SB 1.2: Božská podstata a Boží služba

SB 1.2.1 Ugraśravā (Sūta Gosvāmī), syn Romaharṣaṇy, byl s dokonalými otázkami, které brāhmaṇové položili, nadmíru spokojen. Poděkoval jim, a připravil se odpovídat.
SB 1.2.2 Śrīla Sūta Gosvāmī pravil: Uctivě se klaním velikému mudrci (Śukadevovi Gosvāmīmu), který může vstoupit do srdce každého. Když odcházel do životního řádu odříkání (sannyāsu), aniž by se podrobil zasvěcení posvátnou šňůrou či obřadům vyšší kasty, jeho otec Vyāsadeva, obávající se odloučení, zvolal: “Ó synu můj!” Leč jen stromy, které také cítily toto odloučení, odpověděly zarmoucenému otci ozvěnou.
SB 1.2.3 Vzdávám mu (Śukadevovi), duchovnímu mistrovi všech mudrců a synovi Vyāsadeva, své uctivé poklony. Pro svůj veliký soucit k zatvrzelým materialistům, kteří se snaží překonat temné končiny hmotné existence, přednesl tento nejdůvěrnější doplněk ke smetaně védského poznání, poté, co jej osobně realizoval svou vlastní zkušeností.
SB 1.2.4 Před recitací Śrīmad-Bhāgavatamu, který je pravým prostředkem, jak dobýt vítězství, je třeba vzdát své uctivé poklony Osobnosti Božství Nārāyaṇovi, nejvyspělejší lidské bytosti Nara-nārāyaṇovi Ṛṣimu, bohyni učenosti matce Sarasvatī a jeho autorovi, Śrīlovi Vyāsadevovi.
SB 1.2.5 Plným právem se mě tážete, ó mudrci. Vaše otázky jsou cenné, neboť se týkají Pána — Śrī Kṛṣṇy. Jsou proto potřebné pro blaho světa. Jen otázky tohoto druhu mohou dokonale uspokojit vlastní já.
SB 1.2.6 Vrcholná činnost (dharma) pro celé lidstvo je ta, která vede člověka k dosažení láskyplné oddané služby transcendentnímu Pánu. Aby úplně uspokojila vlastní já, musí být tato oddaná služba bezpodmínečná a nepřerušovaná.
SB 1.2.7 Vykonáváním oddané služby pro Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu získává člověk okamžitě bezpříčinné poznání a odpoutání od světa.
SB 1.2.8 Činnosti, které člověk vykonává v souladu se svým postavením, jsou jen zbytečnou prací, pokud v něm nevzbudí náklonnost k poselství Osobnosti Božství.
SB 1.2.9 Veškeré předepsané činnosti jsou zajisté určeny ke konečnému osvobození. Nikdy by se neměly vykonávat pro hmotný zisk. Navíc je podle mudrců nepřípustné, aby ten, kdo je zaměstnán v nejvyšší službě, používal hmotné zisky k pěstování smyslového požitku.
SB 1.2.10 Životní touhy lidí nikdy nemají směřovat k uspokojování smyslů. Člověk má chtít pouze to, aby žil zdravě a udržoval své tělo v pořádku, neboť určením jeho života je klást otázky, které se týkají Absolutní Pravdy. Nic jiného nemá být cílem jeho činností.
SB 1.2.11 Učení transcendentalisté, kteří znají Absolutní Pravdu, nazývají tuto neduální podstatu Brahman, Paramātmā nebo Bhagavān.
SB 1.2.12 Tuto Absolutní Pravdu realizují upřímně hledající studenti či mudrci s tak vypěstovaným poznáním a odpoutaností, že prokazují oddanou službu v souladu s tím, co slyšeli z Vedānta-śruti.
SB 1.2.13 Ó nejlepší z dvojzrozených, závěr je tedy takový, že nejvyšší dokonalostí, jíž lze dosáhnout vykonáváním povinností, které jsou předepsané všem kastám a životním stavům, je potěšit Osobnost Božství.
SB 1.2.14 Člověk by proto měl s neodchylujícím se soustředěním neustále naslouchat, opěvovat, vzpomínat a uctívat Osobnost Božství, Bhagavāna, který je ochráncem oddaných.
SB 1.2.15 Inteligentní lidé se s mečem v ruce prosekají svazujícím zauzlením reakce přinášející práce (karmy) tím, že vzpomínají na Svrchovaného Pána. Kdo by tedy nejevil zájem o Jeho poselství?
SB 1.2.16 Ó dvojzrození mudrci, je vskutku velikou službou sloužit oddaným, kteří jsou zcela oproštěni ode všech nectností. Taková služba probouzí v člověku zálibu v naslouchání poselství o Vāsudevovi.
SB 1.2.17 Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, který dlí jako Paramātmā v srdci každého a je dobrodincem pravdomluvných oddaných, zprošťuje srdce oddaného, dychtícího po poslechu Jeho poselství, touhy po hmotném požitku. Jsou-li poselství Pána správně vyslyšena a přednesena, jsou sama o sobě příznivá.
SB 1.2.18 Pravidelnou návštěvou přednášek z Bhāgavatamu a službou čistým oddaným je vše nepříznivé v srdci takřka zničeno. Láskyplná služba Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, který je opěvován transcendentálními písněmi, se tak stane nezvratitelnou skutečností.
SB 1.2.19 Jakmile je v srdci nezvratně zakotvena láskyplná služba, zmizí z něj vliv kvalit vášně a nevědomosti, jako je chtíč, touha a žádostivost. Oddaný se tak dostává do kvality dobra a je naprosto šťastný.
SB 1.2.20 Člověk, který se nachází v kvalitě ryzího dobra a jehož mysl byla osvícena stykem s oddanou službou Pánu, obdrží pozitivní vědecké poznání Osobnosti Božství a těší se osvobození od veškeré hmotné společnosti.
SB 1.2.21 Tak je uzel v srdci přetnut a veškeré pochybnosti se rozplynou. Když poznáme vlastní já jako vládce, ukončí se tím řetěz plodonosných činností.
SB 1.2.22 Všichni transcendentalisté již od nepaměti oddaně slouží Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství, s velikým potěšením, neboť takováto oddaná služba oživuje vlastní já.
SB 1.2.23 Śrī Kṛṣṇa, transcendentální Osobnost Božství, je nepřímo ve styku se třemi kvalitami hmotné přírody — s vášní, dobrem a nevědomostí a jen za účelem stvoření, udržování a zničení hmotného světa na Sebe bere tři kvalitativní podoby: Brahmy, Viṣṇua a Śivy. Z těchto tří mohou všechny živé bytosti získat nejvyšší prospěch od Viṣṇua, který je podobou kvality dobra.
SB 1.2.24 Dřevo je přeměněná půda, kouř je však lepší než syrové dříví. Oheň je ještě lepší, neboť prostřednictvím ohně lze dosáhnout vyššího poznání (skrze védské oběti). Podobně je vášeň (rajas) lepší než nevědomost (tamas), ale dobro (sattva) je nejlepší, neboť skrze dobro můžeme dojít k realizaci Absolutní Pravdy.
SB 1.2.25 V předešlých dobách všichni velcí mudrci sloužili Nejvyšší Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇovi, neboť On je nad třemi kvalitami hmotné přírody. Uctívali Ho, aby se vyprostili z hmotných podmínek a dosáhli konečného prospěchu. Každý, kdo tyto velké autority následuje, je též hoden vysvobození z hmotného světa.
SB 1.2.26 Ti, kteří vážně usilují o osvobození, jsou samozřejmě nezávistiví a respektují každého. Přesto však odmítají vzývat strašlivé a hrozné podoby polobohů. Uctívají pouze všeblažené podoby Pána Viṣṇua a podoby Jeho úplných částí.
SB 1.2.27 Ti, kteří jsou v kvalitě vášně a nevědomosti, uctívají předky, jiné živé bytosti a polobohy mající na starost vesmírné řízení. Tyto lidi vede chtíč po hmotném prospěchu v podobě žen, bohatství, moci a potomstva.
SB 1.2.28-29 Konečným námětem zjevených písem je Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství. Účelem vykonávání obětí je potěšit Ho a yoga je prostředkem jak Ho realizovat. On nakonec udílí odměnu za všechny plodonosné činnosti. Je nejvyšším poznáním a poznat Ho je cílem veškerého přísného odříkání. Náboženství (dharma) znamená s láskou Mu sloužit. On je smyslem života.
SB 1.2.30 Na počátku hmotného stvoření stvořil tento Vāsudeva, Absolutní Osobnost Božství, Svojí osobní vnitřní silou energie příčiny a důsledku. Sám však zůstal ve Svém transcendentálním postavení.
SB 1.2.31 Po stvoření hmotné podstaty se Pán (Vāsudeva) expanduje a vstupuje do ní. Ale přestože se nachází v oblasti kvalit přírody a zdánlivě vypadá jako jedna ze stvořených bytostí, je vždy plně osvícený ve Svém transcendentálním postavení.
SB 1.2.32 Pán jako Nadduše prostupuje vším, stejně jako dřevo je prostoupené ohněm. Proto se zdá, že je mnoha druhů, přestože je absolutní a jediný.
SB 1.2.33 Nadduše vstupuje do těl stvořených bytostí, ovlivněných kvalitami hmotné přírody, a způsobuje, že si prostřednictvím jemnohmotné mysli užívají účinky těchto kvalit.
SB 1.2.34 Takto Pán vesmírů udržuje veškeré planety obydlené polobohy, lidmi a nižšími zvířaty. Bere na Sebe role inkarnací a věnuje se zábavám, jimiž zve ty, kteří jsou v kvalitě čistého dobra, aby se k Němu vrátili.