Śrīmad-bhāgavatam 10.3.33

Zde je pokyn o tom, jak používat smysly pro plození potomstva. Podle védských zásad musí člověk před plozením potomstva své smysly dokonale ovládnout. Toto ovládnutí se děje prostřednictvím garbhādhāna-saṁskāry. V Indii probíhá velká propagace v zájmu omezování porodnosti různými umělými způsoby, ale rození nelze takto mechanicky kontrolovat. V Bhagavad-gītě (13.9) je uvedeno: janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam-zrození, smrt, stáří a nemoc představují bezpochyby hlavní zdroje úzkosti v hmotném světě. Lidé se snaží kontrolovat rození, ale umírání kontrolovat nedokáží; a pokud nejsou schopni kontrolovat smrt, nemohou kontrolovat ani zrození. Jinými slovy-uměle kontrolovat rození není o nic reálnější než uměle kontrolovat smrt.

Podle pravidel védské civilizace nemá být plození v rozporu s náboženskými zásadami. Tím bude porodnost omezena. Bhagavad-gītā (7.11) uvádí: dharmāviruddho bhūteṣu kāmo 'smi-sex, který neodporuje náboženským zásadám, je zastoupením Nejvyššího Pána. Lidé by měli být poučeni, jak plodit dobré děti pomocí saṁskār, počínaje garbhādhāna-saṁskārou. Porodnost by se neměla omezovat umělými prostředky, neboť to povede ke zvířecí civilizaci. Pokud člověk dodržuje náboženské zásady, automaticky tím omezuje porodnost, neboť je-li duchovně vzdělaný, pak ví, že sex má za následek mnoho druhů utrpení (bahu-duḥkha-bhāja). Duchovně pokročilá osoba neholduje neomezenému sexu. Lidé by tedy neměli být nuceni zříkat se sexu nebo plození mnoha dětí, ale mělo by se jim poskytovat duchovní vzdělání. Omezení porodnosti pak bude automaticky následovat.

Ten, kdo je odhodlán dělat duchovní pokrok, nezplodí dítě, dokud z něho nebude schopen vychovat oddaného. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.18) se uvádí: pitā na sa syāt-nikdo se nemá stávat otcem, dokud své dítě nedokáže ochránit před zrozením a smrtí (mṛtyu). Kde se však nabízí vzdělání o těchto věcech? Zodpovědný otec nikdy nebude plodit děti tak, jak to dělají kočky a psi. Namísto propagování umělých prostředků pro omezení porodnosti by lidé měli být vzděláváni ve vědě o vědomí Kṛṣṇy, neboť jedině pak pochopí svou zodpovědnost vůči svým dětem. Pokud všichni dokáží plodit děti, ze kterých budou oddaní a budou vedeny k tomu, aby opustily cestu zrození a smrti (mṛtyu-saṁsāra-vartmani), omezování porodnosti nebude zapotřebí. V tom případě by mělo být plození dětí naopak povzbuzováno. Umělé prostředky omezování porodnosti nemají žádnou cenu. Ať už lidé plodí děti nebo ne, pokud bude obyvatelstvo na úrovni koček a psů, společnost nebude nikdy šťastná. Proto je nezbytné lidem poskytovat duchovní vzdělání, aby neplodili děti jako kočky a psi a místo toho podstupovali askezi, díky níž budou přivádět na svět oddané. Pak budou jejich životy úspěšné.