Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.2.18

Verš

tato jagan-maṅgalam acyutāṁśaṁ
samāhitaṁ śūra-sutena devī
dadhāra sarvātmakam ātma-bhūtaṁ
kāṣṭhā yathānanda-karaṁ manastaḥ

Synonyma

tataḥ — poté; jagat-maṅgalam — tvůrce příznivého osudu všech živých bytostí ve všech vesmírech celého stvoření; acyuta-aṁśam — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž nikdy neztrácí svých šest vznešených atributů, jimiž oplývají všechny Jeho úplné expanze; samāhitam — dokonale přemístěn; śūra-sutena — díky Vasudevovi, synovi Śūraseny; devī — Devakī-devī; dadhāra — nosila v sobě; sarva-ātmakam — Nejvyšší Duši všech; ātma-bhūtam — příčinu všech příčin; kāṣṭhā — východ; yathā — jako; ānanda-karam — blažený (měsíc); manastaḥ — dlící v mysli.

Překlad

Poté byl Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž oplývá veškerým bohatstvím a jehož jednání je příznivé pro celý vesmír, přemístěn se svými úplnými expanzemi z mysli Vasudevy do mysli Devakī. Když byla Devakī takto Vasudevou zasvěcena, v hloubi srdce nosila Pána Kṛṣṇu, původní vědomí všech a příčinu všech příčin, a díky tomu zkrásněla stejně, jako zkrásní východ, když nese vycházející měsíc.

Význam

Slovo manastaḥ zde vyjadřuje, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, byl přemístěn z mysli či srdce Vasudevy do srdce Devakī. Měli bychom si dobře všimnout toho, že Pán nebyl do Devakī přemístěn způsobem, jaký je běžný pro lidskou bytost, ale prostřednictvím dīkṣi neboli zasvěcení. Tím je zde vyzdvižena důležitost zasvěcení. Nikdo nemůže získat schopnost nosit Nejvyššího Boha ve svém srdci, dokud není zasvěcen pravou osobou, jež stále v srdci nosí Nejvyšší Osobnost Božství.

Slovo acyutāṁśam je použito proto, že Pán je ṣaḍ-aiśvarya-pūrṇa, úplný zdroj všeho bohatství, síly, slávy, poznání, krásy a odříkání. Nejvyšší Bůh není od svých vznešených atributů nikdy oddělen. V Brahma-saṁhitě (5.39) je uvedeno: rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan-Pána stále doprovázejí Jeho úplné expanze, jako je Rāma, Nṛsiṁha a Varāha. Proto je zde záměrně použito slovo acyutāṁśam, které vyjadřuje, že kde je Pán, tam jsou vždy i Jeho úplné expanze a všechny druhy bohatství. Není třeba na Pána uměle myslet, jako to dělají yogīni. Dhyānāvasthita-tad-gatena manasā paśyanti yaṁ yoginaḥ (Bhāg. 12.13.1). Yogīni meditují o Nejvyšší Osobnosti Božství v mysli. Pro oddaného je však Pán již přítomný a jediné, co je třeba, je uvědomit si Jeho přítomnost zasvěcením od pravého duchovního mistra. Pán nemusel žít v lůně Devakī, neboť stačilo, že Ho nosila v srdci. Tímto je zakázáno si myslet, že Vasudeva zplodil Kṛṣṇu v lůně Devakī, která Ho potom nosila ve svém lůně.

Když Vasudeva uchovával podobu Nejvyšší Osobnosti Božství ve svém srdci, vypadal jako žhnoucí slunce, jehož zářivé paprsky obyčejného člověka spalují a jsou pro něho nesnesitelné. Pánova podoba nacházející se v čistém srdci Vasudevy se neliší od původní podoby Kṛṣṇy. Zjevení Kṛṣṇovy podoby kdekoliv, a zvláště v srdci, se nazývá dhāma. Dhāma se netýká pouze Kṛṣṇovy podoby, ale i Jeho jména, vlastností a osobních věcí. Vše se projevuje současně.

Tak byla tedy věčná podoba Nejvyšší Osobnosti Božství se všemi energiemi přemístěna z mysli Vasudevy do mysli Devakī, stejně jako se paprsky zapadajícího slunce přenášejí na měsíc v úplňku vycházející na východě.

Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, vstoupil do těla Devakī z těla Vasudevy. Nepodléhal podmínění jako obyčejná živá bytost. Rozumí se, že tam, kde je Kṛṣṇa, jsou i všechny Jeho úplné expanze, jako je Nārāyaṇa, a inkarnace jako Pán Nṛsiṁha či Varāha, a nepodléhají podmínkám hmotné existence. Tak se stala Devakī sídlem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který nemá sobě rovného a je příčinou všeho stvoření. Devakī se stala sídlem Absolutní Pravdy, ale jelikož byla držena v domě Kaṁsy, připomínala skrytý oheň nebo zneužité vzdělání. Když oheň hoří uvnitř nějaké nádoby a je schovaný za jejími stěnami, světlo jeho plamenů nelze dost dobře ocenit. Stejně tak není oceňováno zneužité poznání, které neslouží ku prospěchu všech. Devakī byla tedy zavřena za vězeňskými zdmi Kaṁsova paláce a nikdo nespatřil její transcendentální krásu, která byla výsledkem toho, že počala Nejvyšší Osobnost Božství.

Śrī Vīrarāghava Ācārya ve svém komentáři k tomuto verši píše: vasudeva-devakī-jaṭharayor hṛdayayor bhagavataḥ sambandhaḥ. Nejvyšší Pán vstoupil do lůna Devakī ze srdce Vasudevy na základě spojení jejich srdcí.