Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 1.15.49

Verš

viduro ’pi parityajya
prabhāse deham ātmanaḥ
kṛṣṇāveśena tac-cittaḥ
pitṛbhiḥ sva-kṣayaṁ yayau

Synonyma

viduraḥ — Vidura (strýc Mahārāje Yudhiṣṭhira); api — také; parityajya — po opuštění těla; prabhāse — na poutním místě v Prabhāse; deham ātmanaḥ — své tělo; kṛṣṇa — Osobnost Božství; āveśena — pohroužen do takových myšlenek; tat — své; cittaḥ — myšlenky a činy; pitṛbhiḥ — společně s obyvateli Pitṛloky; sva-kṣayam — své vlastní sídlo; yayau — odešel.

Překlad

Vidura na poutní cestě opustil své tělo v Prabhāse. Jelikož byl pohroužený do myšlenek na Kṛṣṇu, přivítali ho polobozi planety Pitṛloka, kde se vrátil do svého původního postavení.

Význam

Rozdíl mezi Pāṇḍuovci a Vidurou je ten, že Pāṇḍuovci jsou věčnými společníky Pána, Osobnosti Božství, zatímco Vidura je jedním z vládnoucích polobohů, který spravuje planetu Pitṛloka a jmenuje se Yamarāja. Lidé se bojí Yamarāje, protože uděluje tresty lotrům hmotného světa, ale oddaní Pána nemají důvod, proč by se ho měli bát. Pro oddané je srdečným přítelem, ale pro neoddané je zosobněným strachem. Již jsme mluvili o tom, jak byl Yamarāja proklet Maṇḍūkou Munim k degradaci na śūdru, a proto se narodil Vidura jako inkarnace Yamarāje. Jako věčný služebník Pána vykonával velice nadšeně oddanou službu a žil životem zbožného člověka až do takové míry, že i materialistický člověk jako byl Dhṛtarāṣṭra dosáhl prostřednictvím jeho pokynů spasení. Díky svým zbožným činnostem v oddané službě Pánu byl tedy neustále schopen vzpomínat na lotosové nohy Pána a to smylo všechny nečistoty jeho života, ve kterém se narodil jako śūdra. Na konci ho opět přijali obyvatelé Pitṛloky a vrátil se do svého původního postavení. Polobozi jsou rovněž společníky Pána, ale nejsou s Ním osobně ve styku, zatímco přímí společníci Pána jsou s Ním v osobním styku neustále. Pán a Jeho osobní společníci bez ustání inkarnují v mnoha vesmírech. Pán si to všechno pamatuje, zatímco společníci jakožto velice nepatrné částečky Pána na to zapomínají. Jsou nekonečně malí a z toho důvodu mají sklon na tyto události zapomenout. To potvrzuje Bhagavad-gītā (4.5).