Śrīmad-bhāgavatam 10.10.9
Verš
nirdayair ajitātmabhiḥ
manyamānair imaṁ deham
ajarāmṛtyu naśvaram
Synonyma
hanyante — jsou mnoha způsoby zabíjena (zvláště na jatkách); paśavaḥ — čtyřnohá zvířata (koně, ovce, krávy, prasata a tak dále); yatra — kde; nirdayaiḥ — nemilosrdnými osobami pod vlivem kvality vášně; ajita-ātmabhiḥ — darebáky, kteří nedokáží ovládat své smysly; manyamānaiḥ — myslí si; imam — toto; deham — tělo; ajara — nikdy nezestárne a neonemocní; amṛtyu — smrt nikdy nepřijde; naśvaram — i když je tělo předurčeno k zániku.
Překlad
“Darebáci, kteří jsou nemístně pyšní na své bohatství nebo urozený původ a nedokáží ovládat své smysly, jsou tak krutí, že nemilosrdně zabíjejí nebohá zvířata v zájmu udržení svých vlastních pomíjivých těl, o kterých si myslí, že nikdy nezestárnou a nezemřou. Někdy zabíjí zvířata jen proto, aby se pobavili na vyjížďce.”
Význam
Když ve společnosti sílí vliv kvalit vášně a nevědomosti, což podněcuje nadbytečný hospodářský rozvoj, výsledkem je, že lidé propadají vínu, ženám a hazardu. Ve své nepříčetnosti pak provozují velká jatka nebo někdy jezdí na hony, zabíjet zvířata pro zábavu. Tito hloupí darebáci zapomínají, že tělo podléhá zrození, smrti, stáří a nemoci navzdory všem snahám ho zachovat, a páchají jednu hříšnou činnost za druhou. Jako duṣkṛtī zcela zapomínají na nejvyššího vládce, jenž sídlí v srdci každého (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati). Tento svrchovaný vládce pozoruje každou maličkost, kterou uděláme, a každého odměňuje či trestá tím, že mu přidělí odpovídající tělo vytvořené hmotnou přírodou (bhrāmayan sarva-bhūtāni yantrārūḍhāni māyayā). Tak dostávají hříšníci automaticky svůj trest v různých druzích těl. Hlavní příčinou tohoto trestu je, že když člověk hromadí nadbytečný majetek, je čím dál zkaženější, aniž by si uvědomoval, že s příštím zrozením veškerý majetek ztratí.
asann api kleśada āsa dehaḥ
Zabíjení zvířat je zakázané. Každá živá bytost samozřejmě musí něco jíst (jīvo jīvasya jīvanam). Každý by však měl být poučen, jakou potravu má přijímat. Proto je v Īśopaniṣadě pokyn: tena tyaktena bhuñjīthāḥ-člověk má jíst to, co je vyhrazené lidským bytostem. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.26):
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.” Oddaný proto nejí nic, k čemu by byla nutná jatka vraždící nebohá zvířata. Místo toho přijímá Kṛṣṇovo prasādam (tena tyaktena bhuñjīthāḥ). Kṛṣṇa doporučuje, aby Mu lidé dávali patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyam-lístek, květ, ovoce či vodu. Potrava ze zvířat se lidským bytostem v žádném případě nedoporučuje; místo ní má člověk přijímat prasādam, jídlo, které po sobě nechává Kṛṣṇa. Yajña-śiṣṭāśinaḥ santo mucyante sarva-kilbiṣaiḥ (Bg. 3.13). Ten, kdo jí pouze prasādam, pak i když je s tím spojené nějaké trochu hříšné jednání, je od výsledků hříšných činů oproštěn.