Śrīmad-bhāgavatam 1.9.26

Systém čtyř kast a čtyř životních stavů, které naplánoval Pán Sám (Bg. 4.13), má vzbudit v každém jednotlivci jeho transcendentální vlastnosti, aby mohl postupně realizovat svoji duchovní totožnost a správným jednáním se osvobodit z hmotného otroctví podmíněného života. Ve stejném duchu tento námět popisují téměř všechny Purāṇy a rovněž v Mahābhāratě ho Bhīṣmadeva ještě podrobněji rozebírá počínaje šedesátou kapitolou části zvané Śānti-parva.

Varṇāśrama-dharma je předepsána pro civilizované lidské bytosti, aby je připravila úspěšně dovršit jejich lidský život. Seberealizace se liší od života nižších zvířat, která jenom jedí, spí, brání se a páří se. Bhīṣmadeva doporučil všem lidským bytostem devět bodů: (1) nepodléhat hněvu, (2) nelhat, (3) rovnoměrně rozdávat majetek, (4) odpouštět, (5) mít děti pouze se svojí právoplatnou manželkou, (6) udržovat čistou mysl a tělesnou hygienu, (7) nebýt vůči nikomu nepřátelský, (8) být prostý a (9) podporovat služebníky a podřízené. Bez dosažení těchto devíti základních vlastností se nikdo nemůže prohlašovat za civilizovaného člověka. Navíc musí brāhmaṇové (lidé inteligentní), vládci, obchodníci a dělníci dosáhnout zvláštních vlastností podle svých předepsaných povinností, které uvádějí všechna védská písma. Nejpodstatnějším předpokladem inteligentních lidí je, že musí ovládat své smysly. To je základ mravnosti. Je nutné regulovat pohlavní život i s právoplatnou manželkou, čemuž pak automaticky následuje rodinné plánování. Pokud se inteligentní člověk nedrží védského životního stylu, zneužívá svoji vysokou kvalifikaci. To znamená, že musí vážně studovat védskou literaturu; především Śrīmad-Bhāgavatam a Bhagavad-gītu. Chce-li proniknout do védského poznání, musí vyhledat někoho, kdo je naprosto ponořený v oddané službě a kdo se přísně vyhýbá věcem, které śāstry zakazují. Ten, kdo pije a kouří, nemůže být učitelem. V moderním vzdělávacím systému je brána v potaz pouze akademická kvalifikace učitele bez ohledu na hodnotu jeho mravního života. Výsledkem takového vzdělání je jen zneužití inteligence tolika různými způsoby.

Kṣatriyovi neboli členu vládnoucí třídy se obzvlášť doporučuje rozdávat milodary a nepřijímat milodary za žádných okolností. Moderní vládní představitelé vybírají prostředky na různé politické účely, ale při žádných státních svátcích nerozdávají milodary občanům. To je pravý opak příkazů śāster. Třída vládců musí dobře znát śāstry, ale nesmí se ujímat povolání učitelů. Vládci nemají nikdy předstírat, že jsou nenásilní a ubírat se tak královskou cestou pekla. Když se Arjuna chtěl na Kuruovském bitevním poli stát nenásilným zbabělcem, Pán Kṛṣṇa ho tvrdě pokáral. Pán tehdy Arjunu za jeho otevřené přijímání nenásilí deklasoval na úroveň necivilizovaného člověka. Každý člen vládnoucí třídy musí projít osobní vojenskou průpravou. Je nepřípustné, aby se do prezidentských křesel dostávali zbabělci pouze na základě počtu hlasů. Všichni monarchové byli chrabří a vznešení. Monarchie tedy může existovat jedině za předpokladu, že její vůdce je řádně připraven na plnění královských povinností. Král nebo prezident se nikdy nemá vracet z boje, není-li zraněn nepřítelem. Dnes takzvaní králové nikdy na bojiště ani nevkročí. Jediné, co umějí, je rozburcovat bojovou kampaň v naději na falešnou národní prestiž. Jakmile se vládnoucí třída změní na gang obchodníků a nádeníků, poznamená to celou vládní strukturu.

Vaiśyům, kteří tvoří obchodnické kruhy ve společnosti, se obzvláště doporučuje ochraňovat krávy. Ochrana krav přináší hojnost mléčných výrobků, jogurtu a másla. Prvořadé povinnosti obchodní třídy jsou zemědělství a zásobování potravinami, což je zabezpečeno výchovou k védskému poznání a rozdáváním milodarů. Stejně jako kṣatriyové jsou pověřeni ochranou občanů, vaiśyové jsou pověřeni ochranou zvířat. Nikde není dovoleno zabíjet zvířata. Zabíjení zvířat je známkou barbarské civilizace. Zemědělské produkty, ovoce a mléko jsou pro lidskou bytost dostatečnou a vyváženou potravou. Lidská společnost má věnovat větší pozornost ochraně zvířat. Zaměstnávání lidí v průmyslových závodech je zneužíváním jejich výkonné energie. Žádný průmysl nemůže vyrobit základní lidské potřeby, jimiž jsou rýže a obilí, mléko, ovoce a zelenina. Výroba strojů a robotů zvyšuje nepřirozené životní požadavky zainteresovaných lidí, a zároveň ponechává tisíce jiných hladovět a živořit. Tak nevypadá ideální civilizace.

Třída śūdrů je méně inteligentní a nemá mít žádnou samostatnost. Śūdrům je dáno upřímně sloužit třem vyšším složkám společnosti, a touto službou mohou dosáhnout veškerého životního pohodlí. Písma zvláště přikazují, že śūdra nemá nikdy střádat peníze. Jakmile śūdrové nahromadí majetek, zneužijí ho ke hříšným činnostem — utratí je ve víně, ženách a hazardu. Víno, ženy a hazard naznačují, že společnost poklesla pod úroveň śūdrů. Vyšší kasty se mají vždy starat o potřeby śūdrů a mají je zásobit starými a použitými oděvy. Śūdra nemá svého pána opouštět a má mu být věrný i ve stáří a nemoci a pán má uspokojovat svého služebníka ve všech ohledech. Před vykonáním každé oběti musí být śūdrové uspokojeni dostatkem jídla a oděvů. V tomto věku se utrácejí milióny při pořádání různých společenských setkání, ale chudý pracovník nedostává ani dostatek jídla, ani žádné milodary, šaty atd. Pracovníci jsou tím pádem nespokojení a způsobují nepokoje.

Varṇy jsou v podstatě rozdělením podle zaměstnání, a āśrama-dharma poukazuje na postupný pokrok na cestě seberealizace. Obojí je vzájemně propojené a závislé. Hlavním smyslem āśrama-dharmy je probudit poznání a odpoutanost. Brahmacārī āśram je přípravou pro budoucí kandidáty. V tomto āśramu se všichni učí, že tento hmotný svět není skutečným domovem živé bytosti. Podmíněné duše v materialistickém otroctví jsou vězňové hmoty, a proto je seberealizace konečným cílem života. Celý systém āśrama-dharmy vede k odpoutanosti. Ten, kdo si není schopný osvojit tento duch odpoutanosti, může založit rodinu ve stejném duchu odříkání, a ten, kdo již odpoutanosti dosáhl, může vstoupit přímo do čtvrtého řádu neboli řádu odříkání a žít pouze z milodarů a neshromažďovat majetek; pouze udržovat tělo a duši pohromadě v zájmu konečné realizace. Život hospodáře je určený pro ty, kteří jsou připoutaní, a životní řády vānaprastha a sannyās jsou pro ty, kteří jsou odpoutaní od hmotného života. Brahmacārī-āśram je přípravou jak pro připoutané, tak pro odpoutané.