Śrīmad-bhāgavatam 1.11.33
Verš
tathāpi tasyāṅghri-yugaṁ navaṁ navam
pade pade kā virameta tat-padāc
calāpi yac chrīr na jahāti karhicit
Synonyma
yadi — přestože; api — jistě; asau — On (Pán Śrī Kṛṣṇa); pārśva-gataḥ — nablízku; rahaḥ-gataḥ — výlučně sám; tathāpi — přesto; tasya — Jeho; aṅghri-yugam — nohy Pána; navam navam — stále novější a novější; pade — krok; pade — na každém kroku; kā — kdo; virameta — může se odpoutat; tat-padāt — od Jeho nohou; calāpi — stěhující se; yat — koho; śrīḥ — bohyně štěstí; na — nikdy; jahāti — opouští; karhicit — v kterémkoliv čase.
Překlad
Přestože Pán Śrī Kṛṣṇa byl stále s nimi a výlučně sám, Jeho nohy se jim zdály být čím dál tím novější. Bohyně štěstí, i když od přírody neklidná a nestálá, nemohla od Pánových nohou odejít. Jaká žena by se tedy mohla od těchto nohou odpoutat, jestliže se k nim jednou uchýlí?
Význam
Podmíněné živé bytosti se vždy ucházejí o přízeň bohyně štěstí, přestože její přirozeností je stěhovat se z místa na místo. Nikdo nemůže mít v hmotném světě štěstí nastálo — ani ten, kdo je nejvychytralejší. Na světě bylo tolik velkých říší, tolik mocných králů v různých zemích a tolik šťastlivců, ale všichni byli nakonec poraženi. To je zákon hmotné přírody. Duchovně to ovšem neplatí. Podle Brahma-saṁhity slouží Pánu s velkou úctou stovky a tisíce bohyní štěstí a jsou také s Pánem vždy o samotě. Společnost Pána je ale tak povzbudivě svěží, že Ho nemohou opustit ani na okamžik, přestože jejich přirozeností je být neklidné a pohybovat se z místa na místo. Duchovní vztah s Pánem je tak oživující a podnětný, že nikdo nemůže opustit Pánovu společnost, jakmile jednou přijal Jeho ochranu.
Živé bytosti jsou ve své přirozenosti ženského rodu. Mužem neboli uživatelem je Pán a všechny projevy Jeho různých sil mají ženskou povahu. V Bhagavad-gītě jsou živé bytosti označeny jako parā prakṛti neboli vyšší energie. Hmotné prvky jsou aparā prakṛti neboli nižší energie. Tyto energie vždy slouží k uspokojení jejich uživatele. Nejvyšším uživatelem je Pán Samotný, jak uvádí Bhagavad-gītā (5.29). Jsou-li tedy energie zaměstnány v přímé službě Pánu, obnovují svoji přirozenou náladu a tím pádem nedochází k rozkolu mezi silami a jejich majitelem.
Lidé, kteří slouží, se obvykle ucházejí o nějaké místo ve vládě, která je nejvyšším uživatelem ve státě. Jelikož Pán je nejvyšším uživatelem všeho uvnitř i vně vesmíru, je štěstím být zaměstnán u Něho. Žádná živá bytost, která se jednou zaměstná ve svrchované vládní službě Pánu, si nepřeje být z této služby propuštěna. Ucházet se o nějaké zaměstnání pod svrchovanou službou Pánu je nejvyšší dokonalostí lidského života. To živé bytosti přinese svrchované štěstí. Není třeba hledat nestálou bohyni štěstí beze vztahu s Pánem.