SB 10.3.34-35

varṣa-vātātapa-hima-
gharma-kāla-guṇān anu
sahamānau śvāsa-rodha-
vinirdhūta-mano-malau
śīrṇa-parṇānilāhārāv
upaśāntena cetasā
mattaḥ kāmān abhīpsantau
mad-ārādhanam īhatuḥ
Překlad slovo od slova: 
varṣa — déšť; vāta — silný vítr; ātapa — intenzivní sluneční záření; hima — tuhá zima; gharma — horko; kāla-guṇān anu — podle změn ročních období; sahamānau — tím, že jste snášeli; śvāsa-rodha — prováděním yogy, ovládáním dechu; vinirdhūta — nečistoty nahromaděné v mysli byly zcela odplaveny; manaḥ-malau — mysl se očistila, zbavila hmotného znečištění; śīrṇa — shozené, suché; parṇa — listy ze stromů; anila — a vzduchem; āhārau — když jste se živili; upaśāntena — klidnou; cetasā — s dokonale ovládnutou myslí; mattaḥ — ode Mě; kāmān abhīpsantau — s touhou vyprosit si nějaké požehnání; mat — Mě; ārādhanam — uctívání; īhatuḥ — oba jste prováděli.
Překlad: 
“Můj milý otče a matko, snášeli jste déšť, vítr, prudké slunce, spalující žár a tuhou zimu a zakoušeli nepohodlí všeho druhu provázející různá roční období. Tím, že jste prováděli prāṇāyāmu za účelem ovládnutí vzduchu v těle pomocí yogy a živili se pouze vzduchem a suchým listím spadlým ze stromů, jste zbavili své mysli všech nečistot. Tak jste Mě s klidnou myslí uctívali, neboť jste ode Mě chtěli získat požehnání.”
Význam: 

Vasudeva a Devakī nezískali Nejvyšší Osobnost Božství za svého syna nijak snadno a Nejvyšší Bůh také za svého otce a matku nepřijímá jen tak někoho. Zde vidíme, jak Vasudeva a Devakī dosáhli toho, aby byl Kṛṣṇa jejich věčným synem. Principy, o jakých je zde zmínka, bychom měli následovat i my ve svých vlastních životech, abychom měli děti, které za něco stojí. Každý samozřejmě nemůže mít za syna Kṛṣṇu, ale může mít alespoň syny a dcery s velice dobrou povahou, kteří budou společnosti přinášet prospěch. V Bhagavad-gītě je řečeno, že pokud lidé nebudou dodržovat pravidla duchovního života, bude přibývat obyvatelstva kategorie varṇa-saṅkara-obyvatelstva zplozeného způsobem koček a psů-a celý svět bude připomínat peklo. Pouhé doporučování umělých prostředků pro omezení nárůstu populace, aniž by se rozvíjelo vědomí Kṛṣṇy, je zbytečné; obyvatelstvo se bude množit dále a bude ho tvořit varṇa-saṅkara, nežádoucí potomstvo. Lepší je učit lidi, aby neplodili děti jako prasata a psi, ale v rámci sebeovládání.

Lidský život není určen k tomu, abychom se stali prasetem nebo psem, ale k provádění transcendentální askeze (tapo divyam). K té je třeba vést každého. I když nejspíš nebude moci podstupovat stejnou tapasyu jako Pṛśni a Sutapā, śāstry nabízejí velice snadnou formu askeze-saṅkīrtanové hnutí. I když člověk nemůže očekávat, že tapasyou získá Kṛṣṇu za své dítě, přesto se může prostým zpíváním Hare Kṛṣṇa mahā-mantry (kīrtanād eva kṛṣṇasya) natolik očistit, že se oprostí od všech nečistot hmotného světa (mukta-saṅgaḥ) a vrátí se domů, zpátky k Bohu (paraṁ vrajet). Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy tedy učí lidi, aby se ve snaze dosáhnout štěstí nespoléhali na umělé prostředky, ale přijali metodu vedoucí ke skutečnému štěstí, kterou doporučují śāstry-zpívání Hare Kṛṣṇa mantry-a dosáhli dokonalosti po všech stránkách hmotné existence.