Śrīmad-bhāgavatam 1.13.41
Verš
mā kañcana śuco rājan
yad īśvara-vaśaṁ jagat
lokāḥ sapālā yasyeme
vahanti balim īśituḥ
sa saṁyunakti bhūtāni
sa eva viyunakti ca
Synonyma
nāradaḥ uvāca — Nārada řekl; mā — nikdy; kañcana — za žádnou cenu; śucaḥ — nenaříkej; rājan — ó králi; yat — neboť; īśvara-vaśam — pod vládou Nejvyššího Pána; jagat — svět; lokāḥ — všechny živé bytosti; sa-pālāḥ — se svými vůdci; yasya — kteří; ime — ti všichni; vahanti — nesou; balim — prostředky uctívání; īśituḥ — pro zajištění ochrany; saḥ — On; saṁyunakti — svádí dohromady; bhūtāni — všechny živé bytosti; saḥ — On; eva — také; viyunakti — rozděluje; ca — a.
Překlad
Śrī Nārada řekl: Ó zbožný králi, pro nikoho nenaříkej, neboť každý je pod vládou Nejvyššího Pána. Všechny živé bytosti a jejich vůdci proto vykonávají své uctívání, aby byli dobře ochráněni. Jedině On je svádí dohromady a opět je rozděluje.
Význam
Každá živá bytost, ať už v tomto hmotném nebo v duchovním světě, je pod vládou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství. Od Brahmājīho, vůdce tohoto vesmíru, po bezvýznamného mravence, se všichni řídí příkazy Nejvyššího Pána. Podřízenost vládě Pána je tedy přirozeným postavením živé bytosti. Pošetilá živá bytost, zvláště člověk, se uměle staví proti zákonu Nejvyššího a je za to potrestán jako asura neboli porušovatel zákona. Řízením Nejvyššího Pána se dostává do určitého postavení, a pak je opět řízením Pána nebo Jeho autorizovaných zprostředkovatelů přesunuta jinam. Brahmā, Śiva, Indra, Candra, Mahārāja Yudhiṣṭhira nebo v moderních dějinách Napoleón, Akbar, Alexandr, Gándhí, Šubhaš a Nehru—ti všichni jsou služebníci Pána a na svá místa se dostávají a jsou z nich odvedeni svrchovanou vůlí Pána. Nikdo z nich není nezávislý. I když se tito lidé či vůdci staví proti svrchovanosti Pána a nechtějí ji uznat, dostávají se pod vládu ještě přísnějších zákonů hmotného světa a do různých potíží. Jenom pošetilý člověk tedy říká, že Bůh neexistuje. Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi byla připomenuta tato holá skutečnost, protože jím velice otřásl náhlý odchod jeho starých strýců a tety. Mahārāja Dhṛtarāṣṭra se do této situace dostal na základě svých minulých činů; už si vytrpěl a vychutnal nahromaděné výsledky své minulosti, ale z nějakého důvodu měl to štěstí, že jeho mladším bratrem byl dobrý Vidura, a na jeho pokyn odešel z domova, aby dosáhl spasení uzavřením veškerých svých účtů v hmotném světě.
Obvykle člověk nemůže nějak plánovitě změnit běh svého zaslouženého štěstí a neštěstí. Každý je musí přijímat tak, jak přicházejí jemným řízením nepřemožitelného času kāly. Nemá smysl snažit se jim vzdorovat. Nejlépe je tedy snažit se dosáhnout spasení, a to je výhoda, kterou má pouze člověk, jelikož jeho duševní činnosti a inteligence jsou na vyvinutějším stupni. Pouze lidem jsou určeny různé védské pokyny pro dosažení spásy během lidské formy existence. Ten, kdo zneužívá této příležitosti v podobě rozvinuté inteligence, je vskutku zatracen a dostává se mu různého strádání buď v současném životě nebo v budoucnosti. Takovým způsobem Nejvyšší ovládá každého.