SB 10.2.28

tvam eka evāsya sataḥ prasūtis
tvaṁ sannidhānaṁ tvam anugrahaś ca
tvan-māyayā saṁvṛta-cetasas tvāṁ
paśyanti nānā na vipaścito ye
Překlad slovo od slova: 
tvam — Ty (ó Pane); ekaḥ — jelikož jsi jediný, jsi vším; eva — vskutku; asya sataḥ — tohoto vesmírného projevu, který je nyní viditelný; prasūtiḥ — původní zdroj; tvam — Ty, Pane; sannidhānam — zachování veškeré energie, když je vše zničeno; tvam — Ty, Pane; anugrahaḥ ca — a udržovatel; tvat-māyayā — Tvou matoucí, vnější energií; saṁvṛta-cetasaḥ — ti, jejichž inteligence je touto matoucí energií zahalena; tvām — Tebe; paśyanti — vidí; nānā — rozmanitost; na — ne; vipaścitaḥ — učení mudrci či oddaní; ye — kteří jsou.
Překlad: 
“Ty, ó Pane, jsi bezprostřední příčinou tohoto hmotného světa, který je projeven ve své rozmanitosti jako původní strom. Jsi také jeho udržovatelem a po zničení jsi tím, v němž je vše uchováno. Osoby zahalené Tvou vnější energií Tě za tímto projevem nevidí, ale pohled učených oddaných je jiný.”
Význam: 

Za stvořitele, udržovatele a ničitele tohoto hmotného světa jsou považováni různí polobozi, počínaje Pánem Brahmou, Pánem Śivou, a dokonce i Viṣṇuem, ale skutečnost je jiná. Vše je ve skutečnosti Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, projevený v různých formách energie. Ekam evādvitīyaṁ brahma. Nic jiného neexistuje. Doopravdy učení (vipaścit) jsou ti, kdo chápou a vidí Nejvyšší Osobnost Božství ve všech podmínkách. Premāñjana-cchurita-bhakti-vilocanena santaḥ sadaiva hṛdayeṣu vilokayanti (Brahma-saṁhitā 5.38). Učení oddaní uznávají dokonce i utrpení jako projev přítomnosti Nejvyššího Pána. Když oddaný trpí, vidí, že se Pán zjevil v podobě utrpení, aby ho očistil, zbavil nečistot hmotného světa. Dokud je živá bytost v hmotném světě, ocitá se v různých podmínkách, a proto oddaný vidí situaci, kdy trpí, jen jako další aspekt Pána. Tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇaḥ (Bhāg. 10.14.8). Pokládá tedy utrpení za projev Pánovy přízně, neboť chápe, že je tak zbavován svého znečištění. Teṣām ahaṁ samuddhartā mṛtyu-saṁsāra-sāgarāt (Bg. 12.7). Výskyt utrpení je negativním procesem, který má vysvobodit oddaného z tohoto hmotného světa, zvaného mṛtyu-saṁsāra neboli koloběh zrození a smrti. Pán chce odevzdanou duši zachránit před opakovaným rozením a umíráním, a proto ji nechá trochu trpět, aby ji zbavil znečištění. Neoddaný tomu nemůže rozumět, ale oddaný to chápe, jelikož je vipaścit, učený. Neoddaný je utrpením vyvedený z míry, zatímco oddaný je vítá jako další aspekt Pána. Sarvaṁ khalv idaṁ brahma. Oddaný skutečně vidí, že existuje pouze Nejvyšší Osobnost Božství a nic jiného. Ekam evādvitīyam. Existuje pouze Pán, který se představuje v různých energiích.

Ti, kdo postrádají skutečné poznání, si myslí, že Brahmā je stvořitel, Viṣṇu udržovatel a Śiva ničitel a různí polobozi jsou zde od toho, aby plnili různé úkoly. Tito lidé si tedy vymýšlejí rozličné záměry a potom uctívají různé polobohy, aby dosáhli jejich splnění (kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ). Oddaný však ví, že všichni polobozi jsou pouze částmi Nejvyšší Osobnosti Božství a že tyto části není třeba uctívat. Pán říká v Bhagavad-gītě (9.23):

ye 'py anya-devatā bhaktā
yajante śraddhayānvitāḥ
te 'pi mām eva kaunteya
yajanty avidhi-pūrvakam

“Ti, kdo jsou oddáni jiným bohům a s vírou je uctívají, ve skutečnosti uctívají pouze Mě, ó synu Kuntī, ale nesprávným způsobem.” Není důvod uctívat polobohy, neboť to je avidhi, nesprávné. Člověk může splnit všechny své povinnosti jednoduše tím, že se odevzdá u lotosových nohou Kṛṣṇy. Není povinen uctívat různá božstva či polobohy. Na ně se zaměřují mūḍhové neboli hlupáci, kteří jsou zmateni třemi kvalitami hmotné přírody (tribhir guṇa-mayair bhāvair ebhiḥ sarvam idaṁ jagat). Nedovedou totiž pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství je skutečným zdrojem všeho (mohitaṁ nābhijānāti mām ebhyaḥ param avyayam). Člověk by se však neměl nechat rozptylovat mnohými vedlejšími aspekty Pána, ale soustředit se na Nejvyššího a uctívat Jeho (mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja). To by mělo být hlavní životní zásadou.