Sloka 1:

Sūta řekl: Ó brāhmaṇové, když Vyāsadeva, inkarnace Boha a syn Satyavatī, takto vyslyšel vše o narození a činnostech Śrī Nārady, otázal se následovně.

Sloka 2:

Śrī Vyāsadeva řekl: Co jsi (Nārado) činil poté, když odešli velcí mudrci, kteří tě učili vědeckému transcendentálnímu poznání, nežli jsi se narodil v tomto životě?

Sloka 3:

Ó synu Brahmy, jakým způsobem jsi žil po zasvěcení? Jak jsi obdržel toto tělo, poté co jsi po určité době opustil staré?

Sloka 4:

Ó velký mudrci, čas postupně zničí vše. Jak je možné, že tyto události, které se odehrály před současným dnem Brahmy, jsou stále čerstvé ve tvé paměti, nedotknuté časem?

Sloka 5:

Śrī Nārada řekl: Velcí mudrci, kteří mne obdařili vědeckým poznáním transcendence, odešli na jiná místa, a tak jsem musel dále žít bez nich.

Sloka 6:

Byl jsem jediný syn své matky, která byla prostou ženou a navíc služkou. Jelikož jsem byl jejím jediným potomkem, neměla nikoho jiného, kdo by ji opatroval, a tak mne svázala poutem citové náklonnosti.

Sloka 7:

Chtěla se o mne patřičně postarat, ale jelikož nebyla nezávislá, nic pro mne nemohla udělat. Svět je pod dokonalou vládou Svrchovaného Pána a my všichni jsme jako dřevěné loutky v rukou loutkáře.

Sloka 8:

Když jsem byl jen pětileté dítě, žil jsem v bráhmanské škole. Závisel jsem na mateřské lásce a neznal žádnou jinou zem.

Sloka 9:

Když má ubohá matka šla jednou v noci podojit krávu, pod vlivem svrchovaného času jí uštkl do nohy had.

Sloka 10:

Přijal jsem tuto událost jako zvláštní milost Pána, který vždy žehná Svým oddaným, a s takovými myšlenkami jsem se vypravil směrem na sever.

Sloka 11:

Když jsem odešel, putoval jsem přes mnohé kvetoucí metropole, města, vesnice, statky s bohatstvím zvířat, doly, zemědělské oblasti, údolí, zahrady květin, sady a lesy.

Sloka 12:

Putoval jsem přes kopce a hory s velkými zásobami nerostů jako je zlato, stříbro a měď, krajinami vodních nádrží plných nádherných lotosových květů, jaké vyhledávají obyvatelé nebes a které jsou ozdobené neklidnými včelami a zpívajícími ptáky.

Sloka 13:

Putoval jsem sám mnohými lesy kapradin, bambusu, rákosí, ostré trávy, plevele a jeskyní, které byly pro osamoceného člověka takřka neproniknutelné. Zavítal jsem také do hlubokých, temných a strašidelně nebezpečných lesů, které byly rejdišti hadů, sov a šakalů.

Sloka 14:

Tímto putováním jsem se cítil unaven na těle i na mysli, a měl jsem žízeň a hlad. Vykoupal jsem se tedy v říční zátoce a napil jsem se vody. Styk s vodou mne osvěžil a smyl moji únavu.

Sloka 15:

Poté jsem v neobydleném lese ve stínu banyánovníku začal za pomoci své inteligence meditovat o Nadduši, která je v nitru, jak jsem se tomu naučil od osvobozených duší.

Sloka 16:

Jakmile jsem začal meditovat o lotosových nohách Osobnosti Božství s myslí přeměněnou účinkem transcendentální lásky, slzy mi kanuly z očí a Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, se okamžitě zjevil na lotosu mého srdce.

Sloka 17:

Ó Vyāsadeve, v tom okamžiku jsem byl zcela unesen pocity štěstí a každá část mého těla navzájem nezávisle ožila. Pohroužen v oceánu extáze, jsem nebyl schopen vidět sebe ani Pána.

Sloka 18:

Transcendentální podoba Pána, taková jaká je, uspokojuje touhy mysli a ihned odstraňuje všechny její rozpory. Jakmile jsem tuto podobu ztratil, náhle jsem vstal a byl jsem rozrušen, jak tomu obvykle bývá, když ztratíme něco vytouženého.

Sloka 19:

Toužil jsem znovu vidět tuto transcendentální podobu Pána, avšak přes veškeré pokusy soustředit se na srdce s dychtivým očekáváním, že ji znovu spatřím, jsem Pána už nenalezl. Zmocnila se mě přirozeně nespokojenost a byl jsem nesmírně zklamaný.

Sloka 20:

Když Pán, Osobnost Božství transcendentální všem světským popisům, viděl mé snahy na tom osamělém místě, vážně ke mně promluvil příjemnými slovy, která zmírnila můj zármutek.

Sloka 21:

Ó Nārado (pravil Pán), lituji, ale v tomto životě Mne už víckrát neuvidíš. Ti, kteří ještě nedovršili svoji službu a kteří nejsou zcela zbaveni veškeré hmotné nákazy, Mne stěží mohou vidět.

Sloka 22:

Ó ctnostný, mohl jsi Mě uzřít pouze jednou, aby tvá touha po Mně vzrostla, neboť čím více po Mně toužíš, tím více budeš oproštěn od všech hmotných přání.

Sloka 23:

Službou Absolutní Pravdě, byť jen na několik dní, se inteligence oddaného pevně ustálí a soustředí se na Mě. Důsledkem toho se stane Mým společníkem v transcendentálním světě poté, co tyto žalostné hmotné světy ponechá za sebou.

Sloka 24:

Inteligence zaměstnaná v oddanosti Mně nemůže být nikdy zmařena. I v době stvoření či v době zničení zůstane Mojí milostí tvoje paměť zachována.

Sloka 25:

Pán, svrchovaná autorita, zosobněný zvukem a neviděný očima, ale navýsost podivuhodný, pak přestal hovořit. S pocitem vděčnosti jsem Mu vzdal svoji úctu a sklonil jsem hlavu.

Sloka 26:

Začal jsem tedy opěvovat svaté jméno a slávu Pána a nestaral jsem se o formality hmotného světa. Takové opěvování transcendentálních zábav Pána a vzpomínání na ně přináší všechna požehnání. Takto jsem putoval po celé Zemi, plně spokojený, skromný a nezávistivý.

Sloka 27:

Ó brāhmaṇo Vyāsadeve, nastal můj čas a já, který jsem byl plně pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu a tudíž zbavený veškeré připoutanosti a zcela oproštěn od hmotné nákazy, jsem potkal svou smrt, jako se zároveň objevují blesk a záře.

Sloka 28:

Obdařen transcendentálním tělem vhodným pro společníky Osobnosti Božství jsem opustil tělo, které se skládá z pěti hmotných prvků, a tím se zastavily všechny výsledky vykonané plodonosné práce (karmy).

Sloka 29:

Na konci věku, když Pán Nārāyaṇa, Osobnost Božství, ulehl do vod zničení, začal do Něho vstupovat Brahmā spolu se všemi tvořivými prvky. I já jsem vstoupil skrze Jeho dýchání.

Sloka 30:

Po 4 300 000 000 slunečních letech, když se Brahmā vůlí Pána probudil, aby znovu začal tvořit, byli z transcendentálního těla Pána stvořeni všichni ṛṣiové jako Marīci, Aṅgirā, Atri a další. Já jsem se zjevil spolu s nimi.

Sloka 31:

Od té doby mohu milostí všemohoucího Viṣṇua cestovat bez omezení všude po transcendentálním světě i ve třech oddílech hmotného světa. To proto, že jsem stálý v nepřerušené oddané službě Pánu.

Sloka 32:

Takto tedy putuji a neustále zpívám transcendentální poselství o slávě Pána za doprovodu tohoto nástroje zvaného vīṇā, který je nabitý transcendentálním zvukem a který mi daroval Pán Kṛṣṇa.

Sloka 33:

Svrchovaný Pán Śrī Kṛṣṇa, o Jehož slávě a skutcích je potěšením naslouchat, se okamžitě zjeví na mém srdci, jako kdybych Ho zavolal, jakmile začnu opěvovat Jeho svaté činnosti.

Sloka 34:

Je to má osobní zkušenost, že ti, kteří jsou stále naplněni starostmi a úzkostí, protože touží po spojení smyslů s jejich předměty, mohou překonat oceán nevědomosti na příhodném plavidle, jímž je nepřetržité opěvování transcendentálních činností Osobnosti Božství.

Sloka 35:

Je pravda, že omezováním smyslů za pomoci systému yogy se lze zbavit útrap způsobených touhou a chtíčem, avšak to nestačí k tomu, aby duše byla spokojená. Tuto spokojenost dává oddaná služba Osobnosti Božství.

Sloka 36:

Ó Vyāsadeve, jsi oproštěn od všech hříchů. Proto jsem ti vysvětlil své zrození a počínání, které mne vedlo k seberealizaci, jak jsi mě žádal. To vše přinese osobní spokojenost i tobě.

Sloka 37:

Sūta Gosvāmī řekl: Když to dořekl, Śrīla Nārada Muni Vyāsadeva opustil. Rozezněl vīṇu, svůj hudební nástroj, a vydal se putovat po své vůli.

Sloka 38:

Všechna sláva a úspěch Śrīlovi Nāradovi Munimu za to, že oslavuje skutky Osobnosti Božství! On sám se z nich raduje a přináší tím radost také všem nešťastným duším ve vesmíru.