Śrīmad-bhāgavatam 1.9.34

Pán je absolutní podobou věčnosti, blaženosti a poznání. Jako takový milostivě přijímá transcendentální láskyplnou službu, kterou Mu oddaný prokazuje v jednom z pěti základních vztahů — jimiž jsou śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a madhurya neboli neutralita, služebnictví, přátelství, rodičovská náklonnost a milostná láska — je-li Mu tato služba nabízena s ryzí láskou a náklonností. Śrī Bhīṣmadeva je velký oddaný Pána ve služebnickém vztahu. Když vystřeloval na transcendentální tělo Pána ostré šípy bylo tedy stejné, jako když jiný oddaný Pána uctívá záplavou jemných růží.

Bhīṣmadeva zdánlivě litoval skutků, kterých se dopustil proti osobě Pána. Ale jelikož Pánova existence je transcendentální, Jeho tělo nikterak netrpělo bolestí. Jeho tělo není hmotné. Pán i Jeho tělo jsou úplní, duchovní a identičtí. Duch nemůže být nikdy prostřelen, spálen, vysušen, promočen atd. Důkladně to vysvětluje Bhagavad-gītā, a uvádí to také Skanda Purāṇa. Říká se tam, že duch je vždy neznečištěný a nezničitelný. Nelze mu ublížit či vysušit ho. Když se před námi Pán Viṣṇu zjevuje ve Svých inkarnacích, vypadá jako jedna z podmíněných, hmotně uvězněných duší, ale činí tak jen proto, aby zmátl asury, nevěřící, kteří se chystají Pána zabít od samého začátku Jeho zjevení. Kaṁsa chtěl zabít Kṛṣṇu a Rāvaṇa chtěl zabít Rāmu, protože ve své pošetilosti nevěděli, že Pána nelze nikdy zabít, jelikož duch je nezničitelný.

Jak může Bhīṣmadeva zranit tělo Pána Kṛṣṇy, je pro nevěřící ateisty nepochopitelným problémem, ale oddaní jakožto osvobozené duše tím nejsou nikterak zmateni.

Bhīṣmadeva chválil Pána za Jeho obrovskou milost, neboť Pán neopustil Arjunu, přestože byl poraněn ostrými šípy Bhīṣmadeva, a také neváhal přijít k Bhīṣmově smrtelnému loži, přestože se k Němu na bojišti choval tak nepřátelsky. Bhīṣmovo pokání a Pánova milost jsou jedinečnými rysy tohoto obrazu.

Śrī Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, velký ācārya a oddaný v náladě milostné lásky s Pánem, k tomu uvádí velice vhodný příklad. Říká, že rány na těle Pána od ostrých šípů Bhīṣmadeva Mu přinášely stejné potěšení jako kousání milenky, pobízené silnou pohlavní touhou. Takové kousance od milostného partnera se nikdy nepovažují za známky nepřátelství, ani když zanechají na těle rány. To znamená, že boj mezi Pánem a Jeho čistým oddaným, Śrī Bhīṣmadevem, nebyl nikterak hmotný a oběma přinášel transcendentální potěšení. Kromě toho Pánovo tělo je s Pánem totožné, a Jeho absolutní tělo nelze nikdy zranit. Zdánlivé rány od ostrých šípů matou obyčejného člověka, ale ten, kdo má alespoň trochu absolutního poznání, chápe, že se jedná o transcendentální výměnu v rytířském vztahu. Pro Pána byly rány od ostrých šípů Bhīṣmadeva naprostým potěšením. Slovo vibhidyamāna je důležité, neboť kůže Pána se od Pána neliší. Jelikož naše kůže se od naší duše liší, slovo vibhidyamāna (poraněný či pořezaný) by v našem případě odpovídalo skutečnosti. Transcendentální blaženost je velice rozmanitá a rozmanité činnosti v hmotném světě jsou pouze převráceným odrazem transcendentální blaženosti. V hmotném světě je vše světské kvality, a tudíž nedokonalé, ale v absolutní oblasti, kde vše má tutéž absolutní povahu, existuje rozmanitost požitku bez hmotných nedokonalostí. Pán se radoval z ran od velkého oddaného Bhīṣmadeva a protože Bhīṣmadeva je oddaný v rytířském vztahu, upíná svoji mysl na Kṛṣṇu v této situaci — s ranami na těle.