Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv první: Stvoření » KAPITOLA OSMÁ

Śrīmad-bhāgavatam 1.8.35

Verš

bhave ’smin kliśyamānānām
avidyā-kāma-karmabhiḥ
śravaṇa-smaraṇārhāṇi
kariṣyann iti kecana

Synonyma

bhave — ve hmotném stvoření; asmin — toto; kliśyamānānām — těch, kteří trpí pro; avidyā — nevědomost; kāma — touha; karmabhiḥ — vykonáváním plodonosné práce; śravaṇa — naslouchání; smaraṇa — vzpomínání; arhāṇi — uctívání; kariṣyan — mohou provádět; iti — takto; kecana — jiní.

Překlad

A ještě jiní říkají, že jsi se zjevil, abys znovu oživil oddanou službu nasloucháním, vzpomínáním, uctíváním atd., aby podmíněné duše, které trpí hmotnými bolestmi, mohly těchto činností využít a dosáhnout osvobození.

Význam

Ve Śrīmad Bhagavad-gītě Pán prohlašuje, že přichází v každém věku, aby znovu ustanovil náboženství. Podobu náboženství utváří Nejvyšší Pán. Nikdo nemůže vyrobit nové náboženství, jak mají v oblibě někteří ctižádostiví jedinci. Skutečným náboženstvím je přijmout Pána jako svrchovanou autoritu a se spontánní láskou Mu sloužit. Žádná živá bytost se nemůže vyhnout službě, protože to je původním smyslem její existence. Jediným posláním živé bytosti je sloužit Pánu. Pán je veliký a živé bytosti Mu jsou podřízené. Povinností živé bytosti je proto sloužit pouze Jemu. Iluzí zmatené živé bytosti se naneštěstí z pouhého nedorozumění stávají působením hmotných tužeb služebníky smyslů. Tato touha se nazývá avidyā neboli nevědomost. A na základě takové touhy si vytváří živá bytost různé plány hmotného požitku, které se soustřeďují kolem zvráceného pohlavního života. Zaplétá se proto do řetězce rození a smrti a pod řízením Svrchovaného Pána transmigruje do různých těl na různých planetách. Dokud se tedy nedostaneme za hranice této nevědomosti, nemůžeme se osvobodit od trojího strádání v hmotném životě. To je zákon přírody.

Pán se ovšem ze Své bezpříčinné milosti — jelikož je k trpícím živým bytostem milostivý víc, nežli by očekávaly — před námi zjevuje a obnovuje zásady oddané služby, která spočívá v naslouchání, opěvování, vzpomínání, sloužení, uctívaní, modlení se, spolupracování a odevzdání se Jemu. Jestliže se podmíněná duše začne věnovat výše uvedeným procesům nebo alespoň jednomu z nich, pomůže jí to z labyrintu nevědomosti, a tak se osvobodí od veškerého hmotného utrpení, které vytváří živá bytost oklamaná vnější energií. Tuto zvláštní milost živé bytosti udílí Pán v podobě Śrī Caitanyi Mahāprabhua.