a; samatvam — vyrovnanost; dvandva-saṁjñayoḥ — v protikladných situacích.
Překlad: 
Aby mohl žák sloužit duchovnímu mistrovi, musí se naučit čistotnosti, askezi, snášenlivosti, mlčenlivosti, studiu védského poznání, upřímnosti, celibátu, nenásilí a vyrovnanosti uprostřed protikladů, jako je horko či zima, štĕstí či neštĕstí.
Význam: 

VÝZNAM: Śaucam, neboli „čistotnost“ znamená čistotnost vnitřní i vnĕjší. Zevnĕjšek je třeba udržovat v čistotĕ koupelí vodou a mýdlem alespoň jednou, a je-li to možné třikrát dennĕ. Vnitřnĕ je človĕk považován za čistého, pokud je zbaven znečištĕní pýchy a egoismu. Tapaḥ neboli „askeze“ znamená zůstat neochvĕjný v konání své správné životní povinnosti i přes nerozumná nutkání mysli. Zvláštĕ je nutné ovládat hnĕv a touhu po nevázaném sexu. Pokud lidská bytost neovládá nutkání chtíče, hnĕvu a chamtivosti, ztrácí schopnost pochopit svoji skutečnou situaci. Lidský život je zlatá příležitost k vyřešení zdrcujících problémů rození, smrti, stáří a nemoci. Viṣṇu Purāṇa (3.8.9) uvádí:

varṇāśramācāra-vatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam

Každá živá bytost může dosáhnout duchovní dokonalosti tím, že plody své předepsané práce odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇuovi. Také v Bhagavad-gītĕ (18.45) Pán Kṛṣṇa jasnĕ říká: sve sve karmaṇy abhirataḥ saṁsiddhiṁ labhate naraḥ. Není nutné přijmout život v klášteře nebo žít v lese jako yogī; dokonalosti lze dosáhnout vĕnováním svých předepsaných povinností Nejvyššímu Pánu. Také Bhaktivinoda Ṭhākura řekl: nāmāśraya kari' yatane tumi, thakaha āpana kāje. Ten, kdo upřímnĕ přijme útočištĕ u svatých jmen Kṛṣṇy zpíváním Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, dosáhne duchovní dokonalosti i uprostřed svých bĕžných každodenních čiností. Pokud však naneštĕstí lidská bytost zanedbá usmĕrňující zásady civilizovaného života zakazující nezákonný sex, jedení masa, požívání omamných látek a hazard, bude zcela jistĕ přemožena vlnami chtíče a hnĕvu, které zcela překryjí její vĕdomí reality duchovního života a přimĕjí ji zabývat se fantasmagorií dočasného hmotného tĕla. Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (3.39) říká:

āvṛtaṁ jñānam etena
jñānino nitya-vairiṇā
kāma-rūpeṇa kaunteya
duṣpūreṇānalena ca

„Tak je čisté vĕdomí znalé živé bytosti zahaleno jejím vĕčným nepřítelem v podobĕ chtíče, který není nikdy ukojen a spaluje jako oheň.“ Slovo tapaḥ neboli „odříkání“ v tomto verši tedy vyjadřuje nutnost vytrvat v konání své předepsané povinnosti a nezačít být kvůli vlnám chtíče, hnĕvu a chamtivosti netrpĕlivý nebo neusmĕrnĕný.

Slovo titikṣām, „snášenlivost“, vyjadřuje, že transcendentalista musí promíjet. Hmotný svĕt je plný trapných a dráždivých situací, a pokud nemáme sklon opravdu promíjet, budeme nakaženi pomstychtivou mentalitou, která zničí naše duchovní vĕdomí. Maunam, „mlčenlivost“, znamená, že bychom nemĕli hovořit o bezcenných nebo pošetilých tématech, ale o skutečných problémech lidského života, jako je návrat domů, zpĕt k Bohu. Naprostá mlčenlivost je znakem nevĕdomosti. Kámen je tichý, protože nemá vĕdomí. Protože má každá vĕc svůj duchovní protĕjšek, obsahují védské śāstry negativní i pozitivní pokyny. K negativnímu pokynu týkajícímu se řeči existuje pozitivní pokyn neustále mluvit o Kṛṣṇovi. Satataṁ kīrtayanto mām. Mĕli bychom neustále hovořit o Nejvyšším Pánu, Osobnosti Božství, opĕvovat Jeho svaté jméno, slávu, zábavy, doprovod, a tak dále. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je také uvedeno: śrotavyaḥ kīrtitavyaś ca dhyeyaḥ pūjyaś ca nityadā. Mĕli bychom neustále naslouchat o Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇovi, opĕvovat Ho, meditovat o Nĕm a uctívat Jej. Ve dvacátém prvním verši této kapitoly bylo uvedeno: śābde pare ca niṣṇātam. Pravý duchovní mistr je odborníkem na śābde pare neboli transcendentální zvukovou vibraci popisující duchovní svĕt. Človĕk si nemůže zachovat prázdnou hlavu nebo mlčení, jak tvrdí pošetilí zastánci vymyšlených soustav meditace a yogy. Mĕli bychom být tak pohrouženi do láskyplné služby Kṛṣṇovi a tak láskyplnĕ přitahováni k chvále Kṛṣṇy, že nám nezbyde ani chvíle na mluvení nesmyslů. To je význam slova maunam.

Svādhyāyam znamená studovat podle své osobní schopnosti Védy a také je učit ostatní. V Bhagavad-gītĕ je zmínka o tom, že brāhmaṇa by se mĕl vyznačovat jñānou a vijñānou, znalostí písem a jeho praktickou realizovanou aplikací. Zvláštĕ bychom mĕli studovat knihy, které zvĕtšují naši touhu sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Jeho Božská Milost Oṁ Viṣṇupāda Paramahaṁsa Parivrājakācārya Aṣṭottara-śata Śrī Śrīmad Bhaktivedanta Swami Prabhupāda bĕhem nĕkolika krátkých let napsal celou knihovnu transcendentálního poznání. Po celém svĕtĕ dnes prakticky vidíme, že princip svādhyāyam neboli studium Véd aplikovaný na tyto knihy, jako je Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā taková jaká je, Caitanya-caritāmṛta a Nektar oddanosti, upřímného čtenáře naplní extatickým odhodláním sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Celá Mezinárodní společnost pro vĕdomí Kṛṣṇy se šíří po celém svĕtĕ díky této transcendentální literatuře. Svādhyāyam neznamená spekulativní nebo vymyšlené výklady náboženských textů, ani snahu číst mnoho knih pro zvĕtšení svého pseudovĕhlasu takzvaného učence. Číst bychom mĕli knihy, které podnĕcují k praktickému duchovnímu pokroku v poznání a odříkání, jak ukazují knihy Śrīly Prabhupādy.

Slovo ārjavam znamená upřímnost či přímočarost. Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho je slovo svacchatām, neboli „čistota, průzračnost“, synonymem přímočarosti. Dokud človĕk nemá čisté vĕdomí, bude používat mnohé zvrhlé způsoby. Přímočarost neznamená ve jménu poctivosti urážet druhé, ale říkat pokornĕ pravdu. Slovo brahmacaryam, neboli „celibát“, znamená buď naprosté zřeknutí se společnosti žen, nebo přísné následování védských zásad života hospodáře, která omezují sex pouze za účelem plození svatých dĕtí. Ahiṁsām znamená, že bychom se vůči žádné živé bytosti nemĕli dopouštĕt násilí. Dokud si človĕk není vĕdom jemných zákonů karmy, které živé bytosti přinášejí požitek a utrpení, nemůže ahiṁsu neboli nenásilí opravdu dodržovat. Hmotný svĕt je v konečném smyslu plný násilí a násilné jsou i samy zákony přírody, které každé živé bytosti vnucují stáří, nemoc a smrt. Pokud tedy nĕkdo dokáže přesvĕdčit druhé, aby se odevzdali Kṛṣṇovi a osvobodili se tak z vlivu násilných zákonů hmotné přírody, je to dokonalost ahiṁsy.

Samatvaṁ dvandva-saṁjñayoḥ znamená, že je třeba zachovat chladnou hlavu i tehdy, když se projeví rušivé hmotné protiklady. Kṛṣṇa v Bhagavad-gītĕ (2.14) říká:

mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino 'nityās
tāṁs titikṣasva bhārata

„Ó synu Kuntī, dočasné příchody a odchody štĕstí a neštĕstí jsou jako příchody a odchody zimních a letních období. Pocházejí ze smyslového vnímání, ó potomku Bharaty, a živá bytost se je musí naučit snášet, aniž by jimi byla rozrušena.“