SB 11.3: Osvobození od energie klamu

Tato kapitola odpovídá na čtyři otázky Mahārāje Nimiho a vysvĕtluje povahu činností klamné energie (māyi), způsob osvobození se z nepřekonatelného sevření māyi, transcendentální postavení Nejvyššího Pána Nārāyaṇa a proces karma-yogy, kterým se lze zbavit všech hmotných činností.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, původní příčina všech příčin, stvořil pĕt hmotných prvků, z nichž jsou stvořena hmotná tĕla podmínĕných duší, aby se mohly vĕnovat buď uspokojování smyslů nebo pracovat na konečném osvobození. Nejvyšší Pán se také zjevuje jako Nadduše a vstupuje do hmotných tĕl stvořených bytostí, aby uvedl do chodu jedenáct smyslů podmínĕných duší. Podmínĕná duše své stvořené hmotné tĕlo mylnĕ ztotožňuje se svým skutečným já a vĕnuje se různým plodonosným činnostem. Pohánĕna následky svých vlastních činů se opakovanĕ rodí v různých živočišných druzích a tak velmi trpí až do zničení vesmíru. Když se blíží zničení, stáhne duše vesmírné podoby celé hmotné stvoření do sebe, a potom sama vstoupí do původní příčiny všech příčin. Takto Pán svou klamnou energii složenou ze tří kvalit hmotné přírody zmocňuje k tvoření, udržování a ničení hmotného vesmíru.

Podmínĕné duše v tomto hmotném svĕtĕ přijímají mužské a ženské role a spojují se v pohlavních vztazích. Přestože se tyto duše neustále snaží odstranit své neštĕstí a neomezenĕ zvĕtšit své štĕstí, nevyhnutelnĕ získávají zcela opačný výsledek.

Trvalé štĕstí v tomto svĕtĕ nelze nalézt – ani na pozemských, ani na nebeských planetách, kterých lze v příštím životĕ dosáhnout provádĕním obřadů a obĕtí. Jak na zemi tak v nebi je živá bytost pronásledována závistí a soupeřivostí druhých.

Každý, kdo chce opravdu najít trvalou úlevu od utrpení hmotné existence, by mĕl přijmout útočištĕ u lotosových nohou pravého duchovního mistra. Kvalifikací pravého gurua je, že s rozvahou zrealizoval závĕry védských písem a je schopen o tĕchto závĕrech přesvĕdčit ostatní. Tyto velké osobnosti, které se vzdaly všeho hmotného a přijaly útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, je třeba považovat za pravé duchovní mistry.

Pro pokorného žáka by mĕl být pravý duchovní mistr vším a mĕl by se od nĕho učit procesu čisté oddané služby, která uspokojuje Nejvyššího Pána. Tímto následováním cesty oddané služby žák postupnĕ rozvine všechny dobré vlastnosti.

Mĕli bychom naslouchat o úžasných transcendentálních činnostech, zjevení, vlastnostech a svatých jménech Pána, opĕvovat je a meditovat o nich. Vše, co považujeme za příjemné či poskytující požitek, bychom mĕli okamžitĕ obĕtovat Nejvyššímu Pánu. U lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství bychom dokonce mĕli obĕtovat dokonce svoji ženu, dĕti, domov a samotný životní vzduch. Mĕli bychom sloužit druhým a také od nich přijímat pokyny. Zvláštĕ bychom se mĕli učit od čistých oddaných Nejvyšší Osobnosti Božství.

Opĕvováním slávy Nejvyšší Osobnosti Božství ve společnosti oddaných se oddaný stane spokojeným, šťastným a rozvine s oddanými láskyplné vztahy. Tak bude schopen vzdát se hmotného smyslového požitku, který je příčinou veškerého utrpení. Když oddaný dosáhne úrovnĕ čisté lásky k Bohu, ježí se mu chlupy na tĕle a projevují se u nĕho různé příznaky extáze. Osobnĕ se setká s Nejvyšším Pánem a bude naplnĕn transcendentální blažeností. Oddaný, který se obeznámil s vĕdou o oddané službĕ a prakticky se vĕnuje oddané službĕ Pánu, dospĕje na úroveň lásky k Bohu. Když se pak zcela odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství Nārāyaṇovi, překoná snadno klamnou energii māyu, kterou je tak tĕžké zdolat.

Nejvyšší Osobnost Božství je příčinou stvoření, udržování a zničení vesmíru, ale sám žádnou příčinu nemá.

Nejvyšší Pán zůstává v tomto dočasném a neustále se mĕnícím svĕtĕ vĕčný a nemĕnný. Samotnou myslí a smysly Jej poznat nelze a je transcendentální projevu hmotného svĕta, ke kterému dochází v podobĕ jemné příčiny a hmotného následku viditelného v hrubohmotných objektech. I když je původnĕ jeden, rozšířením své klamné energie (māyi) se zjevuje v mnoha různých podobách. Nepodléhá zrození, růstu, úpadku a smrti. Je Nadduší, všudypřítomným svĕdkem, který vnímá mentalitu všech živých bytostí. Je Nejvyšším Brahmanem a je známý jako Nārāyaṇa.

Nečisté touhy uložené v našem srdci jako výsledek naší dřívĕjší činnosti pod vlivem tří kvalit hmotné přírody budou zničeny, pokud se vážnĕ zapojíme do oddané služby lotosovým nohám Pána Nārāyaṇa. Potom, co je srdce takto očištĕno, můžeme přímo vnímat Nejvyššího Pána i své vlastní já jako transcendentální bytosti.

Autorizovaným studiem transcendentální védské literatury lze správnĕ pochopit význam předepsaných povinností, nekonání tĕchto povinností a zakázaných činností. Svĕtskou spekulací tato náročná témata pochopit nelze. Védské pokyny človĕka nepřímo vedou na cestu konečného osvobození tím, že nejdříve předepisují ploduchtivé zbožné činnosti, tak jako otec slíbí dítĕti bonbón, aby si vzalo lék. Pokud nevĕdomý človĕk, který neovládl hmotné smysly, nenásleduje védské pokyny, bude zajisté provádĕt hříšné a bezbožné činnosti. Odplatou mu bude opakované rození a umírání. Naopak ten, kdo bez připoutanosti koná usmĕrnĕné činnosti popsané ve Védách a výsledky této práce obĕtuje Nejvyššímu Pánu, dosáhne naprostého osvobození z pout hmotné činnosti. Hmotné výsledky nabízené ve zjevených písmech nejsou skutečným cílem védského poznání, ale mají probudit zájem konatele. Pokud podmínĕná duše uctívá Nejvyššího Pána Hariho následováním usmĕrňujících zásad védské literatury jako jsou tantry, rychle se zbaví pout falešného ega.

Poté, co oddaný získá milost svého duchovního mistra, který mu vyjeví pokyny védských písem, uctívá Nejvyšší Osobnost Božství v příslušné osobní podobĕ, která je pro nĕho nejpřitažlivĕjší. Tak je rychle osvobozen od veškerých hmotných pout.

SB 11.3.1 Král Nimi řekl: Nyní si přejeme slyšet o klamné energii Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Viṣṇua, která mate dokonce i velké mystiky. Jste mými pány, prosím povĕzte nám o tomto tématu.
SB 11.3.2 I když piji nektar tvých výroků o slávĕ Nejvyšší Osobnosti Božství, moje žízeň stále není uhašena. Tyto nektarové popisy Pána a Jeho oddaných jsou pravým lékem pro podmínĕné duše jako já, sužované trojím utrpením hmotné existence.
SB 11.3.3 Śrī Antarīkṣa řekl: Ó králi s mocnými pažemi, původní duše veškerého stvoření uvedla do činnosti hmotné složky, a projevila tak všechny živé bytosti ve vyšších i nižších druzích, aby mohly podle své touhy rozvíjet buď svůj smyslový požitek nebo smĕřovat ke konečnému osvobození.
SB 11.3.4 Nadduše vstoupí do hmotných tĕl stvořených bytostí, uvede do chodu mysl a smysly, a tak způsobí, že se živé bytosti obrátí ke třem kvalitám hmotné přírody pro smyslový požitek.
SB 11.3.5 Individuální živá bytost, pán hmotného tĕla, si svými hmotnými smysly, které byly oživeny Nadduší, snaží užívat smyslových objektů složených ze tří kvalit přírody. Tak mylnĕ ztotožňuje stvořené hmotné tĕlo s nezrozeným vĕčným já a zaplétá se do Pánovy klamné energie.
SB 11.3.6 Vtĕlená živá bytost pohánĕná hluboce zakořenĕnými hmotnými touhami zamĕstnává své činné smyslové orgány ploduchtivými činnostmi. Díky tomu zakouší výsledky svých hmotných činností putováním po tomto svĕtĕ v takzvaném štĕstí a neštĕstí.
SB 11.3.7 Takto je podmínĕná živá bytost nucena podstupovat opakované rození a umírání. Pohánĕna následky svých vlastních činů, bezmocnĕ putuje z jedné nepříznivé situace do druhé a trpí od okamžiku stvoření až do chvíle zániku vesmíru.
SB 11.3.8 Když se přiblíží zničení hmotných složek, stáhne Nejvyšší Osobnost Božství ve své podobĕ vĕčného času projevený vesmír tvořený hrubými a jemnými rysy, a celý vesmír zmizí v neprojeveném stavu.
SB 11.3.9 S blížícím se zánikem vesmíru nastane na zemi hrozivé sucho trvající sto let. Slunce bude po sto let postupnĕ zvĕtšovat svůj žár a toto spalující horko bude sužovat tři svĕty.
SB 11.3.10 Potom se od Pātālaloky začne šířit oheň vycházející z úst Pána Saṅkarṣaṇa, který vzhůru šlehajícími plameny rozdmýchávanými mocnými vĕtry spaluje vše na všech svĕtových stranách.
SB 11.3.11 Mračna zvaná Saṁvartaka sto let vypouštĕjí proudy deštĕ. Tento smrtící déšť s kapkami dlouhými jako sloní choboty zatopí celý vesmír vodou.
SB 11.3.12 Potom se duše vesmírné podoby, Vairāja Brahmā, vzdá svého vesmírného tĕla, ó králi, a jako oheň zbavený paliva vstoupí do jemné, neprojevené přírody.
SB 11.3.13 Prvek zemĕ je vĕtrem zbaven své vůnĕ a přemĕnĕn na vodu, a voda, stejným vĕtrem zbavena chuti, splyne s ohnĕm.
SB 11.3.14 Oheň je temnotou zbaven své podoby a rozpustí se v prvku vzduchu. Když je vzduch zbaven prostorem své hmatatelnosti, vstoupí do prostoru a když je prostor zbaven Nejvyšší Duší v podobĕ času své vnímatelnosti, splyne s falešným egem v kvalitĕ nevĕdomosti.
SB 11.3.15 Můj milý králi, hmotné smysly a inteligence splynou s falešným egem v kvalitĕ vášnĕ, ze kterého vzešly; a mysl spolu s polobohy vstoupí do falešného ega v kvalitĕ dobra. Potom celkové falešné ego se všemi svými vlastnostmi vstoupí do mahat-tattvy.
SB 11.3.16 Nyní jsem popsal māyu, klamnou energii Nejvyšší Osobnosti Božství. Tato klamná energie tvořená třemi kvalitami hmotné přírody je Pánem zmocnĕna ke tvoření, udržování a ničení hmotného vesmíru. Co dalšího si přeješ slyšet nyní?
SB 11.3.17 Král Nimi řekl: Ó velký mudrci, vysvĕtli prosím, jak může tuto klamnou energii Nejvyššího Pána, nepřekonatelnou pro ty, kdo se neovládají, snadno překonat dokonce i pošetilý materialista.
SB 11.3.18 Śrī Prabuddha řekl: Podmínĕné duše přijímají v lidské společnosti mužské a ženské role a spojují se v pohlavních vztazích. Neustále se tak na hmotné úrovni snaží odstraňovat své neštĕstí a neomezenĕ zvĕtšovat své štĕstí. Je však třeba si všimnout, že nevyhnutelnĕ dosáhnou právĕ opačného výsledku. Jinak řečeno, jejich štĕstí nevyhnutelnĕ zmizí a s přibývajícím stářím se zvĕtšuje jejich hmotné nepohodlí.
SB 11.3.19 Bohatství je neustálým zdrojem neštĕstí, je velmi tĕžké je získat a pro duši představuje prakticky smrt. Jaké uspokojení človĕk ze svého bohatství ve skutečnosti získává? Jak nĕkdo podobnĕ může získat svrchované nebo trvalé štĕstí ze svého takzvaného domova, dĕtí, příbuzných a domácích zvířat, které svými tĕžce vydĕlanými penĕzi vydržuje?
SB 11.3.20 Trvalé štĕstí nelze najít ani na nebeských planetách, kterých lze v příštím životĕ dosáhnout konáním obřadů a obĕtí. Živá bytost je dokonce i v hmotném nebi rušena soupeřením se sobĕ rovnými a závistí k nadřízeným. Obyvatelé nebes jsou také ovlivnĕni strachem z konce svého nebeského života, protože pobyt v nebi je po vyčerpání zbožných plodonosných činností ukončen. Připomínají tak krále, kteří jsou i přesto, že je závistivĕ obdivují bĕžní obyvatelé, neustále sužováni znepřátelenými králi, a nikdy proto nedosáhnou skutečného štĕstí.
SB 11.3.21 Každý, kdo vážnĕ touží po skutečném štĕstí, proto musí vyhledat pravého duchovního mistra a přijmout u nĕho útočištĕ v podobĕ zasvĕcení. Kvalifikací pravého gurua je jeho realizace závĕrů písem a schopnost přesvĕdčit o tĕchto závĕrech ostatní. O tĕchto velkých osobnostech, které přijaly útočištĕ u Nejvyššího Pána a vzdaly se všech hmotných úvah, je třeba vĕdĕt, že jsou pravými duchovními mistry.
SB 11.3.22 Žák by mĕl duchovního mistra přijmout jako celý svůj život a uctívané božstvo a mĕl by se od nĕho učit procesu čisté oddané služby. Nejvyšší Osobnost Božství Hari, duše všech duší, se svým čistým oddaným rád odevzdá. Žák by se proto mĕl od duchovního mistra učit, jak Pánu sloužit bez neupřímnosti a tak vĕrným a příznivým způsobem, že s ním bude Nejvyšší Pán spokojen a vĕrnému žákovi se odevzdá.
SB 11.3.23 Upřímný žák by se mĕl učit odpoutat mysl ode všeho hmotného a pozitivnĕ rozvíjet sdružování se svým duchovním mistrem a ostatními svatými oddanými. Mĕl by být milostivý k tĕm, kdo jsou na nižší úrovni, rozvíjet přátelství s tĕmi na stejné úrovni a pokornĕ sloužit tĕm ve vyšším duchovním postavení. Tak by se mĕl učit správnému jednání se všemi živými bytostmi.
SB 11.3.24 Aby mohl žák sloužit duchovnímu mistrovi, musí se naučit čistotnosti, askezi, snášenlivosti, mlčenlivosti, studiu védského poznání, upřímnosti, celibátu, nenásilí a vyrovnanosti uprostřed protikladů, jako je horko či zima, štĕstí či neštĕstí.
SB 11.3.25 Človĕk by mĕl meditovat tak, že se neustále vidí jako vĕčná vĕdomá duše a Pána jako absolutního vládce všeho. Pro posílení této meditace by mĕl žít v ústraní a vzdát se falešné připoutanosti ke svému domovu a všemu, co se k nĕmu vztahuje. Mĕl by přestat zdobit dočasné hmotné tĕlo a místo toho se oblékat do cárů šatů ze smetišť nebo do kůry stromů. Tak by se mĕl učit spokojenosti v jakékoliv hnotné situaci.
SB 11.3.26 Človĕk by mĕl mít pevnou víru, že veškerého úspĕchu v životĕ dosáhne následováním písem, která popisují slávu Nejvyšší Osobnosti Božství, Bhagavāna. Zároveň by se mĕl vyhnout pomluvám jiných písem. Mĕl by přísnĕ ovládat svou mysl, řeč i tĕlesné činnosti, vždy mluvit jen pravdu a zcela si podmanit mysl a smysly.
SB 11.3.28 Človĕk by mĕl naslouchat o Pánových úžasných transcendentálních skutcích, opĕvovat je a rozjímat o nich. Zvláštĕ by se mĕl pohroužit do zjevení, činností, vlastností a svatých jmen Nejvyšší Osobnosti Božství. Takto inspirován by mĕl všechny své každodenní činnosti vĕnovat Pánu. Obĕti, rozdávání milodarů a askezi by mĕl konat výhradnĕ pro Pánovo potĕšení. Mĕl by pronášet pouze ty mantry, které oslavují Nejvyšší Osobnost Božství, a veškeré zbožné činnosti konat jako obĕť Pánu. Nejvyššímu Pánu by mĕl okamžitĕ obĕtovat vše, co je mu příjemné a mĕl by lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství vĕnovat dokonce i svoji ženu, dĕti, domov a samotný životní vzduch.
SB 11.3.29 Ten, kdo chce dosáhnout svého nejvyššího zájmu, by mĕl rozvíjet přátelství s tĕmi, pro které je Kṛṣṇa Pánem jejich života, mĕl by rozvíjet služebnický postoj ke všem živým bytostem a zvláštĕ by se mĕl snažit pomoci tĕm, kdo mají lidské tĕlo a z nich především tĕm, kdo přijímají zásady zbožného chování. Ze zbožných lidí by mĕl sloužit zvláštĕ čistým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství.
SB 11.3.30 Mĕli bychom se naučit sdružovat s oddanými Pána tak, že s nimi budeme opĕvovat Pánovu slávu. Tento postup je nanejvýš očistný. Oddaní mezi sebou rozvíjejí láskyplné přátelské vztahy a společnĕ tak zažívají štĕstí a spokojenost. Navzájem se povzbuzují a tak jsou schopni se vzdát hmotného uspokojování smyslů, které je příčinou veškerého utrpení.
Oddaní Pána mezi sebou neustále hovoří o slávĕ Osobnosti Božství. Neustále tak na Pána vzpomínají a navzájem si připomínají Jeho vlastnosti a zábavy. Svou oddaností zásadám bhakti-yogy tĕší Pána, Osobnost Božství, a On je zbavuje všeho nepříznivého. Takto zbaveni všech překážek se oddaní probouzejí do čisté lásky k Bohu a jejich duchovní tĕla dokonce i v tomto svĕtĕ projevují příznaky transcendentální extáze, jako je ježení chlupů na tĕle.
SB 11.3.32 Oddaní, kteří dosáhli lásky k Bohu nĕkdy pohrouženi v myšlenkách na neomylného Pána hlasitĕ naříkají. Nĕkdy se smĕjí, pociťují velkou radost, nahlas k Pánu promlouvají, tančí nebo zpívají. Protože transcendovali hmotný podmínĕný život, napodobují nĕkdy nezrozeného Nejvyššího hraním Jeho zábav. A jindy, když se jim Pán osobnĕ zjeví, zůstávají klidní a tiší.
SB 11.3.33 Oddaný tak studiem vĕdy o oddané službĕ a praktickou oddanou službou Pánu dospĕje na úroveň lásky k Bohu. Svou naprostou oddaností Nejvyšší Osobnosti Božství, Nārāyaṇovi, snadno překoná klamnou energii māyu, kterou je krajnĕ nesnadné překonat.
SB 11.3.34 Král Nimi řekl: Vysvĕtlete mi prosím transcendentální postavení Nejvyššího Pána, Nārāyaṇa, jenž je Absolutní Pravdou a Nadduší všech. Můžete mi to vysvĕtlit, protože jste všichni tĕmi nejzkušenĕjšími znalci transcendentálního poznání.
SB 11.3.35 Śrī Pippalāyana řekl: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je příčinou stvoření, udržování a zničení tohoto vesmíru, sám však žádnou příčinu nemá. Prostupuje různými stavy bdĕní, snĕní a bezvĕdomého hlubokého spánku a existuje také mimo nĕ. Tĕlo, smysly, životní vzduchy a mentální funkce oživuje tím, že do tĕla každé živé bytosti vstupuje jako Nadduše, čímž začnou pracovat všechny jemné i hrubé tĕlesné orgány. Můj milý králi, vĕz, že tato Osobnost Božství je Nejvyšší.
SB 11.3.36 Tuto Nejvyšší Pravdu nemůže proniknout mysl, řeč, zrak, inteligence, životní vzduch ani žádný ze smyslů, o nic víc než malé jiskry mohou ovlivnit oheň, ze kterého vzešly. Nejvyšší Pravdu nedokáže dokonale popsat ani autoritativní jazyk Véd, protože Védy samy popírají možnost vyjádřit Pravdu slovy. Védský zvuk však nepřímým odkazem slouží jako důkaz Nejvyšší Pravdy, protože bez existence této Nejvyšší Pravdy by různá omezení nacházející se ve Védách nemĕla konečný účel.
SB 11.3.37 Původnĕ jediný, Absolutní Brahman, se stane známý jako trojí, když se projeví jako tři kvality hmotné přírody – dobro, vášeň a nevĕdomost. Brahman svou energii expanduje dále, a projeví tak schopnost jednat a energii vĕdomí, spolu s falešným egem, které zakrývá totožnost podmínĕné živé bytosti. Expanzí nesčetných energií Absolutního se zjeví polobozi jako ztĕlesnĕné poznání, spolu s hmotnými smysly, jejich objekty a výsledky hmotných činností, jmenovitĕ štĕstím a neštĕstím. Takto se projevuje hmotný svĕt jako jemná příčina a hmotný následek viditelný ve hrubých hmotných objektech. Brahman, který je zdrojem všech jemných i hrubých projevů, je jim zároveň transcendentální, protože je absolutní.
SB 11.3.38 Brahman, vĕčná duše, se nikdy nenarodil, nikdy nezemře, neroste ani neubývá. Tato duše je ve skutečnosti znalcem mládí, středního vĕku i smrti hmotného tĕla. Duši tedy lze chápat jako čisté vĕdomí existující všude, ve všech dobách a nepodléhající zničení. Tak jako se jeden životní vzduch v tĕle projevuje ve styku s různými hmotnými smysly jako mnoho, jedna duše zdánlivĕ přijímá ve styku s hmotným tĕlem různá hmotná označení.
SB 11.3.39 Duše se v tomto hmotném svĕtĕ rodí v mnoha různých živočišných druzích. Nĕkteré druhy se rodí z vajec, jiné z embryí, ze semen rostlin a stromů a jiné z potu. Ve všech druzích však zůstává prāṇa neboli životní vzduch beze zmĕny, a následuje duši z jednoho tĕla do druhého. Podobnĕ je vĕčnĕ stejná také duše, bez ohledu na své hmotné životní podmínky. S tím máme praktickou zkušenost. V hlubokém spánku beze snů jsou hmotné smysly nečinné a dokonce i mysl a falešné ego jsou pohrouženy v dřímajícím stavu. Po probuzení si však vzpomínáme, že jsme my, duše, v klidu spali, přestože naše smysly, mysl a falešné ego byly nečinné.
SB 11.3.40 Ten, kdo se vážnĕ vĕnuje oddané službĕ Osobnosti Božství, a chová ve svém srdci Pánovy lotosové nohy jako jediný cíl života, může zničit nespočet nečistých tužeb usazených v srdci jako výsledek svých předchozích plodonosných činností pod vlivem tří kvalit hmotné přírody. Když se tak srdce očistí, může oddaný přímo vnímat jak Nejvyššího Pána tak své vlastní já jako transcendentální bytosti. Přímou zkušeností se tak stane dokonalým v duchovním chápání, tak jako lze normálním zdravým zrakem vidĕt sluneční svĕtlo.
SB 11.3.41 Král Nimi řekl: Ó velcí mudrci, prosím poučte nás o procesu karma-yogy. Ten, kdo je očištĕn tímto procesem odevzdání své praktické činnosti Nejvyššímu, se může velmi rychle zbavit všech hmotných činností dokonce již v tomto životĕ a užívat si tak čistého života na transcendentální úrovni.
SB 11.3.42 Jednou v minulosti jsem podobnou otázku položil v přítomnosti svého otce Mahārāje Ikṣvākua čtyřem velkým mudrcům, synům Pána Brahmy. Oni však na mou otázku neodpovĕdĕli. Vysvĕtlete mi prosím proč?
SB 11.3.43 Śrī Āvirhotra odpovĕdĕl: Předepsané povinnosti, nekonání tĕchto předepsaných povinností a zakázané činnosti jsou témata, která lze správnĕ pochopit autorizovaným studiem védské literatury. Tomuto obtížnému tématu nelze nikdy porozumĕt svĕtskou spekulací. Autorizovaná védská literatura je zvukovou inkarnací samotné Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto je védské poznání dokonalé. Dokonce i nejvĕtší učenci jsou zmateni ve svých snahách pochopit vĕdu o činnostech, pokud zavrhnou autoritu védského poznání.
SB 11.3.44 Dĕtinští a pošetilí lidé jsou připoutáni k materialistickým plodonosným činnostem, i když skutečným cílem života je se od tĕchto činností osvobodit. Védské pokyny proto človĕka nepřímo vedou na cestu konečného osvobození tím, že nejprve předepisují plodonosné zbožné činnosti, tak jako otec dítĕti slíbí bonbón, aby si vzalo lék.
SB 11.3.45 Pokud se nevĕdomý človĕk, který neovládl hmotné smysly, neřídí védskými příkazy, zcela jistĕ propadne hříšným a bezbožným činnostem. Jeho odmĕnou tak bude opakované rození a umírání.
SB 11.3.46 Ten, kdo bez připoutanosti koná usmĕrnĕné činnosti předepsané ve Védách a výsledky této práce obĕtuje Nejvyššímu Pánu, dosáhne dokonalosti v podobĕ osvobození z pout hmotné práce. Hmotné plodonosné výsledky nabízené zjevenými písmy nejsou skutečným cílem védského poznání, ale jsou určeny pro vzbuzení zájmu konatele.
SB 11.3.47 Ten, kdo si přeje rychle přeseknout uzel falešného ega poutajícího duši by mĕl uctívat Nejvyššího Pána Keśavu podle usmĕrnĕní daných ve védských písmech, jako jsou tantry.
SB 11.3.48 Když oddaný obdržel milost svého duchovního mistra, který žákovi vyjevuje pokyny védských písem, mĕl by uctívat určitou osobní podobu Pána, kterou považuje za nejpřitažlivĕjší.
SB 11.3.49 Oddaný by se mĕl vykoupat, očistit tĕlo prāṇāyāmou, bhūta-śuddhi a ostatními způsoby, a pro ochranu si tĕlo označit posvátným tilakem. Poté by mĕl usednout před Božstvem a uctívat Nejvyšší Osobnost Božství.
SB 11.3.51 Oddaný by mĕl shromáždit veškeré dostupné vĕci pro uctívání Božstva, připravit obĕtiny, podlahu, svou mysl i Božstvo, očistit místo na sezení pokropením vodou a připravit vodu na koupání a ostatní potřebné předmĕty. Potom by mĕl Božstvo fyzicky i ve své mysli postavit na správné místo, soustředit svou pozornost a označit srdce a ostatní části tĕla Božstva tilakem a uctívat Božstvo správnou mantrou.
SB 11.3.53 Oddaný by mĕl Pána uctívat spolu s každou z končetin Jeho transcendentálního tĕla, Jeho zbranĕmi jako je Sudarśana cakra, Jeho dalšími tĕlesnými rysy a osobními společníky. Mĕl by každý z tĕchto transcendentálních rysů Pána uctívat příslušnou mantrou a obĕtováním vody na mytí nohou, voňavé vody, vody na vypláchnutí úst, vody na koupání, kvalitního oblečení, ozdob, vonných olejů, drahých náhrdelníků, celých zrn ječmene, kvĕtinových girland, vonných tyčinek a lamp. Po dokončení uctívání ve všech ohledech v souladu s předepsanými pravidly by mĕl oddaný Božstvo Pána Hariho uctít modlitbami a poklonami.
SB 11.3.54 Oddaný by mĕl být plnĕ pohroužen do meditace o sobĕ jako o vĕčném služebníkovi Pána, a tak dokonale uctívat Božstvo s vĕdomím, že se Božstvo nachází také v jeho srdci. Potom by si mĕl položit na hlavu zbytky předmĕtů, kterými bylo Božstvo uctíváno, jako například kvĕtinové girlandy, a ukončit uctívání tím, že s úctou přemístí Božstvo zpĕt na Jeho místo.
SB 11.3.55 Ten, kdo uctívá Nejvyššího Pána, by si tedy mĕl být vĕdom toho, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je všudypřítomný, a mĕl by Jej proto uctívat skrze Jeho přítomnost v ohni, slunci, vodĕ a ostatních prvcích, v srdci hosta, kterého přijme ve svém domĕ, a také ve svém srdci. Tímto způsobem dosáhne velmi brzy osvobození.