Śrīmad-bhāgavatam 1.17.20

Vaiṣṇavové neboli oddaní Pána věří, jak bylo výše vysvětleno, že se nic nemůže stát bez svolení Nejvyššího Pána. On je svrchovaný režisér, neboť potvrzuje v Bhagavad-gītě, že jako všeprostupující Paramātmā pobývá v srdci každého a bdí nad všemi činy a je svědkem všech činností. Námitka ateistů, že nikoho nelze potrestat za jeho přečiny, dokud nejsou dokázány před řádným soudem, je zde vyvrácena, neboť existuje neustálý svědek a společník živé bytosti. Živá bytost může zapomenout na vše, co kdy učinila ve svém minulém či současném životě, ale musíme vědět, že na stejném stromě hmotného těla sedí jako dva ptáci individuální duše a Nejvyšší Duše jako Paramātmā. Jeden z těchto ptáků, živá bytost, užívá plodů toho stromu, zatímco Svrchovaná Bytost přihlíží jeho činnostem. Paramātmā, Nejvyšší Duše, je tedy skutečným svědkem všech činností živé bytosti a pouze Jejím nařízením si může živá bytost vzpomenout či zapomenout na to, co učinila v minulosti. Pán je tedy jak všeprostupující neosobní Brahman, tak lokalizovaná Paramātmā v srdci každého. Je znalcem veškeré minulosti, současnosti a budoucnosti a nic před Ním nelze utajit. Oddaní znají tuto pravdu, a proto plní upřímně své povinnosti, aniž by přehnaně dychtili po odplatě. Kromě toho nikdo nemůže odhadnout, jak se Pán zachová, a to ani spekulací, ani učeností. Proč někoho přivádí do potíží a jiného ne? Je nejvyšším znalcem védského poznání a tudíž i skutečným vedāntistou. Zároveň je autorem Vedānty. Nikdo na Něm není nezávislý a každý je různým způsobem zaměstnán ve službě Jemu. V podmíněném stavu poskytuje živá bytost tyto služby pod tlakem hmotné přírody, zatímco v osvobozeném stavu živé bytosti pomáhá duchovní příroda v dobrovolné láskyplné službě Pánu. V Jeho činnostech nejsou žádné rozpory nebo nedokonalosti. Všechny jsou na úrovni Absolutní Pravdy. Nepochopitelné činnosti Pána správně ohodnotil Bhīṣmadeva. Závěr je tedy takový, že utrpení představitele náboženství a představitelky Země, se kterými se setkal Mahārāja Parīkṣit, bylo naplánované a mělo dokázat, že Mahārāja Parīkṣit byl ideálním panovníkem, protože dobře věděl, jak chránit krávy (Zemi) a brāhmaṇy (náboženské zásady), dva pilíře duchovního pokroku. Každý je pod dohledem Pána. Když si Pán přeje, aby někdo něco vykonal, jedná v každém případě správně. Mahārāja Parīkṣit byl tedy postaven před zkoušku svojí velikosti. Podívejme se nyní, jak v ní obstojí.