SB 11.20: Čistá oddaná služba předčí poznání a odpoutanost

V této kapitole jsou vysvĕtleny procesy karma-yogy, jñāna-yogy a bhakti-yogy ve vztahu k dobrým a špatným vlastnostem následovníků.

Védské śāstry vyjadřují pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství. V tĕchto textech je popsán dualistický pohled na svĕt založený na konceptech jako je systém varṇāśrama a zároveň Védy tento dualistický pohled zavrhují. Uddhava chtĕl pochopit, proč písma obsahují takové rozpory a jak je možné je urovnat, a proto se na to Pána Śrī Kṛṣṇy zeptal. Nejvyšší Pán mu odpovĕdĕl, že Védy popisují procesy karma-yogy, jñāna-yogy a bhakti-yogy, aby umožnily dosáhnout osvobození. Karma-yoga je určená pro ty, kteří nejsou odpoutaní a mají mnoho tĕlesných tužeb, jñāna-yoga je pro ty, kteří jsou odpoutaní od plodů činností a zanechali hmotného úsilí, a bhakti-yoga je pro ty, kteří přijali princip yukta-vairāgyi, správného odříkání. Dokud osoba neztratila zájem užívat si plodů svých činností nebo dokud v sobĕ neprobudila víru v rozpravy o Nejvyšší Osobnosti Božství na cestĕ oddané služby, musí pokračovat v konání své předepsané karmy. Toho, kdo žije ve stavu odříkání, ani oddaného Nejvyššího Pána se to však netýká.

Lidé, kteří jednají podle svých povinností, kteří se vyhýbají tomu, co je zakázané, a kteří jsou prosti chamtivosti a dalších nepříznivých vlastností, získávají buď monistické poznání, anebo – mají-li to štĕstí – oddanost Nejvyšší Osobnosti Božství. Tohoto poznání a oddanosti lze dosáhnout v lidském tĕle, které je proto žádané jak mezi obyvateli pekla, tak mezi polobohy. I když lidské tĕlo umožňuje naplnit smysl existence skrze poznání a oddanost, je pomíjivé; proto by mĕl ten, kdo dokáže rozlišovat, rozumnĕ usilovat o osvobození předtím, než přijde smrt. Lidské tĕlo je jako loď, Śrī Gurudeva je kormidelník a milost Nejvyššího Pána je příznivý vítr. Pokud si ten, kdo získal tuto vzácnou loď v podobĕ lidského tĕla, nepřeje překonat oceán hmotné existence, je ve skutečnosti vrahem své duše. Mysl je přelétavá, ale nemĕlo by se jí nezúčastnĕnĕ dovolit svévolné jednání. Je třeba si naopak podrobit smysly a životní vzduch a pomocí inteligence prostoupené kvalitou dobra mysl ovládnout.

Do té doby, než se mysl konečnĕ uklidní, je třeba meditovat o procesu stvoření všech hmotných vĕcí od jemného k hrubému a o jejich zničení v opačném sledu, od hrubého k jemnému. Ten, kdo má smysl pro odpoutanost a odříkání, se dokáže vzdát mylného ztotožňování se s tĕlem a dalšími smyslovými objekty neustálým studiem pokynů svého duchovního mistra. Praktikováním jednotlivých stádií yogy, jako je yama, niyama a tak dále, rozvojem transcendentálního poznání, uctíváním Nejvyššího Pána a meditací o Nĕm je možné vzpomínat na Nadduši.

Ctností neboli guṇou je neochvĕjnost v tom, k čemu je kdo způsobilý. Nepříznivých hmotných činností ubývá, když následováním pokynů uvádĕjících co je dobré a co špatné osoba vyvine touhu oprostit se ode všech nahromadĕných spojitostí s hmotou. Oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství přináší veškerou dokonalost. Každý, kdo prokazuje Nejvyššímu Pánu nepřerušovanou oddanou službu, na Nĕj dokáže neochvĕjnĕ upřít mysl, a to z jeho srdce vykoření všechny touhy po smyslovém požitku. Když přímo vnímá přítomnost Nejvyššího Pána, úplnĕ to zničí jeho falešné ego, rozbije to všechny jeho pochyby a ze spousty hmotných činností nezbyde nic. Proto oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství nepovažují poznání a odříkání za prostředky umožňující získat nejvyšší prospĕch. Oddaná služba Pánu se může zrodit jedinĕ v srdci toho, kdo je prostý hmotných tužeb a nemá zájem o nic hmotného. Zbožnost a bezbožnost odvozené z obřadních příkazů a zákazů nelze vůči ryzím oddaným Nejvyššího Pána uplatňovat.

SB 11.20.1 Śrī Uddhava řekl: Můj milý Kṛṣṇo s lotosovýma očima, jsi Nejvyšší Pán, a védská literatura s jejími pozitivními a negativními pokyny tedy představuje Tvoje nařízení. Tato písma se zamĕřují na dobré a špatné kvality jednání.
SB 11.20.2 Podle védské literatury zahrnuje lidský společenský systém zvaný varṇāśrama různá vyšší a nižší postavení daná zbožnými a hříšnými způsoby rodinného plánování. Ke zbožnosti a hříchu se tedy při védském hodnocení faktorů dané situace – to znamená hmotných složek, místa, vĕku a času – vždy přihlíží. Védy vyjevují existenci hmotného nebe a pekla, která se jednoznačnĕ zakládá na zbožnosti a hříchu.
SB 11.20.3 Jak může osoba chápat Tvé pokyny v podobĕ védské literatury, které nařizují jednat zbožnĕ a zakazují jednat hříšnĕ, aniž by vidĕla rozdíl mezi zbožností a hříchem? A jak mohou lidské bytosti dosáhnout dokonalosti života bez tĕchto autorizovaných védských písem, jež v konečném smyslu udílejí osvobození?
SB 11.20.4 Můj drahý Pane, aby mohli pochopit to, co přesahuje přímé vnímání – například duchovní osvobození nebo dosažení nebeských planet a dalších momentálnĕ nedostupných hmotných požitků – a aby obecnĕ chápali prostředky a cíl všeho, musí se předkové, polobozi a lidské bytosti obracet na védskou literaturu, neboť ta představuje Tvé zákony a tedy nejvyšší zdroj důkazů a zjevení.
SB 11.20.5 Můj drahý Pane, rozdíl vidĕný mezi zbožností a hříchem pochází z Tvého vlastního védského poznání a nevzniká sám od sebe. Pokud ta samá védská literatura tento rozdíl následnĕ popře, jistĕ to vyvolá zmatek.
SB 11.20.6 Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, jelikož si přeji, aby lidské bytosti mohly dosáhnout dokonalosti, představil jsem tři cesty pokroku – cestu poznání, cestu konání a cestu oddanosti. Absolutnĕ žádný jiný prostředek povznesení kromĕ tĕchto tří neexistují.
SB 11.20.7 Mezi tĕmito třemi cestami je jñāna-yoga, cesta filosofické spekulace, doporučená tĕm, kdo jsou znechucení hmotným životem, a proto jsou odpoutaní od bĕžných plodonosných činností. Ti, kdo nejsou hmotným životem znechucení a chtĕjí si ještĕ splnit mnoho tužeb, by mĕli usilovat o dokonalost cestou karma-yogy.
SB 11.20.8 Pokud človĕk příznivým řízením osudu vyvine víru v naslouchání a opĕvování Mé slávy a není příliš znechucený hmotným životem ani k nĕmu není připoutaný, mĕl by dosáhnout dokonalosti cestou láskyplné oddanosti Mnĕ.
SB 11.20.9 Dokud osoba není uspokojená plodonosným jednáním a neprobudila v sobĕ chuť pro oddanou službu formou śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, musí jednat podle usmĕrňujících zásad, jež udávají pokyny Véd.
SB 11.20.10 Můj milý Uddhavo, ten, kdo plní své předepsané povinnosti a provádí náležité uctívání prostřednictvím védských obĕtí, ale netouží po plodech tohoto uctívání, nepůjde na nebeské planety a podobnĕ když nedĕlá zakázané vĕci, nepůjde do pekla.
SB 11.20.11 Ten, kdo plní své předepsané povinnosti, nedopouští se hříšných činností a je zbavený hmotných nečistot, získá v tomto životĕ transcendentální poznání, anebo, má-li to štĕstí, získá oddanou službu Mnĕ.
SB 11.20.12 Obyvatelé nebe i pekla se chtĕjí narodit v lidském tĕle na planetĕ Zemi, protože lidský život umožňuje získat transcendentální poznání a lásku k Bohu, kdežto nebeská ani pekelná tĕla tuto příležitost nedávají.
SB 11.20.13 Moudrý človĕk by si nikdy nemĕl přát dostat se na nebeské planety ani žít v pekle. Nemĕl by toužit ani po trvalém pobytu na Zemi, neboť vlivem tohoto pohroužení v hmotném tĕle pošetile zanedbává svůj skutečný vlastní zájem.
SB 11.20.14 Moudrý človĕk ví, že i když hmotné tĕlo podléhá smrti, může přesto udĕlit dokonalost života. Proto by si nemĕl pošetile nechat ujít tuto příležitost dřív, než přijde smrt.
SB 11.20.15 Pták bez připoutanosti opustí strom, na kterém si postavil hnízdo, když krutí lidé, kteří jsou jako zosobnĕná smrt, tento strom pokácejí. Takto pták najde štĕstí na jiném místĕ.
SB 11.20.16 Nikdo by se mĕl třást strachy, když ví, že plynoucí dny a noci podobnĕ utínají délku jeho života. Když se takto vzdá veškeré připoutanosti ke hmotĕ a hmotných tužeb, pozná Nejvyššího Pána a dosáhne dokonalého klidu a míru.
SB 11.20.17 Lidské tĕlo, které může poskytnout veškerý prospĕch v životĕ, se získává automaticky působením přírodních zákonů, i když obdržet ho je velmi vzácné. Dá se přirovnat k dokonale stavĕné lodi, která má duchovního učitele za kapitána a pokyny Osobnosti Božství za příznivé vĕtry, které ji při plavbĕ pohánĕjí. Človĕk, který při všech tĕchto výhodách nevyužije lidského života k překonání oceánu hmotné existence, musí být považován za vraha své vlastní duše.
SB 11.20.18 Transcendentalista, který ztratil nadĕje, že by jakýmkoliv úsilím mohl dosáhnout hmotného štĕstí, zcela ovládá své smysly a rozvíjí odpoutanost. Pomocí duchovní praxe by pak mĕl neochvĕjnĕ zamĕřit mysl na duchovní úroveň.
SB 11.20.19 Kdykoliv se mysl soustředĕná na duchovní úrovni znenadání odchýlí ze svého duchovního postavení, je třeba ji následováním předepsaného postupu pečlivĕ přivést pod kontrolu vlastního já.
SB 11.20.20 Človĕk by nemĕl nikdy ztratit ze zřetele skutečný cíl mentálních činností, ale ovládnout životní vzduch a smysly a inteligencí posílenou kvalitou dobra přivést mysl pod kontrolu vlastního já.
SB 11.20.21 Když chce zkušený cvičitel zkrotit svéhlavého konĕ, nejdřív mu chvíli ponechá volnost a pak přitáhne otĕže, čímž ho postupnĕ dovede tam, kam chce. Svrchovaný yogový postup podobnĕ spočívá v tom, že osoba pozornĕ sleduje pochody a touhy mysli a postupnĕ je zcela ovládne.
SB 11.20.22 Dokud není mysl duchovnĕ spokojená, osoba by mĕla analyticky studovat dočasnou povahu všech hmotných objektů – vesmírných, pozemských i atomických. Mĕla by neustále sledovat proces stvoření přirozeným postupným vývojem a proces zničení opačným postupem.
SB 11.20.23 Když je nĕkdo znechucený dočasnou klamnou povahou tohoto svĕta, a proto se od nĕj odpoutá, jeho mysl, vedená pokyny jeho duchovního učitele, znovu a znovu posuzuje povahu tohoto svĕta a nakonec se vzdá mylného ztotožňování se s hmotou.
SB 11.20.24 Yogī by mĕl neustále zamĕstnávat mysl vzpomínáním na cíl yogy, Osobnost Božství, prostřednictvím různých usmĕrňujících pravidel sebekáznĕ a očistných postupů yogového systému, logikou a duchovním vzdĕláváním nebo uctíváním Mĕ a klanĕním se Mi. Žádné jiné prostředky by se pro tento účel nemĕly používat.
SB 11.20.25 Jestliže se yogī kvůli chvilkové nepozornosti shodou okolností dopustí nĕčeho ohavného, pak by mĕl hříšné reakce spálit na popel samotným praktikováním yogy, aniž by kdykoliv používal nĕjaký jiný postup.
SB 11.20.26 Za skutečnou zbožnost je jednoznačnĕ prohlášeno to, když se transcendentalisté neochvĕjnĕ drží svého příslušného duchovního postavení, a hřích vzniká, když transcendentalista své předepsané povinnosti zanedbá. Ten, kdo přijme toto mĕřítko zbožnosti a hříšnosti a upřímnĕ si přeje zanechat všech svých dřívĕjších styků se smyslovým požitkem, dokáže překonat materialistické činnosti, které jsou svou povahou nečisté.
SB 11.20.28 Můj oddaný, který probudil víru v popisy Mé slávy, který je znechucený všemi hmotnými činnostmi a který ví, že všechen smyslový požitek vede k utrpení, ale stále se nedokáže zříct všeho uspokojování smyslů, má zůstat šťastný a uctívat Mĕ s pevnou vírou a přesvĕdčením. I když se nĕkdy vĕnuje uspokojování smyslů, ví, že veškerý smyslový požitek přináší strastiplné výsledky a upřímnĕ tĕchto činností lituje.
SB 11.20.29 Když Mĕ inteligentní človĕk neustále uctívá láskyplnou oddanou službou, jak jsem ji popsal, jeho srdce pevnĕ spočine ve Mnĕ. To v srdci zničí všechny hmotné touhy.
SB 11.20.30 Uzel v srdci je přetnutý, všechny pochybnosti rozsekané na kusy a řetĕzec plodonosných činností ukončený, když Mĕ oddaný vidí jako Nejvyšší Osobnost Božství.
SB 11.20.31 Proto pro oddaného, který Mi s láskou slouží s myslí na Mĕ upřenou, nejsou rozvoj poznání a odříkání obvykle prostředky dosažení nejvyšší dokonalosti v tomto svĕtĕ.
SB 11.20.33 Vše, čeho lze dosáhnout plodonosnými činnostmi, askezí, poznáním, odpoutaností, mystickou yogou, rozdáváním milodarů, plnĕním náboženských povinností a všemi ostatními prostředky pro zdokonalování života, získá Můj oddaný snadno láskyplnou službou Mnĕ. Pokud si Můj oddaný z nĕjakého důvodu přeje dosáhnout nebeských planet, osvobození nebo pobytu v Mém sídle, tato požehnání snadno získá.
SB 11.20.34 Jelikož Mí oddaní mají chování svĕtců a hlubokou inteligenci, odevzdávají se výhradnĕ Mnĕ a nepřejí si nic jiného než Mĕ. Dokonce i když jim nabídnu vysvobození z kolobĕhu zrození a smrti, nepřijmou ho.
SB 11.20.35 Je řečeno, že úplná odpoutanost je nejvyšším stádiem svobody. Proto ten, kdo po ničem netouží a nechce pro sebe žádné odmĕny, může získat láskyplnou oddanou službu Mnĕ.
SB 11.20.36 Hmotná zbožnost a hřích, jež vznikají z dobra a zla tohoto svĕta, nemohou existovat v Mých čistých oddaných, kteří si za všech okolností udržují neochvĕjné duchovní vĕdomí, protože nemají žádné hmotné touhy. Tito oddaní totiž dosáhli Mĕ, Nejvyššího Pána, přesahujícího vše, co lze pochopit pomocí hmotné inteligence.
SB 11.20.37 Ti, kdo s vážností následují tyto metody dosažení Mĕ, které jsem osobnĕ vyložil, se osvobozují od klamu a když dosáhnou Mého osobního sídla, dokonale znají Absolutní Pravdu.