Skip to main content

KAPITOLA DRUHÁ

Modlitby polobohů k Pánu Kṛṣṇovi v lůně

Když Nejvyšší Pán vstoupil do lůna Devakī, aby zabil Kaṁsu, polobozi poznali, že je přítomen v Devakině lůně, a proto Mu s úctou přednesli modlitby Garbha-stuti.

Kaṁsa začal pod ochranou svého tchána Jarāsandhy a za pomoci svých démonských přátel, jako byl Pralamba, Baka, Cāṇūra, Tṛṇāvarta, Aghāsura, Muṣṭika, Bāṇa a Bhaumāsura, utlačovat členy Yaduovské dynastie. Ti proto opustili své domovy a vyhledali útočiště ve státech Kuru, Pañcāla, Kekaya, Śālva a Vidarbha. Pouze někteří z nich zůstali s Kaṁsou jako jeho formální přátelé.

Poté, co Kaṁsa postupně zabil ṣaḍ-garbhy, šest synů Devakī, vstoupil do jejího lůna Anantadeva. Toho na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství Yogamāya přemístila do lůna Rohiṇī. Pán, jenž měl brzy přijít na svět jako osmý syn Devakī, osobně přikázal Yogamāyi, aby se narodila z lůna matky Yaśody. Vzhledem k tomu, že se Kṛṣṇa a Jeho energie Yogamāyā zjevili současně jako bratr a sestra, je na světě mnoho vaiṣṇavů a śāktů, mezi nimiž panuje určitá soupeřivost. Vaiṣṇavové uctívají Nejvyššího Pána, zatímco śāktové podle svých tužeb uctívají Yogamāyu v podobách Durgy, Bhadrakālī, Caṇḍiky a dalších. Podle pokynů Nejvyšší Osobnosti Božství Yogamāyā přemístila sedmé dítě Devakī, Baladevu neboli Saṅkarṣaṇa, z Devakina lůna do lůna Rohiṇī. Saṅkarṣaṇa je nazýván Baladevou proto, že se zjevuje, aby zesílil lásku ke Kṛṣṇovi. Rovněž je známý jako Balabhadra, protože od Něho může každý načerpat příznivou sílu potřebnou k tomu, aby se stal oddaným Pána.

Poté, co Yogamāyā přenesla sedmé dítě Devakī do lůna Rohiṇī, se Nejvyšší Pán zjevil v srdci Vasudevy a přemístil se do srdce Devakī. Díky tomu Devakī během svého těhotenství celá zářila. Pohled na tuto záři naplňoval Kaṁsu úzkostí, ale vzhledem ke svému příbuzenskému vztahu s Devakī jí nemohl nic udělat. Tak začal nepřímo myslet na Kṛṣṇu a dosáhl plného vědomí Kṛṣṇy.

Mezitím se shromáždili všichni polobozi, aby Pánu přítomnému v lůně Devakī přednesli své modlitby: Nejvyšší Osobnost Božství je věčně Absolutní Pravdou. Duše je důležitější než hrubohmotné tělo a Nadduše, Paramātmā, je ještě důležitější než duše. Nejvyšší Bůh je absolutně nezávislý a Jeho inkarnace jsou transcendentální. Modlitby polobohů oslavují a velebí oddané a popisují osud těch, kdo se neprávem považují za vysvobozené zpod vlivu hmotné přírody. Oddaný je vždy v bezpečí. Jakmile se zcela odevzdá u lotosových nohou Pána, je zbaven všeho strachu z hmotné existence. Modlitby polobohů vysvětlují, proč Nejvyšší Osobnost Božství sestupuje, a tak jasně potvrzují Pánův výrok v Bhagavad-gītě (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestupuji.”

Verš

śrī-śuka uvāca
pralamba-baka-cāṇūra-
tṛṇāvarta-mahāśanaiḥ
muṣṭikāriṣṭa-dvivida-
pūtanā-keśī-dhenukaiḥ
anyaiś cāsura-bhūpālair
bāṇa-bhaumādibhir yutaḥ
yadūnāṁ kadanaṁ cakre
balī māgadha-saṁśrayaḥ

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śukadeva Gosvāmī pravil; pralambaasurou jménem Pralamba; bakaasurou jménem Baka; cāṇūraasurou jménem Cāṇūra; tṛṇāvartaasurou jménem Tṛṇāvarta; mahāśanaiḥ — Aghāsurou; muṣṭikaasurou jménem Muṣṭika; ariṣṭaasurou Ariṣṭou; dvividaasurou jménem Dvivida; pūtanā — Pūtanou; keśi — Keśīm; dhenukaiḥ — Dhenukou; anyaiḥ ca — a mnoha dalšími; asura-bhūpālaiḥ — démonskými králi na Zemi; bāṇa — králem Bāṇou; bhauma — Bhaumāsurou; ādibhiḥ — a i jinými; yutaḥ — podporovaný; yadūnām — králů Yaduovské dynastie; kadanam — pronásledování; cakre — systematicky prováděné; balī — velmi mocný; māgadha-saṁśrayaḥ — pod ochranou Jarāsandhy, krále Magadhy.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī pravil: Pod ochranou Magadharāje neboli Jarāsandhy začal mocný Kaṁsa pronásledovat krále Yaduovské dynastie. Pomáhali mu v tom démoni jako Pralamba, Baka, Cāṇūra, Tṛṇāvarta, Aghāsura, Muṣṭika, Ariṣṭa, Dvivida, Pūtanā, Keśī, Dhenuka, Bāṇāsura, Narakāsura a mnoho dalších démonských králů na Zemi.

Význam

Tento verš dokládá prohlášení Pána v Bhagavad-gītě (4.7—8):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham
paritrāṇāya sādhūnāṁ
vināśāya ca duṣkṛtām
dharma-saṁsthāpanārthāya
sambhavāmi yuge yuge

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestupuji. Abych osvobodil zbožné a vyhladil ničemy a abych znovu nastolil zásady náboženství, přicházím věk za věkem.”

Pán udržuje tento hmotný svět proto, aby dal každému příležitost vrátit se domů, zpátky k Bohu, ale králové a političtí vůdci se bohužel snaží tento záměr překazit. Proto se Pán zjevuje, buď sám nebo se svými úplnými částmi, aby uvedl vše do pořádku. Je tedy řečeno:

garbhaṁ sañcārya rohiṇyāṁ
devakyā yogamāyayā
tasyāḥ kukṣiṁ gataḥ kṛṣṇo
dvitīyo vibudhaiḥ stutaḥ

“Poté, co Yogamāyā přemístila Baladevu do lůna Rohiṇī, se v lůně Devakī zjevil Kṛṣṇa.” (Sārārtha-darśinī tīka 10.2.1-2) Yadubhiḥ sa vyarudhyata. Všichni králové Yaduovské dynastie byli oddaní, ale v té době žilo také mnoho mocných démonů, jako například Śālva, kteří je začali pronásledovat. Jarāsandha, jenž byl tchánem Kaṁsy, byl tehdy nesmírně mocný, a Kaṁsa proto využil jeho ochrany a pomoci démonů k tomu, aby krále Yaduovské dynastie potíral. Zdálo se, že démoni mají nad polobohy převahu, ale nakonec byli díky zásahu Nejvyšší Osobnosti Božství poraženi a polobozi zvítězili.

Verš

te pīḍitā niviviśuḥ
kuru-pañcāla-kekayān
śālvān vidarbhān niṣadhān
videhān kośalān api

Synonyma

te — oni (králové Yaduovské dynastie); pīḍitāḥ — týraní; niviviśuḥ — uchýlili se či vstoupili (do království); kuru-pañcāla — země obývané Kuruovci a Pañcāly; kekayān — země Kekayů; śālvān — země obývané Śālvy; vidarbhān — země obývané Vidarbhy; niṣadhān — země obývané Niṣadhy; videhān — země Videhů; kośalān api — a také země obývané Kośaly.

Překlad

Yaduovci, týráni démonskými králi, opustili své království a uchýlili se do různých jiných, jako byla království Kuruovců, Pañcālů, Kekayů, Śālvů, Vidarbhů, Niṣadhů, Videhů a Kośalů.

Verš

eke tam anurundhānā
jñātayaḥ paryupāsate
hateṣu ṣaṭsu bāleṣu
devakyā augraseninā
saptamo vaiṣṇavaṁ dhāma
yam anantaṁ pracakṣate
garbho babhūva devakyā
harṣa-śoka-vivardhanaḥ

Synonyma

eke — někteří z nich; tam — ke Kaṁsovi; anurundhānāḥ — přesně dodržující jeho pravidla; jñātayaḥ — příbuzní; paryupāsate — začali mu dávat za pravdu; hateṣu — poté, co bylo zabito; ṣaṭsu — šest; bāleṣu — dětí; devakyāḥ — narozených Devakī; augraseninā — synem Ugraseny (Kaṁsou); saptamaḥ — sedmé; vaiṣṇavam — Pána Viṣṇua; dhāma — úplná expanze; yam — jež; anantam — pod jménem Ananta; pracakṣate — je oslavována; garbhaḥ — embryo; babhūva — bylo; devakyāḥ — Devakī; harṣa-śoka-vivardhanaḥ — vyvolávající zároveň radost i nářek.

Překlad

Někteří z jejich příbuzných však přijali Kaṁsovy zásady a začali mu sloužit. Poté, co Ugrasenův syn Kaṁsa zabil šest synů Devakī, jako sedmé dítě vstoupila do jejího lůna úplná část Kṛṣṇy, což u ní vyvolalo radost i nářek. Velcí mudrci oslavují tuto úplnou část jako Anantu, jenž patří do druhé čtveřice Kṛṣṇových expanzí.

Význam

Někteří z předních oddaných, jako například Akrūra, zůstali s Kaṁsou a jednali tak, aby s nimi byl spokojen. Sledovali tím různé cíle. Očekávali, že jakmile Kaṁsa zabije ostatní Devakiny děti, jako osmé dítě přijde na svět Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jehož zjevení všichni s dychtivostí očekávali. Budoucnost slibovala, že když zůstanou s Kaṁsou, budou moci vidět, jak se Nejvyšší Osobnost Božství narodí a vyjeví své dětské zábavy, a že později pojede Akrūra do Vṛndāvanu, aby Kṛṣṇu s Balarāmou přivezl do Mathury. Slovo paryupāsate je významné, jelikož vyjadřuje, že někteří oddaní chtěli zůstat v Kaṁsově blízkosti, aby všechny tyto Pánovy zábavy shlédli. Šest dětí, které Kaṁsa zabil, bylo původně syny Marīciho, ale ti se kvůli kletbě od jednoho brāhmaṇy museli narodit jako vnuci Hiraṇyakaśipua. Kaṁsa, jenž se dříve narodil jako Kālanemi, byl nyní nucen své syny zabít. To bylo tajemství. Synové Devakī se měli po své smrti vrátit na místo, odkud původně přišli. I to chtěli oddaní vidět. Obvykle nikdo nezabíjí své vlastní synovce, ale Kaṁsa byl tak krutý, že to bez zaváhání učinil. Ananta neboli Saṅkarṣaṇa patří ke druhé čtveřici expanzí (catur-vyūha). To je mínění zkušených komentátorů.

Verš

bhagavān api viśvātmā
viditvā kaṁsajaṁ bhayam
yadūnāṁ nija-nāthānāṁ
yoga-māyāṁ samādiśat

Synonyma

bhagavān — Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství; api — také; viśvātmā — který je Nadduší každého; viditvā — jelikož věděl, v jaké situaci se ocitli Yaduovci a Jeho další oddaní; kaṁsa-jam — vzbuzovaný Kaṁsou; bhayam — strach; yadūnām — Yaduovců; nija-nāthānām — kteří přijali Jeho, Nejvyššího Pána, za své konečné útočiště; yogamāyām — Yogamāyi, Kṛṣṇově duchovní energii; samādiśat — toto nařídil.

Překlad

Osobnost Božství, Viśvātmā, Nejvyšší Duše každého, chtěl Yaduovce, své důvěrné oddané, ochránit před Kaṁsovými útoky. Dal proto Yogamāyi následující pokyn.

Význam

Śrīla Sanātana Gosvāmī komentuje slova bhagavān api viśvātmā viditvā kaṁsajaṁ bhayam. Bhagavān svayam je Kṛṣṇa (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Kṛṣṇa je Viśvātmā, původní Nadduše každého, protože Jeho úplná část se expanduje jako Nadduše. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (13.3): kṣetra-jñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata. Pán Kṛṣṇa je kṣetra-jña neboli Nadduše všech živých bytostí. On je původním zdrojem všech expanzí Osobnosti Božství. Existují stovky a tisíce úplných expanzí Viṣṇua, jako je například Saṅkarṣaṇa, Pradyumna, Aniruddha a Vāsudeva, ale zde v hmotném světě je Viśvātmou neboli Nadduší všech živých bytostí Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Bhagavad-gītā (18.61) uvádí: īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati-“Nejvyšší Pán sídlí v srdcích všech živých bytostí, ó Arjuno.” Kṛṣṇa je ve skutečnosti Viśvātmou ve své úplné expanzi kategorie viṣṇu-tattva, ale z náklonnosti ke svým oddaným jedná jako Nadduše a dává jim pokyny (sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca).

Úlohu Nadduše plní Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, ale Kṛṣṇa se slitoval nad Devakī, která byla Jeho oddanou, jelikož si uvědomoval její strach z Kaṁsova pronásledování. Čistý oddaný se stále bojí hmotné existence. Nikdo nezná svou budoucnost, neboť každému hrozí každým okamžikem, že bude nucen změnit tělo (tathā dehāntara-prāptiḥ). Čistý oddaný si je vědom této skutečnosti, a proto jedná tak, aby si nepokazil život tím, že by musel přijmout další tělo a znovu podstoupit strádání spojené s hmotnou existencí. To je bhayam neboli strach. Bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt (Bhāg. 11.2.37). Tento strach pramení z hmotné existence. Správně bychom se měli mít všichni stále na pozoru a obávat se hmotného bytí, ale i když má každý sklon podlehnout vlivu hmotné nevědomosti, Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je neustále připravený chránit své oddané. Je ke svým oddaným velice laskavý a pomáhá jim tím, že jim dává inteligenci, aby mohli žít v hmotném světě, aniž by na Něho byť jen na okamžik zapomněli. Pán říká:

teṣām evānukampārtham
aham ajñānajaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāvastho
jñāna-dīpena bhāsvatā

“Dlím v jejich srdcích, a abych jim projevil zvláštní milost, zářící lampou poznání rozptyluji temnotu zrozenou z nevědomosti.” (Bg. 10.11)

Slovo yoga znamená “spojení”. Každý jógový systém je pokusem znovu navázat náš přerušený vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Existují různé druhy yogy a bhakti-yoga je z nich nejlepší. V jiných jógových systémech se člověk musí před dosažením dokonalosti podrobit různým procesům, ale bhakti-yoga je přímá metoda. Pán říká v Bhagavad-gītě (6.47):

yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntarātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yuktatamo mataḥ

“Ten z yogīnů, který se ke Mně neustále upíná s velkou vírou, v nitru na Mě myslí a poskytuje Mi transcendentální láskyplnou službu, je se Mnou nejdůvěrněji spojen prostřednictvím yogy a je ze všech nejvyšší. To je Můj názor.” Pán Kṛṣṇa prohlásil, že bhakti-yogī má v příštím životě lidské tělo zaručené (śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate). Yogamāyā je Pánova duchovní energie. Ze své náklonnosti k oddaným s nimi Pán neustále zůstává v duchovním spojení, i když jinak je Jeho energie māyā tak silná, že dokáže zmást i vznešené polobohy, jako je Brahmā. Proto se nazývá yogamāyā. Jelikož je Pán Viśvātmā, okamžitě nařídil Yogamāyi, aby Devakī zajistila ochranu.

Verš

gaccha devi vrajaṁ bhadre
gopa-gobhir alaṅkṛtam
rohiṇī vasudevasya
bhāryāste nanda-gokule
anyāś ca kaṁsa-saṁvignā
vivareṣu vasanti hi

Synonyma

gaccha — nyní jdi; devi — ó ty, kterou by měl celý svět uctívat; vrajam — do Vraji; bhadre — ó ty, jež projevuješ svou přízeň všem živým bytostem; gopa-gobhiḥ — pastevci krav a kravami; alaṅkṛtam — ozdobené; rohiṇī — jménem Rohiṇī; vasudevasya — Vasudevy, Kṛṣṇova otce; bhāryā — jedna z manželek; āste — žije; nanda-gokule — v sídle Nandy Mahārāje zvaném Gokula, kde se chovají stovky a tisíce krav; anyāḥ ca — a další manželky; kaṁsa-saṁvignāḥ — obávající se Kaṁsy; vivareṣu — v ústraní; vasanti — žijí; hi — jistě.

Překlad

Pán nařídil Yogamāyi: “Ó má energie, již by měl uctívat celý svět a která přinášíš blaho všem živým bytostem, jdi do Vraji, kde se svými manželkami žije mnoho pastevců krav. V této nádherné zemi plné krav žije v domě Nandy Mahārāje Vasudevova žena Rohiṇī. Tajně tam žijí i další ženy Vasudevy, jelikož se bojí Kaṁsy. Prosím, jdi tam.”

Význam

Nanda-gokula, sídlo krále Nandy, byla již sama o sobě překrásná, a když Yogamāyā dostala pokyn, aby tam šla a dodala oddaným odvahy, celá oblast tím ještě nabyla na kráse a bezpečnosti. Yogamāyā měla schopnost vytvořit tuto atmosféru, a proto ji Pán do Nanda-gokuly poslal.

Verš

devakyā jaṭhare garbhaṁ
śeṣākhyaṁ dhāma māmakam
tat sannikṛṣya rohiṇyā
udare sanniveśaya

Synonyma

devakyāḥ — Devakī; jaṭhare — v lůně; garbham — zárodek; śeṣa-ākhyam — známý jako Śeṣa, úplná expanze Kṛṣṇy; dhāma — úplná expanze; māmakam — Má; tat — Jeho; sannikṛṣya — poté, co přineseš; rohiṇyāḥ — Rohiṇī; udare — do lůna; sanniveśaya — hladce přemísti.

Překlad

“V lůně Devakī je Má dílčí úplná expanze známá jako Saṅkarṣaṇa či Śeṣa. Přemísti Ho hladce do lůna Rohiṇī.”

Význam

První úplnou expanzí Kṛṣṇy je Baladeva, známý též jako Śeṣa. Ten podpírá celý vesmír a Jeho věčnou matkou je matka Rohiṇī. “Chystám se vstoupit do lůna Devakī,” řekl Pán Yogamāyi, “a proto tam již vstoupil Śeṣa a připravil vhodné podmínky, abych tam mohl žít. Nyní by měl vstoupit do lůna Rohiṇī, své věčné matky.”

V této souvislosti se někdo může ptát, jak mohl Nejvyšší Pán, který si stále zachovává transcendentální postavení, vstoupit do lůna Devakī, do něhož předtím vstoupilo šest asurů (ṣaḍ-garbhové). Znamená to snad, že ṣaḍ-garbhāsurové byli na stejné úrovni jako transcendentální tělo Nejvyšší Osobnosti Božství? Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dává následující odpověď.

Celé stvoření je i se svými jednotlivými částmi expanzí energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto i když Pán vstupuje do hmotného světa, zároveň tak také nečiní. Sám to vysvětluje v Bhagavad-gītě (9.4-5):

mayā tatam idaṁ sarvaṁ
jagad avyakta-mūrtinā
mat-sthāni sarva-bhūtāni
na cāhaṁ teṣv avasthitaḥ
na ca mat-sthāni bhūtāni
paśya me yogam aiśvaram
bhūta-bhṛn na ca bhūta-stho
mamātmā bhūta-bhāvanaḥ

“Ve své neprojevené podobě prostupuji celým vesmírem. Všechny bytosti jsou ve Mně, ale Já nejsem v nich. A přesto ve Mně vše stvořené nespočívá. Pohleď na Mou mystickou moc! I když jsem oporou všech živých bytostí a jsem všude, nejsem částí tohoto vesmírného projevu, neboť Mé vlastní Já je samotným zdrojem stvoření.” Sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Vše je expanzí Brahmanu, Nejvyšší Osobnosti Božství, ale zároveň není vše Nejvyšší Bůh a On sám není všude. Vše na Něm spočívá a zároveň nespočívá. To lze vysvětlit jedině filozofií acintya-bhedābheda. Tyto pravdy však člověk nechápe, dokud není čistým oddaným, neboť Pán říká v Bhagavad-gītě (18.55): bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ-“Poznat Nejvyššího Pána takového, jaký je, lze jedině oddanou službou.” I když obyčejní lidé nemohou Pánu rozumět, měli by tuto zásadu pochopit z výroků śāster.

Čistý oddaný provádí devět různých způsobů bhakti-yogy (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam / arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ sakhyam ātma-nivedanam), a díky tomu je stále v transcendentálním postavení. Proto platí, že i když je v hmotném světě, zároveň v něm není. Oddaný se však přesto neustále obává: “Jsem ve styku s hmotným světem, a proto mě ovlivňují mnohá znečištění.” Z toho důvodu se má stále na pozoru, a díky tomu má s hmotou postupně čím dál méně společného.

Symbolikou této události je, že neustálý strach matky Devakī před Kaṁsou ji očišťoval. Čistý oddaný se má neustále obávat styku s hmotou, a to zničí všechny asury v podobě hmotných tužeb, stejně jako Kaṁsa zabil ṣaḍ-garbhāsury. Je řečeno, že Marīci se rodí z mysli. Jinými slovy, je inkarnací mysli. Tento Marīci má šest synů, jimiž jsou Kāma, Krodha, Lobha, Moha, Mada a Mātsarya (chtíč, hněv, chamtivost, klam, šílenství a závist). Nejvyšší Osobnost Božství se zjevuje tam v čisté oddané službě. To je potvrzeno ve Védách: bhaktir evainaṁ darśayati. Jedině bhakti může přivést živou bytost do styku s Nejvyšší Osobností Božství. Nejvyšší Pán se zjevil z lůna Devakī, takže Devakī symbolizuje bhakti a Kaṁsa symbolizuje hmotný strach. Když se čistý oddaný stále obává styku s hmotou, projeví se jeho skutečné postavení na úrovni bhakti a přirozeně ho přestane zajímat hmotný požitek. Když je tímto strachem zabito šest synů Marīciho a oddaný je zbaven hmotného znečištění, v lůně bhakti se zjeví Nejvyšší Osobnost Božství. Sedmé těhotenství Devakī tedy znázorňuje zjevení Nejvyšší Osobnosti Božství. Poté, co bylo šest synů-Kāma, Krodha, Lobha, Moha, Mada a Mātsarya-usmrceno, inkarnace Śeṣi vytvoří vhodné podmínky pro zjevení Nejvyšší Osobnosti Božství. Jinými slovy, Pán Kṛṣṇa se zjeví tehdy, když člověk probudí své vrozené vědomí Kṛṣṇy. To je vysvětlení, které podává Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.

Verš

athāham aṁśa-bhāgena
devakyāḥ putratāṁ śubhe
prāpsyāmi tvaṁ yaśodāyāṁ
nanda-patnyāṁ bhaviṣyasi

Synonyma

atha — proto; aham — Já; aṁśa-bhāgena — svou úplnou expanzí; devakyāḥ — Devakī; putratām — syn; śubhe — ó dokonale příznivá Yogamāyo; prāpsyāmi — stanu se; tvam — ty; yaśodāyām — v lůně matky Yaśody; nanda-patnyām — manželky Nandy Mahārāje; bhaviṣyasi — také se zjevíš.

Překlad

“Ó dokonale příznivá Yogamāyo, potom se Já zjevím se svými šesti úplnými vznešenými atributy jako syn Devakī a ty se zjevíš jako dcera matky Yaśody, královny Mahārāje Nandy.”

Význam

Slovo aṁśa-bhāgena je v tomto verši důležité. V Bhagavad-gītě (10.42) Pán říká:

athavā bahunaitena
kiṁ jñātena tavārjuna
viṣṭabhyāham idaṁ kṛtsnam
ekāṁśena sthito jagat

“K čemu ti však, Arjuno, bude všechno toto podrobné poznání? Jedinou svou částí prostupuji a udržuji celý tento vesmír.” Vše je částí energie Nejvyššího Pána. Při zjevení Pána Kṛṣṇy v lůně Devakī hrál svou roli také Brahmā, neboť na břehu oceánu mléka žádal Nejvyššího Pána, aby sestoupil. Svou roli hrál i Baladeva, první expanze Boha, a rovněž Yogamāyā, která se zjevila jako dcera matky Yaśody. To znamená, že jīva-tattva, viṣṇu-tattva i śakti-tattva jsou zahrnuty v Nejvyšší Osobnosti Božství, a když se Kṛṣṇa zjeví, přichází se všemi svými částmi. V předchozích verších bylo popsáno, že Yogamāyā dostala za úkol přivést Saṅkarṣaṇa neboli Baladevu z lůna Devakī do lůna Rohiṇī, což pro ni byl velice těžký úkol. Přirozeně nevěděla, jak by to mohla dokázat. Proto ji Kṛṣṇa oslovil śubhe, nositelko přízně, a řekl: “Buď požehnána! Vezmi si sílu ode Mne a s ní to dokážeš!” Milostí Nejvyšší Osobnosti Božství kdokoliv dokáže cokoliv, neboť Pán je přítomný ve všem, všechny věci jsou Jeho nedílnými částmi (aṁśa-bhāgena) a zvětšují se či zmenšují v závislosti na Jeho svrchované vůli. Balarāma byl pouze o patnáct dní starší než Kṛṣṇa. Díky Kṛṣṇovu požehnání se Yogamāyā stala dcerou matky Yaśody, ale zásahem svrchované vůle se nemohla těšit rodičovské lásce svého otce a matky. Zato Kṛṣṇa se radoval z rodičovské lásky matky Yaśody a Nandy, i když se ve skutečnosti z lůna matky Yaśody nenarodil. Díky Kṛṣṇovu požehnání bylo možné, aby Yogamāyā získala slávu jako dcera matky Yaśody, která se díky Jeho požehnání proslavila také. Yaśodā znamená “ta, jež přináší slávu”.

Verš

arciṣyanti manuṣyās tvāṁ
sarva-kāma-vareśvarīm
dhūpopahāra-balibhiḥ
sarva-kāma-vara-pradām

Synonyma

arciṣyanti — budou uctívat; manuṣyāḥ — lidé; tvām — tebe; sarva-kāma-vara-īśvarīm — protože jsi nejlepší z polobohů, kteří dovedou plnit všechna hmotná přání; dhūpa — vonnými tyčinkami; upahāra — dary; balibhiḥ — různými druhy obětí; sarva-kāma — všech hmotných tužeb; vara — požehnání; pradām — toho, kdo dokáže dát.

Překlad

“Obyčejní lidé tě budou velkolepě uctívat obětováním zvířat a různými předměty, protože jsi nejlepší v plnění hmotných tužeb každého.”

Význam

V Bhagavad-gītě (7.20) je uvedeno: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ-“Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům.” Slovo manuṣya, které označuje lidskou bytost, zde tedy poukazuje na toho, kdo nezná skutečný cíl života. Tato osoba si chce užívat hmotného světa tak, že se narodí ve vysoce postavené rodině a získá dobré vzdělání, krásu a nesmírné bohatství, po čemž v hmotném světě každý touží. Ten, kdo zapomněl na skutečný smysl života, může na různých místech, za různými účely a pod různými jmény uctívat bohyni Durgu neboli māyā-śakti. Stejně jako je mnoho svatých míst, kde se uctívá Kṛṣṇa, v Indii je také mnoho svatých míst pro uctívání Durgādevī neboli Māyādevī, která se narodila jako dcera Yaśody. Poté, co Māyādevī oklamala Kaṁsu, expandovala se na různá místa, zvláště do Vindhyācaly, aby tam přijímala pravidelné uctívání od obyčejných lidí. Každá lidská bytost by se ve skutečnosti měla snažit poznat ātma-tattvu-pravdu o ātmě neboli duši a Paramātmě neboli Nejvyšší Duši. Ti, které zajímá ātma-tattva, uctívají Nejvyšší Osobnost Božství (yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati). Ti, kdo však ātma-tattvu nechápou (apaśyatām ātma-tattvam), uctívají Yogamāyu v jejích různých podobách, jak je vysvětleno v následujícím verši této kapitoly. Proto Śrīmad-Bhāgavatam (2.1.2) říká:

śrotavyādīni rājendra
nṛṇāṁ santi sahasraśaḥ
apaśyatām ātma-tattvaṁ
gṛheṣu gṛha-medhinām

“Ó králi, lidé, kteří příliš zabředli do hmoty a jsou slepí k poznání konečné pravdy, mají mnoho námětů k naslouchání.” Ti, kdo chtějí zůstat v hmotném světě a nezajímají se o duchovní osvobození, mají mnoho povinností, ale jedinou povinností toho, kdo chce dosáhnout duchovního osvobození, je zcela se odevzdat Kṛṣṇovi (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). Taková osoba nemá o hmotný požitek zájem.

Verš

nāmadheyāni kurvanti
sthānāni ca narā bhuvi
durgeti bhadrakālīti
vijayā vaiṣṇavīti ca
kumudā caṇḍikā kṛṣṇā
mādhavī kanyaketi ca
māyā nārāyaṇīśānī
śāradety ambiketi ca

Synonyma

nāmadheyāni — různá jména; kurvanti — dají; sthānāni — na různých místech; ca — také; narāḥ — ti, kdo se ucházejí o hmotný požitek; bhuvi — na Zemi; durgā iti — jméno Durgā; bhadrakālī iti — jméno Bhadrakālī; vijayā — jméno Vijayā; vaiṣṇavī iti — jméno Vaiṣṇavī; ca — také; kumudā — jméno Kumudā; caṇḍikā — jméno Caṇḍikā; kṛṣṇā — jméno Kṛṣṇā; mādhavī — jméno Mādhavī; kanyakā iti — jméno Kanyakā či Kanyā-kumārī; ca — také; māyā — jméno Māyā; nārāyaṇī — jméno Nārāyaṇī; īśānī — jméno Īśānī; śāradā — jméno Śāradā; iti — takto; ambikā — jméno Ambikā; iti — také; ca — a.

Překlad

Pán Kṛṣṇa požehnal Māyādevī těmito slovy: “Na různých místech na Zemi tě budou lidé nazývat různými jmény, jako je Durgā, Bhadrakālī, Vijayā, Vaiṣṇavī, Kumudā, Caṇḍikā, Kṛṣṇā, Mādhavī, Kanyakā, Māyā, Nārāyaṇī, Īśānī, Śāradā a Ambikā.”

Význam

Jelikož se Kṛṣṇa a Jeho energie zjevili současně, lidé se obecně rozdělili do dvou skupin-na śākty a vaiṣṇavy-a někdy mezi nimi probíhá soupeření. Śāktové jsou v zásadě osoby vyhledávající hmotný požitek a vaiṣṇavové jsou ti, kdo se ucházejí o duchovní osvobození a dosažení duchovního království. Většina lidí má zájem o hmotný požitek, a proto uctívají energii Nejvyšší Osobnosti Božství zvanou Māyādevī. Avšak vaiṣṇavové jsou śuddha-śāktové neboli čistí bhaktové, neboť Hare Kṛṣṇa mahā-mantra se pojí s uctíváním energie Nejvyššího Pána jménem Harā. Vaiṣṇava se modlí k Pánově energii o příležitost sloužit Pánu společně s Jeho duchovní energií. Proto všichni vaiṣṇavové uctívají Božstva, jako jsou Rādhā-Kṛṣṇa, Sītā-Rāma, Lakṣmī-Nārāyaṇa a Rukmiṇī-Dvārakādhīśa, zatímco durgā-śāktové uctívají hmotnou energii pod různými jmény.

Vallabhācārya uvádí seznam jmen, pod nimiž je Māyādevī známá na různých místech. Ve Vārāṇasī je známá jako Durgā, v Avantī jako Bhadrakālī, v Orisse jako Vijayā a v Kulahāpuru jako Vaiṣṇavī či Mahālakṣmī. (V Bombaji se nacházejí zastoupení Mahālakṣmī a Ambiky.) V oblasti zvané Kāmarūpa má jméno Caṇḍikā, v severní Indii se jí říká Śāradā a u mysu Kumárí Kanyakā. Tak je rozmístěna pod různými jmény na různých místech.

Śrīla Vijayadhvaja Tīrthapāda ve své Pada-ratnāvalī-ṭīce vysvětlil význam jednotlivých pojmenování. Māyā se nazývá Durgā, protože je velice obtížné se k ní přiblížit, Bhadrā, protože je příznivá, a Kālī, protože je temně modrá. Vijayā je zvána, jelikož je nejmocnější energií, Vaiṣṇavī, jelikož je jednou z různých energií Viṣṇua, a Kumudā, jelikož si užívá v hmotném světě a skýtá možnosti hmotného požitku. Má jméno Caṇḍikā, neboť je velice krutá ke svým nepřátelům, asurům, a Kṛṣṇā, neboť poskytuje hmotné prostředky všeho druhu. To jsou tedy různá jména a umístění hmotné energie na Zemi.

Verš

garbha-saṅkarṣaṇāt taṁ vai
prāhuḥ saṅkarṣaṇaṁ bhuvi
rāmeti loka-ramaṇād
balabhadraṁ balocchrayāt

Synonyma

garbha-saṅkarṣaṇāt — jelikož bude přemístěn z lůna Devakī do lůna Rohiṇī; tam — Jeho (Rohiṇī-nandanu, syna Rohiṇī); vai — jistě; prāhuḥ — lidé budou nazývat; saṅkarṣaṇam — jménem Saṅkarṣaṇa; bhuvi — na světě; rāma iti — bude také nazýván Rāma; loka-ramaṇāt — pro Jeho zvláštní milost umožňující obyčejným lidem stát se oddanými; balabhadram — bude také nazýván Balabhadra; bala-ucchrayāt — pro velkou tělesnou sílu.

Překlad

“Syn Rohiṇī také ponese jméno Saṅkarṣaṇa, neboť byl poslán z lůna Devakī do lůna Rohiṇī. Pro Jeho schopnost těšit všechny obyvatele Gokuly se Mu bude říkat Rāma a pro svou velkou tělesnou sílu bude známý jako Balabhadra.”

Význam

Toto jsou některé z důvodů, proč se Balarāmovi říká Saṅkarṣaṇa, Balarāma nebo někdy jen Rāma. Někteří lidé protestují, když je v mahā-mantře-Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare-slovo Rāma vykládáno jako Balarāma. Oddaní Pána Rāmy sice mohou mít své výhrady, ale měli by vědět, že mezi Balarāmou a Pánem Rāmou není žádný rozdíl. Zde Śrīmad-Bhāgavatam jasně uvádí, že Balarāma je také známý jako Rāma (rāmeti). Mluvit o Pánu Balarāmovi jako o Pánu Rāmovi tedy není žádný výmysl. I Jayadeva Gosvāmī popisuje tři Rāmy: Paraśurāmu, Raghupati Rāmu a Balarāmu. Ti všichni jsou Rāmové.

Verš

sandiṣṭaivaṁ bhagavatā
tathety om iti tad-vacaḥ
pratigṛhya parikramya
gāṁ gatā tat tathākarot

Synonyma

sandiṣṭā — když jí bylo nařízeno; evam — takto; bhagavatā — Nejvyšší Osobností Božství; tathā iti — nechť se tak stane; oṁ — potvrzení mantrou oṁ; iti — tak; tat-vacaḥ — Jeho slova; pratigṛhya — když přijala rozkaz; parikramya — poté, co Ho uctivě obešla; gām — na Zem; gatā — ihned se vydala; tat — nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství; tathā — aby; akarot — vykonala.

Překlad

Když Yogamāyā obdržela od Nejvyšší Osobnosti Božství tento pokyn, okamžitě souhlasila a védskou mantrou oṁ potvrdila, že udělá, oč ji Pán žádal. Jakmile přijala nařízení Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, uctivě Ho obešla a vydala se na Zemi, na místo zvané Nanda-gokula. Tam udělala vše tak, jak jí bylo řečeno.

Význam

Poté, co Yogamāyā obdržela pokyny od Nejvyšší Osobnosti Božství, dvakrát potvrdila, že je přijímá. Řekla: “Ano, Pane, učiním, co nařizuješ,” a potom pronesla oṁ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poznamenává, že oṁ je védské znamení souhlasu. Yogamāyā tedy poslušně přijala Pánovo nařízení jako védský příkaz. Ve skutečnosti je vše, co vysloví Nejvyšší Osobnost Božství, védským příkazem, který by nikdo neměl brát na lehkou váhu. Védské příkazy jsou prosté chyb, klamu, podvádění či nedokonalosti. Dokud člověk nechápe autoritu Véd, nemá smysl, aby citoval śāstry. Nikdo by neměl jednat proti védským příkazům. Každý by měl naopak svědomitě plnit nařízení daná ve Védách. V Bhagavad-gītě (16.24) je uvedeno:

tasmāc chāstraṁ pramāṇaṁ te
kāryākārya-vyavasthitau
jñātvā śāstra-vidhānoktaṁ
karma kartum ihārhasi

“Je tedy třeba pochopit, co je a co není povinnost, podle pravidel písem. Se znalostí těchto usměrňujících pravidel má jednat tak, aby mohl být postupně povznesen.”

Verš

garbhe praṇīte devakyā
rohiṇīṁ yoga-nidrayā
aho visraṁsito garbha
iti paurā vicukruśuḥ

Synonyma

garbhe — když zárodek; praṇīte — byl přenesen z lůna; devakyāḥ — Devakī; rohiṇīm — do lůna Rohiṇī; yoga-nidrayā — působením duchovní energie zvané Yogamāyā; aho — běda; visraṁsitaḥ — je ztracen; garbhaḥ — plod; iti — tak; paurāḥ — všichni obyvatelé domu; vicukruśuḥ — naříkali.

Překlad

Když Yogamāyā přivolala dítě Devakī a přemístila je do lůna Rohiṇī, zdálo se, že Devakī potratila. Všichni obyvatelé paláce proto hlasitě naříkali: “Běda, Devakī přišla o své dítě!”

Význam

Mezi “všechny obyvatele paláce” patří i Kaṁsa. Když všichni bědovali, Kaṁsa se k nim soucitně připojil. Domníval se, že Devakī si přivodila potrat pomocí nějakých bylin nebo jiných vnějších prostředků. Co se skutečně stalo poté, co Yogamāyā přenesla Devakino dítě do lůna Rohiṇī, která byla v sedmém měsíci těhotenství, je popsáno v Hari-vaṁśe. Rohiṇī hluboce spala, když tu o půlnoci měla jakoby ve snu pocit, že potratila. Když se po nějakém čase probudila, zjistila, že se to skutečně stalo, a to ji naplnilo hlubokou úzkostí. Yogamāyā jí však tehdy sdělila: “Dochází nyní k výměně tvého dítěte, ó požehnaná ženo. Přivolávám dítě z lůna Devakī, a proto se tvému potomkovi bude říkat Saṅkarṣaṇa.”

Slovo yoga-nidrā je významné. Když člověk prostřednictvím seberealizace znovu naváže duchovní spojení, pokládá svůj hmotný život za sen, který se mu zdál. V Bhagavad-gītě (2.69) je uvedeno:

yā niśā sarva-bhūtānāṁ
tasyāṁ jāgarti saṁyamī
yasyāṁ jāgrati bhūtāni
sā niśā paśyato muneḥ

“Co je pro všechny bytosti nocí, je časem bdění pro toho, kdo se ovládá; a doba bdění všech bytostí je nocí pro mudrce, který hledí do svého nitra.” Stav seberealizace se nazývá yoga-nidrā. Tomu, kdo je duchovně probuzený, připadají všechny hmotné činnosti jako sen. Lze tedy říci, že yoga-nidrā je Yogamāyā.

Verš

bhagavān api viśvātmā
bhaktānām abhayaṅkaraḥ
āviveśāṁśa-bhāgena
mana ānakadundubheḥ

Synonyma

bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; api — také; viśvātmā — Nadduše všech živých bytostí; bhaktānām — svých oddaných; abhayam-karaḥ — vždy odstraňující příčiny strachu; āviveśa — vstoupil; aṁśa-bhāgena — se všemi svými vznešenými atributy (ṣaḍ-aiśvarya-pūrṇa); manaḥ — do mysli; ānakadundubheḥ — Vasudevy.

Překlad

Pak Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který je Nadduší všech živých bytostí a rozptyluje všechny obavy svých oddaných, vstoupil se všemi svými vznešenými atributy do mysli Vasudevy.

Význam

Slovo viśvātmā zde poukazuje na toho, kdo sídlí v srdcích všech (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati). V jiném smyslu viśvātmā znamená “jediný cíl lásky všech”. Lidé, kteří na něj zapomněli, trpí v hmotném světě, ale když někdo má to štěstí, že obnoví své staré vědomí lásky ke Kṛṣṇovi a spojí se s Viśvātmou, dosáhne dokonalosti. Ve třetím zpěvu (3.2.15) je o Pánu řečeno: parāvareśo mahad-aṁśa-yukto hy ajo 'pi jāto bhagavān. I když je Pán, vládce všeho, nezrozený, zjevuje se jako narozené dítě tak, že vstoupí do mysli oddaného. Pán již v mysli je, a proto není divu, že se zjeví, jako kdyby se oddanému narodil z jeho těla. Slovo āviveśa vyjadřuje, že Pán se zjevil v mysli Vasudevy. Nemuselo dojít k žádnému vypuštění semene. To je mínění Śrīpādy Śrīdhara Svāmīho a Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura. Śrīla Sanātana Gosvāmī ve Vaiṣṇava-toṣaṇī říká, že v mysli Vasudevy bylo probuzeno vědomí. Śrīla Vīrarāghava Ācārya rovněž prohlašuje, že Vasudeva byl jedním z polobohů a že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se v jeho mysli zjevil jako probuzení vědomí.

Verš

sa bibhrat pauruṣaṁ dhāma
bhrājamāno yathā raviḥ
durāsado ’tidurdharṣo
bhūtānāṁ sambabhūva ha

Synonyma

saḥ — on (Vasudeva); bibhrat — nesl; pauruṣam — patřící k Nejvyšší Osobě; dhāma — duchovní záři; bhrājamānaḥ — osvětlující; yathā — jako; raviḥ — sluneční svit; durāsadaḥ — velmi těžké pohlédnout, těžké poznat smyslovým vnímáním; ati-durdharṣaḥ — obtížné se přiblížit; bhūtānām — pro všechny živé bytosti; sambabhūva — stal se; ha — pozitivně.

Překlad

Když Vasudeva nesl v hloubi srdce podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, vydával Pánovu transcendentální záři, a díky tomu začal zářit jako slunce. Bylo proto obtížné na něho hledět nebo se k němu přiblížit prostřednictvím smyslového vnímání. Byl nedosažitelný i pro tak hrůzostrašné lidi, jako byl Kaṁsa-a nejen pro něho, ale pro všechny živé bytosti.

Význam

Slovo dhāma je významné. Dhām je místo, kde sídlí Nejvyšší Osobnost Božství. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.1) je řečeno: dhāmnā svena sadā nirasta-kuhakaṁ satyaṁ paraṁ dhīmahi. V sídle Nejvyšší Osobnosti Božství nepůsobí vliv hmotné energie (dhāmnā svena sadā nirasta-kuhakam). Kterékoliv místo, kde je Nejvyšší Pán přítomný svým jménem, podobou, vlastnostmi či osobními věcmi, se ihned stává dhāmem. Mluvíme například o Vṛndāvan-dhāmu, Dvārakā-dhāmu a Mathurā-dhāmu, protože na těchto místech se jméno, sláva, vlastnosti a osobní věci Nejvyššího Boha nacházejí neustále. Také srdce toho, kdo je Nejvyšší Osobností Božství zplnomocněn k určitému poslání, se stává dhāmem, a díky tomu se stává tak neobyčejně mocným, že nejen jeho nepřátele, ale i obyčejné lidi pohled na jeho činnosti ohromuje. Jelikož je nedosažitelný, jeho nepřátelé jen žasnou, což je zde vyjádřeno slovy durāsado 'tidurdharṣaḥ.

Slova pauruṣaṁ dhāma vysvětlují různí ācāryové. Śrī Vīrarāghava Ācārya prohlašuje, že se vztahují na záři Nejvyšší Osobnosti Božství. Vijayadhvaja říká, že znamenají viṣṇu-tejas a Śukadeva říká bhagavat-svarūpa. Vaiṣṇava-toṣaṇī uvádí, že tato slova poukazují na vliv záře Nejvyššího Pána, a podle Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura se týkají zjevení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

tato jagan-maṅgalam acyutāṁśaṁ
samāhitaṁ śūra-sutena devī
dadhāra sarvātmakam ātma-bhūtaṁ
kāṣṭhā yathānanda-karaṁ manastaḥ

Synonyma

tataḥ — poté; jagat-maṅgalam — tvůrce příznivého osudu všech živých bytostí ve všech vesmírech celého stvoření; acyuta-aṁśam — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž nikdy neztrácí svých šest vznešených atributů, jimiž oplývají všechny Jeho úplné expanze; samāhitam — dokonale přemístěn; śūra-sutena — díky Vasudevovi, synovi Śūraseny; devī — Devakī-devī; dadhāra — nosila v sobě; sarva-ātmakam — Nejvyšší Duši všech; ātma-bhūtam — příčinu všech příčin; kāṣṭhā — východ; yathā — jako; ānanda-karam — blažený (měsíc); manastaḥ — dlící v mysli.

Překlad

Poté byl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž oplývá veškerým bohatstvím a jehož jednání je příznivé pro celý vesmír, přemístěn se svými úplnými expanzemi z mysli Vasudevy do mysli Devakī. Když byla Devakī takto Vasudevou zasvěcena, v hloubi srdce nosila Pána Kṛṣṇu, původní vědomí všech a příčinu všech příčin, a díky tomu zkrásněla stejně, jako zkrásní východ, když nese vycházející měsíc.

Význam

Slovo manastaḥ zde vyjadřuje, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, byl přemístěn z mysli či srdce Vasudevy do srdce Devakī. Měli bychom si dobře všimnout toho, že Pán nebyl do Devakī přemístěn způsobem, jaký je běžný pro lidskou bytost, ale prostřednictvím dīkṣi neboli zasvěcení. Tím je zde vyzdvižena důležitost zasvěcení. Nikdo nemůže získat schopnost nosit Nejvyššího Boha ve svém srdci, dokud není zasvěcen pravou osobou, jež stále v srdci nosí Nejvyšší Osobnost Božství.

Slovo acyutāṁśam je použito proto, že Pán je ṣaḍ-aiśvarya-pūrṇa, úplný zdroj všeho bohatství, síly, slávy, poznání, krásy a odříkání. Nejvyšší Bůh není od svých vznešených atributů nikdy oddělen. V Brahma-saṁhitě (5.39) je uvedeno: rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan-Pána stále doprovázejí Jeho úplné expanze, jako je Rāma, Nṛsiṁha a Varāha. Proto je zde záměrně použito slovo acyutāṁśam, které vyjadřuje, že kde je Pán, tam jsou vždy i Jeho úplné expanze a všechny druhy bohatství. Není třeba na Pána uměle myslet, jako to dělají yogīni. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ (Bhāg. 12.13.1). Yogīni meditují o Nejvyšší Osobnosti Božství v mysli. Pro oddaného je však Pán již přítomný a jediné, co je třeba, je uvědomit si Jeho přítomnost zasvěcením od pravého duchovního mistra. Pán nemusel žít v lůně Devakī, neboť stačilo, že Ho nosila v srdci. Tímto je zakázáno si myslet, že Vasudeva zplodil Kṛṣṇu v lůně Devakī, která Ho potom nosila ve svém lůně.

Když Vasudeva uchovával podobu Nejvyšší Osobnosti Božství ve svém srdci, vypadal jako žhnoucí slunce, jehož zářivé paprsky obyčejného člověka spalují a jsou pro něho nesnesitelné. Pánova podoba nacházející se v čistém srdci Vasudevy se neliší od původní podoby Kṛṣṇy. Zjevení Kṛṣṇovy podoby kdekoliv, a zvláště v srdci, se nazývá dhāma. Dhāma se netýká pouze Kṛṣṇovy podoby, ale i Jeho jména, vlastností a osobních věcí. Vše se projevuje současně.

Tak byla tedy věčná podoba Nejvyšší Osobnosti Božství se všemi energiemi přemístěna z mysli Vasudevy do mysli Devakī, stejně jako se paprsky zapadajícího slunce přenášejí na měsíc v úplňku vycházející na východě.

Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, vstoupil do těla Devakī z těla Vasudevy. Nepodléhal podmínění jako obyčejná živá bytost. Rozumí se, že tam, kde je Kṛṣṇa, jsou i všechny Jeho úplné expanze, jako je Nārāyaṇa, a inkarnace jako Pán Nṛsiṁha či Varāha, a nepodléhají podmínkám hmotné existence. Tak se stala Devakī sídlem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který nemá sobě rovného a je příčinou všeho stvoření. Devakī se stala sídlem Absolutní Pravdy, ale jelikož byla držena v domě Kaṁsy, připomínala skrytý oheň nebo zneužité vzdělání. Když oheň hoří uvnitř nějaké nádoby a je schovaný za jejími stěnami, světlo jeho plamenů nelze dost dobře ocenit. Stejně tak není oceňováno zneužité poznání, které neslouží ku prospěchu všech. Devakī byla tedy zavřena za vězeňskými zdmi Kaṁsova paláce a nikdo nespatřil její transcendentální krásu, která byla výsledkem toho, že počala Nejvyšší Osobnost Božství.

Śrī Vīrarāghava Ācārya ve svém komentáři k tomuto verši píše: vasudeva-devakī-jaṭharayor hṛdayayor bhagavataḥ sambandhaḥ. Nejvyšší Pán vstoupil do lůna Devakī ze srdce Vasudevy na základě spojení jejich srdcí.

Verš

sā devakī sarva-jagan-nivāsa-
nivāsa-bhūtā nitarāṁ na reje
bhojendra-gehe ’gni-śikheva ruddhā
sarasvatī jñāna-khale yathā satī

Synonyma

devakī — tato Devakīdevī; sarva-jagat-nivāsa — Nejvyšší Osobnosti Božství, jež udržuje všechny vesmíry (mat-sthāni sarva-bhūtāni); nivāsa-bhūtā — lůno Devakī se nyní stalo sídlem; nitarām — hojně; na — ne; reje — bylo prozářeno; bhojendra-gehe — za stěnami Kaṁsova domu; agni-śikhā iva — jako plameny ohně; ruddhā — zakryté; sarasvatī — poznání; jñāna-khale — v osobě zvané jñāna-khala, která má poznání, ale nemůže ho rozdávat; yathā — nebo jako; satī — nacházející se v tomto stavu.

Překlad

Devakī pak v sobě přechovávala Nejvyšší Osobnost Božství, příčinu všech příčin a základ celého vesmíru. Jelikož však byla uvězněna v Kaṁsově domě, byla jako plameny ohně zakrytého stěnami nádoby nebo jako člověk, který má poznání, ale nemůže ho předávat světu pro blaho lidstva.

Význam

Slovo jñāna-khala je v tomto verši nanejvýš významné. Poznání je určeno k tomu, aby bylo předáváno. Přestože již existuje rozsáhlé vědecké poznání, kdykoliv vědci či filozofové objeví něco nového, snaží se to opět rozšířit do celého světa, neboť jinak se poznání postupně vytrácí a nikdo z něho nemá prospěch. Indie vlastní poznání Bhagavad-gīty, ale naneštěstí z nějakého důvodu toto vznešené poznání, věda o Bohu, nebylo předáváno světu, přestože je určeno pro celou lidskou společnost. Proto se Pán Kṛṣṇa osobně zjevil jako Śrī Caitanya Mahāprabhu a nařídil všem Indům, aby se ujali úkolu rozšířit poznání předložené v Bhagavad-gītě do celého světa.

yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa
āmāra ājñāya guru hañā tāra' ei deśa

“Uč každého, aby jednal podle příkazů Pána Śrī Kṛṣṇy uvedených v Bhagavad-gītě a Śrīmad-Bhāgavatamu. Tak se staň duchovním mistrem a snaž se osvobodit všechny obyvatele této země.” (Cc. Madhya 7.128) I když má Indie vznešené poznání Bhagavad-gīty, Indové nesplnili svou povinnost ho rozšířit. Proto bylo nyní založeno hnutí pro vědomí Kṛṣṇy a šíří toto poznání v jeho původní, nepřekroucené podobě. Ačkoliv se i dříve vyskytly pokusy rozšířit poznání Bhagavad-gīty, neobešly se bez překrucování a ústupků vůči světskému poznání. Nyní však hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šíří Bhagavad-gītu takovou, jaká je, bez jakýchkoliv světských kompromisů a lidé získávají prospěch plynoucí z probuzení vědomí Kṛṣṇy a z toho, že se stávají Kṛṣṇovými oddanými. Začalo tedy náležité šíření poznání, které nejenže bude ku prospěchu celého světa, ale zároveň Indii zajistí slávu v celé společnosti. Kaṁsa se pokoušel uvěznit vědomí Kṛṣṇy ve svém domě (bhojendra-gehe) a výsledkem toho bylo, že byl později i se vším svým bohatstvím zničen. Podobně bezohlední indičtí vůdcové dusili skutečné poznání Bhagavad-gīty s tím výsledkem, že se indická kultura a poznání Nejvyššího vytrácely. Nyní však probíhá pokus o náležité využití Bhagavad-gīty díky šíření vědomí Kṛṣṇy.

Verš

tāṁ vīkṣya kaṁsaḥ prabhayājitāntarāṁ
virocayantīṁ bhavanaṁ śuci-smitām
āhaiṣa me prāṇa-haro harir guhāṁ
dhruvaṁ śrito yan na pureyam īdṛśī

Synonyma

tām — ji (Devakī); vīkṣya — když viděl; kaṁsaḥ — její bratr Kaṁsa; prabhayā — jejíž krása a vliv rostly; ajita-antarām — díky tomu, že ve svém nitru přechovávala Ajitu, Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua; virocayantīm — osvětlující; bhavanam — celý dům; śuci-smitām — usmívající se a zářivá; āha — říkal si; eṣaḥ — tato (Nejvyšší Osoba); me — mě; prāṇa-haraḥ — která zabije; hariḥ — Pán Viṣṇu; guhām — do lůna Devakī; dhruvam — jistě; śritaḥ — uchýlil se; yat — protože; na — nebyla; purā — předtím; iyam — Devakī; īdṛśī — taková.

Překlad

Jelikož Devakī nosila Nejvyšší Osobnost Božství ve svém lůně, rozjasnila celé vězení. Když Kaṁsa viděl její radost, čistotu a úsměv, pomyslel si: “Nyní je v jejím nitru Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, který mě zabije. Nikdy předtím nebyla Devakī tak zářivá a šťastná.”

Význam

Pán říká v Bhagavad-gītě (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” V tomto věku lidé nesmírně zanedbávají plnění svých povinností. Lidský život je určen pro realizaci Boha, ale materialistická civilizace naneštěstí klade důraz pouze na tělesné smysly, neboť nechápe životní sílu v těle. Bhagavad-gītā jasně uvádí (dehino 'smin yathā dehe), že v těle přebývá jeho majitel, životní síla, která je důležitější než samotné tělo. Společnost však natolik zdegradovala, že místo toho, aby se snažila porozumět životní síle v těle, zaobírá se vnějšími věcmi. Lidé neplní své povinnosti tak, jak by měli. Proto Kṛṣṇa vstoupil do lůna hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Lidé Kaṁsova druhu z toho mají velký strach a zvláště v západních zemích vynakládají velké úsilí, aby je zastavili. Jeden politik poznamenal, že hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se šíří jako epidemie, a pokud tomu nebude okamžitě učiněna přítrž, může se během deseti let zmocnit vlády. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy tuto schopnost samozřejmě má. Autority prohlašují (Cc. Ādi 17.22): kali-kāle nāma-rūpe kṛṣṇa-avatāra-v tomto věku se Kṛṣṇa zjevuje v Hare Kṛṣṇa mahā-mantře. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se šíří po celém světě jako požár a bude tomu tak i nadále. Lidé podobní Kaṁsovi se velice bojí toho, jak se hnutí rozvíjí a jak ho mladší generace přijímá, ale stejně jako Kaṁsa nemohl zabít Kṛṣṇu, nemohou je ani oni zadržet. Pokud si jeho vůdčí představitelé uchovají pevné vědomí Kṛṣṇy dodržováním usměrňujících zásad a především pravidelným zpíváním Hare Kṛṣṇa, bude se hnutí rozrůstat čím dál víc.

Verš

kim adya tasmin karaṇīyam āśu me
yad artha-tantro na vihanti vikramam
striyāḥ svasur gurumatyā vadho ’yaṁ
yaśaḥ śriyaṁ hanty anukālam āyuḥ

Synonyma

kim — co; adya — nyní, okamžitě; tasmin — v této situaci; karaṇīyam — je třeba udělat; āśu — neprodleně; me — moje povinnost; yat — protože; artha-tantraḥ — Nejvyšší Pán, který je vždy odhodlaný chránit sādhuy a zabíjet asādhuy; na — ne; vihanti — vzdá se; vikramam — své moci; striyāḥ — ženy; svasuḥ — mé sestry; guru-matyāḥ — zvláště když je těhotná; vadhaḥ ayam — zabití; yaśaḥ — slávu; śriyam — bohatství; hanti — zničí; anukālam — navěky; āyuḥ — a délku života.

Překlad

Kaṁsa uvažoval: “Co teď mám dělat? Nejvyšší Pán, který ví, co chce (paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām), se nevzdá svojí moci. Devakī je žena, je to moje sestra a nyní je navíc těhotná. Pokud ji usmrtím, jistě mě to připraví o mou dobrou pověst, bohatství i délku života.”

Význam

Podle védských zásad se žena, brāhmaṇa, stařec, dítě a kráva nikdy nesmějí zabít. Ukazuje se, že i když byl Kaṁsa zapřisáhlým nepřítelem Nejvyšší Osobnosti Božství, přesto měl na zřeteli védskou kulturu a byl si vědom skutečnosti, že duše transmigruje z jednoho těla do druhého a že podle karmy z tohoto života bude v příštím životě trpět. Proto měl strach zabít Devakī, jelikož to byla žena, jeho sestra a byla těhotná. Kṣatriya se proslaví svými hrdinskými činy. Co by však bylo hrdinského na usmrcení ženy, která byla po dobu svého uvěznění v jeho péči? Nechtěl se proto zachovat tak krutě, že by Devakī zahubil. Kaṁsův nepřítel byl v lůně Devakī, ale zabití nepřítele v takovém nevědomém stavu by nebylo žádným projevem udatnosti. Podle pravidel kṣatriyů se má s nepřítelem bojovat tváří v tvář a s náležitými zbraněmi. Když je nepřítel usmrcen, vítěz získá slávu. Kaṁsa všechny tyto věci pečlivě zvážil, a proto upustil od zabití Devakī, i když byl zcela přesvědčen, že jeho nepřítel se již nachází v jejím lůně.

Verš

sa eṣa jīvan khalu sampareto
varteta yo ’tyanta-nṛśaṁsitena
dehe mṛte taṁ manujāḥ śapanti
gantā tamo ’ndhaṁ tanu-mānino dhruvam

Synonyma

saḥ — on; eṣaḥ — ten závistivý člověk; jīvan — když žije; khalu — dokonce; samparetaḥ — je mrtvý; varteta — žije i nadále; yaḥ — každý, kdo; atyanta — velice; nṛśaṁsitena — krutým jednáním; dehe — když tělo; mṛte — skoná; tam — jeho; manujāḥ — všichni lidé; śapanti — odsuzují; gantā — půjde; tamaḥ andham — do pekla; tanu-māninaḥ — ten, kdo podléhá tělesnému pojetí života; dhruvam — nepochybně.

Překlad

“Ten, kdo je příliš krutý, je považován za mrtvého, i když ještě žije, neboť za života i po smrti ho každý odsuzuje. A poté, co takový člověk zmatený tělesným pojetím života zemře, bude nepochybně uvržen do pekla zvaného Andhatama.”

Význam

Kaṁsa uvážil, že kdyby zabil svou sestru, všichni by ho za jeho života odsuzovali a po smrti by se pro svou krutost dostal do nejtemnější oblasti pekla. Říká se, že krutý člověk, jako je řezník, by neměl žít ani zemřít. Když žije, připravuje si pekelné podmínky svého příštího života, a proto by neměl žít. Neměl by však ani zemřít, protože po smrti bude muset odejít do nejtemnější oblasti pekla. V každém případě ho tedy čeká neblahá budoucnost. Kaṁsa, který byl dobře obeznámen s vědou o převtělování duše, proto od zabití Devakī záměrně upustil.

Slova gantā tamo 'ndhaṁ tanu-mānino dhruvam v tomto verši jsou velice důležitá a je třeba jim důkladně porozumět. Śrīla Jīva Gosvāmī ve své Vaiṣṇava-toṣaṇī-ṭīce říká: tatra tanu-māninaḥ pāpina iti dehātma-buddhyaiva pāpābhiniveśo bhavati. Ten, kdo podléhá tělesnému pojetí, kdy si myslí: “Jsem toto tělo,” zaplétá se , již kvůli samotné podstatě tohoto pochopení, do hříšných činností. Každý, kdo žije s touto představou, spěje nevyhnutelně do pekla.

adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām

Osoba podléhající tělesnému pojetí života nezřízeně holduje smyslovému požitku. Jelikož neví nic o transmigraci duše z jednoho těla do druhého, je schopná dopustit se čehokoliv hříšného, jen aby mohla jíst, pít, veselit se a užívat si života založeného na uspokojování smyslů. Dělá, cokoliv se jí zlíbí, cokoliv ji napadne, a proto znovu a znovu žalostně trpí v různých tělech, jelikož podléhá přírodním zákonům.

yāvat kriyās tāvad idaṁ mano vai
karmātmakaṁ yena śarīra-bandhaḥ

Ten, kdo podléhá tělesnému pojetí života, je karmānubandha neboli podmíněný karmou, a dokud je mysl pohlcená karmou, živá bytost musí přijímat hmotná těla. Śarīra-bandha, připoutanost k hmotnému tělu, je zdrojem utrpení (kleśa-da).

na sādhu manye yata ātmano 'yam
asann api kleśada āsa dehaḥ

I když je tělo dočasné, způsobuje živé bytosti stále mnoho těžkostí. Lidská civilizace se však nyní bohužel zakládá na tanu-mānī, tělesném pojetí života, kdy si člověk myslí: “Patřím k tomuto národu,” “Patřím k této skupině,” “Patřím k tamté skupině,” a tak podobně. Každý z nás má své představy a čím dál více zabředáme-na úrovni jednotlivce, společnosti, kolektivu či národa-do spletitostí hříšného jednání (karmānubandha). Pro obživu svého těla lidé zabíjejí mnoho jiných těl a zaplétají se do karmānubandhy. Proto Śrīla Jīva Gosvāmī říká, že tanu-mānī, ti, kdo podléhají tělesnému pojetí života, jsou pāpī, hříšníci. Místem, kde skončí, je nejtemnější oblast pekla (gantā tamo 'ndham). Zvláště ti, kdo chtějí své tělo vyživovat za cenu zabíjení zvířat, jsou velice hříšní a nepochopí hodnotu duchovního života. V Bhagavad-gītě (16.19-20) Pán říká:

tān ahaṁ dviṣataḥ krūrān
saṁsāreṣu narādhamān
kṣipāmy ajasram aśubhān
āsurīṣv eva yoniṣu
āsurīṁ yonim āpannā
mūḍhā janmani janmani
mām aprāpyaiva kaunteya
tato yānty adhamāṁ gatim

“Tyto záštiplné a zlomyslné, nejnižší z lidí, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů. Ó synu Kuntī, život za životem se tyto osoby rodí v démonských druzích a nikdy ke Mně nemohou dospět. Postupně klesají do toho nejodpornějšího stavu bytí.” Lidská bytost by měla pochopit hodnotu lidského života, který je darem získaným po mnoha a mnoha zrozeních. Musí se tedy zbavit tanu-mānī, tělesného pojetí života, a poznat Nejvyšší Osobnost Božství.

Verš

iti ghoratamād bhāvāt
sannivṛttaḥ svayaṁ prabhuḥ
āste pratīkṣaṁs taj-janma
harer vairānubandha-kṛt

Synonyma

iti — takto (uvažující výše uvedeným způsobem); ghora-tamāt bhāvāt — od příšerných myšlenek, jak zabít svoji sestru; sannivṛttaḥ — upustil; svayam — sám zvažující; prabhuḥ — ten, kdo měl dokonalé poznání (Kaṁsa); āste — zůstal; pratīkṣan — čekající na okamžik; tat-janma — do Jeho zrození; hareḥ — Pána Hariho, Nejvyšší Osobnosti Božství; vaira-anubandha-kṛt — odhodlaný i nadále vytrvat ve svém nepřátelství.

Překlad

Śukadeva Gosvāmī pravil: Přestože byl Kaṁsa i nadále odhodlaný vytrvat ve svém nepřátelství vůči Nejvyšší Osobnosti Božství, na základě těchto úvah upustil od zvrhlého zabití své sestry. Rozhodl se počkat, až se Pán narodí, a potom podniknout nezbytné kroky.

Verš

āsīnaḥ saṁviśaṁs tiṣṭhan
bhuñjānaḥ paryaṭan mahīm
cintayāno hṛṣīkeśam
apaśyat tanmayaṁ jagat

Synonyma

āsīnaḥ — když byl pohodlně usazený ve svém obývacím pokoji nebo na trůnu; saṁviśan — nebo ležel na své posteli; tiṣṭhan — nebo přebýval kdekoliv; bhuñjānaḥ — když jedl; paryaṭan — když kráčel nebo se jinak pohyboval; mahīm — na zemi, chodící sem a tam; cintayānaḥ — stále myslel s nepřátelstvím na; hṛṣīkeśam — Nejvyšší Osobnost Božství, vládce všeho; apaśyat — viděl; tat-mayam — sestávající z Něho (Kṛṣṇy) a ničeho jiného; jagat — celý svět.

Překlad

Když seděl na svém trůnu nebo v obývacím pokoji, když ležel na své posteli, ať byl prakticky kdekoliv, když jedl, spal nebo kráčel, stále viděl pouze svého nepřítele, Nejvyššího Pána Hṛṣīkeśu. Jinými slovy, myšlením na svého všeprostupujícího nepřítele si byl Kaṁsa negativním způsobem vědom Kṛṣṇy.

Význam

Śrīla Rūpa Gosvāmī popsal nejušlechtilejší formu oddané služby slovy ānukūlyena kṛṣṇānuśīlanam, což znamená rozvíjení vědomí Kṛṣṇy s pozitivním postojem. Kaṁsa si byl také vědom Kṛṣṇy, ale jelikož Kṛṣṇu považoval za svého nepřítele, jeho vědomí Kṛṣṇy nebylo pro jeho život příznivé, přestože do něho byl plně pohroužen. Ten, kdo rozvíjí vědomí Kṛṣṇy příznivým způsobem, bude dokonale šťastný. Až do té míry, že osoba vědomá si Kṛṣṇy nepovažuje ani splynutí s Kṛṣṇou (kaivalya-sukham) za velký úspěch. Kaivalyaṁ narakāyate. Pro toho, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je splynutí s Kṛṣṇou či Brahmanem, o něž usilují impersonalisté, nepříjemnou představou. Kaivalyaṁ narakāyate tridaśa-pūr ākāśa-puṣpāyate. Karmī dychtí po dosažení nebeských planet, ale osoba vědomá si Kṛṣṇy to pokládá za přelud, který nemá žádný smysl. Durdāntendriya-kāla-sarpa-paṭalī protkhāta-daṁṣṭrāyate. Yogīni se snaží ovládat své smysly, a tak dojít ke štěstí, ale osoba vědomá si Kṛṣṇy nebere jógové metody příliš vážně. Se svými největšími nepřáteli, smysly, jež jsou přirovnávány k hadům, si nedělá starosti. Osobě vědomé si Kṛṣṇy, jež rozvíjí vědomí Kṛṣṇy příznivým způsobem, nestojí štěstí, na které pomýšlí karmī, jñānī a yogīni, ani za povšimnutí. Jelikož však Kaṁsa rozvíjel vědomí Kṛṣṇy jiným způsobem-na základě nepřátelství-cítil se ve všech životních situacích nepříjemně. Ať už seděl, spal, chodil nebo jedl, byl stále v nebezpečí. To je rozdíl mezi oddaným a neoddaným. Neoddaný či ateista také rozvíjí vědomí Boha-tím, že se snaží Bohu za všech okolností vyhnout. Například takzvaní vědci, kteří chtějí vytvořit život kombinací chemických látek, pokládají vnější, hmotné prvky za nejvyšší. Představa, že život je nedílnou částí Nejvyššího Pána, se jim nelíbí. V Bhagavad-gītě je však jasně uvedeno (mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ), že živé bytosti nevznikají z kombinace hmotných prvků, jako je země, voda, oheň a vzduch, ale jsou oddělenými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo pochopí postavení živé bytosti jakožto oddělené části Nejvyšší Osobnosti Božství, může zkoumáním její povahy pochopit i povahu Nejvyššího Boha, neboť živá bytost je dílčím vzorkem Boha. Ateisté se však o vědomí Boha nezajímají, a proto se snaží být šťastní tak, že rozvíjejí vědomí Kṛṣṇy různými negativními způsoby.

Přestože byl Kaṁsa neustále pohroužený v myšlenkách na Hariho, Nejvyšší Osobnost Božství, nebyl šťastný. Oddaný je však stále šťastný, ať sedí na trůnu nebo pod stromem. Śrīla Rūpa Gosvāmī odstoupil z místa ministra a vyměnil ho za místo pod stromem, ale byl šťastný. Tyaktvā tūrṇam aśeṣa-maṇḍala-pati-śreṇīṁ sadā tuccha-vat (Ṣaḍ-gosvāmy-aṣṭaka 4). Nelpěl na pohodlném ministerském postavení-byl šťastný i pod stromem ve Vṛndāvanu, kde příznivým způsobem sloužil Nejvyšší Osobnosti Božství. To je rozdíl mezi oddaným a neoddaným. Pro neoddaného je svět plný problémů, zatímco pro oddaného je celý svět plný štěstí.

viśvaṁ pūrṇa-sukhāyate vidhi-mahendrādiś ca kīṭāyate
yat-kāruṇya-kaṭākṣa-vaibhavavatāṁ taṁ gauram eva stumaḥ

(Caitanya-candrāmṛta 95)

Takto příjemně se může oddaný cítit díky milosti Pána Caitanyi Mahāprabhua. Yasmin sthito na duḥkhena guruṇāpi vicālyate (Bg. 6.22). Oddaný není nikdy znepokojen, ani když se navenek ocitne ve velkých potížích.

Verš

brahmā bhavaś ca tatraitya
munibhir nāradādibhiḥ
devaiḥ sānucaraiḥ sākaṁ
gīrbhir vṛṣaṇam aiḍayan

Synonyma

brahmā — nejvyšší čtyřhlavý polobůh; bhavaḥ ca — a Pán Śiva; tatra — tam; etya — kteří dospěli; munibhiḥ — doprovázeni velkými mudrci; nārada-ādibhiḥ — Nāradou a dalšími; devaiḥ — a polobohy, jako je Indra, Candra či Varuṇa; sa-anucaraiḥ — se svými následovníky; sākam — všichni společně; gīrbhiḥ — svými transcendentálními modlitbami; vṛṣaṇam — Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž může dát požehnání každému; aiḍayan — těšili.

Překlad

Do místnosti Devakī neviditelně vstoupili Pán Brahmā a Pán Śiva, doprovázeni velkými mudrci, jako je Nārada, Devala a Vyāsa, a dalšími polobohy v čele s Indrou, Candrou a Varuṇou. Všichni společně tam skládali uctivé poklony a přednesli modlitby pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, jež může dát požehnání každému.

Význam

Dvau bhūta-sargau loke 'smin daiva āsura eva ca (Padma Purāṇa). Existují dva druhy lidí-daivové a asurové-a mezi nimi je velký rozdíl. Kaṁsa jako asura neustále plánoval, jak zabít Nejvyššího Pána nebo Jeho matku Devakī. Díky tomu si byl také vědom Kṛṣṇy, ale oddaní si jsou vědomi Kṛṣṇy příznivým způsobem (viṣṇu-bhaktaḥ smṛto daivaḥ). Brahmā je tak mocný, že má na starosti stvoření celého vesmíru, ale přesto osobně přišel Nejvyšší Osobnost Božství přivítat. Bhava, Pán Śiva, se stále těší ze zpívání Pánova svatého jména. A co říci o Nāradovi? Nārada-muni, bājāya vīṇā, rādhikā-ramaṇa-nāme. Nārada Muni nepřetržitě opěvuje Pánovu slávu a jeho posláním je cestovat po vesmíru a vyhledávat oddané nebo dělat z lidí oddané. Nāradovou milostí se stal oddaným dokonce i lovec. Śrīla Sanātana Gosvāmī ve své Toṣaṇī vysvětluje slovo nārada-ādibhiḥ tak, že Nāradu a polobohy doprovázeli ještě další světci, například Sanaka a Sanātana, a ti všichni přišli pozdravit či přivítat Nejvyšší Osobnost Božství. I Kaṁsa příchod Nejvyšší Osobnosti Božství očekával (pratīkṣaṁs taj-janma), přestože se chystal Devakī zabít.

Verš

satya-vrataṁ satya-paraṁ tri-satyaṁ
satyasya yoniṁ nihitaṁ ca satye
satyasya satyam ṛta-satya-netraṁ
satyātmakaṁ tvāṁ śaraṇaṁ prapannāḥ

Synonyma

satya-vratam — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž nikdy neporušuje svůj slib; satya-param — jenž je Absolutní Pravdou (jak je uvedeno na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu: satyaṁ paraṁ dhīmahi); tri-satyam — je vždy přítomný jako Absolutní Pravda, před stvořením tohoto vesmírného projevu, během jeho udržování, a dokonce i po jeho zničení; satyasya — všech relativních pravd, které pocházejí z Absolutní Pravdy, Kṛṣṇy; yonim — příčina; nihitam — vstoupil; ca — a; satye — do stavebních kamenů tohoto hmotného světa (konkrétně do pěti prvků-země, vody, ohně, vzduchu a éteru); satyasya — všeho, co je uznáváno jako pravda; satyam — Pán je původní pravdou; ṛta-satya-netram — On je původem jakékoliv pravdy, která je příjemná (sunetram); satya-ātmakam — vše, co se s Pánem pojí, je pravda (sac-cid-ānanda-Jeho tělo je pravda, Jeho poznání je pravda a Jeho blaženost je pravda); tvām — Tobě, ó Pane; śaraṇam — plně se odevzdáváme; prapannāḥ — závisíme zcela na Tvé ochraně.

Překlad

Polobozi se modlili: “Ó Pane, Ty nikdy neporušuješ svůj slib, který je vždy dokonalý, neboť vše, pro co se rozhodneš, je naprosto správné a nikdo tomu nemůže zabránit. Jsi přítomný ve třech fázích existence vesmírného projevu-během jeho stvoření, udržování i zničení-a jako takový jsi Nejvyšší Pravdou. Pokrytci nemohou získat Tvoji přízeň, neboť ta je dostupná jen pro toho, kdo je zcela upřímný. Jsi činným principem, skutečnou pravdou ve všech složkách stvoření, a proto se Ti říká antaryāmī, vnitřní síla. Vůči nikomu nejsi zaujatý a Tvé pokyny platí pro všechny v každé době. Jsi zdrojem veškeré pravdy. Proto se Ti s poklonami odevzdáváme a prosíme Tě, abys nás ochránil.”

Význam

Polobozi neboli oddaní velmi dobře vědí, že Nejvyšší Osobnost Božství je skutečnou podstatou, v hmotném i v duchovním světě. Śrīmad-Bhāgavatam proto začíná slovy oṁ namo bhagavate vāsudevāya...satyaṁ paraṁ dhīmahi. Vāsudeva, Kṛṣṇa, je paraṁ satyam, Nejvyšší Pravda. Nejvyšší Pravdě lze porozumět nebo se k ní přiblížit použitím nejvyšší metody podle pokynů Nejvyšší Pravdy: bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ (Bg. 18.55). Bhakti, oddaná služba, je jediný prostředek umožňující pochopit Absolutní Pravdu. V zájmu své ochrany se tedy polobozi odevzdávají Nejvyšší, a nikoliv relativní pravdě. Někteří lidé uctívají různé polobohy, ale Nejvyšší Pravda, Kṛṣṇa, prohlašuje v Bhagavad-gītě (7.23): antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām-“Lidé s malou inteligencí uctívají polobohy a plody, které získávají, jsou omezené a dočasné.” Uctívání polobohů může být na určitou dobu užitečné, ale jeho výsledek je antavat, pomíjivý. Tento hmotný svět je dočasný, polobozi jsou dočasní a stejně tak dočasná jsou i od nich získaná požehnání. Živá bytost je však věčná (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām), a proto musí usilovat o věčné, nikoliv dočasné štěstí. Slova satyaṁ paraṁ dhīmahi vyjadřují, že člověk má hledat Absolutní Pravdu a nespokojit se s pravdou relativní.

Prahlāda Mahārāja ve svých modlitbách k Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu Nṛsiṁhadevovi, řekl:

bālasya neha śaraṇaṁ pitarau nṛsiṁha
nārtasya cāgadam udanvati majjato nauḥ

Za ochránce dítěte jsou obvykle pokládáni jeho rodiče, ale skutečnost je jiná. Pravým ochráncem je Nejvyšší Osobnost Božství.

taptasya tat-pratividhir ya ihāñjaseṣṭas
tāvad vibho tanu-bhṛtāṁ tvad-upekṣitānām

Bez pomoci Nejvyšší Osobnosti Božství bude dítě i v přítomnosti rodičů trpět a nemocný člověk zemře i přes všechnu lékařskou péči. Zde v hmotném světě, kde probíhá boj o přežití, lidé vynalézají mnoho způsobů ochrany, ale pokud je Nejvyšší Osobnost Božství zavrhne, nebudou jim nic platné. Proto polobozi úmyslně říkají: satyātmakaṁ tvāṁ śaraṇaṁ prapannāḥ-“Ó Pane, Ty můžeš poskytnout skutečnou ochranu, a proto se Ti odevzdáváme.”

Pán vyžaduje, aby se Mu živá bytost odevzdala (sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja), a dále říká:

sakṛd eva prapanno yas
tavāsmīti ca yācate
abhayaṁ sarvadā tasmai
dadāmy etad vrataṁ mama

“Když se Mi někdo upřímně odevzdá-když řekne: ,Můj Pane, ode dneška jsem zcela Tvůj’-pak ho budu vždy chránit. To slibuji.” (Rāmāyaṇa, Yuddha-kāṇḍa 18.33) Polobozi se modlili k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, protože se právě zjevil v lůně své oddané Devakī, aby ochránil všechny oddané, jež sužoval Kaṁsa se svými pobočníky. Tak Pán jedná jako satya-vrata. Ochranu, kterou poskytuje Nejvyšší Osobnost Božství, nelze srovnávat s ochranou od polobohů. Je řečeno, že Rāvaṇa byl velkým oddaným Pána Śivy, ale když se ho Pán Rāmacandra vydal zabít, Śiva ho nemohl ochránit.

Pán Brahmā a Pán Śiva, doprovázeni velkými mudrci, jako je Nārada, a následováni mnoha dalšími polobohy, se neviditelně zjevili v Kaṁsově domě. Začali se k Nejvyšší Osobnosti Božství modlit vybranými modlitbami, které jsou oddaným velice příjemné a plní duchovní touhy. Prvními slovy jasně prohlásili, že Pán je věrný svému slibu. V Bhagavad-gītě je uvedeno, že Kṛṣṇa sestupuje do hmotného světa proto, aby chránil zbožné a ničil bezbožné. To je Jeho slib. Polobozi věděli, že se nyní uchýlil do lůna Devakī, aby tento slib splnil. Měli velkou radost, že Pán přichází uskutečnit své poslání, a oslovili Ho jako satyaṁ param, “Nejvyšší Absolutní Pravdu”.

Každý hledá pravdu. To je filozofický aspekt života. Polobozi sdělují, že Nejvyšší Absolutní Pravdou je Kṛṣṇa. Ten, kdo si bude plně vědom Kṛṣṇy, může Absolutní Pravdy dosáhnout. Touto Absolutní Pravdou je Kṛṣṇa. Relativní pravda není pravdou ve všech třech fázích věčného času, minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Kṛṣṇa je Pravdou vždy-v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. V hmotném světě všemu vládne svrchovaný čas a vše má svou minulost, přítomnost a budoucnost. Kṛṣṇa však existoval i před stvořením, po stvoření vše v Kṛṣṇovi spočívá, a až bude celé stvoření zničeno, Kṛṣṇa zůstane. Proto je Absolutní Pravdou za všech okolností. Jakákoliv pravda v hmotném světě pochází z Nejvyšší Pravdy, Kṛṣṇy. Jakékoliv bohatství v hmotném světě má svůj původ v Kṛṣṇovi. Jakákoliv sláva v hmotném světě má svou příčinu v Kṛṣṇovi. Jakákoliv síla v hmotném světě pochází z Kṛṣṇy. Jakákoliv moudrost a vzdělanost v hmotném světě mají svůj původ v Kṛṣṇovi. Kṛṣṇa je tedy zdrojem všech relativních pravd.

Oddaní se proto po vzoru Pána Brahmy modlí: govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi, a tak uctívají Govindu, ādi-puruṣu, Nejvyšší Pravdu. Cokoliv, co se kde děje, si vyžaduje zapojení tří faktorů: jñāna-bala-kriyā-poznání, síly a činnosti. Jakmile něco z toho chybí, úsilí bude vždy neúspěšné. Kdo tedy chce být ve všem úspěšný, musí mít tyto tři faktory na své straně. Ve Védách (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.8) je o Nejvyšší Osobnosti Božství řečeno:

na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate
na tat samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate
parāsya śaktir vividhaiva śrūyate
svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, nemusí nic dělat sám, neboť vlastní takové energie, že vše, co chce, aby se stalo, bude dokonale zařízeno hmotnou přírodou (svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca). Podobně ani ti, kdo Pánu slouží, nemusí zápasit o existenci. Oddaní, kteří jsou plně zapojeni v šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy-a to je více než deset tisíc mužů a žen na celém světě-nemají žádné stálé zaměstnání, ale přesto vidíme, že jsou dobře zaopatřeni. Pán říká v Bhagavad-gītě (9.22):

ananyāś cintayanto māṁ
ye janāḥ paryupāsate
teṣāṁ nityābhiyuktānāṁ
yoga-kṣemaṁ vahāmy aham

“Ale těm, kteří Mě vždy uctívají s výlučnou oddaností a rozjímají o Mé transcendentální podobě, přináším to, co potřebují, a chráním to, co mají.” Oddaní si nedělají starosti s budoucností, kde budou bydlet nebo co budou jíst. O vše se jim stará a zajišťuje Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, který slíbil: kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati-“Ó synu Kuntī, vyhlas směle, že Můj oddaný nikdy nezanikne.” (Bg. 9.31) Za všech okolností a v každém ohledu tedy platí, že tomu, kdo se zcela odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, nehrozí, že by musel bojovat o přežití. V této souvislosti má velký význam citát z Tantra-bhāgavaty, který ve svém komentáři uvádí Śrīpāda Madhvācārya:

sac-chadba uttamaṁ brūyād
ānandantīti vai vadet
yetijñānaṁ samuddiṣṭaṁ
pūrṇānanda-dṛśis tataḥ
attṛtvāc ca tadā dānāt
satyāttya cocyate vibhuḥ

Na vysvětlení slov satyasya yonim říká Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, že Kṛṣṇa je avatārī, původ všech inkarnací. Všechny inkarnace jsou Absolutní Pravda, ale Nejvyšší Osobnost Božství Kṛṣṇa je přesto jejich původem. Dīpārcir eva hi daśāntaram abhyupetya dīpāyate (Brahma-saṁhitā 5.46). Může existovat mnoho lamp se stejnou svítivostí, ale přesto je mezi nimi jedna lampa první, jedna druhá, třetí a tak dále. Stejně tak je mnoho inkarnací, které jsou přirovnány k lampám, ale první lampou, původní Osobností Božství, je Kṛṣṇa. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi.

Polobozi musí poslušně uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, ale někdo může namítat, že když byl Nejvyšší Bůh v lůně Devakī, znamená to, že také přicházel v hmotném těle. Proč by tedy měl být uctíván? Proč by se mělo rozlišovat mezi obyčejnou živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství? Tyto otázky budou zodpovězeny v následujících verších.

Verš

ekāyano ’sau dvi-phalas tri-mūlaś
catū-rasaḥ pañca-vidhaḥ ṣaḍ-ātmā
sapta-tvag aṣṭa-viṭapo navākṣo
daśa-cchadī dvi-khago hy ādi-vṛkṣaḥ

Synonyma

eka-ayanaḥ — tělo obyčejné živé bytosti zcela závisí na hmotných prvcích; asau — to; dvi-phalaḥ — v tomto těle podléháme hmotnému štěstí a neštěstí, jež jsou výsledkem karmy; tri-mūlaḥ — jež má tři kořeny, tři kvality přírody (dobro, vášeň a nevědomost), na základě kterých je tělo vytvořeno; catuḥ-rasaḥ — čtyři rasy neboli chutě; * pañca-vidhaḥ — skládající se z pěti smyslů pro získávání poznání (očí, uší, nosu, jazyka a hmatu); ṣaṭ-ātmā — šest okolností (nářek, klam, stáří, smrt, hlad a žízeň); sapta-tvak — jež má sedm pokryvů (kůži, krev, svaly, tuk, kosti, morek a semeno); aṣṭa-viṭapaḥ — osm větví (pět hrubohmotných prvků-země, voda, oheň, vzduch a éter-a také mysl, inteligence a ego); nava-akṣaḥ — devět otvorů; daśa-chadī — deset druhů životního vzduchu, které připomínají listy stromu; dvi-khagaḥ — dva ptáci (individuální duše a Nadduše); hi — jistě; ādi-vṛkṣaḥ — toto je původní strom či struktura hmotného těla, individuálního i vesmírného.

Překlad

“Tělo (vesmírné i individuální tělo mají stejné složení) lze obrazně nazvat původním stromem. Na tomto stromě, který zcela závisí na půdě tvořené hmotnou přírodou, vyrůstají plody dvou druhů-požitek ze štěstí a utrpení z neštěstí. Příčinou stromu, jež vytváří jeho tři kořeny, je styk se třemi kvalitami hmotné přírody-dobrem, vášní a nevědomostí. Plody v podobě tělesného štěstí mají čtyři chutě-náboženství, ekonomický rozvoj, smyslový požitek a osvobození-které jsou zakoušeny pěti smysly pro získávání poznání za šesti okolností: nářku, klamu, stáří, smrti, hladu a žízně. Sedmi vrstvami kůry, které strom pokrývají, jsou kůže, krev, svaly, tuk, kosti, morek a semeno a osm větví tvoří pět hrubohmotných a tři jemnohmotné prvky-země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego. Tělesný strom má devět otvorů-oči, uši, nosní dírky, ústa, konečník a genitálie-a deset listů, jimiž je deset vzduchů proudících tělem. Sedí na něm dva ptáci: jedním je individuální duše a druhým Nadduše.”

Význam

Hmotný svět je složen z pěti základních prvků-země, vody, ohně, vzduchu a éteru-které všechny pocházejí z Kṛṣṇy. I když materialističtí vědci možná uznávají těchto pět základních prvků za příčinu hmotného projevu, tyto prvky v jejich hrubém i subtilním stavu vytváří Kṛṣṇa, jehož okrajová energie rovněž vytváří živé bytosti, jež v tomto hmotném světě jednají. Sedmá kapitola Bhagavad-gīty jasně uvádí, že celý vesmírný projev je kombinací dvou Kṛṣṇových energií-vyšší a nižší energie. Živé bytosti jsou vyšší energií a neživé hmotné prvky jsou Jeho nižší energií. V neprojeveném stavu vše spočívá v Kṛṣṇovi.

Materialističtí vědci nejsou schopni hmotnou stavbu těla takto důkladně analyzovat. Jejich analýza se zabývá pouze neživou hmotou, ale to nestačí, neboť živá bytost je od hmotné tělesné schránky zcela oddělená. V Bhagavad-gītě (7.5) Pán říká:

apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat

“Ó Arjuno, válečníku mocných paží, kromě nich však existuje ještě Moje jiná, vyšší energie, která zahrnuje živé bytosti, jež vykořisťují zdroje této hmotné, nižší přírody.” Hmotné prvky sice pocházejí z Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, ale jsou to oddělené prvky a do chodu je uvádějí prvky živé.

Slovo dvi-khagaḥ vyjadřuje, že živé prvky v těle připomínají dva ptáky na stromě. Kha znamená “nebe” a ga znamená “ten, kdo létá”. Slovo dvi-khagaḥ tedy označuje ptáky. Na stromě těla sedí dva ptáci neboli dva živé prvky, jež se od sebe vždy liší. V Bhagavad-gītě (13.3) Pán říká: kṣetra-jñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata-“Ó potomku Bharaty, věz, že Já jsem také znalcem, a to ve všech tělech.” Kṣetra-jña, majitel těla, se rovněž nazývá khaga, živá bytost. V těle jsou dva kṣetra-jñové-individuální duše a Nadduše. Individuální duše je majitelem svého individuálního těla, ale Nadduše je přítomná v tělech všech živých bytostí. Tak důkladnou analýzu a pochopení tělesné stavby nelze získat z žádného jiného zdroje, než je védská literatura.

Když dva ptáci vletí do koruny stromu, někdo se může pošetile domnívat, že se stromem splynuli, ale to není pravda. Každý z nich si ponechává svou individuální totožnost. Také individuální duše a Nadduše se nestávají jednou bytostí, ani nesplývají s hmotou. Živá bytost žije blízko hmoty, ale to neznamená, že s ní splývá nebo se s ní mísí (asaṅgo hy ayaṁ puruṣaḥ), i když materialističtí vědci mylně vidí organické i anorganické, živé i neživé prvky jako smíšené.

Védské poznání bylo uzamčeno, udržováno v tajnosti, ale každá lidská bytost mu potřebuje správně porozumět. Moderní civilizace, založená na nevědomosti, se věnuje pouze analyzování těla, a tak lidé docházejí k chybnému závěru, že se životní síla v těle vytváří za určitých hmotných podmínek. Lidé postrádají informace o duši, ale tento verš obsahuje dokonalé vysvětlení, že existují dvě životní síly (dvi-khagaḥ): individuální duše a Nadduše. Nadduše je přítomná v každém těle (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati), zatímco individuální duše se nachází pouze ve svém vlastním těle (dehī) a transmigruje z jednoho těla do druhého.

Verš

tvam eka evāsya sataḥ prasūtis
tvaṁ sannidhānaṁ tvam anugrahaś ca
tvan-māyayā saṁvṛta-cetasas tvāṁ
paśyanti nānā na vipaścito ye

Synonyma

tvam — Ty (ó Pane); ekaḥ — jelikož jsi jediný, jsi vším; eva — vskutku; asya sataḥ — tohoto vesmírného projevu, který je nyní viditelný; prasūtiḥ — původní zdroj; tvam — Ty, Pane; sannidhānam — zachování veškeré energie, když je vše zničeno; tvam — Ty, Pane; anugrahaḥ ca — a udržovatel; tvat-māyayā — Tvou matoucí, vnější energií; saṁvṛta-cetasaḥ — ti, jejichž inteligence je touto matoucí energií zahalena; tvām — Tebe; paśyanti — vidí; nānā — rozmanitost; na — ne; vipaścitaḥ — učení mudrci či oddaní; ye — kteří jsou.

Překlad

“Ty, ó Pane, jsi bezprostřední příčinou tohoto hmotného světa, který je projeven ve své rozmanitosti jako původní strom. Jsi také jeho udržovatelem a po zničení jsi tím, v němž je vše uchováno. Osoby zahalené Tvou vnější energií Tě za tímto projevem nevidí, ale pohled učených oddaných je jiný.”

Význam

Za stvořitele, udržovatele a ničitele tohoto hmotného světa jsou považováni různí polobozi, počínaje Pánem Brahmou, Pánem Śivou, a dokonce i Viṣṇuem, ale skutečnost je jiná. Vše je ve skutečnosti Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, projevený v různých formách energie. Ekam evādvitīyaṁ brahma. Nic jiného neexistuje. Doopravdy učení (vipaścit) jsou ti, kdo chápou a vidí Nejvyšší Osobnost Božství ve všech podmínkách. Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti (Brahma-saṁhitā 5.38). Učení oddaní uznávají dokonce i utrpení jako projev přítomnosti Nejvyššího Pána. Když oddaný trpí, vidí, že se Pán zjevil v podobě utrpení, aby ho očistil, zbavil nečistot hmotného světa. Dokud je živá bytost v hmotném světě, ocitá se v různých podmínkách, a proto oddaný vidí situaci, kdy trpí, jen jako další aspekt Pána. Tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ (Bhāg. 10.14.8). Pokládá tedy utrpení za projev Pánovy přízně, neboť chápe, že je tak zbavován svého znečištění. Teṣām ahaṁ samuddhartā mṛtyu-saṁsāra-sāgarāt (Bg. 12.7). Výskyt utrpení je negativním procesem, který má vysvobodit oddaného z tohoto hmotného světa, zvaného mṛtyu-saṁsāra neboli koloběh zrození a smrti. Pán chce odevzdanou duši zachránit před opakovaným rozením a umíráním, a proto ji nechá trochu trpět, aby ji zbavil znečištění. Neoddaný tomu nemůže rozumět, ale oddaný to chápe, jelikož je vipaścit, učený. Neoddaný je utrpením vyvedený z míry, zatímco oddaný je vítá jako další aspekt Pána. Sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Oddaný skutečně vidí, že existuje pouze Nejvyšší Osobnost Božství a nic jiného. Ekam evādvitīyam. Existuje pouze Pán, který se představuje v různých energiích.

Ti, kdo postrádají skutečné poznání, si myslí, že Brahmā je stvořitel, Viṣṇu udržovatel a Śiva ničitel a různí polobozi jsou zde od toho, aby plnili různé úkoly. Tito lidé si tedy vymýšlejí rozličné záměry a potom uctívají různé polobohy, aby dosáhli jejich splnění (kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ). Oddaný však ví, že všichni polobozi jsou pouze částmi Nejvyšší Osobnosti Božství a že tyto části není třeba uctívat. Pán říká v Bhagavad-gītě (9.23):

ye 'py anya-devatā bhaktā
yajante śraddhayānvitāḥ
te 'pi mām eva kaunteya
yajanty avidhi-pūrvakam

“Ti, kdo jsou oddáni jiným bohům a s vírou je uctívají, ve skutečnosti uctívají pouze Mě, ó synu Kuntī, ale nesprávným způsobem.” Není důvod uctívat polobohy, neboť to je avidhi, nesprávné. Člověk může splnit všechny své povinnosti jednoduše tím, že se odevzdá u lotosových nohou Kṛṣṇy. Není povinen uctívat různá božstva či polobohy. Na ně se zaměřují mūḍhové neboli hlupáci, kteří jsou zmateni třemi kvalitami hmotné přírody (tribhir guṇa-mayair bhāvair ebhiḥ sarvam idaṁ jagat). Nedovedou totiž pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství je skutečným zdrojem všeho (mohitaṁ nābhijānāti mām ebhyaḥ param avyayam). Člověk by se však neměl nechat rozptylovat mnohými vedlejšími aspekty Pána, ale soustředit se na Nejvyššího a uctívat Jeho (mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). To by mělo být hlavní životní zásadou.

Verš

bibharṣi rūpāṇy avabodha ātmā
kṣemāya lokasya carācarasya
sattvopapannāni sukhāvahāni
satām abhadrāṇi muhuḥ khalānām

Synonyma

bibharṣi — přijímáš; rūpāṇi — různé podoby, jako je Matsya, Kūrma, Varāha, Rāma a Nṛsiṁha; avabodhaḥ ātmā — i když z Tebe pocházejí různé inkarnace, zůstáváš Nejvyšší, plný poznání; kṣemāya — pro dobro všech, a zvláště oddaných; lokasya — všech živých bytostí; cara-acarasya — pohyblivých a nehybných; sattva-upapannāni — všechny tyto inkarnace jsou transcendentální (na úrovni śuddha-sattva); sukha-avahāni — oplývající transcendentální blažeností; satām — oddaných; abhadrāṇi — vše nepříznivé či zničení; muhuḥ — znovu a znovu; khalānām — neoddaných.

Překlad

“Ó Pane, neustále oplýváš úplným poznáním a pro dobro všech živých bytostí se zjevuješ v různých inkarnacích, které jsou transcendentální vůči hmotnému stvoření. Když přicházíš v těchto inkarnacích, přinášíš radost zbožným oddaným, ale neoddaným přinášíš zhoubu.”

Význam

Tento verš vysvětluje, proč Nejvyšší Osobnost Božství znovu a znovu přichází jako inkarnace. Každá inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství jedná jinak, ale jejich hlavním účelem je paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām-chránit oddané a hubit ničemy. Pro duṣkṛtī neboli ničemy je však i to, že jsou usmrceni, z konečného hlediska dobré.

Verš

tvayy ambujākṣākhila-sattva-dhāmni
samādhināveśita-cetasaike
tvat-pāda-potena mahat-kṛtena
kurvanti govatsa-padaṁ bhavābdhim

Synonyma

tvayi — v Tobě; ambuja-akṣa — ó Pane s lotosovýma očima; akhila-sattva-dhāmni — který jsi původní příčinou veškeré existence, z Něhož vše vychází a v Němž spočívají všechny energie; samādhinā — neustálou meditací a úplným pohroužením se (do myšlenek na Tebe, Nejvyšší Osobnost Božství); āveśita — zcela pohroužen, zcela zaměstnán; cetasā — ale takovým způsobem uvažování; eke — jediná metoda, neustále myslet na Tvé lotosové nohy; tvat-pāda-potena — nastoupením na takovou loď, jakou jsou Tvé lotosové nohy; mahat-kṛtena — tím činem, který je považován za nejmocnější či který konají mahājanové; kurvanti — činí; govatsa-padam — jako otisk telecího kopýtka; bhava-abdhim — velký oceán nevědomosti.

Překlad

“Ó Pane s lotosovýma očima, ten, kdo soustředí svou meditaci na Tvé lotosové nohy, které jsou zdrojem veškeré existence, a tyto lotosové nohy přijme jako loď k překonání oceánu nevědomosti, kráčí ve stopách mahājanů (velkých světců, mudrců a oddaných). Touto jednoduchou metodou může překonat oceán nevědomosti stejně snadno, jako se překročí otisk telecího kopýtka.”

Význam

Pravým životním posláním je překonat oceán nevědomosti, opakovaného zrození a smrti. Ti, kdo setrvávají v temnotě nevědomosti, však toto poslání neznají. Místo toho se nechávají unášet vlnami hmotné přírody (prakṛteḥ kriyamāṇāni guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ) a podstupují strasti opakovaného rození a umírání, mṛtyu-saṁsāra-vartmani. Kdo však díky společnosti oddaných získal poznání, následuje mahājany (mahat-kṛtena). Neustále soustředí mysl na lotosové nohy Pána a věnuje se jedné nebo více z devíti činností oddané služby (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam). Toto jednání stačí k překonání nepřekonatelného oceánu nevědomosti.

Oddaná služba je mocná v každé podobě. Śrī-viṣṇoḥ śravaṇe parīkṣid abhavad vaiyāsakiḥ kīrtane (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.265). Podle tohoto verše dosáhl Mahārāja Parīkṣit osvobození tím, že dokonale soustředil mysl na naslouchání Pánovu svatému jménu a popisům Jeho vlastností a zábav. Śukadeva Gosvāmī pouze oslavoval Pána a tím, že vyprávěl o Kṛṣṇovi, což tvoří celý Śrīmad-Bhāgavatam, dosáhl také osvobození. K osvobození vede i sakhya, přátelský vztah k Pánovi. Taková je moc oddané služby, kterou poznáváme z příkladů mnoha čistých oddaných.

svayambhūr nāradaḥ śambhuḥ
kumāraḥ kapilo manuḥ
prahlādo janako bhīṣmo
balir vaiyāsakir vayam

(Bhāg. 6.3.20)

Musíme kráčet ve stopách těchto oddaných, neboť touto jedinou snadnou metodou lze překonat velký oceán nevědomosti stejně, jako se překročí malý důlek vytvořený kopýtkem telete.

O Pánu je zde řečeno, že je ambujākṣa neboli že má lotosové oči. Pohled na Pánovy oči, které jsou přirovnávány k lotosům, člověka natolik uspokojí, že nebude chtít hledět na nic jiného. Když oddaný spatří Pánovu transcendentální podobu, ihned se v srdci pohrouží do Pána. Tento stav se nazývá samādhi. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ (Bhāg. 12.13.1). Yogī je naprosto pohroužený v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Božství, neboť nemá žádný jiný úkol, než neustále v srdci myslet na Pána. Je také řečeno:

samāśritā ye pada-pallava-plavaṁ
mahat-padaṁ puṇya-yaśo murāreḥ
bhavāmbudhir vatsa-padaṁ paraṁ padaṁ
padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām

“Tomu, kdo přijal loď v podobě lotosových nohou Pána, Jenž je útočištěm vesmírného projevu a je slavný jako Murāri neboli nepřítel démona Mury, se oceán hmotného světa jeví jako voda obsažená v otisku kopýtka telete. Jeho cílem je paraṁ padam neboli Vaikuṇṭha-místo, kde neexistuje hmotné utrpení-a ne místo, kde hrozí nebezpečí na každém kroku.” (Bhāg. 10.14.58) Tuto metodu zde doporučují autority, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva (svayambhūr nāradaḥ śambhuḥ), a proto ji musíme přijmout, abychom překonali nevědomost. Je to velice snadné, ale musíme kráčet ve stopách velkých osobností. Pak budeme úspěšní.

Co se týče slova mahat-kṛtena, je rovněž významné, že metoda, kterou velcí oddaní uplatňují, není určena jen pro ně, ale i pro ostatní. Jakmile je něco usnadněno, nabízí to dobré podmínky jak těm, kteří se o to zasloužili, tak i ostatním, kteří se budou držet stejných zásad. Metoda doporučená v tomto verši pro překonání oceánu nevědomosti je snadná nejen pro oddaného, ale i pro obyčejné lidi, kteří jej budou následovat (mahājano yena gataḥ sa panthāḥ).

Verš

svayaṁ samuttīrya sudustaraṁ dyuman
bhavārṇavaṁ bhīmam adabhra-sauhṛdāḥ
bhavat-padāmbhoruha-nāvam atra te
nidhāya yātāḥ sad-anugraho bhavān

Synonyma

svayam — osobně; samuttīrya — dokonale překračující; su-dustaram — co je velice obtížné překonat; dyuman — ó Pane, který jsi jako slunce, rozjasňující temnotu tohoto světa nevědomosti; bhava-arṇavam — oceán nevědomosti; bhīmam — rozbouřený; adabhra-sauhṛdāḥ — oddaní, kteří projevují trvalé přátelství k pokleslým duším; bhavat-pada-ambhoruha — Tvoje lotosové nohy; nāvam — loď pro překonání; atra — v tomto světě; te — oni (vaiṣṇavové); nidhāya — nechávající za sebou; yātāḥ — ke konečnému cíli, na Vaikuṇṭhaloku; sat-anugrahaḥ — který jsi vždy laskavý a milostivý k oddaným; bhavān — Ty.

Překlad

“Ó Pane, který připomínáš jasné slunce, jsi vždy ochotný splnit touhu svého oddaného, a proto jsi nazýván stromem přání (vāñchā-kalpataru). Když se ācāryové bezvýhradně uchýlí k Tvým lotosovým nohám, aby překonali rozbouřený oceán nevědomosti, nechávají za sebou na Zemi metodu, pomocí níž se jim to podařilo. Jelikož jsi ke svým dalším oddaným velice milostivý, přijímáš tuto metodu, abys jim pomohl.”

Význam

Tento výrok vyjevuje, jak milostiví ācāryové a milostivý Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, společně pomáhají oddanému, který to s návratem domů, zpátky k Bohu, myslí vážně. Śrī Caitanya Mahāprabhu ve svých pokynech Rūpovi Gosvāmīmu řekl:

brahmāṇḍa bhramite kona bhāgyavān jīva
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja

(Cc. Madhya 19.151)

Semínko bhakti-laty, oddané služby, lze získat milostí gurua a Kṛṣṇy. Povinností gurua je najít způsob, jak s ohledem na čas, okolnosti a danou osobu oddaného přivést k oddané službě, kterou Kṛṣṇa přijímá od toho, kdo chce být úspěšný ve snaze vrátit se domů, zpátky k Bohu. Obyvatel tohoto hmotného světa, který má štěstí, se po svém putování vesmírem odevzdá takovému guruovi či ācāryovi, jenž oddaného učí sloužit vhodným způsobem vzhledem k okolnostem tak, aby Nejvyšší Pán jeho službu přijal. To oddanému usnadní dosáhnout konečného cíle. Povinností ācāryi tedy je najít způsob, jak mohou oddaní sloužit v souladu s pokyny śāster. Rūpa Gosvāmī například pomohl budoucím oddaným tím, že vydával knihy o oddané službě, jako je Bhakti-rasāmṛta-sindhu. To znamená, že povinností ācāryi je vydávat knihy, které pomohou budoucím zájemcům přijmout metodu služby, a tak se milostí Pána připravit na návrat domů, zpátky k Bohu. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy předepisujeme a následujeme stejnou cestu. Oddaným se proto doporučuje zanechat čtyř hříšných činností-nedovoleného sexu, požívání omamných látek, jedení masa a hazardování-a každý den zpívat šestnáct kol japy. To jsou autorizované pokyny. Jelikož v západních zemích není možné neustále zpívat, místo snahy uměle napodobovat Haridāse Ṭhākura by měl člověk následovat tento proces. Kṛṣṇa přijme oddaného, který přísně dodržuje usměrňující zásady a řídí se metodou předepsanou v knihách vydaných autoritami. Ācārya předává vhodnou metodu, jak překonat oceán nevědomosti využitím lodě Pánových lotosových nohou, a ti, kdo se jí budou striktně držet, milostí Pána nakonec dosáhnou svého cíle. Tato metoda se nazývá ācārya-sampradāya. V této souvislosti je řečeno: sampradāya-vihīnā ye mantrās te niṣphalā matāḥ (Padma Purāṇa). Ācārya-sampradāya je jednoznačně autorizovaná, a každý ji tedy musí přijmout. Jinak jeho úsilí vyzní naprázdno. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura zpívá:

tāṅdera caraṇa sevi bhakta sane vāsa
janame janame haya, ei abhilāṣa

Je třeba uctívat lotosové nohy ācāryi a žít ve společnosti oddaných. Pak bude úsilí o překonání nevědomosti nepochybně korunováno úspěchem.

Verš

ye ’nye ’ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho ’nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ

Synonyma

ye anye — kdokoli, všichni ostatní; aravinda-akṣa — ó Pane s lotosovýma očima; vimukta-māninaḥ — kteří se mylně považují za vysvobozené z pout hmoty; tvayi — Tobě; asta-bhāvāt — kteří různými způsoby spekulují, ale nevědí nebo nechtějí vědět více o Tvých lotosových nohách; aviśuddha-buddhayaḥ — jejichž inteligence ještě není očištěná a kteří neznají cíl života; āruhya — i když dosáhli; kṛcchreṇa — přísnou askezí a těžkou prací; param padam — nejvyššího postavení (podle jejich představ a spekulací); tataḥ — z tohoto postavení; patanti — padají; adhaḥ — znovu dolů do hmotného světa; anādṛta — nevěnující pozornost oddanosti; yuṣmat — Tvým; aṅghrayaḥ — lotosovým nohám.

Překlad

(Někdo může říci, že kromě oddaných, kteří neustále vyhledávají útočiště u Pánových lotosových nohou, jsou zde ještě jiní, kteří nejsou oddaní, ale přijali jiné metody za účelem vysvobození. Co se stane s nimi? Pán Brahmā a ostatní polobozi na tuto otázku odpovídají:) “Ó Pane, jenž máš oči jako lotosové květy, i když se neoddaní, kteří chtějí podstupováním přísné askeze dosáhnout nejvyššího postavení, možná považují za vysvobozené, jejich inteligence je nečistá. Jelikož nemají žádnou úctu k Tvým lotosovým nohám, musejí ze svého domněle nadřazeného postavení poklesnout.”

Význam

Vedle oddaných je zde ještě mnoho jiných osob, kterým se říká karmī, jñānī či yogīni, filantropové, altruisté, politici, impersonalisté a voidisté. Neoddaných, kteří mají své vlastní cesty k osvobození, je mnoho druhů. Neznají však útočiště, jež skýtají Pánovy lotosové nohy, a proto i když se neoprávněně domnívají, že jsou již osvobození a dosáhli nejvyššího postavení, poklesnou. Pán sám jasně říká v Bhagavad-gītě (9.3):

aśraddadhānāḥ puruṣā
dharmasyāsya parantapa
aprāpya māṁ nivartante
mṛtyu-saṁsāra-vartmani

“Ti, kdo nemají víru v oddanou službu, Mě nemohou dosáhnout, ó hubiteli nepřátel. Proto se vracejí na cestu zrození a smrti v tomto hmotném světě.” Nezáleží na tom, zda je člověk karmī, jñānī, yogī, filantrop, politik nebo cokoliv jiného; pokud nechová v lásce lotosové nohy Pána, poklesne. To je soud, který Pán Brahmā v tomto verši pronáší.

Jsou tací, kteří zastávají názor, že lze přijmout jakoukoliv metodu a že bez ohledu na zvolenou metodu dospějí ke stejnému cíli, ale to je v tomto verši vyvráceno. Tyto osoby jsou zde pojmenovány vimukta-māninaḥ-i když si o sobě myslí, že dosáhly nejvyšší dokonalosti, skutečnost je jiná. V současné době si velcí politici na celém světě myslí, že se pomocí svých plánů zmocní nejvyšších politických míst-postavení prezidenta nebo ministerského předsedy-ale můžeme na vlastní oči vidět, že jako neoddaní již v tomto životě poklesnou (patanty adhaḥ). Stát se prezidentem nebo ministerským předsedou není snadné; člověk musí pro dosažení tohoto postavení těžce pracovat (āruhya kṛcchreṇa). A i když třeba svého cíle dosáhne, hmotná příroda ho může z jeho místa kdykoli odstranit. Známe mnoho příkladů, kdy byli vysoce postavení politici odstraněni z vlády a skončili v propadlišti dějin. Příčinou toho je aviśuddha-buddhayaḥ-nečistá inteligence. Śāstra uvádí: na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum (Bhāg. 7.5.31). Člověk dosáhne životní dokonalosti, když se stane oddaným Viṣṇua, ale lidé to nevědí. Proto se děje to, co popisuje Bhagavad-gītā (12.5): kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām. Lidé, kteří nakonec nepřijmou Nejvyšší Osobnost Božství a oddanou službu, a místo toho lpí na impersonalismu a voidismu, musí kvůli dosažení svých cílů podstoupit velké úsilí.

śreyaḥ-sṛtiṁ bhaktim udasya te vibho
kliśyanti ye kevala-bodha-labdhaye

(Bhāg. 10.14.4)

Tito lidé těžce pracují a podstupují tvrdou askezi, aby získali poznání, ale jejich těžká práce a askeze jsou tím jediným, co získají, neboť pravého cíle života nedosáhnou.

Dhruva Mahārāja chtěl zprvu získat největší hmotné království a větší hmotné bohatství, než měl jeho otec. Když ho však Pán poctil svou přízní a zjevil se před ním, aby mu dal požehnání, po kterém toužil, Dhruva Mahārāja je odmítl. Řekl: svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce-“Nyní jsem naprosto spokojený. Nechci žádná hmotná požehnání.” (Hari-bhakti-sudhodaya 7.28) To je dokonalost života. Yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ manyate nādhikaṁ tataḥ (Bg. 6.22). Ten, kdo získá útočiště u Pánových lotosových nohou, je zcela spokojený a nemusí žádat o žádné hmotné požehnání.

V noci nelze spatřit lotos, neboť lotosy kvetou pouze přes den. Proto je významné slovo aravindākṣa. Ten, koho neokouzlují lotosové oči nebo transcendentální podoba Nejvyššího Pána, se nachází v temnotě, právě jako ten, kdo nevidí kvetoucí lotos. Pokud nepokročil natolik, aby viděl lotosové oči a transcendentální podobu Śyāmasundary, je neúspěšný. Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti. Ti, kdo jsou láskou poutáni k Nejvyšší Osobnosti Božství, vidí neustále Pánovy lotosové oči a lotosové nohy, zatímco jiní Pánovu krásu nevidí, a proto jsou nazváni anādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ-lhostejní k Pánově osobní podobě. Ti, kdo se o Jeho podobu nezajímají, jsou v každé oblasti života neúspěšní, ale ten, kdo v sobě probudí jen trochu lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství, bude snadno vysvobozen (sv-alpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt). Proto Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, doporučuje v Bhagavad-gītě (9.34): man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru-“Mysli na Mě, staň se Mým oddaným, klaň se Mi a uctívej Mě.” To samo o sobě člověku zaručuje, že se vrátí domů, zpátky k Bohu, a dosáhne tak nejvyšší dokonalosti. Pán dále potvrzuje v Bhagavad-gītě (18.54-55):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram

“Ten, kdo je na této transcendentální úrovni, ihned realizuje Nejvyšší Brahman a je plný radosti. Nikdy nenaříká, ani po ničem netouží a je nakloněný všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně. Poznat Nejvyššího Pána takového, jaký je, lze jedině oddanou službou. A ten, kdo takovou oddaností plně rozvine vědomí Nejvyšší Osoby, může vstoupit do království Boha.”

Verš

tathā na te mādhava tāvakāḥ kvacid
bhraśyanti mārgāt tvayi baddha-sauhṛdāḥ
tvayābhiguptā vicaranti nirbhayā
vināyakānīkapa-mūrdhasu prabho

Synonyma

tathā — jako oni (neoddaní); na — ne; te — oni (oddaní); mādhava — ó Pane, který jsi manželem bohyně štěstí; tāvakāḥ — ti, kdo kráčí cestou oddanosti, oddaní; kvacit — za jakýchkoliv okolností; bhraśyanti — poklesnou; mārgāt — z cesty oddané služby; tvayi — Tobě; baddha-sauhṛdāḥ — díky tomu, že jsou zcela připoutáni k Tvým lotosovým nohám; tvayā — Tebou; abhiguptāḥ — vždy chráněni před veškerým nebezpečím; vicaranti — pohybují se; nirbhayāḥ — beze strachu; vināyaka-anīkapa — nepřátelé, kteří shromažďují prostředky k boji proti hnutí bhakti; mūrdhasu — po jejich hlavách; prabho — ó Pane.

Překlad

“Ó Mādhavo, Nejvyšší Osobnosti Božství, Pane bohyně štěstí, pokud oddaní, kteří Tě bezvýhradně milují, někdy poklesnou z cesty oddanosti, nedopadnou jako neoddaní, protože je i přesto chráníš. Díky tomu beze strachu překračují hlavy svých protivníků a dělají další pokrok v oddané službě.”

Význam

Oddaní se obvykle vystříhají poklesků, ale pokud se jim to za nějakých okolností nepodaří, Pán je díky tomu, že jsou k Němu pevně připoutaní, v každé situaci chrání. Proto i když oddaní poklesnou, mají dostatek síly k tomu, aby překročili hlavy svých nepřátel. Vidíme, že naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy má mnoho protivníků, jako jsou například takzvaní deprogramátoři, kteří proti oddaným zahájili soudní při. Mysleli jsme, že se tento případ bude táhnout dlouhou dobu, ale díky tomu, že oddaní byli pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství, nečekaně jsme soud vyhráli v jediném dni. Případ, který vypadal, že potrvá mnoho let, byl vyřešen za jeden den díky ochraně Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž slíbil v Bhagavad-gītě (9.31): kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati-“Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nikdy nezanikne.” V dějinách je mnoho příkladů oddaných, jako byli Citraketu, Indradyumna nebo Mahārāja Bharata, kteří za jistých okolností poklesli, ale přesto byli chráněni. Mahārāja Bharata například citově přilnul k jelínkovi, kvůli tomu na něho myslel v době své smrti, a v příštím životě se proto stal jelenem (yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ tyajaty ante kalevaram). Díky ochraně Nejvyšší Osobnosti Božství si však pamatoval svůj vztah s Pánem a v dalším životě se narodil ve vznešené bráhmanské rodině a oddaně sloužil Pánu (śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe yoga-bhraṣṭo 'bhijāyate). Rovněž Citraketu poklesl a stal se démonem Vṛtrāsurou, ale i on byl ochráněn. Z toho je vidět, že ten, kdo poklesne z cesty bhakti-yogy, bude nakonec zachráněn. Pokud je oddaný ve své oddané službě neochvějný, Nejvyšší Osobnost Božství mu slibuje ochranu (kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati). Ale i když za určitých okolností poklesne, Mādhava ho přesto chrání.

Slovo Mādhava je významné. Mā, matka Lakṣmī, která je matkou veškerých bohatství, je neustále s Nejvyšší Osobností Božství. Je-li oddaný ve styku s Nejvyšším Pánem, všechny Pánovy vznešené atributy jsou zde, aby mu pomáhaly.

yatra yogeśvaraḥ kṛṣṇo
yatra pārtho dhanur-dharaḥ
tatra śrīr vijayo bhūtir
dhruvā nītir matir mama

Kdekoliv je Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, a Jeho oddaný Arjuna neboli Pārtha, tam je i vítězství, bohatství, neobyčejná síla a mravnost. Vznešené atributy oddaného nejsou výsledkem karma-kāṇḍa-vicāry. Ochranu oddaného zajišťují všechny vznešené atributy Nejvyššího Pána, o něž Ho nikdo nemůže připravit (teṣāṁ nityābhiyuktānāṁ yoga-kṣemaṁ vahāmy aham). Žádní protivníci tedy nemohou oddaného porazit. Oddaný by se tudíž neměl vědomě odchýlit z cesty oddanosti. Věrný oddaný má od Nejvyšší Osobnosti Božství zaručenou veškerou ochranu.

Verš

sattvaṁ viśuddhaṁ śrayate bhavān sthitau
śarīriṇāṁ śreya-upāyanaṁ vapuḥ
veda-kriyā-yoga-tapaḥ-samādhibhis
tavārhaṇaṁ yena janaḥ samīhate

Synonyma

sattvam — existence; viśuddham — transcendentální, mimo tři kvality hmotné přírody; śrayate — přijímáš; bhavān — Ty; sthitau — v době trvání tohoto hmotného světa; śarīriṇām — všech živých bytostí; śreyaḥ — nejvyššího dobra; upāyanam — ve prospěch; vapuḥ — transcendentální podoba či tělo; veda-kriyā — obřady podle pokynů Véd; yoga — praktikováním oddanosti; tapaḥ — askezí; samādhibhiḥ — pohroužením se do transcendentálního stavu; tava — Tebe; arhaṇam — uctívání; yena — těmito činnostmi; janaḥ — lidstvo; samīhate — splácí (svůj dluh Tobě).

Překlad

“Ó Pane, v době trvání hmotného světa projevuješ různé inkarnace s transcendentálními těly, mimo dosah hmotných kvalit přírody. Když se takto zjevuješ, přinášíš živým bytostem veškeré štěstí, neboť je učíš védským činnostem, jako je provádění obřadů, mystická yoga a askeze, a nakonec jak dosáhnout samādhi, extatického pohroužení do myšlenek na Tebe. Tak jsi uctíván podle védských zásad.”

Význam

Bhagavad-gītā (18.3) uvádí: yajña-dāna-tapaḥ-karma na tyājyam-s konáním védských obřadů, rozdáváním milodarů, askezí a plněním všech předepsaných povinností se nikdy nemá přestávat. Yajño dānaṁ tapaś caiva pāvanāni manīṣiṇām (18.5)-dokonce i ten, kdo je vysoce pokročilý v duchovní realizaci, musí i nadále jednat podle védských zásad. I karmīm, kteří jsou na nejnižší úrovni, se doporučuje pracovat pro Pána.

yajñārthāt karmaṇo 'nyatra
loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ

“Práci je třeba konat jako oběť pro Viṣṇua, neboť jinak poutá k tomuto hmotnému světu.” (Bg. 3.9) Slova yajñārthāt karmaṇaḥ vyjadřují, že člověk má mít při plnění povinností všeho druhu na paměti, že tyto povinnosti mají sloužit k uspokojení Nejvyššího Pána (sva-karmaṇā tam abhyarcya). Podle védských zásad musí být společnost rozčleněná (cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭam). Mají v ní být brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové a každý se má učit, jak uctívat Nejvyšší Osobnost Božství (tam abhyarcya). To je pravá lidská společnost, zatímco bez tohoto systému zbude pouze zvířecí společnost.

Moderní činnosti lidstva jsou ve Śrīmad-Bhāgavatamu popsány jako to, co dělají go-khara, krávy a osli (sa eva go-kharaḥ). Každý jedná pod vlivem tělesného pojetí života, které se vztahuje na společnost, přátelství a lásku, aby zlepšil ekonomické a politické podmínky, a tak všechny činnosti probíhají v nevědomosti. Nejvyšší Pán nás proto přichází učit, jak jednat podle védských zásad. V současném věku Kali se zjevil jako Śrī Caitanya Mahāprabhu a kázal, že v tomto věku není možné systematicky vykonávat védské činnosti, jelikož lidé jsou příliš pokleslí. Hlásal, co doporučují śāstry:

harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā

“V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným způsobem osvobození zpívání svatého jména Pána. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta.” Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy proto učí lidi celého světa, jak zpívat Hare Kṛṣṇa mantru, a to se ukazuje být velice účinnou metodou na všech místech v každé době. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se zjevuje, aby nás učil védským zásadám, které vedou k poznání Jeho (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Měli bychom mít stále na paměti, že když se Kṛṣṇa a Pán Caitanya zjevili, bylo to v tělech tvořených śuddha-sattvou. Neměli bychom se mylně domnívat, že tělo Kṛṣṇy nebo Caitanyi Mahāprabhua bylo hmotné jako to naše, neboť Kṛṣṇa a Caitanya Mahāprabhu se zjevili tak, jak bylo v zájmu celé lidské společnosti potřeba. Pán se z bezpříčinné milosti zjevuje v různých věcích ve svém původním transcendentálním těle ze śuddha-sattvy, aby povznesl společnost na duchovní úroveň, která skýtá skutečný prospěch. Moderní politici a další vůdčí osobnosti bohužel v životě kladou důraz na tělesné pohodlí (yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke) a soustředí se na činnosti toho či onoho ismu, o nichž hovoří květnatým jazykem nejrůznějších podob. Ve své podstatě tyto činnosti přísluší zvířatům (sa eva go-kharaḥ). Měli bychom se naučit správnému jednání z Bhagavad-gīty, která vysvětluje vše, co by lidé měli znát. Tak budeme moci být šťastní dokonce i v tomto věku Kali.

Verš

sattvaṁ na ced dhātar idaṁ nijaṁ bhaved
vijñānam ajñāna-bhidāpamārjanam
guṇa-prakāśair anumīyate bhavān
prakāśate yasya ca yena vā guṇaḥ

Synonyma

sattvam — śuddha-sattva, transcendentální; na — ne; cet — kdyby; dhātaḥ — ó zdroji všech energií, příčino všech příčin; idam — toto; nijam — osobní, duchovní; bhavet — bylo; vijñānam — transcendentální poznání; ajñāna-bhidā — jež rozptyluje nevědomost v podobě hmotných kvalit; apamārjanam — zcela zničenou; guṇa-prakāśaiḥ — probuzením takového transcendentálního poznání; anumīyate — projevuješ se; bhavān — Ty; prakāśate — předvádíš; yasya — jehož; ca — a; yena — čímž; — nebo; guṇaḥ — vlastnost či inteligence.

Překlad

“Ó Pane, příčino všech příčin, kdyby Tvé transcendentální tělo nebylo mimo vliv kvalit hmotné přírody, nikdo by nemohl pochopit rozdíl mezi hmotou a transcendencí. Jedině díky Tvé přítomnosti lze poznat transcendentální povahu Tebe, vládce hmotné přírody. Ten, kdo není ovlivněn přítomností Tvé transcendentální podoby, velice těžko Tvé transcendentální povaze porozumí.”

Význam

Je řečeno: trai-guṇya-viṣayā vedā nistrai-guṇyo bhavārjuna. Nikdo nemůže poznat transcendentální povahu Pána, dokud nedosáhl úrovně transcendence. Śrīmad-Bhāgavatam (10.14.29) uvádí:

athāpi te deva padāmbuja-dvaya-
prasāda-leśānugṛhīta eva hi
jānāti tattvaṁ bhagavan-mahimno
na cānya eko 'pi ciraṁ vicinvan

Poznat Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, lze jedině Jeho milostí. Ti, na něž působí vliv kvalit hmotné přírody, Ho nemohou poznat, ani kdyby o Něm spekulovali tisíce let. Pán má nespočetně mnoho podob (rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan), a kdyby tyto podoby, jako je Pán Rāmacandra, Nṛsiṁhadeva, Kṛṣṇa a Balarāma, nebyly transcendentální, jak by je mohli oddaní již odnepaměti uctívat? Bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ (Bg. 18.55). Oddaní, kteří v Pánově přítomnosti probudili svou transcendentální povahu a dodržují usměrňující zásady oddané služby, mohou poznat Pána Kṛṣṇu, Pána Rāmacandru a další inkarnace, jež nepatří do tohoto hmotného světa, ale přicházejí z duchovního světa pro dobro všech lidí. Ten, kdo nepřijme tento proces, si představuje nebo vytváří nějakou podobu Boha v závislosti na hmotných kvalitách, jimiž je ovlivněn, a nikdy v sobě neprobudí skutečné porozumění Nejvyšší Osobnosti Božství. Slova bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ znamenají, že dokud člověk neuctívá Pána podle usměrňujících zásad oddanosti, nemůže probudit svou transcendentální přirozenost. Uctívání Božstva, dokonce i když Nejvyšší Pán není osobně přítomný, probouzí transcendentální přirozenost oddaného, který se stále silněji připoutává k lotosovým nohám Pána.

Zjevení Kṛṣṇy je odpovědí na všechno pomyslné zpodobňování Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý si představuje podobu Nejvyšší Osobnosti Božství v závislosti na kvalitě hmotné přírody, která ho ovládá. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Pán je nejstarší osoba. Určitá skupina nábožensky smýšlejících lidí si tedy představuje, že Bůh musí být velice starý, a proto Jej znázorňují v podobě starce. V téže Brahma-saṁhitě je však také opačné tvrzení-i když je Pán nejstarší ze všech živých bytostí, má věčnou podobu svěžího mladíka. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu v této souvislosti doslova stojí vijñānam ajñāna-bhidāpamārjanam. Vijñāna znamená transcendentální poznání Nejvyšší Osobnosti a také zažité poznání. Transcendentální poznání je nutné přijmout sestupným procesem v učednické posloupnosti tak, jak Brahmā popisuje Kṛṣṇu v Brahma-saṁhitě. Brahma-saṁhitā je vijñānou, kterou Brahmā získal svým transcendentálním zážitkem, na základě něhož představil podobu a zábavy Kṛṣṇy v Jeho transcendentálním sídle. Ajñāna-bhidā znamená “to, co může potřít spekulace všeho druhu”. Lidé ovládaní nevědomostí si představují, jak Pán vypadá-někdy jako beztvarého a jindy s podobou vytvořenou jejich fantazií. Popis Kṛṣṇy v Brahma-saṁhitě je však vijñāna-vědecké, poznání ověřené zkušeností dané Pánem Brahmou a přijaté Pánem Caitanyou. Proto stojí mimo všechny pochyby. Kṛṣṇova podoba, Kṛṣṇova flétna, barva Kṛṣṇovy pleti-to vše je skutečnost. Zde je řečeno, že tato vijñāna vždy vyvrací každé spekulativní poznání. Polobozi se modlili: “Bez Tvého zjevení v podobě Kṛṣṇy by nebylo možné poznat ajñāna-bhidu (nesmyslnost spekulativního poznání) ani vijñānu. Ajñāna-bhidāpamārjanam-když se zjevíš, bude spekulativní poznání založené na nevědomosti vyvráceno a bude nahrazeno skutečným, zažitým poznáním autorit, jako je Pán Brahmā. Lidé ovlivnění třemi kvalitami hmotné přírody si představují svého vlastního Boha v závislosti na nich. Bůh je tedy popisován různými způsoby, ale Tvoje zjevení rozptýlí všechny pochybnosti o tom, jaká je skutečná podoba Boha.”

Největší chybou, které se dopouštějí impersonalisté, je názor, že inkarnace Boha přichází v hmotné podobě tvořené kvalitou dobra. Ve skutečnosti je podoba Kṛṣṇy či Nārāyaṇa transcendentální vůči jakékoliv hmotné představě. Dokonce i největší impersonalista, Śaṅkarācārya, přiznal: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt-příčinou hmotného stvoření je avyakta, neosobní projev hmoty neboli nerozlišený celkový souhrn hmoty, a Kṛṣṇa je vůči této hmotné kategorii transcendentální. Jeho postavení je ve Śrīmad-Bhāgavatamu vyjádřeno výrazem śuddha-sattva, což znamená transcendentální. Pán nepatří do hmotné kvality dobra, neboť setrvává nad ní. Je transcendentální, věčný a oplývá blažeností a poznáním.

“Milý Pane,” modlili se polobozi, “když přicházíš v různých inkarnacích, přijímáš různá jména a podoby podle různých situací. Kṛṣṇa je Tvé jméno, protože jsi dokonale přitažlivý; pro Tvou transcendentální krásu Ti říkají Śyāmasundara. Śyāma znamená načernalý, ale zároveň se říká, že jsi krásnější než tisíce Amorů. Kandarpa-koṭi-kamanīya. Přestože se zjevuješ v barvě, která připomíná temný mrak, jsi transcendentální Absolutní Pravda, a proto je Tvá krása mnohonásobně přitažlivější než jemné tělo Amora. Někdy se Ti říká Giridhārī, protože jsi zvedl kopec zvaný Govardhan. Jindy Ti říkají Nanda-nandana, Vāsudeva nebo Devakī-nandana, protože jsi přišel na svět jako syn Mahārāje Nandy či Devakī nebo Vasudevy. Impersonalisté si myslí, že Tvá četná jména a podoby vznikají na základě určitých činností a vlastností, protože Tě posuzují hmotným pohledem.”

“Náš drahý Pane, nikdo Tě nemůže poznat tak, že bude Tvou absolutní povahu, podobu a činnosti zkoumat svou mentální spekulací. Jedině ten, kdo Ti začne oddaně sloužit, může porozumět Tvé absolutní povaze a transcendentální podobě, jménu a vlastnostem. Může je poznat pouze ten, kdo má alespoň nepatrnou zálibu ve službě Tvým lotosovým nohám. Ostatní mohou spekulovat po milióny let, ale nepochopí ani zlomek Tvého skutečného postavení.” Jinými slovy-Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, nemohou poznat neoddaní, protože Kṛṣṇovu skutečnou podobu skrývá závoj yoga-māyi. To potvrzuje Bhagavad-gītā (7.25): nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya. Pán Kṛṣṇa říká: “Neukazuji se každému.” Když přišel, byl přítomný na Kuruovském bitevním poli a všichni Ho viděli, ale ne každý věděl, že je Nejvyšší Osobností Božství. Přesto každý, kdo zemřel v Jeho přítomnosti, získal úplné vysvobození z hmotného zajetí a byl přemístěn do duchovního světa.

Hloupí mūḍhové neprobouzejí svou duchovní přirozenost, a proto Kṛṣṇu či Rāmu neznají (avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam). Dokonce i velcí učenci akademického světa neberou zřetel na úsilí ācāryů, kteří v mnoha podrobných komentářích a poznámkách doporučili oddanou službu, a myslí si, že Kṛṣṇa je smyšlená postava. To je důsledek nedostatku transcendentálního poznání a neschopnosti probudit v sobě vědomí Kṛṣṇy. Člověk by měl mít alespoň tolik zdravého rozumu, aby se ptal, proč-jestliže jsou Kṛṣṇa a Rāma fiktivní postavy-významní učenci, jako byl Śrīdhara Svāmī, Rūpa Gosvāmī, Sanātana Gosvāmī, Vīrarāghava, Vijayadhvaja, Vallabhācārya a mnozí další uznávaní ācāryové, strávili tolik času psaním o Kṛṣṇovi v poznámkách a komentářích ke Śrīmad-Bhāgavatamu.

Verš

na nāma-rūpe guṇa-janma-karmabhir
nirūpitavye tava tasya sākṣiṇaḥ
mano-vacobhyām anumeya-vartmano
deva kriyāyāṁ pratiyanty athāpi hi

Synonyma

na — ne; nāma-rūpe — jméno a podoba; guṇa — s vlastnostmi; janma — zjevení; karmabhiḥ — činnosti či zábavy; nirūpitavye — nemohou být zjištěny; tava — Tvoje; tasya — jeho; sākṣiṇaḥ — který je přímým pozorovatelem; manaḥ — mysli; vacobhyām — slova; anumeya — hypotézy; vartmanaḥ — cesta; deva — ó Pane; kriyāyām — činnostech oddanosti; pratiyanti — vnímají; atha api — přesto; hi — vskutku (oddaní Tě mohou poznat).

Překlad

“Ó Pane, ti, kdo pouze spekulují na cestě představivosti, nemohou zjistit, jaké je Tvé transcendentální jméno a podoba. Tvé jméno, podobu a vlastnosti lze poznat jedině oddanou službou.”

Význam

Padma Purāṇa uvádí:

ataḥ śrī-kṛṣṇa-nāmādi
na bhaved grāhyam indriyaiḥ
sevonmukhe hi jihvādau
svayam eva sphuraty adaḥ

“Nikdo nemůže poznat transcendentální povahu jména, podoby, vlastností a zábav Śrī Kṛṣṇy pomocí svých hmotně znečištěných smyslů. Tyto skutečnosti jsou člověku zjeveny jen tehdy, když je duchovně prostoupený transcendentální službou Pánu.” Jelikož Kṛṣṇa a Jeho jméno, podoba i činnosti jsou transcendentální povahy, obyčejní lidé nebo ti, kdo jsou jen nepatrně pokročilí, jim nemohou porozumět. Dokonce i velcí učenci, kteří nejsou oddaní, si myslí, že Kṛṣṇa je fiktivní postava. Ale přestože takzvaní učenci a komentátoři nevěří, že Kṛṣṇa byl skutečně historickou osobou, jejíž přítomnost na Kuruovském bitevním poli je zaznamenána v Mahābhāratě, cítí potřebu psát komentáře k Bhagavad-gītě a dalším historickým spisům. Sevonmukhe hi jihvādau svayam eva sphuraty adaḥ-Kṛṣṇovo transcendentální jméno, podoba a činnosti mohou být vyjeveny jedině tomu, kdo Mu slouží s plným vědomím. To potvrzuje vlastní Kṛṣṇova slova v Bhagavad-gītě (18.55):

bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram

“Poznat Nejvyššího Pána takového, jaký je, lze jedině oddanou službou. A ten, kdo takovou oddaností plně rozvine vědomí Nejvyšší Osoby, může vstoupit do Božího království.” Jedině službou (sevonmukha) lze poznat jméno, podobu a vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.

“Ó Pane,” říkají polobozi, “impersonalisté, kteří jsou neoddaní, nemohou pochopit, že Tvoje jméno je totožné s Tvou podobou.” Jelikož je Pán absolutní, mezi Jeho jménem a Jeho podobou není žádný rozdíl. V hmotném světě se od sebe jméno a podoba liší. Plod manga se liší od názvu “mango”. Nikdo nemůže ochutnat mango, když bude pouze opakovat: “mango, mango, mango”. Avšak oddaný, který ví, že jméno a podoba Pána se od sebe neliší, zpívá Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a uvědomuje si, že je neustále s Kṛṣṇou.

Pro ty, jejichž absolutní poznání Nejvyššího není příliš pokročilé, projevuje Pán Kṛṣṇa své transcendentální zábavy. Stačí, když budou myslet na Pánovy zábavy, a získají plný prospěch. Jelikož mezi transcendentálním jménem a podobou Pána není rozdíl, neliší se od nich ani Jeho transcendentální zábavy. Pro méně inteligentní osoby (jako jsou ženy, dělníci a obchodníci) sepsal velký mudrc Vyāsadeva Mahābhāratu, v níž Kṛṣṇa vystupuje při svých různých činnostech. Mahābhārata je kronika, a když budou méně inteligentní lidé studovat transcendentální činnosti Kṛṣṇy, naslouchat o nich a ukládat si je do paměti, mohou se postupně také dostat na úroveň čistých oddaných.

Čistí oddaní, kteří jsou neustále pohroužení v myšlenkách na transcendentální lotosové nohy Kṛṣṇy a s dokonalým vědomím Kṛṣṇy se stále věnují oddané službě, by nikdy neměli být pokládáni za obyvatele hmotného světa. Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvětlil, že ti, jejichž činy, mysl a slova neustále řídí vědomí Kṛṣṇy, mají být považováni za osvobozené již v tomto těle. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě: ti, kdo se věnují oddané službě Pánu, již překonali hmotnou úroveň.

Kṛṣṇa se zjevuje proto, aby dal oddaným i neoddaným příležitost dosáhnout konečného cíle života. Oddaní dostávají přímou možnost Ho vidět a uctívat. Ti, kdo nejsou na této úrovni, dostávají příležitost se seznámit s Jeho činnostmi, a díky tomu dospět do téhož postavení.

Brahma-saṁhitā (5.38) říká:

premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena
santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti
yaṁ śyāmasundaram acintya-guṇa-svarūpaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Přestože je popsáno, že Kṛṣṇovo transcendentální tělo je černé, oddaní, kteří milují Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jej obdivují jako Śyāmasundaru, osobu s nádhernou načernalou barvou pleti. Pánova podoba je tak krásná, že Brahma-saṁhitā (5.30) rovněž uvádí:

veṇuṁ kvaṇantam aravinda-dalāyatākṣaṁ
barhāvataṁsam asitāmbuda-sundarāṅgam
kandarpa-koṭi-kamanīya-viśeṣa-śobhaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

“Uctívám Govindu, prvotního Pána, který hraje na Svoji transcendentální flétnu. Jeho oči jsou jako lotosové květy, je ozdoben pavími pery a Jeho tělo, které barvou připomíná čerstvý černý mrak, je krásnější než milióny Amorů.” Tuto krásu Nejvyššího Pána mohou vidět oddaní, kteří Ho milují, jejichž oči jsou potřené balzámem lásky k Bohu (premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena).

Pán Kṛṣṇa je také známý jako Giridhārī nebo Girivara-dhārī. Jelikož pro dobro svých oddaných zvedl kopec Govardhan, oddaní obdivují Jeho nepochopitelnou sílu; ale neoddaní, přestože mají Pánovu nepochopitelnou sílu a moc před očima, považují Jeho činnosti za vymyšlené. To je rozdíl mezi oddaným a neoddaným. Neoddaní nejsou schopni předložit žádná jména Nejvyšší Osobnosti Božství, a Pán je přitom známý jako Śyāmasundara a Giridhārī. Rovněž se Mu říká Devakī-nandana a Yaśodā-nandana, protože přijal roli syna matky Devakī a matky Yaśody, a nese jméno Gopāla, protože Jeho zábavou bylo pást krávy a telata. I když tedy nemá žádné světské jméno, oddaní Ho oslovují jako Devakī-nandanu, Yaśodā-nandanu, Gopāla a Śyāmasundaru. To vše jsou transcendentální jména, která dovedou ocenit jedině oddaní.

Co Kṛṣṇa jako osoba dělal, mohli vidět všichni, ale přesto pouze ti, kdo milují Nejvyšší Osobnost Božství, dovedou tyto události ocenit. Neoddaní, kteří neprobudili své láskyplné city, považují činnosti, podobu a vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství za fiktivní. Proto v tomto verši stojí: na nāma-rūpe guṇa-janma-karmabhir nirūpitavye tava tasya sākṣiṇaḥ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura dává v této souvislosti příklad, že lidé nemocní žloutenkou nemohou zakusit sladkost cukrkandlu, i když každý ví, že je sladký. Podobné je tomu u neoddaných, kteří nemohou kvůli své hmotné nemoci poznat transcendentální jméno, podobu, vlastnosti a činnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, přestože vidí, co Pán dělá-ať už prostřednictvím autority nebo historických záznamů. Purāṇy jsou staré, autentické kroniky, ale neoddaní jim neporozumí; zvláště Śrīmad-Bhāgavatamu, který je esencí védského poznání. Nechápou ani úvodní přípravnou studii o transcendentálním poznání, Bhagavad-gītu. Pouze spekulují a předkládají komentáře s absurdně překrouceným významem. Závěr je, že dokud člověk praktikováním bhakti-yogy nepokročí na transcendentální úroveň, nemůže Nejvyššího Pána či Jeho jméno, podobu, vlastnosti nebo činnosti pochopit. Pokud však někdo shodou okolností díky společnosti oddaných skutečně pozná Pána a Jeho charakteristiky, stane se okamžitě osvobozenou osobou. Pán to říká v Bhagavad-gītě (4.9):

janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna

“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.”

Śrīla Rūpa Gosvāmī řekl, že díky své náklonnosti a lásce k Nejvyšší Osobnosti Božství dovedou oddaní vyjevit svou mysl Nejvyššímu Pánu slovy. Jiní to však nedovedou, což potvrzuje Bhagavad-gītā (bhaktyā mām abhijānāti yāvān yaś cāsmi tattvataḥ).

Verš

śṛṇvan gṛṇan saṁsmarayaṁś ca cintayan
nāmāni rūpāṇi ca maṅgalāni te
kriyāsu yas tvac-caraṇāravindayor
āviṣṭa-cetā na bhavāya kalpate

Synonyma

śṛṇvan — neustále naslouchající o Pánu (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ); gṛṇan — zpívající či pronášející (svaté jméno Pána a popisy Jeho činností); saṁsmarayan — vzpomínající (neustále myslící na Pánovy lotosové nohy a Jeho podobu); ca — a; cintayan — rozjímající (o transcendentálních činnostech Pána); nāmāni — Jeho transcendentální jména; rūpāṇi — Jeho transcendentální podoby; ca — také; maṅgalāni — jež jsou všechny transcendentální, a proto příznivé; te — Tebe, Pane; kriyāsu — během oddané služby; yaḥ — ten, kdo; tvat-caraṇa-aravindayoḥ — u Tvých lotosových nohou; āviṣṭa-cetāḥ — oddaný, který je zcela pohroužený (v těchto činnostech); na — ne; bhavāya — pro hmotnou úroveň; kalpate — je způsobilý.

Překlad

“Oddaní, jejichž mysl je zcela pohroužená v myšlenkách na Tvé lotosové nohy a kteří neustále naslouchají, zpívají a rozjímají o Tvých transcendentálních jménech a podobách a vedou další k tomu, aby na ně vzpomínali, se i během různých činností nacházejí stále na transcendentální úrovni, a díky tomu rozumí Nejvyšší Osobnosti Božství.”

Význam

V tomto verši je vysvětleno, jak lze praktikovat bhakti-yogu. Śrīla Rūpa Gosvāmī prohlásil, že každý, kdo zasvětil život službě Pánu (īhā yasya harer dāsye) svými činy, myslí a slovy (karmaṇā manasā girā), se může nacházet v jakýchkoliv podmínkách (nikhilāsv apy avasthāsu), a přesto již není podmíněný, ale osvobozený (jīvan-muktaḥ sa ucyate). I když je stále v hmotném těle, nemá s ním nic společného, neboť je v transcendentálním postavení. Nārāyaṇa-parāḥ sarve na kutaścana bibhyati (Bhāg. 6.17.28)-jelikož jsou činnosti oddaného transcendentální, nebojí se být vtělený do hmotné schránky. Śrī Caitanya Mahāprabhu ilustroval toto osvobozené postavení svou modlitbou: mama janmani janmanīśvare bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi-“Vše, co v životě chci, je bezpříčinná oddaná služba Tobě zrození za zrozením.” (Śikṣāṣṭaka 4) Dokonce i když se oddaný z Pánovy svrchované vůle narodí v hmotném světě, i nadále pokračuje v oddané službě. Když král Bharata udělal chybu a v dalším životě se z něho stal jelen, jeho oddaná služba neskončila, ačkoliv byl za svou nedbalost nepatrně potrestán. Nārada Muni říká, že ani ten, kdo poklesne z úrovně oddané služby, není ztracen, zatímco neoddaní jsou ztraceni nenávratně, jelikož neslouží. Bhagavad-gītā (9.14) proto doporučuje alespoň neustále zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru:

satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate

“Tyto velké duše vždy s velkou rozhodností opěvují Mou slávu, klaní se přede Mnou, a tak Mě neustále s oddaností uctívají.”

Oddaný by nikdy neměl zanechat oddané služby, která se vykonává devíti různými způsoby (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam a tak dále). Nejdůležitější je naslouchání (śravaṇam) guruovi, sādhuovi a śāstře-duchovnímu učiteli, svatým ācāryům a védským písmům. Sādhu-śāstra-guru-vākya, cittete kariyā aikya. Neměli bychom naslouchat komentářům a výkladům neoddaných, neboť to Śrīla Sanātana Gosvāmī přísně zakazuje citací z Padma Purāṇy:

avaiṣṇava-mukhodgīrṇaṁ
pūtaṁ hari-kathāmṛtam
śravaṇaṁ naiva kartavyaṁ
sarpocchiṣṭaṁ yathā payaḥ

Tohoto nařízení bychom se měli přísně držet a nikdy se nepokoušet naslouchat māyāvādīnům, impersonalistům, voidistům, politikům nebo takzvaným učencům. Této nepříznivé společnosti bychom se měli pečlivě vyhýbat a naslouchat pouze čistým oddaným. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje vyhledat útočiště u lotosových nohou čistého oddaného, který může být jeho guruem (śrī-guru-padāśrayaḥ). Caitanya Mahāprabhu radí, že guru je ten, kdo přesně následuje pokyny Bhagavad-gīty: yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'—upadeśa (Cc. Madhya 7.128). Nějaký kejklíř, kouzelník nebo ten, kdo mluví nesmysly ve jménu akademické dráhy, není guru. Guru je ten, kdo předkládá Bhagavad-gītu, Kṛṣṇovy pokyny, takové, jaké jsou. Śravana je velice důležitá-je třeba naslouchat vaiṣṇavskému sādhuovi, guruovi a śāstrám.

V tomto verši je významné slovo kriyāsu, které znamená “manuální prací”. Oddaný by měl Pánu prakticky sloužit. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy se vše soustředí kolem rozšiřování literatury o Kṛṣṇovi. To je velice důležité. Oddaný může oslovit kohokoliv a inspirovat ho k tomu, aby četl o Kṛṣṇovi, a v budoucnu se mohl také stát oddaným. Tyto činnosti tento verš doporučuje, neboť budou oddané stále upomínat na Pánovy lotosové nohy (kriyāsu yas tvac-caraṇāravindayoḥ). Ten, kdo se plně soustředí na rozdávání knih pro Kṛṣṇu, je dokonale pohroužený v Kṛṣṇovi. To se nazývá samādhi.

Verš

diṣṭyā hare ’syā bhavataḥ pado bhuvo
bhāro ’panītas tava janmaneśituḥ
diṣṭyāṅkitāṁ tvat-padakaiḥ suśobhanair
drakṣyāma gāṁ dyāṁ ca tavānukampitām

Synonyma

diṣṭyā — je naše štěstí; hare — ó Pane; asyāḥ — tohoto (světa); bhavataḥ — Tebe; padaḥ — místa; bhuvaḥ — na této Zemi; bhāraḥ — břemeno vytvořené démony; apanītaḥ — nyní odstraněno; tava — Tebe, Pane; janmanā — zjevením jako inkarnace; īśituḥ — Ty, vládce všeho; diṣṭyā — je naše štěstí; aṅkitām — poznamenané; tvat-padakaiḥ — Tvýma lotosovýma nohama; su-śobhanaiḥ — které jsou transcendentálně ozdobené znaky lastury, disku, lotosu a kyje; drakṣyāma — jistě uvidíme; gām — na této Zemi; dyām ca — také na nebeských planetách; tava anukampitām — díky Tvé bezpříčinné milosti k nám.

Překlad

“Ó Pane, máme štěstí, neboť Tvým zjevením je okamžitě odstraněno těžké břímě démonů na této Zemi. Máme jistě velké štěstí, neboť budeme moci na této Zemi i na nebeských planetách spatřit znaky lotosu, lastury, kyje a disku, jež zdobí Tvé lotosové nohy.”

Význam

Chodidla Pánových lotosových nohou nesou znaky lastury, disku, kyje a lotosu (śaṅkha-cakra-gadā-padma) a také praporu a blesku. Když Kṛṣṇa kráčí po této Zemi nebo po nebeských planetách, tyto znaky lze vidět všude, kam vkročí. Vṛndāvan-dhām je transcendentální místo, protože se po něm Kṛṣṇa často procházel. Obyvatelé Vṛndāvanu měli velké štěstí, neboť tyto znaky viděli všude, kam jen pohlédli. Když jel Akrūra do Vṛndāvanu odvézt Kṛṣṇu a Balarāmu na festival, který pořádal Kaṁsa, při pohledu na znaky z Pánových lotosových nohou v prachu Vṛndāvanu padl na zem a plakal. Tyto znaky mohou vidět oddaní, kteří získali bezpříčinnou milost Nejvyšší Osobnosti Božství (tavānukampitām). Polobozi se radovali nejen proto, že zjevení Nejvyššího Pána skoncuje s obtížnými démony, ale i proto, že budou moci na zemi vidět transcendentální znaky chodidel lotosových nohou Pána. Když Pán kráčel po pastvinách, gopī neustále myslely na Jeho lotosové nohy, a tak byly dokonale pohroužené v transcendenci, jak o tom hovořil minulý verš (āviṣṭa-cetā na bhavāya kalpate). Každý, kdo je nepřetržitě pohroužen v myšlenkách na Pána, se stejně jako gopī nachází mimo hmotnou úroveň a nezůstane v tomto hmotném světě. Naší povinností tedy je neustále naslouchat, rozmlouvat a přemýšlet o Pánových lotosových nohách, jako to dělají vaiṣṇavové, kteří se rozhodli žít ve Vṛndāvanu navždy a myslet na Pánovy lotosové nohy dvacet čtyři hodin denně.

Verš

na te ’bhavasyeśa bhavasya kāraṇaṁ
vinā vinodaṁ bata tarkayāmahe
bhavo nirodhaḥ sthitir apy avidyayā
kṛtā yatas tvayy abhayāśrayātmani

Synonyma

na — ne; te — Tebe, Pane; abhavasya — pro Něhož neexistuje zrození, smrt či žití jako pro obyčejnou bytost; īśa — ó Nejvyšší Pane; bhavasya — Tvého zjevení, Tvého zrození; kāraṇam — příčina; vinā — bez; vinodam — zábavy (nic Tě nenutí přijít do tohoto světa, navzdory tomu, co se říká); bata — ovšem; tarkayāmahe — nemůžeme se přít (ale musíme jednoduše pochopit, že toto je Tvoje zábava); bhavaḥ — zrození; nirodhaḥ — smrt; sthitiḥ — udržování; api — také; avidyayā — vnější, matoucí energií; kṛtāḥ — konané; yataḥ — protože; tvayi — k Tobě; abhaya-āśraya — ó útočiště všech, zbavující strachu; ātmani — obyčejné živé bytosti.

Překlad

“Ó Nejvyšší Pane, nejsi obyčejná živá bytost přicházející do tohoto hmotného světa v důsledku svých plodonosných činností. Tvé zjevení či zrození v tomto světě nemá žádnou jinou příčinu než působení Tvé energie blaženosti. Také živé bytosti, které jsou Tvojí částí, nemají důvod trpět zrozením, smrtí a stářím, pokud nejsou ovládány Tvou vnější energií.”

Význam

Bhagavad-gītā (15.7) uvádí: mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ-živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána, a jako takové jsou s Ním kvalitativně totožné. Je pochopitelné, že když Nejvyšší Pán přichází či odchází jako inkarnace, nemá to žádnou jinou příčinu než působení Jeho energie blaženosti. Nejvyšší Osobnost Božství nemůžeme ke zjevení donutit. Pán sám říká v Bhagavad-gītě (4.7):

yadā yadā hi dharmasya
glānir bhavati bhārata
abhyutthānam adharmasya
tadātmānaṁ sṛjāmy aham

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” Když je potřeba zmenšit břímě tvořené démony, Nejvyšší Bůh to může udělat mnoha způsoby, protože má rozmanité energie. Není potřeba, aby přicházel jako inkarnace, protože na rozdíl od obyčejné živé bytosti není nucen nic dělat. Živé bytosti přicházejí do hmotného světa si užívat, ale protože si chtějí užívat bez Kṛṣṇy (kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoja-vāñchā kare), v područí matoucí energie zakoušejí zrození, smrt, stáří a nemoc. Když se však zjevuje Nejvyšší Osobnost Božství, nemá to nic společného s podobnými důvody-sestoupení Pána je dílem Jeho energie blaženosti. Tento rozdíl mezi Pánem a obyčejnou živou bytostí bychom měli mít stále na paměti a nepřít se zbytečně, že Pán nemůže přijít. Jistí filozofové nevěří v sestoupení Pána a ptají se: “Proč by Nejvyšší Pán přicházel?” Odpovědí však je: “A proč by neměl přijít? Proč by měl záviset na touze živé bytosti?” Pán může dělat, cokoliv chce. Proto tento verš říká: vinā vinodaṁ bata tarkayāmahe. Přichází jen pro své potěšení, i když přicházet nemusí.

Když živé bytosti přicházejí do tohoto světa za hmotným požitkem, zaplétají se působením Pánovy matoucí energie do karmy a jejích plodů. Když však vyhledají útočiště u lotosových nohou Pána, ocitnou se znovu ve svém původním, osvobozeném stavu. Kṛtā yatas tvayy abhayāśrayātmani-ten, kdo se uchýlí k lotosovým nohám Pána, nemá nikdy strach. Jelikož závisíme na Nejvyšší Osobnosti Božství, měli bychom se vzdát myšlenky, že si můžeme bez Kṛṣṇy užívat svobody v hmotném světě. Tato myšlenka je důvodem našeho zapletení. Nyní je naší povinností znovu vyhledat útočiště u lotosových nohou Pána, které je abhaya, prosté strachu. Jelikož Kṛṣṇa nepodléhá zrození, smrti, stáří či nemoci a my jsme nedílné části Kṛṣṇy, ani my těmto iluzorním útrapám nepodléháme. Začali jsme je zakoušet proto, že jsme zapomněli na Kṛṣṇu a na své postavení Jeho věčných služebníků (jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'). Jestliže tedy budeme praktikovat oddanou službu tak, že budeme neustále myslet na Pána, neustále Ho oslavovat a neustále o Něm zpívat, jak o tom mluví sloka 37 (śṛṇvan gṛṇan saṁsmarayaṁś ca cintayan), zaujmeme znovu své původní, věčné postavení, a tak budeme zachráněni. Polobozi tedy povzbuzovali Devakī, aby se nebála Kaṁsy, ale myslela na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který již byl v jejím lůně.

Verš

matsyāśva-kacchapa-nṛsiṁha-varāha-haṁsa-
rājanya-vipra-vibudheṣu kṛtāvatāraḥ
tvaṁ pāsi nas tri-bhuvanaṁ ca yathādhuneśa
bhāraṁ bhuvo hara yadūttama vandanaṁ te

Synonyma

matsya — inkarnace ryby; aśva — inkarnace koně; kacchapa — inkarnace želvy; nṛsiṁha — inkarnace Nṛsiṁhy; varāha — inkarnace Varāhy; haṁsa — inkarnace labutě; rājanya — inkarnace Pána Rāmacandry a jiných kṣatriyů; vipra — inkarnace brāhmaṇů, jako je Vāmanadeva; vibudheṣu — mezi polobohy; kṛta-avatāraḥ — zjevil ses jako inkarnace; tvam — Ty; pāsi — prosíme, zachraň; naḥ — nás; tri-bhuvanam ca — a tři světy; yathā — jakož i; adhunā — nyní; īśa — ó Nejvyšší Pane; bhāram — břímě; bhuvaḥ — Země; hara — prosíme, zmenši; yadu-uttama — ó Pane Kṛṣṇo, nejlepší z Yaduovců; vandanam te — modlíme se k Tobě.

Překlad

“Ó nejvyšší vládce, pro ochranu celého světa jsi dříve milostivě inkarnoval jako ryba, kůň, želva, Nṛsiṁhadeva, kanec, labuť, Pán Rāmacandra, Paraśurāma a jako Vāmanadeva mezi polobohy. Svou milostí nás nyní laskavě znovu ochraň tím, že utišíš nepokoje na tomto světě. Ó Kṛṣṇo, nejlepší z Yaduovců, s úctou se Ti klaníme.”

Význam

V každé inkarnaci přichází Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, splnit určité poslání a platilo to i při Jeho zjevení jako syn Devakī v rodu Yaduovců. Všichni polobozi se proto k Němu modlili, klaněli se před Ním a žádali Ho, aby učinil, co je třeba. Nejvyššímu Pánu nemůžeme nařizovat, aby pro nás něco udělal. Můžeme se Mu jen klanět, jak doporučuje Bhagavad-gītā (man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru), a modlit se k Němu, aby odstranil nebezpečí.

Verš

diṣṭyāmba te kukṣi-gataḥ paraḥ pumān
aṁśena sākṣād bhagavān bhavāya naḥ
mābhūd bhayaṁ bhoja-pater mumūrṣor
goptā yadūnāṁ bhavitā tavātmajaḥ

Synonyma

diṣṭyā — je štěstí; amba — ó matko; te — tvém; kukṣi-gataḥ — v lůně; paraḥ — Nejvyšší; pumān — Osobnost Božství; aṁśena — se všemi svými energiemi, svými nedílnými částmi; sākṣāt — přímo; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; bhavāya — pro dobro; naḥ — nás všech; abhūt — nebuď; bhayam — plná strachu; bhoja-pateḥ — před Kaṁsou, králem Bhojské dynastie; mumūrṣoḥ — který se rozhodl, že se nechá Pánem zabít; goptā — ochránce; yadūnām — Yaduovské dynastie; bhavitā — stane se; tava ātmajaḥ — tvůj syn.

Překlad

“Ó matko Devakī, je tvým i naším štěstím, že Nejvyšší Osobnost Božství je nyní ve tvém lůně i se všemi svými úplnými částmi, jako je Baladeva. Nemusíš se proto bát Kaṁsy, který se rozhodl, že se nechá Pánem zabít. Tvůj věčný syn, Kṛṣṇa, bude ochráncem celé Yaduovské dynastie.”

Význam

Slova paraḥ pumān aṁśena vyjadřují, že Kṛṣṇa je původní Nejvyšší Osobnost Božství. To je tvrzení śāster (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Polobozi proto ujistili Devakī: “Tvůj syn je Nejvyšší Osobnost Božství a zjevuje se společně s Baladevou, svou úplnou částí. Poskytne ti veškerou ochranu a usmrtí Kaṁsu, který se rozhodl nevzdat svého nepřátelství vůči Pánu, a tak se od Něho nechat zabít.”

Verš

śrī-śuka uvāca
ity abhiṣṭūya puruṣaṁ
yad-rūpam anidaṁ yathā
brahmeśānau purodhāya
devāḥ pratiyayur divam

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil; iti — takto; abhiṣṭūya — poté, co pronesli modlitby; puruṣam — k Pánu, Nejvyšší Osobnosti; yat-rūpam — jehož podoba; anidam — transcendentální; yathā — jako; brahma — Pán Brahmā; īśānau — a Pán Śiva; purodhāya — s nimi v čele; devāḥ — všichni polobozi; pratiyayuḥ — vrátili se; divam — do svých nebeských domovů.

Překlad

Poté, co polobozi pronesli tyto modlitby k transcendentální Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu Viṣṇuovi, vrátili se všichni s Pánem Brahmou a Pánem Śivou v čele do svých domovů na nebeských planetách.

Význam

Je řečeno:

adyāpiha caitanya e saba līlā kare
yāṅ'ra bhāgye thāke, se dekhaye nirantare

(Caitanya-bhāgavata, Madhya 23.513)

Inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství se zjevují neustále, jako vlny na řece nebo na moři. Je jich nekonečné množství, ale vnímat je mohou jen oddaní, kteří mají štěstí. Devatové neboli polobozi měli to štěstí, že poznali inkarnaci Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto přednesli své modlitby. Potom se s Pánem Śivou a Pánem Brahmou v čele vrátili do svých domovů.

Śrī Jīva Gosvāmī ve svém komentáři nazvaném Krama-sandarbha rozebírá slovo kukṣi-gataḥ, jež znamená “v lůně Devakī”. Bylo řečeno, že nejprve byl Kṛṣṇa přítomen v srdci Vasudevy a potom byl přemístěn do srdce Devakī, a Śrī Jīva Gosvāmī proto píše, jak je možné, že nyní je Kṛṣṇa v lůně? Odpovídá, že v tom není žádný rozpor. Pán se může přesunout ze srdce do lůna nebo z lůna do srdce. Může jít kamkoliv a kdekoliv může zůstat. To potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.35): aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Pán může přebývat kdekoliv chce. Devakī tedy v souladu s její touhou z minulého života dostala příležitost ucházet se o požehnání mít Nejvyšší Osobnost Božství za svého syna, Devakī-nandanu.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke druhé kapitole desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Modlitby polobohů k Pánu Kṛṣṇovi v lůně”.