Śrīmad-bhāgavatam 10.6.8
Verš
carācarātmā sa nimīlitekṣaṇaḥ
anantam āropayad aṅkam antakaṁ
yathoragaṁ suptam abuddhi-rajju-dhīḥ
Synonyma
vibudhya — když pochopil; tām — ji (Pūtanu); bālaka-mārikā-graham — čarodějnici zkušenou v zabíjení malých dětí; cara-acara-ātmā — Kṛṣṇa, všeprostupující Nadduše; saḥ — On; nimīlita-īkṣaṇaḥ — zavřel oči; anantam — Neomezeného; āropayat — položila; aṅkam — na svůj klín; antakam — pro vlastní záhubu; yathā — jako; uragam — hada; suptam — spícího; abuddhi — člověk bez inteligence; rajju-dhīḥ — ten, kdo považuje hada za provaz.
Překlad
Pán Śrī Kṛṣṇa, všeprostupující Nadduše, ležící na posteli, věděl, že Pūtanā, čarodějnice zkušená v usmrcování malých dětí, Ho přišla zabít. Zavřel proto oči, jako kdyby se jí bál. Pūtanā si tedy vzala na klín toho, kdo se měl stát její záhubou, jako když si nerozumný člověk položí na klín spícího hada, jehož považuje za provaz.
Význam
V tomto verši je narážka na dvojí zmatenost. Když Kṛṣṇa viděl, že Ho Pūtanā přišla zabít, myslel si: “Tato žena ke Mně přistupuje s mateřskou láskou, i když předstíranou, a musím jí tedy dát nějaké požehnání.” Proto se na ni podíval trochu zmateně a potom opět zavřel oči. Rākṣasī Pūtanā byla také zmatena. Nebyla natolik inteligentní, aby chápala, že si na klín bere spícího hada-považovala hada za obyčejný provaz. Slova antakam a anantam si navzájem odporují. Jelikož byla Pūtanā nerozumná, myslela si, že může zabít původce vlastní zkázy (antakam). Ten je však neomezený (ananta), a proto Ho nikdo nezahubí.