Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 1.16.35

Verš

kā vā saheta virahaṁ puruṣottamasya
premāvaloka-rucira-smita-valgu-jalpaiḥ
sthairyaṁ samānam aharan madhu-māninīnāṁ
romotsavo mama yad-aṅghri-viṭaṅkitāyāḥ

Synonyma

— kdo; — nebo; saheta — může snést; viraham — odloučení; puruṣa-uttamasya — od Nejvyšší Osobnosti Božství; prema — láskyplné; avaloka — pohledy; rucira-smita — příjemný úsměv; valgu-jalpaiḥ — srdečný přístup; sthairyam — vážnost; sa-mānam — a vášnivý hněv; aharat — přemohl; madhu — drazí; māninīnām — ženy jako Satyabhāmā; roma-utsavaḥ — chlupy zježené radostí; mama — mé; yat — jehož; aṅghri — nohy; viṭaṅkitāyāḥ — označena s.

Překlad

Kdo by tedy mohl snést bolest odloučení od té Nejvyšší Osobnosti Božství? Svým sladkým láskyplným úsměvem, příjemným pohledem a srdečným přístupem přemohl vážnost a vášnivý hněv Svých drahých, jako byla Satyabhāmā. Když cestoval po mém (zemském) povrchu, byla jsem zasypávána prachem z Jeho lotosových nohou, a proto jsem byla hojně pokrytá trávou, která vypadala jako chlupy zježené radostí na mém těle.

Význam

Od Svých tisícero královen se Pán mohl odloučit, když odjížděl z domova, ale pokud jde o Zemi, té se dotýkal Svýma lotosovýma nohama neustále, a žádné odloučení proto nepřicházelo v úvahu. Když tedy Pán opustil zemský povrch, aby se vrátil do Svého duchovního sídla, pocity odloučení Země byly ještě palčivější.