Śrīmad-bhāgavatam 10.3.24

Viṣṇu je zdrojem všeho a mezi Pánem Viṣṇuem a Pánem Kṛṣṇou není rozdíl, neboť Oba jsou viṣṇu-tattva. Z Ṛg Vedy víme: oṁ tad viṣṇoḥ paramaṁ padam-původní podstatou je všeprostupující Pán Viṣṇu, který je zároveň Paramātmou a zářícím Brahmanem. Živé bytosti jsou rovněž nedílné části Viṣṇua, jenž má rozmanité energie (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca). Viṣṇu či Kṛṣṇa je tedy vším. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (10.8): ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate—“Jsem zdrojem všech duchovních i hmotných světů. Vše pochází ze Mě.” Kṛṣṇa je tedy původní příčinou všeho (sarva-kāraṇa-kāraṇam). Když se Viṣṇu expanduje do svého všeprostupujícího aspektu, mělo by nám být jasné, že je nirākāra-nirviśeṣa-brahmajyoti.

I když vše pochází z Kṛṣṇy, On sám je z konečného hlediska osobou. Aham ādir hi devānām-je zdrojem Brahmy, Viṣṇua a Maheśvary, a z nich se projevuje mnoho dalších polobohů. Proto Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (14.27): brahmaṇo hi pratiṣṭhāham-“Brahman spočívá na Mně.” Na jiném místě také říká:

“Ti, kdo jsou oddanými jiných bohů a uctívají je s vírou, ve skutečnosti uctívají pouze Mě, ó synu Kuntī, ale špatným způsobem.” (Bg. 9.23) Mnozí lidé uctívají různé polobohy a považují je za samostatné bohy, jimiž ve skutečnosti nejsou. Skutečností je, že každý polobůh a každá živá bytost je nedílnou částí Kṛṣṇy (mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ). Polobozi patří rovněž do kategorie živých bytostí; nejsou to samostatní bozi. Lidé, jejichž poznání je nezralé a znečištěné kvalitami hmotné přírody, však uctívají různé polobohy podle úrovně své inteligence. Bhagavad-gītā je proto kárá (kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ). Jelikož nejsou inteligentní, ani příliš pokročilí a nezvážili důsledně pravdu, uchylují se k uctívání různých polobohů nebo spekulují v rámci různých filozofií, jako je například māyāvāda.

Kṛṣṇa, Viṣṇu, je skutečným zdrojem všeho. Ve Védách je uvedeno: yasya bhāṣā sarvam idaṁ vibhāti. Absolutní Pravda bude později ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.28.15) popsána slovy satyaṁ jñānam anantaṁ yad brahma-jyotiḥ sanātanam. Brahmajyoti je sanātana, věčné, ale přesto závisí na Kṛṣṇovi (brahmaṇo hi pratiṣṭhāham). Brahma-saṁhitā uvádí, že Pán prostupuje vším. Aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-stham-je v tomto vesmíru i v atomu jako Paramātmā. Yasya prabhā prabhavato jagad-aṇḍa-koṭi-koṭiṣv aśeṣa-vasudhādi-vibhūti-bhinnam-ani Brahman na Něm není nezávislý. Vše, co může jakýkoliv filozof popsat, je tedy z konečného hlediska Kṛṣṇa neboli Pán Viṣṇu (sarvaṁ khalv idaṁ brahma, paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān). Podle různých úrovní porozumění je Pán Viṣṇu popisován různě, ale ve skutečnosti je zdrojem všeho.

Jelikož Devakī byla čistá oddaná, chápala, že tentýž Pán Viṣṇu se zjevil jako její syn. Proto po modlitbách Vasudevy přednesla svoje modlitby. Byla vystrašená zvěrstvy, jež páchal její bratr. Řekla: “Můj milý Pane, Tvé věčné podoby, jako je Nārāyaṇa, Pán Rāma, Śeṣa, Varāha, Nṛsiṁha, Vāmana, Baladeva a milióny dalších inkarnací Viṣṇua, jsou ve védské literatuře popsány jako původní. Jsi původní, protože všechny Tvé inkarnace existují mimo toto hmotné stvoření. Tvá podoba existovala dříve, než byl tento vesmírný projev stvořen. Tvé podoby jsou věčné, všeprostupující, zářící, neměnné a neznečištěné hmotnými kvalitami. Jsou věčně vědomé a naprosto blažené. Setrvávají na úrovni transcendentálního dobra a neustále se věnují různým zábavám. Nejsi omezen pouze na jednu určitou podobu-všechny tyto transcendentální, věčné podoby jsou soběstačné. Vím, že jsi Nejvyšší Pán Viṣṇu.” Můžeme tedy vyvodit závěr, že Pán Viṣṇu je vším, i když se zároveň ode všeho liší. To je filozofie zvaná acintya-bhedābheda-tattva.