SB 11.17.53

putra-dārāpta-bandhūnāṁ
saṅgamaḥ pāntha-saṅgamaḥ
anu-dehaṁ viyanty ete
svapno nidrānugo yathā
Překlad slovo od slova: 
putra — dĕtí; dāra — manželky; āpta — příbuzných; bandhūnām — a přátel; saṅgamaḥ — společnost, společný život; pāntha — cestovatelů; saṅgamaḥ — společnost; anu-deham — s každou zmĕnou tĕla; viyanti — jsou odloučeni; ete — ti všichni; svapnaḥ — sen; nidrā — ve spánku; anugaḥ — nastávající; yathā — jako.
Překlad: 
Společnost dĕtí, manželky, příbuzných a přátel je jako krátké setkání cestovatelů. S každou zmĕnou tĕla je každý ode všech tĕchto společníků odloučen, tak jako s koncem snu ztrácí vše, co v nĕm vlastnil.
Význam: 

VÝZNAM: Pāntha-saṅgama se vztahuje na krátkodobé setkání cestovatelů v hotelech, restauracích, na turisticky zajímavých místech, nebo – v tradičnĕjších kulturách – u studní s pitnou vodou a na pĕších stezkách. Momentálnĕ jsme ve spojení s mnoha příbuznými, přáteli a dobrodinci, ale jakmile zmĕníme hmotné tĕlo, budeme ode všech tĕchto společníků okamžitĕ odloučeni, tak jako jsme po probuzení ihned odloučeni od neskutečných situací ve snu. Osoba přilne ke svému snovému smyslovému požitku, a tak pod vlivem iluzorních představ o tom, co jsem „já“ a co je „moje“, přilneme k takzvaným příbuzným a přátelům, kteří uspokojují naši představu falešného ega. Tato pomíjivá společnost lichotící egu bohužel zahaluje naše pravé poznání vlastního já a Nejvyššího, a tak prodléváme v hmotném klamu a marnĕ usilujeme o trvalý smyslový požitek. Ten, kdo zůstává připoutaný k tĕlesnému pojetí rodiny a přátel, se nedokáže vzdát falešného ega ve smyslu „já“ a „moje“, neboli „Já jsem všechno a všechno je moje.“

Dokud se nevzdáme hmotného smyslového požitku, nemůžeme se ustálit na transcendentální úrovni oddané služby, a proto nemůžeme ochutnat skutečnou chuť vĕčného štĕstí. Nikdo nedokáže přestat dychtit po dočasných a povrchních hmotných vztazích, dokud se nestane čistým oddaným Pána, pro nĕhož je Pán Kṛṣṇa jediným přítelem. Cestovatel daleko od domova a od svých blízkých může navazovat povrchní rozhovory s dalšími cestovateli, ale tyto vztahy nemají v konečném smyslu žádný význam. Mĕli bychom tedy obnovit svůj ztracený vztah s Pánem Kṛṣṇou. Jsme přirozenĕ nedílnými částmi Pána Kṛṣṇy, který je zdrojem veškeré duchovní blaženosti, a náš původní vztah s Ním je plný lásky a štĕstí. Kvůli své touze užívat si nezávisle na Nĕm klesáme do matoucí, nesmyslné sítĕ hmotných vztahů, jež vytváří māyā. Inteligentní osoba si uvĕdomuje, že duši nečeká žádná skutečná radost či spokojenost na této ani žádné jiné hmotné planetĕ. Proto by se mĕla, jako cestovatel unavený ze své cesty, vrátit domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému klidu v postavení vĕrného služebníka Pána Śrī Kṛṣṇy.