SB 10.29.2

tadoḍurājaḥ kakubhaḥ karair mukhaṁ
prācyā vilimpann aruṇena śantamaiḥ
sa carṣaṇīnām udagāc chuco mṛjan
priyaḥ priyāyā iva dīrgha-darśanaḥ
Překlad slovo od slova: 
tadā — tehdy; uḍu-rājaḥ — mĕsíc, král hvĕzd; kakubhaḥ — obzoru; karaiḥ — svýma „rukama“ (paprsky); mukham — tvář; prācyāḥ — východního; vilimpan — když potřel; aruṇena — načervenalou barvou; śam-tamaiḥ — (svými paprsky) jež velmi konejší; saḥ — on; carṣaṇīnām — všech, kteří přihlíželi; udagāt — vyšel; śucaḥ — neštĕstí; mṛjan — smazávající; priyaḥ — milovaný manžel; priyāyāḥ — své drahé ženy; iva — jako; dīrgha — po dlouhé dobĕ; darśanaḥ — opĕt vidĕný.
Překlad: 
Tehdy vyšel mĕsíc, jenž konejšivými paprsky nabarvil tvář východního obzoru načerveno, a zahnal tak trápení všech, kteří jeho východu přihlíželi. Mĕsíc byl jako milovaný manžel, který se vrací po dlouhodobé nepřítomnosti a zdobí tvář své drahé ženy červenou kuṅkumou.
Význam: 

VÝZNAM: Mladý Kṛṣṇa zapojil svou vnitřní energii a ta ihned vytvořila atmosféru podnĕcující milostnou lásku.