SB 10.64: Osvobození krále Nṛgy

Tato kapitola popisuje, jak Śrī Kṛṣṇa osvobodil krále Nṛgu od kletby a poučil královskou třídu o velkém nebezpečí v podobĕ přivlastnĕní si brāhmaṇova majetku.

Jednoho dne si šli Sāmba a ostatní mladí chlapci z yaduovské dynastie hrát do lesa a poté, co si dlouho vyhráli, dostali velkou žízeň a začali hledat vodu. Ve vyschlé studni našli úžasného tvora: obrovského ještĕra podobného kopci. Chlapci se nad ním slitovali a pokusili se ho vytáhnout. Po nĕkolika pokusech s koženými popruhy a provazy však vidĕli, že se jim tohoto tvora zachránit nepodaří, a tak šli za Pánem Kṛṣṇou a řekli Mu, co se stalo. Pán je doprovodil ke studni, natáhl levou ruku a snadno ještĕra vyzvedl. Dotekem ruky Pána Kṛṣṇy se tvor ihned promĕnil v poloboha. Poté se Pán Kṛṣṇa zeptal: „Kdo jsi a jak jsi získal tak nízkou podobu?“

Božská bytost odpovĕdĕla: „Jmenoval jsem se král Nṛga, syn Ikṣvākua, a byl jsem proslulý rozdáváním milodarů. Rozdal jsem nesčetné krávy mnoha brāhmaṇům. Při jedné příležitosti se však do mého stáda zatoulala kráva patřící prvotřídnímu brāhmaṇovi. Aniž bych o tom vĕdĕl, daroval jsem tuto krávu jako milodar jinému brāhmaṇovi. Když první brāhmaṇa, předchozí majitel krávy vidĕl, že si tuto krávu odvádí druhý brāhmaṇa, přihlásil se o ni a začal se s druhým brāhmaṇou hádat. Po nĕjaké dobĕ hádky přišli za mnou a já jsem je oba poprosil, aby přijali po sto tisíci kravách výmĕnou za tu jednu a laskavĕ mi odpustili urážku, které jsem se nevĕdomky dopustil. Ani jeden z brāhmaṇů však můj návrh nepřijal a spor zůstal nevyřešen.

Krátce nato jsem zemřel a Yamadūtové mĕ odvedli k Yamarājovu dvoru. Yama se mĕ zeptal, čemu dávám přednost: vytrpĕt si výsledky svých hříchů nebo si užívat výsledků svých zbožných činů. Rozhodl jsem se nejprve trpĕt za své hříšné reakce, a tak jsem přijal tĕlo ještĕra.“

Když král Nṛga dovyprávĕl svůj příbĕh, přednesl Pánu Kṛṣṇovi modlitby a potom usedl do nebeského letadla, které ho odneslo na nebesa.

Pán Kṛṣṇa pak poučil své osobní společníky, tak jako obecný lid, o nebezpečích v podobĕ krádeže brāhmaṇova majetku. Nakonec se Pán vrátil do svého paláce.

SB 10.64.1 Śrī Bādarāyaṇi pravil: Ó králi, jednoho dne si šli Sāmba, Pradyumna, Cāru, Bhānu, Gada a další chlapci z yaduovské dynastie hrát do lesíka.
SB 10.64.2 Poté, co si dlouho hráli, dostali žízeň. Při hledání vody nahlédli do vyschlé studny a spatřili podivného tvora.
SB 10.64.3 Chlapci užasli při pohledu na toho tvora, ještĕra podobného kopci. Slitovali se nad ním a pokusili se ho ze studny vyzvednout.
SB 10.64.4 Přivázali ještĕra koženými popruhy a potom pletenými provazy, ale přesto ho nemohli vyzvednout. Šli tedy za Pánem Kṛṣṇou a nadšenĕ Mu o tom tvorovi povĕdĕli.
SB 10.64.5 Lotosooký Nejvyšší Pán, udržovatel vesmíru, šel ke studni, spatřil ještĕra a pak ho levou rukou snadno vyzvedl ven.
SB 10.64.6 Po doteku ruky slavného Nejvyššího Pána ta bytost ihned opustila tĕlo ještĕra a přijala podobu obyvatele nebes. Jeho pleť mĕla krásnou barvu tekutého zlata a mĕl na sobĕ úžasné ozdoby, odĕvy a girlandy.
SB 10.64.7 Pán Kṛṣṇa pochopil situaci, ale aby informoval obyčejné lidi, zeptal se: „Kdo jsi, ó vysoce požehnaný? Když vidím tvou vynikající podobu, myslím si, že jistĕ musíš být vznešený polobůh.
SB 10.64.8 „Jakým minulým činem ses dostal do této situace? Zdá se, že sis takový osud nezasloužil, ó dobrá duše. Dychtíme tĕ poznat, tak nám prosím o sobĕ povĕz – pokud ovšem považuješ tuto dobu a místo za vhodné.“
SB 10.64.9 Śukadeva Gosvāmī pravil: Král s přilbou zářící jako slunce, takto dotázaný Kṛṣṇou, jehož podoby jsou neomezené, se poklonil Pánu Mādhavovi a odpovĕdĕl.
SB 10.64.10 Král Nṛga pravil: Jsem král známý jako Nṛga, syn Ikṣvākua. Možná jsi o mĕ, Pane, slyšel při přednášení seznamů dárců milodarů.
SB 10.64.11 Co by Ti mohlo být neznámé, ó pane? Pohledem nerušeným časem sleduješ mysli všech živých bytostí. Přesto na Tvůj pokyn promluvím.
SB 10.64.12 Rozdal jsem v podobĕ milodarů tolik krav, jako je na Zemi zrnek písku, na nebi hvĕzd nebo v dešťové přeháňce kapek.
SB 10.64.13 Mladé, hnĕdé krávy plné mléka, s dobrým chováním, krásné a obdařené dobrými vlastnostmi, všechny čestnĕ nabyté, s pozlacenými rohy, postříbřenými kopyty a ozdobené skvostnými odĕvy a girlandami – takové byly krávy, spolu s jejich telaty, které jsem rozdával jako milodary.
SB 10.64.15 Nejprve jsem poctil brāhmaṇy, příjemce mých milodarů, pĕknými ozdobami. Tito nanejvýš vznešení brāhmaṇové, jejichž rodiny se octly v nouzi, byli mladí a mĕli vynikající povahu a vlastnosti. Byli oddaní pravdĕ, proslulí svou askezí, nesmírnĕ učení ve védských písmech a svatého chování. Rozdal jsem jim krávy, půdu, zlato a domy, spolu s koňmi, slony a dívkami na vdávání se služebnicemi, a také sezam, stříbro, skvostná lůžka, odĕvy, drahokamy, nábytek a kočáry. Navíc jsem vykonal védské obĕti a různé zbožné dobročinné skutky.
SB 10.64.16 Jednou se kráva patřící jistému prvotřídnímu brāhmaṇovi zatoulala do mého stáda. Aniž bych o tom vĕdĕl, daroval jsem tu krávu jako milodar jinému brāhmaṇovi.
SB 10.64.17 Když první majitel krávy uvidĕl, že je odvádĕna pryč, řekl, „Je moje!“ Druhý brāhmaṇa, který ji přijal darem, odpovĕdĕl: „Ne, je moje! Nṛga mi ji daroval.“
SB 10.64.18 Zatímco se oba brāhmaṇové hádali a každý se snažil uskutečnit svůj vlastní zámĕr, přišli ke mnĕ. Jeden z nich řekl: „Dals mi tuto krávu“ a druhý pravil: „Ale ukradls ji mnĕ.“ Když jsem to slyšel, byl jsem zmaten.
SB 10.64.20 Když jsem se octl v hrozivém dilematu ohlednĕ své povinnosti v dané situaci, pokornĕ jsem požádal oba brāhmaṇy: „Dám sto tisíc nejlepších krav výmĕnou za tuto jednu. Prosím vraťte mi ji. Mĕli byste být ke mnĕ, svému služebníkovi, milostiví. Nevĕdĕl jsem, čeho se dopouštím. Prosím zachraňte mĕ z této obtížné situace nebo zajisté poklesnu do odporného pekla.“
SB 10.64.21 Současný majitel krávy pravil: „Nechci za tuto krávu nic, ó králi“ a odešel. Druhý brāhmaṇa prohlásil: „Nechci ani o deset tisíc krav víc (než nabízíš)“ a také odešel.
SB 10.64.22 Ó Pane pánů, ó vládce vesmíru, poslové Yamarāje využili takto vzniklé příležitosti a pozdĕji mĕ odvedli do jeho sídla. Tam se mĕ samotný Yamarāja otázal.
SB 10.64.23 (Yamarāja pravil:) Můj milý králi, přeješ si nejprve zakusit výsledky svých hříchů nebo své zbožnosti? Nedohlédnu konce dobročinnosti, kterou jsi vykonal, ani tvého následného požitku na zářících nebeských planetách.
SB 10.64.24 Odpovĕdĕl jsem: „Nejprve mi, můj pane, dovol vytrpĕt mé hříšné reakce“ a Yamarāja řekl: „Tedy padni!“ „Vzápĕtí jsem padl a bĕhem pádu jsem vidĕl, jak se stávám ještĕrem, ó pane.
SB 10.64.25 Ó Keśavo, jako Tvůj služebník jsem byl oddaný brāhmaṇům, byl jsem k nim štĕdrý a vždy jsem toužil, aby na mĕ spočinul Tvůj pohled. Proto jsem ani dodnes nezapomnĕl (na svůj minulý život).
SB 10.64.26 Ó všemocný, jak to, že Tĕ mé oči vidí zde přede mnou? Jsi Nejvyšší Duše, o které nejvĕtší mistři mystické yogy mohou meditovat ve svých čistých srdcích pouze s využitím duchovního oka Ved. Jak je tedy možné, ó transcendentální Pane, že Tĕ přímo vidím, neboť má inteligence byla zaslepena nesmírnými potížemi hmotného života? Mĕl by Tĕ být schopen vidĕt pouze ten, kdo ukončil své hmotné zapletení v tomto svĕtĕ.
SB 10.64.28 Ó Devadevo, Jagannāthe, Govindo, Puruṣottamo, Nārāyaṇe, Hṛṣīkeśo, Puṇyaśloko, Acyuto, Avyayo! Ó Kṛṣṇo, prosím dovol mi odejít do svĕta polobohů. Kdekoliv budu žít, ó vládce, nechť má mysl vždy přijímá útočištĕ u Tvých nohou.
SB 10.64.29 Opakovanĕ se klaním Tobĕ, Kṛṣṇo, synu Vasudevy. Jsi zdroj všech bytostí, Nejvyšší Absolutní Pravda, vlastník neomezených energií, pán všech duchovních disciplín.
SB 10.64.30 Poté, co Mahārāja Nṛga takto promluvil, obřadnĕ obešel Pána Kṛṣṇu a dotkl se korunou Pánových nohou. Dostal svolení odletĕt a před zraky všech přítomných lidí nastoupil do úžasného nebeského letadla.
SB 10.64.31 Nejvyšší Osobnost Božství – Pán Kṛṣṇa, syn Devakī – který je zvláštĕ oddaný brāhmaṇům a ztĕlesňuje podstatu náboženství, potom promluvil ke svým osobním společníkům a takto poučil královskou třídu jako celek.
SB 10.64.32 (Pán Kṛṣṇa pravil:) Jak nestravitelný je majetek brāhmaṇy, dokonce i když je využíván jen nepatrnĕ a osobou mocnĕjší než oheň! O králích, kteří se snaží si jej užívat, neboť se považují za vládce, ani nemluvĕ.
SB 10.64.33 Nepovažuji hālāhalu za skutečný jed, jelikož na nĕj existuje protijed. Brāhmaṇův majetek, je-li ukraden, však lze opravdu nazvat jedem, neboť na tomto svĕtĕ nemá protijed.
SB 10.64.34 Jed zabíjí pouze osobu, která jej požije, a bĕžný oheň může být uhašen vodou. Oheň zažehnutý dřívkem na rozdĕlávání ohnĕ v podobĕ brāhmaṇova majetku však spálí celou rodinu zlodĕje až do kořene.
SB 10.64.35 Pokud si osoba užívá brāhmaṇova majetku bez řádného svolení, tento majetek zničí tři generace její rodiny. Pokud si jej však přivlastní násilím nebo přimĕje vládu nebo jiné osoby, aby jí pomohly jej zabavit, potom bude zničeno deset generací jeho předků a deset generací jeho potomků.
SB 10.64.36 Členové královské třídy, zaslepení královským majestátem, nejsou schopni předvídat vlastní pád. Když dĕtinsky touží užívat si brāhmaṇova majetku, ve skutečnosti touží jít do pekla.
SB 10.64.38 Neovládnutí králové, kteří uchvátí brāhmaṇův majetek, jsou vařeni spolu se svými královskými rodinami v pekle známém jako Kumbhīpāka tolik let, kolika zrnek prachu se dotknou slzy štĕdrých brāhmaṇů s rodinami, jež na nich závisejí, a jejichž majetek je ukraden.
SB 10.64.39 Ať jde o její vlastní dar nebo dar nĕkoho jiného, osoba, která ukradne brāhmaṇův majetek, se bude rodit jako červ ve výkalech po šedesát tisíc let.
SB 10.64.40 Netoužím po bohatství brāhmaṇů. Ti, kdo po nĕm dychtí, si zkrátí život a jsou poraženi. Přijdou o svá království a stanou se hady, kteří sužují ostatní.
SB 10.64.41 Moji milí následovníci, nikdy nezacházejte s učeným brāhmaṇou hrubĕ, ačkoliv se prohřešil. I když vás fyzicky napadne nebo vás opakovanĕ proklíná, vždy se mu dále klaňte.
SB 10.64.42 Tak jako se Já vždy pečlivĕ klaním brāhmaṇům, vy všichni byste se jim mĕli klanĕt také. Potrestám každého, kdo jedná jinak.
SB 10.64.43 Když je ukraden brāhmaṇův majetek, dokonce i nevĕdomky, jistĕ způsobí zlodĕjův pád, tak jako brāhmaṇova kráva Nṛgovi.
SB 10.64.44 Poté, co Pán Mukunda, očišťovatel všech svĕtů, takto poučil obyvatele Dvāraky, vešel do svého paláce.