Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv desátý: Nejvyšší Dobro » KAPITOLA TŘINÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 10.13.63

Verš

utthāyotthāya kṛṣṇasya
cirasya pādayoḥ patan
āste mahitvaṁ prāg-dṛṣṭaṁ
smṛtvā smṛtvā punaḥ punaḥ

Synonyma

utthāya utthāya — opětovně vstávající; kṛṣṇasya — Pána Kṛṣṇy; cirasya — po dlouhou dobu; pādayoḥ — u lotosových nohou; patan — padající na zem; āste — zůstával; mahitvam — vznešenost; prāk-dṛṣṭam — kterou předtím shlédl; smṛtvā smṛtvā — vzpomínající a vzpomínající; punaḥ punaḥ — znovu a znovu.

Překlad

Pán Brahmā po dlouhou dobu znovu a znovu vstával a padal na zem u Kṛṣṇových lotosových nohou. Znovu a znovu vzpomínal na Pánovu vznešenost, které byl právě svědkem.

Význam

V jedné modlitbě je řečeno:

śrutim apare smṛtim itare
bhāratam anye bhajantu bhava-bhītāḥ
aham iha nandaṁ vande
yasyālīnde paraṁ brahma

“Ať druzí ve strachu z hmotné existence studují Védy, smṛti a Mahābhāratu, ale já budu uctívat Nandu Mahārāje, po jehož dvorku leze Nejvyšší Brahman. Nanda Mahārāja je tak vznešený, že Parabrahman u něho leze po dvorku, a proto budu uctívat jeho.” (Padyāvali 126)

Brahmā padal na zem v extázi. Byl přirozeně udiven přítomností Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, jenž vypadal úplně přesně jako lidské dítě. Chvějícím se hlasem tedy začal přednášet modlitby, neboť chápal, že před ním stojí Nejvyšší Osoba.