Śrīmad-bhāgavatam 1.19.17
Verš
prācīna-mūleṣu kuśeṣu dhīraḥ
udaṅ-mukho dakṣiṇa-kūla āste
samudra-patnyāḥ sva-suta-nyasta-bhāraḥ
Synonyma
iti — takto; sma — jako v minulosti; rājā — král; adhyavasāya — trpělivost; yuktaḥ — zaměstnaný; prācīna — východní; mūleṣu — s kořenem; kuśeṣu — na rohoži z trávy kuśa; dhīraḥ — sebeovládnutý; udaṅ-mukhaḥ — čelem na sever; dakṣiṇa — na jižním; kūle — břehu; āste — umístěný; samudra — moře; patnyāḥ — jeho manželka (Ganga); sva — vlastní; suta — syn; nyasta — předal; bhāraḥ — starost o vládu.
Překlad
Mahārāja Parīkṣit pak s dokonalým sebeovládáním usedl na rohož ze stébel trávy, jejíž kořeny směřovaly k východu. Umístil ji na jižním břehu Gangy a posadil se čelem na sever. Předtím ještě předal starost o království svému synovi.
Význam
Řeka Ganga je oslavována jako manželka moře. Rohož ze stébel trávy kuśa se pokládá za posvátnou, pokud se tráva vytáhne ze země i s kořenem, a je-li položena tak, že kořen směřuje na východ, pokládá se to za příznivé. Sedět čelem na sever je pro dosažení duchovního úspěchu ještě příznivější. Před odchodem z domova předal Mahārāja Parīkṣit starost o vládu svému synovi, a tak byly všechny podmínky připraveny.