Sloka 1:

Śrīla Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó požehnaný Parīkṣite, nejlepší z oddaných, ptáš se velmi správně. Přestože neustále nasloucháš zábavám Pána, připadají ti stále novější.

Sloka 2:

Paramahaṁsové neboli oddaní, kteří přijímají esenci života, jsou z hloubi svého srdce připoutáni ke Kṛṣṇovi a On je cílem jejich životů. Je pro ně přirozené mluvit o Kṛṣṇovi každým okamžikem, jako by tato témata byla čím dál tím novější. Jsou k nim připoutáni stejně jako materialisté k námětům týkajícím se žen a sexu.

Sloka 3:

Ó králi, poslouchej mě prosím bedlivě. Činnosti Nejvyššího Pána jsou velice důvěrné a žádný obyčejný člověk je nemůže pochopit, ale já ti je přesto vyložím, neboť poslušnému žákovi vysvětlí duchovní učitelé i velmi důvěrné a těžko pochopitelné věci.

Sloka 4:

Poté, co Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, zachránil chlapce a telátka z tlamy Aghāsury, jenž byl zosobněnou smrtí, přivedl je všechny ke břehu řeky a pronesl následující slova.

Sloka 5:

“Jen se podívejte, Moji milí přátelé, jak nádherný je tento říční břeh díky své příjemné atmosféře! A pohleďte, jak kvetoucí lotosy přitahují svojí vůní včely a ptáky! Ozvěna jejich bzučení a štěbetání se odrážela od krásných stromů v lese. Také písčina je zde čistá a měkká. Je tedy jasné, že toto je nejlepší místo pro naše hry a zábavy!”

Sloka 6:

“Myslím, že tady bychom se měli najíst. Beztak již máme hlad, neboť je již pozdě. Telátka se tady mohou napít vody a pomalu spásat trávu kolem.”

Sloka 7:

Pasáčkové souhlasili s Kṛṣṇovým návrhem. Nechali telátka pít vodu z řeky a potom je přivázali ke stromům na místě, kde rostla zelená, měkká tráva. Pak chlapci otevřeli své košíky s jídlem a s velkou transcendentální radostí začali společně s Kṛṣṇou jíst.

Sloka 8:

Tak jako okvětní lůžko lotosového květu obklopují okvětní lístky a zelené listy, seděl Kṛṣṇa ve středu a kolem Něho seděly řady Jeho kamarádů, kteří jeden jako druhý vypadali překrásně. Každý z nich se snažil hledět na Kṛṣṇu v naději, že by se Kṛṣṇa mohl podívat právě na něho. Tak všichni hodovali v lese.

Sloka 9:

Někteří z pasáčků si položili svůj oběd na květy, jiní na listy, plody nebo trsy lístků, někteří jedli přímo ze svých košíků, někteří na kůře stromů a jiní na velkých kamenech. Při jídle si děti představovaly, že jsou to jejich talíře.

Sloka 10:

Všichni pasáčkové vychutnávali svůj oběd společně s Kṛṣṇou a jeden druhého vybízeli k ochutnání různých pokrmů, které si přinesli z domova. Když navzájem ochutnávali svá jídla, dávali se do smíchu a rozesmávali jeden druhého.

Sloka 11:

Kṛṣṇa je yajña-bhuk-to znamená, že jí pouze obětiny při yajñi-ale nyní chtěl předvést své dětské zábavy, takže seděl s flétnou zastrčenou u pasu za utaženými šaty na pravé straně a s trubkou z rohu a proutkem na pohánění krav nalevo. V ruce držel výborný pokrm z jogurtu a rýže s pěknými kousky ovoce mezi prsty, a tak seděl jako střed lotosového květu a hleděl na všechny své přátele, žertoval s nimi a tím, jak jedl, u nich vyvolával jásavý smích. Obyvatelé nebeských planet tehdy přihlíželi a žasli, jak Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž jí pouze při yajñi, nyní hoduje se svými přáteli v lese.

Sloka 12:

Ó Mahārāji Parīkṣite, zatímco pasáčkové, kteří ve svých srdcích neznali nic jiného než Kṛṣṇu, obědvali v lese, telátka se zaběhla někam daleko, hluboko do lesa, zlákána zelenou trávou.

Sloka 13:

Když Kṛṣṇa, který je obávaným vládcem dokonce i samotného strachu, viděl, že jsou Jeho přátelé pasáčci polekáni, aby zmírnil jejich obavy, řekl: “Pokračujte v jídle, Moji milí přátelé! Sám se za telátky vypravím a přivedu je sem zpátky.”

Sloka 14:

“Půjdu se po telátkách podívat,” řekl Kṛṣṇa. “Nenechte se rušit ve svém požitku.” S jogurtem a rýží v ruce se pak Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, okamžitě vydal hledat telátka svých přátel. Pro potěšení svých kamarádů tedy začal prohledávat všechny kopce, jeskyně, křoví a soutěsky.

Sloka 15:

Ó Mahārāji Parīkṣite, Brahmā, jenž sídlí ve vyšší planetární soustavě na nebi, pozoroval, jak Kṛṣṇa, nejmocnější osoba, zabil a vysvobodil Aghāsuru, a jen žasl. Nyní chtěl tento Brahmā předvést něco ze své vlastní moci a vidět moc Kṛṣṇy, jenž se věnoval svým dětským zábavám, při kterých si zdánlivě hrál s obyčejnými pasáčky krav. Proto Brahmā v Kṛṣṇově nepřítomnosti odnesl všechny chlapce a telátka na jiné místo. Tím si však přivolal nesnáze, neboť ho v blízké budoucnosti čekala ukázka Kṛṣṇovy moci.

Sloka 16:

Poté, když Kṛṣṇa telátka nenacházel, vrátil se na břeh řeky, ale tam neviděl ani pasáčky. Začal tedy hledat telátka i chlapce, jako kdyby nechápal, co se stalo.

Sloka 17:

Když Kṛṣṇa nemohl telátka a jejich opatrovatele, pasáčky, nikde v lese nalézt, pojednou pochopil, že to bylo dílo Pána Brahmy.

Sloka 18:

Poté se Kṛṣṇa, jenž je stvořitelem celého vesmírného projevu, expandoval jako telátka i jako chlapci, jen aby Brahmovi a matkám telat a pasáčků připravil zvláštní požitek.

Sloka 19:

Ve svém aspektu Vāsudevy se Kṛṣṇa současně expandoval do přesného počtu chybějících chlapců a telátek s jejich navlas stejnými tělesnými rysy, jejich příslušnými druhy rukou, nohou a jiných údů, jejich hůlkami, trubkami a flétnami, jejich ranečky s jídlem, jejich jednotlivými oděvy a různě umístěnými ozdobami, jejich jmény, věkem a podobami a jejich osobitými činnostmi a vlastnostmi. Tím nádherný Kṛṣṇa potvrdil výrok samagra-jagad viṣṇumayam, “Pán Viṣṇu prostupuje vším.”

Sloka 20:

Kṛṣṇa, jenž se expandoval tak, aby vypadal přesně jako všechna telátka a pasáčkové a zároveň On sám jako jejich vůdce, vešel do Vrajabhūmi, země svého otce Nandy Mahārāje, stejně jako to obvykle dělal, když se těšil z jejich společnosti.

Sloka 21:

Ó Mahārāji Parīkṣite, Kṛṣṇa, který se rozdělil do různých telat a také do různých pasáčků, vešel v podobě telátek do různých stájí a v podobě jednotlivých chlapců do různých domů.

Sloka 22:

Když matky chlapců slyšely tóny fléten a trubek, na něž jejich synové hráli, ihned vstaly od svých domácích povinností, posadily si hochy na klín, oběma rukama je obejmuly a nechaly je pít mateřské mléko, které jim díky jejich nesmírné lásce ke Kṛṣṇovi vytékalo z prsou. Kṛṣṇa je ve skutečnosti vším, ale ony tehdy nacházely zvláštní potěšení v tom, že Kṛṣṇu, Parabrahman, krmili, a tak vyjadřovali svou nesmírnou lásku a náklonnost, a Kṛṣṇa pil mléko od svých matek, jako by to byl nektar.

Sloka 23:

Ó Mahārāji Parīkṣite, podle předem stanoveného sledu svých zábav se pak Kṛṣṇa večer vracel, vstupoval do domů všech pasáčků a choval se stejně jako původní chlapci, čímž naplňoval jejich matky transcendentální radostí. Matky se o chlapce staraly tak, že je masírovaly olejem, koupaly, potíraly jejich těla santálovou pastou, krášlily je šperky, recitovaly ochranné mantry, zdobily jejich těla tilakem a krmili je. Tak osobně sloužily Kṛṣṇovi.

Sloka 24:

Poté vešly krávy do svých chlévů a začaly hlasitě bučet, aby přivolaly svá telata. Když k nim telata přišla, matky znovu a znovu olizovaly jejich těla a dosyta je krmily mlékem, které jim prýštilo z vemen.

Sloka 25:

Předtím, gopī cítily hned od začátku ke Kṛṣṇovi mateřskou lásku, která dokonce překonávala jejich lásku k vlastním synům. Rozlišovaly tedy v projevech své náklonnosti mezi Kṛṣṇou a svými syny, ale nyní tyto rozdíly zmizely.

Sloka 26:

I když dříve měli obyvatelé Vrajabhūmi, pastevci a pastevkyně, ke Kṛṣṇovi hlubší citový vztah než ke svým dětem, nyní se po dobu jednoho roku jejich vztah k vlastním synům neustále prohluboval, neboť se jejich syny stal Kṛṣṇa. Nárůst jejich lásky ke svým synům, kteří nyní byli Kṛṣṇou, neznal mezí. Každý den nacházeli novou inspiraci, aby své děti milovali stejně jako Kṛṣṇu.

Sloka 27:

Takto Pán Śrī Kṛṣṇa, který se sám stal pasáčky a stády telat, opatroval sám sebe. Tak pokračoval se svými zábavami ve Vṛndāvanu i v lesích po celý jeden rok.

Sloka 28:

Jednoho dne, pět nebo šest nocí před uplynutím roku, vstoupil Kṛṣṇa, jenž hlídal telátka, společně s Balarāmou do lesa.

Sloka 29:

Poté krávy, které se pásly na vrcholku kopce Govardhanu, pohlédly dolů, zda neuvidí nějakou zelenou trávu, a spatřily svá telata, jak se pasou u Vṛndāvanu nedaleko nich.

Sloka 30:

Když krávy z kopce Govardhanu viděly svá telata, pocítily tak nesmírnou lásku, že zapomněly samy na sebe i na své hlídače, a přestože byla cesta nerovná, dychtivě běžely ke svým telatům. Každá z nich při běhu vypadala, jako kdyby měla jen jeden pár nohou. Plná vemena jim přetékala mlékem, hlavy a ocasy držely zdvižené a hrby se jim hýbaly společně s krky. Tak překotně doběhly ke svým telatům, aby je nakrmily.

Sloka 31:

Tyto krávy již měly nová telátka, ale když seběhly z kopce Govardhanu, nechaly kvůli záplavě lásky starší telata pít mléko ze svých vemen a pak začaly dychtivě olizovat jejich těla, jako kdyby je chtěly spolknout.

Sloka 32:

Pastevci, kterým se nepodařilo krávy zastavit, aby neběžely ke svým telatům, se styděli a zároveň velice hněvali. S velkými potížemi scházeli po nerovné cestě, ale když dorazili dolů a spatřili své syny, zaplavila je hluboká náklonnost.

Sloka 33:

Všechny myšlenky pastevců se tehdy utápěly v náladě otcovské lásky, jež se probudila pohledem na vlastní syny. Byli jimi tak přitahováni, že jejich hněv se zcela vytratil. Zdvihli své syny ze země, sevřeli je ve svém náručí, a když čichali k jejich hlavám, zažívali tu nejvyšší radost.

Sloka 34:

Poté pastevci, radostně rozechvělí z objímání svých synů, je s velkými obtížemi a neochotně postupně přestali objímat a vrátili se do lesa. Jak však na své syny vzpomínali, slzy se jim koulely z očí.

Sloka 35:

Díky vzrůstající lásce byly krávy neustále připoutané dokonce i k těm telatům, která již byla velká a přestala pít jejich mléko. Když Baladeva viděl tuto připoutanost, nechápal, jaký měla důvod, a proto začal přemýšlet.

Sloka 36:

“Co je to za podivuhodný úkaz? Láska všech obyvatel Vraji včetně Mě k těmto chlapcům a telátkům roste jako nikdy dřív, stejně jako naše láska k Pánu Kṛṣṇovi, Nadduši všech živých bytostí!”

Sloka 37:

“Kdo je tato mystická síla a odkud přišla? Je to nějaký polobůh či démonka? Musí to být iluzorní energie Mého pána, Kṛṣṇy, neboť kdo jiný Mě dokáže zmást!”

Sloka 38:

Když Pán Balarāma takto uvažoval, byl schopen zrakem transcendentálního poznání vidět, že všechna tato telátka a Kṛṣṇovi přátelé byli expanzemi podoby Śrī Kṛṣṇy.

Sloka 39:

Pán Baladeva řekl: “Ó nejvyšší vládce! Tito chlapci nejsou velcí polobozi, jak jsem se dříve domníval. A tato telátka nejsou velcí mudrci jako Nārada. Nyní vidím, že Ty sám se projevuješ v mnoha rozdílech. I když jsi jeden, existuješ v různých podobách telátek a chlapců. Prosím, vysvětli Mi to ve stručnosti.” Na tuto žádost Pána Baladevy Kṛṣṇa vysvětlil celou situaci a Baladeva ji pochopil.

Sloka 40:

Když se Pán Brahmā za okamžik (podle jeho měřítka času) vrátil, viděl, že ačkoliv podle lidského času uplynul celý jeden rok, Pán Kṛṣṇa si stále hrál, stejně jako předtím, s chlapci a telátky, kteří byli Jeho expanzemi.

Sloka 41:

Pán Brahmā uvažoval: “Všechny chlapce a telátka z Gokuly jsem uspal na lůžku mé mystické síly, a dodnes nevstali.”

Sloka 42:

“Stejný počet chlapců a telátek si hraje s Kṛṣṇou celý rok, ale jsou jiní než ti, které jsem ošálil svou mystickou silou. Kdo jsou? Kde se tady vzali?”

Sloka 43:

Tak Pán Brahmā přemýšlel a přemýšlel ve snaze rozlišit mezi těmi dvěma skupinami chlapců, které existovaly nezávisle na sobě. Snažil se pochopit, kdo byl skutečný a kdo ne, ale vůbec tomu nerozuměl.

Sloka 44:

Jelikož tedy Pán Brahmā chtěl oklamat všeprostupujícího Pána Kṛṣṇu, jenž nemůže být nikdy oklamán, ale naopak klame celý vesmír, byl svou vlastní mystickou silou zmaten sám.

Sloka 45:

Stejně jako tma vytvářená sněhem nemá za temné noci žádnou hodnotu a záře světlušky je nicotná za denního světla, mystická síla méně významné osoby, která se ji snaží použít proti osobě s velkou mocí, nezmůže nic; naopak se síla oné slabší osoby zmenší.

Sloka 46:

Potom se před očima Pána Brahmy všechna telátka a chlapci, kteří je pásli, okamžitě změnili v osoby s pletí barvy modravých dešťových mraků, jež byly oblečené do žlutých hedvábných šatů.

Sloka 47-48:

Všechny tyto osobnosti měly čtyři paže a v rukách držely lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Na hlavách měly helmice, v uších náušnice a kolem krků girlandy z lesních květů. Na horní části pravé strany jejich hrudí byl symbol bohyně štěstí. Dále měly ozdobné pásky na pažích, drahokam Kaustubha na krcích, jež nesly tři čáry jako lastura, a náramky na zápěstích. S nákotníčky na kotnících, ozdobami na nohách a posvátnými pásy kolem pasů vypadaly nádherně.

Sloka 49:

Každá část Jejich těl, od hlavy až k patě, byla dokonale ozdobená čerstvými, měkkými věnečky z lístků tulasī, jež byly obětovány oddanými, kteří stále uctívali Pána těmi nejvznešenějšími zbožnými činnostmi-nasloucháním a opěvováním.

Sloka 50:

Tyto podoby Viṣṇua svými čistými úsměvy, jež připomínaly stále sílící světlo měsíce, a pohledy koutky svých načervenalých očí vytvářely a chránily touhy svých oddaných, jakoby prostřednictvím kvalit vášně a dobra.

Sloka 51:

Všechny bytosti, pohyblivé i nehybné, od čtyřhlavého Brahmy až po tu nejnepatrnější živou bytost, přijaly různé podoby a každá jinak, podle svých schopností, uctívala tyto viṣṇu-mūrti různými způsoby, jako je tanec a zpěv.

Sloka 52:

Všechny viṣṇu-mūrti byly obestoupeny dokonalostmi počínaje aṇimā-siddhi, mystickými energiemi v čele s Ajou a dvaceti čtyřmi prvky, potřebnými ke stvoření hmotného světa, počínaje mahat-tattvou.

Sloka 53:

Dále Pán Brahmā viděl, že kāla (čas), svabhāva (vlastní povaha daná prostředím), saṁskāra (očista), kāma (touha), karma (plodonosné jednání) a guṇy (tři kvality hmotné přírody), jejichž vlastní nezávislost byla zcela podřízená moci Pána, také přijaly podoby a rovněž uctívaly tyto viṣṇu-mūrti.

Sloka 54:

Všechny viṣṇu-mūrti měly věčné, neomezené podoby plné poznání a blaženosti a existující mimo vliv času. Jñānī, kteří se věnují studiu Upaniṣad, se Jejich vznešenosti nemohli ani dotknout.

Sloka 55:

Tak Pán Brahmā viděl Nejvyšší Brahman, jehož energií je projeven celý tento vesmír se všemi pohyblivými a nehybnými živými bytostmi. Zároveň také viděl všechna telátka a chlapce jako Pánovy expanze.

Sloka 56:

Záře těchto viṣṇu-mūrti tehdy způsobila, že Pán Brahmā, jehož jedenáct smyslů bylo otřeseno údivem a ohromeno transcendentální blažeností, oněměl jako dítětem vytvořená hliněná figurka v přítomnosti vesnického božstva.

Sloka 57:

Nejvyšší Brahman přesahuje mentální spekulaci, projevuje se z vlastní vůle, existuje ve své vlastní blaženosti a nad hmotnou energií. Lze Ho poznat z největších klenotů Véd vyloučením nedůležitého poznání. Tímto Nejvyšším Brahmanem, Osobností Božství, jenž předvedl svou slávu projevením všech čtyřrukých podob Viṣṇua, byl tedy Pán Brahmā, manžel Sarasvatī, zmatený. “Co to je?” myslel si, a pak dokonce přestal vidět. Pán Kṛṣṇa poznal, v jakém je Brahmā stavu, a okamžitě odstranil závoj své yogamāyi.

Sloka 58:

Poté se Brahmovi vrátilo vnější vědomí a vstal, jako když ožije mrtvý člověk. Když s velkými potížemi otevřel oči, uviděl vesmír i sebe sama.

Sloka 59:

Když se pak Pán Brahmā rozhlédl na všechny strany, ihned před sebou viděl Vṛndāvan, plný stromů, které dávaly obyvatelům obživu a byly stejně příjemné ve všech ročních obdobích.

Sloka 60:

Vṛndāvan je transcendentální sídlo Pána, kde neexistuje hlad, hněv či žízeň. I když jsou lidé a divoká zvířata od přírody nepřátelé, žijí tam společně v transcendentálním přátelství.

Sloka 61:

Potom Pán Brahmā spatřil Absolutní Pravdu-Nejvyššího, který je jeden jediný, má úplné poznání a je neomezený-jak hraje roli dítěte v rodině pastevců krav. Stál tam sám jako předtím, se soustem jídla v ruce, a všude hledal telátka a své přátele pasáčky.

Sloka 62:

Jakmile to Pán Brahmā viděl, kvapem sestoupil ze svého labutího přepravce, položil se na zem jako zlatá tyč a špicemi čtyř korun na svých hlavách se dotkl lotosových nohou Pána Kṛṣṇy. Takto se klaněl a omýval Kṛṣṇovy nohy vodou svých slz radosti.

Sloka 63:

Pán Brahmā po dlouhou dobu znovu a znovu vstával a padal na zem u Kṛṣṇových lotosových nohou. Znovu a znovu vzpomínal na Pánovu vznešenost, které byl právě svědkem.

Sloka 64:

Poté Pán Brahmā jenž pomalu vstal a utíral si dvě oči, vzhlédl k Mukundovi. Se skloněnou hlavou, soustředěnou myslí a třesoucím se tělem začal velice pokorně, nesouvislými slovy, opěvovat Pána Kṛṣṇu.