Śrīmad-bhāgavatam 10.2.32

Vedle oddaných je zde ještě mnoho jiných osob, kterým se říká karmī, jñānī či yogīni, filantropové, altruisté, politici, impersonalisté a voidisté. Neoddaných, kteří mají své vlastní cesty k osvobození, je mnoho druhů. Neznají však útočiště, jež skýtají Pánovy lotosové nohy, a proto i když se neoprávněně domnívají, že jsou již osvobození a dosáhli nejvyššího postavení, poklesnou. Pán sám jasně říká v Bhagavad-gītě (9.3):

“Ti, kdo nemají víru v oddanou službu, Mě nemohou dosáhnout, ó hubiteli nepřátel. Proto se vracejí na cestu zrození a smrti v tomto hmotném světě.” Nezáleží na tom, zda je člověk karmī, jñānī, yogī, filantrop, politik nebo cokoliv jiného; pokud nechová v lásce lotosové nohy Pána, poklesne. To je soud, který Pán Brahmā v tomto verši pronáší.

Jsou tací, kteří zastávají názor, že lze přijmout jakoukoliv metodu a že bez ohledu na zvolenou metodu dospějí ke stejnému cíli, ale to je v tomto verši vyvráceno. Tyto osoby jsou zde pojmenovány vimukta-māninaḥ-i když si o sobě myslí, že dosáhly nejvyšší dokonalosti, skutečnost je jiná. V současné době si velcí politici na celém světě myslí, že se pomocí svých plánů zmocní nejvyšších politických míst-postavení prezidenta nebo ministerského předsedy-ale můžeme na vlastní oči vidět, že jako neoddaní již v tomto životě poklesnou (patanty adhaḥ). Stát se prezidentem nebo ministerským předsedou není snadné; člověk musí pro dosažení tohoto postavení těžce pracovat (āruhya kṛcchreṇa). A i když třeba svého cíle dosáhne, hmotná příroda ho může z jeho místa kdykoli odstranit. Známe mnoho příkladů, kdy byli vysoce postavení politici odstraněni z vlády a skončili v propadlišti dějin. Příčinou toho je aviśuddha-buddhayaḥ-nečistá inteligence. Śāstra uvádí: na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum (Bhāg. 7.5.31). Člověk dosáhne životní dokonalosti, když se stane oddaným Viṣṇua, ale lidé to nevědí. Proto se děje to, co popisuje Bhagavad-gītā (12.5): kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām. Lidé, kteří nakonec nepřijmou Nejvyšší Osobnost Božství a oddanou službu, a místo toho lpí na impersonalismu a voidismu, musí kvůli dosažení svých cílů podstoupit velké úsilí.

Tito lidé těžce pracují a podstupují tvrdou askezi, aby získali poznání, ale jejich těžká práce a askeze jsou tím jediným, co získají, neboť pravého cíle života nedosáhnou.

Dhruva Mahārāja chtěl zprvu získat největší hmotné království a větší hmotné bohatství, než měl jeho otec. Když ho však Pán poctil svou přízní a zjevil se před ním, aby mu dal požehnání, po kterém toužil, Dhruva Mahārāja je odmítl. Řekl: svāmin kṛtārtho 'smi varaṁ na yāce-“Nyní jsem naprosto spokojený. Nechci žádná hmotná požehnání.” (Hari-bhakti-sudhodaya 7.28) To je dokonalost života. Yaṁ labdhvā cāparaṁ lābhaṁ manyate nādhikaṁ tataḥ (Bg. 6.22). Ten, kdo získá útočiště u Pánových lotosových nohou, je zcela spokojený a nemusí žádat o žádné hmotné požehnání.

V noci nelze spatřit lotos, neboť lotosy kvetou pouze přes den. Proto je významné slovo aravindākṣa. Ten, koho neokouzlují lotosové oči nebo transcendentální podoba Nejvyššího Pána, se nachází v temnotě, právě jako ten, kdo nevidí kvetoucí lotos. Pokud nepokročil natolik, aby viděl lotosové oči a transcendentální podobu Śyāmasundary, je neúspěšný. Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti. Ti, kdo jsou láskou poutáni k Nejvyšší Osobnosti Božství, vidí neustále Pánovy lotosové oči a lotosové nohy, zatímco jiní Pánovu krásu nevidí, a proto jsou nazváni anādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ-lhostejní k Pánově osobní podobě. Ti, kdo se o Jeho podobu nezajímají, jsou v každé oblasti života neúspěšní, ale ten, kdo v sobě probudí jen trochu lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství, bude snadno vysvobozen (sv-alpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt). Proto Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, doporučuje v Bhagavad-gītě (9.34): man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru-“Mysli na Mě, staň se Mým oddaným, klaň se Mi a uctívej Mě.” To samo o sobě člověku zaručuje, že se vrátí domů, zpátky k Bohu, a dosáhne tak nejvyšší dokonalosti. Pán dále potvrzuje v Bhagavad-gītě (18.54-55):

“Ten, kdo je na této transcendentální úrovni, ihned realizuje Nejvyšší Brahman a je plný radosti. Nikdy nenaříká, ani po ničem netouží a je nakloněný všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně. Poznat Nejvyššího Pána takového, jaký je, lze jedině oddanou službou. A ten, kdo takovou oddaností plně rozvine vědomí Nejvyšší Osoby, může vstoupit do království Boha.”